Toto jsou stránky pro všechny, kdo s námi prošli dlouhou cestu krajem pětilisté růže.


 

Zní to skoro neuvěřitelně, ale včera, 24.června 2019, se uskutečnil už 6.ročník našeho soukromého pochůdku Na půl cesty. Letošní ročník byl zvlášť důležitý, protože tři z nás, Karel, Blanka a já (Pavel), oslavíme 80. narozeniny. Pepíček je za námi trochu pozadu (jen o rok), ale důležitost letošního ročníku to nezpochybňuje.

Já jsem, bohužel, ta brzda. V roce 2017 jsme museli pochůdek vynechat kvůli mé operaci kyčle a letos jsem si vymyslel operaci druhé kyčle a pochůdek byl opět v ohrožení. Na rozdíl od roku 2017 jsem letos operaci absolvoval už začátkem března a měl jsem tedy nějaký čas na trénink. Po operaci šlo všechno neobvykle rychle, takže jsem sám navrhl, abychom se sešli už na počátku června, ale viróza (to jsem nikdy předtím neměl) mě zbrzdila. Nakonec jsme se dohodli na termínu 24.června a na místu konání velmi podobném loňskému. Můj návrh trasy byl všemi ostatními bez námitek přijat a čas a místo setkání – 24.června v 10 hodin na nádraží v Českých Budějovicích, také.

V podzemních garážích Mercury centra na nás čeká můj syn mladší Michal, aby nás zavezl na místo startu k vesnici Branišovu. Čekání je tentokrát trochu delší, protože rychlík z Prahy má dvacetiminutové zpoždění. Když konečně přijede, opět po dosti dlouhé době spolu s Blankou vítáme pražské opozdilce a na rozdíl od minulého roku nalézáme mého syna a jeho auto na první pokus.

Vysazení před Branišovm proběhne hladce a po nezbytné společné fotce se loučíme s Michalem a věnujeme se hned na začátku tradiční doplňkové činnosti, lovení kešek. Na první vyrážíme jen kousek na opačnou stranu než vede naše letošní trasa a po jejím úspěšném nalezení přecházíme silnici a vcházíme do poměrně rozsáhlého lesa s množstvím různých cest, cestiček i docela nepatrných steziček. Další jednu kešku se nám nedaří najít a když si Karel při usilovném hledání nevšimne, že jsem hledání vzdali, na chvíli se nám ztrácí. Naštěstí je rychle nalezen a další dvě kešky, které máme v plánu, po menším hledání nalézáme. Mé obavy ze zabloudění se nepotvrzují, po okraji lesa vede spolehlivě poměrně široká cesta. Asi po třech kilometrech docházíme bez kufrování v dobré náladě do Branišova, odkud jsme vycházeli před rokem.

Ačkoliv letos panují skoro neustále velká vedra, počasí je právě v den našeho pochůdku téměř ideální. V lese nad Branišovem kolem 20ºC a právě v okamžiku, kdy vycházíme na otevřené prostranství, vytvářejí se letní mráčky, takže většinu času jdeme ve stínu při teplotě kolem 25ºC.

Asi po dalším kilometru si připomínáme zbytky někdejší tvrze Doubíčko, letos ležící v ploše rybníka Návesného, tedy obklopeny vodou (rybník byl loni vypuštěn). Nad rybníkem sledujeme mladé rybáky obecné, nádherné ptáky, dokonalé letce, jak střemhlavým letem loví malé rybky pod hladinou. Posunutý termín pochůdku má za následek, že letos jsou naše ornitologické zážitky mnohem skromnější. Jen tu a tam se ozve pěnice černohlavá, přes cestu nám přelétne sameček strnada obecného s nádherně vybarvenou žlutou hlavičkou, ale žluva, ani slavík se letos neozvou.

Kolem statku, Hluché Bašty, přicházíme na hráz oddělující Dubský a Novohakovský rybník. Blanku láká voda, zkouší ji – je teplá, ale bohužel špinavá, ke koupání naprosto nevhodná. Na hrázi Novohaklovkého rybníka potkáváme několik aut a dokonce dva náklaďáky, provoz tu od loňska velmi zhoustl. I na loňském hnízdišti slavíka nás vítá jen ticho. Možná, že příčinou je právě ten velký provoz na cestě kolem rybníka.

Na následujícím asi 200 metrů dlouhém úseku silnice směřující do obce Žabovřesky si připomínáme, že se pohybujeme stále na území města, i když procházíme relativně pěknou krajinou. Ze silnice odbočujeme doprava na polní cestu k rybníku Zdráhance a na rybníku i na přilehlých loukách se obdivujeme zázraku, když v rákosinách u rybníka, několik desítek metrů od zahrad na okraji Haklových Dvorů, vyvedly opět, jako už i v minulých letech, svá housata divoké husy velké. Blízkost hnízdiště volavek popelavých na rybníku Černíši se projevuje větším počtem volavek právě také na rybníku Zdráhance.

Po polní cestě přicházíme ke kříži, na němž nás minule zaujal latinský nápis, jehož rozluštění jsme se věnovali po minulém pochůdku a po chvíli pak přicházíme k Novým Dvorům, kde je naším postupným cílem minipivovar U Kněžínků. Ve stínu slunečníku si užíváme dobrého piva i jídla i dobré pohody a vzpomínáme na naši loňskou návštěvu.

Poslední celkem krátký úsek vede kolem Starohaklovského rybníka. Docházíme zpátky do Haklových Dvorů, odkud nám jede autobus městské hromadné dopravy. Zde mám trochu obavy, protože České Budějovice poskytují jízdu zdarma seniorům jen tehdy, mají-li průkazku. Řidič autobusu však oba kluky ubezpečil, že sveze zadarmo i je, a tím bylo po problému. Na zastávce poblíž mého bydliště se s ostatními loučím. Vzhledem k mé celkem ještě nedávné operaci kyčle je dnešních mých 10 kilometrů chůze už na hraně únosnosti, takže s mými kamarády nejedu na nádraží, abychom se rozloučili až tam.

Co k tomu našemu společnému pochůdku říci na závěr. Několikrát jsme se snažili rozšířit počet účastníků, pokaždé neúspěšně. Do běhu života nás čtyř se však pochůdek Na půl cesty začlenil tak, že každý rok doufáme, že se uskuteční. Jednou se to kvůli mé operaci nepovedlo (v roce 2017), ale šestkrát už ano. Cílem byl třikrát Benešov, Konopiště a okolí, dvakrát krajina kolem Haklových Dvorů a jednou Sedlec-Prčice. Pokaždé nám přálo počasí a pokaždé, což považuji za nejdůležitější, byl den pochůdku dnem plným dobré nálady a svým způsobem i optimizmu. Pro to všechno navrhuji na úplný závěr, abychom si i sem převedli heslo z Růže: „Dokud jsme naživu – jdeme!“ a snažili se naplnit nejméně deset ročníků našeho zatím velmi zdařilého pochůdku Na půl cesty.

 

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1780 | 35%)
Ne (1673 | 32%)
Stránky zdarma
Stránky systému Webgarden
Snad někdy a někde na shledanou!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one