Toto jsou stránky pro všechny, kdo s námi prošli dlouhou cestu krajem pětilisté růže.

Náš pochod, 3.ročník – Hůrka 28.8.-30.8.2020

My, co spolu chodíme, jsme za celou dlouhou dobu, co se známe, nezažili tolik nejasností, jestli se náš pochůdek vůbec bude konat. Od jara se celý svět potýká s pandemií koronaviru a v době, kdy jeho výskyt v naší republice se počítal na jednotky či desítky za den, byla všechna ubytovací zařízení zavřená. Když se výskyt nemocných vyšplhal na stovky za den, ubytovací zařízení se otevřela a jižní Čechy i v této době vycházejí s výskytem nemoci na velmi dobrém místě. Abych to zbytečně nerozváděl, musím si vypůjčit část jedné okřídlené věty, kterou pronesla jedna starší paní v souvislosti s návštěvou kostela: „Koro, nekoro, naše setkání se uskutečnilo“.

Už z dálky jsme věděli, že v naší tradiční sestavě bude chybět Pepíček. Odjel či vlastně odletěl v únoru na Nový Zéland a nějak se nemůže dostat nazpět (také kvůli koroně). Velký otazník visel nad účastí Karla, ten si zase vzpomněl jít na dosti komplikovanou operaci a pobyl si několik týdnů v nemocnici. Nakonec však vůle zvítězila. Také Pepa si zamarodil těsně před pochůdkem, ale je rovněž v pořádku.

Po dlouhých letech (nemohli jsme se nějak shodnout kolika) ohlásil účast Ervín a naopak, omluvily se Miška pro zranění nohy a Dana kvůli karanténě. Symbolicky se zúčastnil Fanda, když s námi pobyl jen asi hodinu a potom odjel na sraz motorkářů do Železné Rudy.

Do předem neplánovaných změn musím započítat změnu ubytovacího zařízení. Původně objednaný penzion U Méďů jsme změnili na Jezerní penzion (jen asi 150 m daleko od toho původního a zasloužil se o to Fanda) a jak se ukázalo, byla to správná volba.

Stínem tohoto našeho setkání mělo být počasí. Už zdálky meteorologové předpovídali déšť po celé tři dny, později jen na víkendové dny a na sobotu, v den našeho vlastního pochůdku téměř nepřetržitý hustý déšť. To nás ovšem nemohlo odradit, protože za těch více než padesát let společných akcí jsme už zažili leccos.

V pátek 28.srpna 2020 kolem třetí hodiny odpolední jsme se sešli, či lépe sjeli, v počtu 9 lidí. Prvním příjemným překvapením bylo výborné ubytování, druhým pozemek patřící k penzionu sousedící přímo s břehem Lipenského jezera a pozvolným vstupem do vody a třetím překvapením bylo krásné slunečné počasí, s teplotou 26ºC a teplotou vody v jezeře kolem 23ºC. Této skutečnosti jsme neskutečně využili a do sytosti se vykoupali. Nad jezerem sice šedly mraky, ale až do večeře jsme mohli být venku. Teprve kolem 19. hodiny spadly první dešťové kapky a tehdy jsme se přemístili ke spojeným stolům v menší místnosti oddělené od restaurace. Tam jsme potom měli své stálé místo.

Páteční večer byl velmi příjemný. Nejprve přímo v restauraci a potom ještě na pokoji, kde jsme se sešli všichni. Vyprávění nemělo konce, smích se ozýval velmi často a zamračenou tvář nám nepředvedl nikdo. Kolem deváté hodiny večerní jsme „probudili“ Pepíčka na Novém Zélandu a každý z nás si s ním chvilku popovídal. Totéž jsme absolvovali i s Eliškou, ta ovšem byla právě v Bechyni, tedy v našem časovém pásmu.

Nemohu nevzpomenout na to, že moje nabídka na přečtení povídání s názvem Vzpomínky na budoucnost byla přijata a Hančin přednes způsobil, že se snad všichni občas usmívali a na ukončení i zatleskali.

Jedenáctá hodina večerní to rozhodla. Venku stále prší a my jdeme spát s obavou, jak se k nám zachová zítřejší počasí.

Ráno po vydatné snídani jsme vyrazili na krátkou dvanáct kilometrů dlouhou procházku pod zataženým nebem. Asi po dvaceti minutách začalo mírně pršet, takže přišly ke slovu deštníky, ale zase to k naší radosti odradilo mnohé cyklisty. Na cyklostezce jsme šli téměř neobtěžováni turistickým provozem (chtělo se mi napsat „ruchem“, ale to asi není pro tuto situaci to pravé slovo). Turistům jako jsme my drobný deštíček nevadí. Před Černou jsme odbočili na cestu kolem koupaliště (dnes bez lidí) a kempů (také už skoro prázdných). Pavel s Karlem si odskočili ulovit u ZOO koutku jedinou kešku dnešního dne, to aby nebyla porušena tradice.

Hospoda v hotelu Jestřábí měla při našem průchodu tím místem dosud zavřeno, takže jsme pokračovali o kousek dál, kde už měli otevřeno, dost místa pod velkou pergolou a kromě piva a kávy i dobré tvarohové buchty. Zatímco jsme byli pod střechou, začalo dosti silně pršet a asi deset minut nato prosvítalo sluníčko.

Dál jsme pokračovali po málo frekventované cestě mezi Jestřábím a Radslaví. Moje GPS nám ukazovala průměrnou rychlost pohybu 3.1 km/hod, což jsme nazvali (podle návrhu Marušky) „svižnou trojkou“ (vypůjčeno ze vzpomínek na budoucnost, ale hodilo se). Když si chceme užít, přece nebudeme chvátat a do večera času dost. Kousek za Radslaví se nám naskytl snad nejhezčí pohled na Lipenské jezero. Velká plocha vody v nejširším místě přehradní nádrže je zde vidět ze tří stran. Radslav totiž tvoří něco jako poloostrov.

Vynechaný oběd jsme nahradili švédským stolem ukrytým předtím v báglech Blanky a Hanky a možná i někoho jiného. Ervín s Jirkou a Janou trochu „strašili“, že půjdou dlouhou do Dolní Vltavice, potom dvěma přívozy do Horní Plané (dál to asi neměli vymyšlené), nakonec však od svého záměru upustili a spokojili se pomalým procházením s celou partou se spoustou povídání a kratičkých zastávek.

Z Bližné, kam jsme došli z vyhlídky u Radslavi, jsme odbočili nalevo do kopce a asi po jednom kilometru se vrátili do Jestřábí (ovšem jinou cestou) a zbytek šli v opačném směru po stejné trase.

Jirka s Ervínem si už ráno všimli, že v nově otevřeném bistru až skoro v Černé prý mají dobré pivo Ratar. Nevím, jak na to přišli, protože ve skutečnosti v bistru měli pouze pivo z krumlovského minipivovaru, které jsme shledali také jako dobré.

Konec naší procházky byl zpestřen drobnou příhodou, když jsme se rozešli na dvě skupinky a Pepa (byl v té první) zjistil až po několika minutách, že zapomněl v bistru své trekingové hůlky. Byly opřeny o zeď a když zavolal, ujal jsem se jich já a ke svému příjemnému překvapení zjistil, že už je nepotřebuji (na rozdíl od několika předchozích roků) a dokonce mi v chůzi trochu překáží.

Večer po večeři jsme strávili asi do devíti hodin u našeho společného stolu v restauraci a pověděli všechny vtipy, na něž jsme si dokázali vzpomenout. Když jsme odcházeli na pokoje, venku dost hustě pršelo, ale to už nám vůbec nevadilo.

Možná, že teď mluvím jen za sebe, když prohlašuji, že třetí ročník Našeho pochodu se opět vydařil (po loňském v Kaplici). Všichni odjížděli spokojeni a s vědomím, že pokud se dožijeme, za rok bude poslední víkend v srpnu opět naším společným. A rozhodli jsme se, že naším cílem bude opět Jezerní penzion v Hůrce.

Tak ať nám přeje zdraví a ať se za rok zase všichni shledáme!

 

Hyčmo:

K Pavlovu vyprávění se, jako obvykle, těžko něco dodává. Snad vše co se událo nebo bylo řečeno zachytil až s pedantickou přesností. Tak se to alespoň jeví mé, poněkud nespolehlivé, paměti. A propos paměť a už je tu námět na dnešní Hyčmo. Pominu svůj pobyt v nemocnici, konečně to už je dávno, to si skoro vůbec nepamatuji. Pravděpodobně od prvního ročníku „Růže“ vždy něco zapomenu. Obvykle na to přijdu cestou na nádraží nebo ve vlaku a většinou to nebývá příliš důležité.

Letos tomu však bylo jinak. Teprve večer jsem zjistil, že bunda zůstala viset v předsíni na věšáku a svetr ležet v pokoji na křesle. Příjemné počasí po příjezdu naznačovalo, že by to nemuselo příliš vadit. Ale ráno jsem pochopil, jak jsem se klamal. Zpočátku to vypadalo, že mne čeká osamocený pobyt v pokoji a vysedávání v hospodě. Leč kamarádi mne nenechali ve štychu. Pavel s Pepou mi doplnili chybějící části oděvu a já mohl výšlap absolvovat v plném rozsahu.

Někomu to může připadat jako samozřejmost, ale obávám se, že to bohužel samozřejmost není. Tedy, v obecném měřítku. A mezi námi? Pokud ano, pak díky za ni, není nad to, být alespoň občas na správném místě. V této souvislosti se mi vybavily verše básníka Iva Štuky:

A snad všichni dobře víte

jak už dávno dobře vím

čím připít je velmi důležité

důležitější však s kým!

(Karel)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1784 | 35%)
Ne (1673 | 32%)
Stránky zdarma
Stránky systému Webgarden
Snad někdy a někde na shledanou!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one