Toto jsou stránky pro všechny, kdo s námi prošli (nebo chtějí projít) dlouhou cestu krajem pětilisté růže.
Hrady, zámky a tvrze
na českokrumlovském okrese
 
Prof.František Navrátil
Jiří Záloha, prom.archivář
 
Českokrumlovsko patří, pokud se týče historických staveních památek, mezi nejbohatší okresy v Jihočeském kraji. Podstatnou část historických objektů vedle staveb církevních tvoří někdejší šlechtické hrady, zámky a tvrze. Ať už se zachovaly ve své celistvosti anebo jsou z nich dnes pouze zříceniny, stále k sobě přitahují od dob romantismu četné zájemce a milovníky starých památek, jak o tom snad nejlépe svědčí stále stoupající návštěvnost státního hradu a zámku v Českém Krumlově.
Není divu, že návštěvníci starých hradů a zámků měli zájem nejen je shlédnout, nýbrž, že chtěli se též něco dovědět z jejich často pestré a pohnuté historie. Již v době Karla Hynka Máchy podávali o nich zprávy cizí stavitelé ve svých knihách. Z našich spisovatelů pak celá řada od Bohuslava Balbína přes Fr. Al. Hebera, Bernaua, Herolda a Šuberta až po Augusta Sedláčka. Tento věnoval speciálně hradům a zámkům v Čechách své obrovské dílo o 15 svazcích (1882-1927).
 
Bělá
 
Nedaleko Kaplice, jižně od obce Malonty je vesnice Bělá, kde býval samostatný statek s tvrzí. Tato byla založena v polovině 14.století od pánů z Michalovic, jimž náleželo panství Velešínské a poprvé je o ní zmínka roku 1361. V roce 1387 byla prodána pánům z Rožmberka. Vesnice přešla dědictvím roku 1611 na Jana hraběte Zrinského a po něm na pány ze Švamberka, jimž byla s ostatním majetkem roku 1620 zkonfiskována a darem přešla v majetek rodu Buquoyského. Tvrz byla označena v zemských deskách již roku 1541 jako pustá a dnes není po ní stopy.
 
Benešov nad Černou
 
Tvrz – 10 km východně od Kaplice.
V místě stávala již ve 14.století tvrz, kterou postavili páni z Michalovic či z Velešína. Po jednom z členů tohoto rodu, Benešovi Pyšném z Velešína anebo jeho vnuku, Benešovi Věrném (1306-1322) bylo sídliště nazváno Benešovem, po smrti Jindřicha z Velešína v polovině 14.století rozdělili si synové Jašek, Beneš a Jindřich otcovo panství Velešín, přičemž podíl s Benešovem připadl Jindřichovi, nazývanému nadále z Benešova. Jeho dědicem se stal Jan z Michalovic, držitel Velešína, jenž prodal Benešov i Velešín roku 1387 Oldřichovi z Rožmberka. V rožmberské době byl Benešov připojen k panství Nové Hrady. Benešovská tvrz nebyla tehdy již dosti bezpečná, aby mohla plnit svůj úkol a proto byla za Jindřicha z Rožmberka (†1412) opuštěna. Nadační kaplanství při tvrzi, založené roku 1368, bylo zároveň přeneseno ke kapli sv. Jiří na českokrumlovském hradě. Pustá tvrz se udržela až do 16.století a dnes ji připomíná už je zanikající pomístní název.
 
Boletice
 
Bývalá farní ves u Chvalšin náležela původně ke statkům královským. Správce či vladař prý sídlil na blízkém Hradci, avšak po tomto sídle se nezachovala téměř žádná památka, až na příkop s hrází, upravenou z balvanů. Hráz byla průměrně asi 2 metry vysoká a vlastní hrad měl rozlohu 17x11 metrů. Král Přemysl II. daroval roku 1263 boletický statek nově založenému klášteru ve Zlaté Koruně. Asi tehdy již zde stál románský kostel, třebaže se připomíná až ve 14.století. Při vykopávkách v okolí byly nalezeny předměty, které svědčí o osídlení kraje již v době bronzové.
 
Černá v Pošumaví
 
Ves patřící původně ke statku zvíkovského purkrabí Hrza, byla jím roku 1268 darována klášteru zlatokorunskému a za válek husitských byla uchvácena od Oldřicha Rožmberka a přičleněna k panství českokrumlovskému. V jednopatrové budově, kde je dnes výroba ovocných šťáv, skrývá se starý renesanční zámeček, při němž zřídil roku 1568 rožmberský regent Jakub Krčín z Jelčan pivovar a mlýn. Jinak o osudech zámečku není nic bližšího známo.
 
Červený Dvůr
 
Původně hospodářský dvůr, později též zámek s velkým parkem 8 km severozápadně od Českého Krumlova. Dvůr založil roku 1591 Vilém z Rožmberka jako nový dvůr chvalšinský a buď on anebo jeho bratr a nástupce Petr Vok z Rožmberka postavil při něm renesanční zámeček. V roce 1598 tu dal zřídit park či oboru, ve které byli chováni bobři, bažanti, koroptve a křepelky. V druhé polovině 17.století, kdy náleželo českokrumlovské panství rodu eggenberskému, rozšířila roku 1687 kněžna Marie Arnoštka zámeček o další křídlo a celek byl upraven ve slohu barokním. V polovině 18.století za panství knížat ze Schwarzenbergu došlo k dalším úpravám a další velké úpravy se na zámku konaly v padesátých a šedesátých letech 19.století, kdy byl Červený Dvůr vybrán za letní sídlo. Taktéž v parku byly postaveny četné zahradní architektury, jako altán Švýcárna, poustevna aj. Dnes je v zámku, kde jsou dva barokní sály malované od malíře J.F.Prokyše a F.Flatha, umístěna protialkoholní léčebna, patřící pod správu okresního ústavu národního zdraví.
 
Český Heršlák
 
Ves u Myšlan, kdysi s tvrzí, při které ve 13.století byl dvůr. V roce 1289 byl Heršlák v majetku bratří Čeňka a Domina, v druhé polovině 14.století seděli na něm Řehoř a jeho synové Beneš a Dvořata, kteří spolu ještě s dalšími bratry byli dobrodinci vyšebrodského kláštera. Po nich následoval Beneš Macuta (1390-1409), syn Benešův, který měl pověst loupeživého rytíře a roku 1437 Svatomír z rodu pánů Doudlebských. Po nich ve 2.třetině se dostal Heršlák do majetku hornorakouské rodiny Cinišpánů. Roku 1467 opanoval Heršlák Zdeněk ze Šternberka a po něm se tu poměrně rychle střídali majitelé: roku 1474 Lev z Rožmitálu, 1475 Jindřich Roubík z Hlavatec, 1477 Petr Stupenský z Houžného, až se opět dostal Heršlák Cinišpánům a to až do jejich vymření roku 1560. V tu dobu byla tvrz zvána pustou. Sňatkem s Eliškou Cinišpánovou získal Heršlák Jan Vamberský z Rohatec a jeho rod jej měl až do roku 1640, kdy jej koupil za 4000 kop míšenských Antonín Binágo, po němž následovali jako majitelé roku 1645 Benedikt Caccia a 1646 Matěj z Muckenberku, který kolem roku 1660 zbudoval dnešní zámeček. Od roku 1694 byl v držení pánů z Kaiserštejna a po nich opět pánů z Muckenberku skoro po celé 18.století. z toho rodu poslední rytíř z Muckenberku prodal roku 1703 tvrz a statek Matoušovi Zwettlerovi, avšak po dvaceti letech koupil ji v dražbě 7.10.1803 pražský měšťan František Musketiera a od něho opět v roce 1809 českobudějovický měšťan František Affenzeller. Po jeho smrti přešel statek dědictvím na jeho jedinou dceru Terezii, provdanou Reischlovou, která byla majitelkou Českého Heršláku ještě roku 1841.
 
Český Krumlov – státní hrad a zámek
 
I.Vznik a stavební vývoj
 
Na jih od českých Budějovic stoupá pozvolna až ke hranicím rakouským mírně zvlněná krajina a tam, 24 kilometrů od nich na ostrohu Vltavy a Chvalšinského potoka, tyčí se starý, rozložitý hrad a později zámek, zvaný původně latinsky Chrumbenowe, česky Krumlov a od 15.století též Český Krumlov.
Jeho počátky sahají do kolonizačního úsilí 13.století, kdy vznikala v jižních Čechách celá řada nových hradů. Tehdy kolem poloviny onoho století vybudovala jedna větev mocného rodu Vítkovců, mající ve znaku zelenou růži ve stříbrném poli, krumlovský hrad. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1253 ve spojení se jménem prvního známého pána krumlovského Vítka (1220-1277, zvaného z Načeradce).
Už sám charakter místa ukazoval na vhodnost založení obranné pevnosti prvého řádu. Na místě tohoto nejstaršího hradu stojí dnes renesanční „hrádek“ s válcovou věží, jejíž spodní část jest jedinou stavbou, která se zachovala z původního hradu. Současně, anebo jen o málo později došlo k rozšíření a k ostatním stavebním změnám. Směrem k západu byly za příkopem vystavěny kolem obdélníkového nádvoří nové hradní budovy, dnes tzv. horního hradu s kaplí sv.Jiří, o které je první zmínka v roce 1334 a celý hrad byl nově opevněn. Do horního hradu, opatřeného věží, která byla snesena v 17.století se vcházelo ze soudní budovy níže položené, nazývané dnes máselnicí a to po mostě.
Pěknou ukázkou tehdejšího stavitelského umění ve starém hradu je zachovaná gotická světnice se sloupem ve středu, zvaná též „románská komora“. Název pochází od sousední místnosti, kde byly od 17.století uloženy památky na římskou cestu pozdějšího majitele panství Jana Antonína z Eggenbergu. Tehdy asi počátkem 14.století bylo zbudováno podhradí zvané Rejdiště a při dnešním druhém nádvoří směrem k řece Vltavě haltýře na ryby.
Tyto stavební změny se uskutečnily v době, kdy byl Krumlov už v majetku pánů z Rožmberka. V jejich držení přešel dědictvím v roce 1302 po pánech z Krumlova a zůstal v jejich majetku plných 300 let. K dalšímu rozšíření horního hradu došlo za Oldřicha z Rožmberka v 1.polovině 15.století a to opět směrem k západu. K dosavadním budovám se přičlenila nová stavba čtyřkřídlého paláce se čtvercovým půdorysem, která zaplnila celé zbývající prostranství až k hlubokému příkopu, překlenutému mostem na dřevěných vzpěrách. Tento most spojoval hrad s pevnůstkou na druhé straně příkopu a ta se nazývala „Plášť“. O detailní úpravě staveb z té doby hovoří zachovaná gotická sakristie při dnešní zámecké kapli; snad je to původní hradní kaple. Vše ostatní vedle několika portálů a valených gotických sklepních kleneb bylo pozměněno přestavbami pozdějších dob.
K některým stavebním úpravám došlo na krumlovském hradě opět na rozhraní 15. a 16.století. Celý hrad byl znovu opevněn, byly postaveny některé vedlejší budovy, upraveny uvnitř místnosti a na jižní straně Oldřichova nádvoří byl osazen arkýř od Oldřicha Pesnitzera. Arkýř pochází z roku 1513, je ozdoben znaky Petra z Rožmberka, jeho manželky Alžběty z Kravař a pánů z Pernštejna. Svým slohem již náleží rané renesanci.
Nové významné stavební údobí však nastává až za vlády Viléma z Rožmberka (1535-1592). Po stavebním období gotickém nastupuje renesance, charakterizovaná především osobností jmenovaného rožmberkého vladaře. Píše o něm archivář Václav Březan v jeho životopise: „A zvláštní libost měl v stavění, pročež hrad Krumlov staví… téměř ve všech místech rozšířil, přeformoval ve způsob veselý a prostranný vystavěti dal, takže kromě věže staré podobenství starého nezůstalo“.
Peníze k četným stavbám získával pan Vilém z Rožmberka, který se roku 1551 ujal vlády, zásluhou svého úředníka, později regenta všech rožmberských panství, Jakuba Krčína z Jelčan. První Krčínovou prací bylo, že na zámek zavedl vodovod a dolním předhradí postavil nový pivovar, z něhož plynul jeho pánu nový zdroj příjmu (1561). S některými stavbami bylo započato už před Krčínovým příchodem; zpočátku je vedl stavitel Antonín Vlach, ale pozdější úpravy zakryly většinu toho, na čem se na Krumlově podílel. Ze zpráv je známo, že se tu přestavovaly kuchyně, pokoje pana Petra Voka i tzv. rožmberské pokoje, z nichž dva jsou dosud pěkně zachovány. Vymaloval je malíř Gabriel de Blonde, o němž mluví záznamy z roku 1570. V jednom tom pokoji vymaloval biblické výjevy ze starého zákona podle dřevorytů švýcarského rytce Asmanna.
O pět let později svěřil pan Vilém vedení dalších stavebních prací italskému architektu Baltazerovi di Maggi de Ronio, jenž se v dosavadní literatuře uvádí chybně jako de Vonio. Pod jeho vedením byly upraveny budovy na horním hradě a jejich zevní stěny byly bohatě pokryty freskami. Fresky napodobovaly bosovaná průčelí, dělená římsami a rozčleněná nikami s postavami z antického bájesloví. Jejich autorem byl opět malíř Gabriel de Blonde. Na dnešním čtvrtém nádvoří byla zřízena v západním traktu nová, prostorná renesanční kuchyně. Také hradní kaple sv. Jiří doznala roku 1575 přestavbu ve slohu renesančním a zůstala v tom stavu až do roku 1950. Současně byl do horního hradu zřízen lepší přístup tím, že byl překlenut starý příkop a k původní venkovní zdi hradu byla přistavena dlouhá klenutá chodba, uzavřená mohutnými bosovanými portály.
Zároveň došlo k úpravám pod starým zámkem a došlo k vytvoření dnešního prvého a druhého nádvoří. Na prvém nádvoří byly postaveny koňské stáje, zřízen purkrabský dvůr a upravena stará gotická budova na solnici. Úpravy druhého nádvoří zahájila stavba úřední budovy pro centrální rožmberské úřady a pro úřednické byty. Je to dlouhá jednopatrová budova zalomená do úhlu, která byla postavena na místě gotické hradby a směrem k řece přilehla ke skále starého hrádku.
Pod touto novou budovou a to na straně severní byly zřízeny veliké klenuté stáje. Také na starém hrádku došlo ke změnám. Jeho palác byl přestavěn v obytný dům a splynul v jedinou hmotu s tělesem staré věže. Současně byla věž od architekta Baltazara zvýšena a opatřena arkádovým ochozem a renesanční bání. Průčelí věže a obytné budovy zdobila bohatá malovaná architektura od malíře Bartoloměje Jelínka či Beránka, prvé nádvoří bylo od druhého odděleno příkopem, přes nějž se přecházelo přes padací most. Od roku 1556 tam byli chováni medvědi, připomínající rod Ursínovský, jakožto živá erbovní zvířata. Zmínky si zaslouží i krásné hlavice renesančních komínů na druhém nádvoří.
Desetiletá vláda jeho nástupce a bratra Petra Voka (1592-1602) omezila se hlavně jen na stavbu hlubokého a ve skále tesaného sklepa na dnešním divadelním nádvoří, rozšířila tamní dvůr a ohraničila jej silnou zdí proti městu. V roce 1602 přesídlil Petr Vok z Rožmberka do Třeboně a s příchodem nového majitele císaře Rudolfa II. a jeho nástupců stavební ruch celkem ustal. Jedině možno připomenout ze staveb pevnostního charakteru dosud zachované bastiony, jimiž roku 1608 zmodernizoval hradní opevnění hejtman Fernando Carrati de Cerara.
S příchodem nového rodu eggenberského, který získal od císaře Ferdinanda II roku 1622 českokrumlovské panství do svého majetku, dochází opět ve spojení s úsilím po honosné reprezentaci k nákladnějším stavbám a přestavbám. Hrad krumlovský prochází tehdy v podstatě velikou změnou, která ho definitivně zbavila charakteru opevněného sídla a vstupuje do období baroka. Menší stavební úpravy začínají v roce 1647, kdy zámecký pivovar byl přeložen na Nové Město a na „Plášti“ byla zřízena vinopalna. V roce 1673 bylo na zámku zřízeno prozatímní divadlo a za dva roky nato dostal stavitel de Maggi příkaz k celé řadě úprav na horním zámku: v budově u vysoké věže udělal nové příčné stěny, osadil nová okna a dveře a provedl také změny ve zlatém sále, mincovní komoře a lékárně. „Na plášti“ bylo zbudováno nové divadlo, k němuž byly položeny základy v roce 1680.
Další stavební změny spadají do let 1682-1687, kdy stavitel de Maggi snáší podle příkazu starou zámeckou věž na horním hradu s ponecháním její dolní části a buduje tam obytné místnosti, rozšiřuje schodiště a jednotlivé zámecké stavby výškově vyrovnává. V traktu u Plášťového mostu zřizuje místnost pro obrazovou galerii podle vzoru zámku v Petromelu v dolních Rakousích. Stropy nově opravených obytných sálů byly opatřeny knížecími monogramy a ke starým ursínovsko-rožmberským erbům nad vstupními branami přibyly erby nové vrchnosti eggenberské.
Také zámecká zahrada, rozkládající se od zámku na západ, měla již v té době tvar protáhlého obdélníka a byla upravena do dvou částí s terasou. V horní části byl postaven zahradní zámeček Bellarie (1706-1708) a přestavěn (1755-1757) pravděpodobně Ondřejem Altomonte.
Na konci zahrady byl založen rybníček s ostrůvkem (1688). Pro spojení zámku s divadlem a se zahradou byl roku 1709 postaven vysoký zděný most namísto dřevěného a nad tím zřízena krytá dřevěná chodba. Eggenberskou stavební činnost uzavřela stavba mincovny, nacházející se na dnešním druhém nádvoří, jež měla při pohledu od řeky dvě klenutá podlaží. K úpravě v dnešní podobě o čtyřech podlažích došlo až v roce 1728-1730 a to již za panství schwarzenberského rodu.
V roce 1719 vymírá panující eggenberský rod bez přímých potomků a Krumlov dostává majitele nového. Byl jím Adam František ze Schwarzenberku, synovec poslední majitelky Krumlova, Marie Arnoštky z Eggenberku, rozené ze Schwarzenberku. Období jeho vlády (1719-1732) bylo poměrně krátké a také stavebně chudé. Vedle úprav na horním zámku byla dostavěna pouze budova mincovny, zato však s osobou jeho syna, Josefa Adama je na Krumlově spojeno poslední umělecko-stavebně výrazné období. Stavební program počítá s adaptacemi jak na vlastním zámku, tak i v zahradě, ale nepostupoval jednotně.
Nejprve byla roku 1747 postavena při dolním konci zahrady zimní jízdárna podle plánů architekta Ondřeje Altomonte; tato navazuje na podobné práce soudobého architekta Em. Fischera z Elrachu. Její štuky vytvořili umělci A.Zinner a M.Andree. se jménem tohoto setkáváme se též při úpravě zámecké renesanční kaple, které dodal rokokový charakter. Tato stavební adaptace byla především součástí prací, prováděných v celém horním hradě, který byl tím zcelen v jedinou uzavřenou stavební hmotu. Při těchto úpravách byl zrušen také tzv. jelení sál a na jeho místě zřízen sál maškarní neboli redutní. Byl opatřen dvěma galeriemi a vyzdoben od malíře Josefa Lederera (1748) originální ilusionistickou malbou vesnické společnosti v maškarních kostýmech. Zároveň byl zrušen sál zrcadlový a místo něho zřízeny obytné pokoje. Naproti tomu byl postaven dnes tzv. vitrinový sál s výzdobou Vetschela a Merkla (1768).
Zajímavou a svým původním zařízením zvláště cennou stavbou je zámecké divadlo, pocházející z roku 1766 a vyzdobené malíři Vetschelem a Merklem. Též tříposchoďová chodba vedoucí přes plášťový most z maškarního sálu do divadla dostala v letech 1765-1767 svou dnešní podobu. Zámeček Bellarie v zámecké zahradě byl vyzdoben malířem Františkem Jakubem Prokyšem rozkošnými scénami z pastýřského života podle Watteauova vzoru.
Od druhé poloviny 18.století přestává být krumlovský zámek trvalým sídlem schwarzenberského rodu, od roku 1888 přestává být i sídlem přechodným. Proto nedocházelo od té doby již k žádným novým stavbám anebo větším přestavbám, avšak byla věnována péče řádné údržbě a všem úpravám menšího rázu.
Zevní malby stěn budov, tzv. chiaroscuro byly restaurovány roku 1842, freskové malby na třetím a čtvrtém nádvoří byly opravovány v druhé polovině 19.století a pak znovu důkladně v letech 1914-1919 vídeňským malířem Theofilem Melicherem.
Dnešní údržba zámku, a to jak střechy tak fasád a malby si vyžaduje velkého nákladu, neboť státní hrad a zámek krumlovský je největším komplexem budov svého druhu po hradu pražském v Čechách. Údržbářské a stavební práce jsou rozvrženy do deseti let a postupně se provádějí v rámci státní památkové péče.
 
Krumlov a jeho majitelé
 
Již v první části pojednání o hradu a zámku v Českém Krumlově dotkli jsme se několika osobností z řady jeho majitelů,pokud měli souvislost s jeho stavebním vývojem. Nyní věnujeme pozornost šlechtickým rodům a jejich členům v chronologickém postupu v souvislosti s politickými a kulturními událostmi.
První zmínka o hradu v Krumlově z roku 1253 je spojena se jménem Vítka, který byl členem rodu pánů z Krumlova, pocházejících z bohatě rozvětveného rodu Vítkovců a zemřel roku 1277. Dědici nevelkého zboží krumlovského se stali po něm jeho synové Jindřich a Vok. Když tito bez dědiců zemřeli, dostal se Krumlov se svolením krále do držení Jindřicha z Rožmberka, jehož rod byl spřízněn s rodem pánů z Krumlova. Měl rovněž ve znaku pětilistou růži ve stříbrném poli, avšak růži barvy červené místo zelené.
Jindřich z Rožmberka roku 1302 se ujal vlády nad Krumlovem a přenesl sem z Rožmberku své rodové sídlo. Byl typem rytíře své doby, účastnil se celé řady bojů a bitev, politicky se přikláněl tam, kde viděl, že mu kyne prospěch, rozmnožoval rodinné a rodové mění.po vymření Přemyslovců se držel rakouské strany a Jindřicha Korutanského. Stal se pražským purkrabím a zemřel roku 1310 na hradě pražském.
Vedle čtyř dcer měl syna Petra, který prý se oddal v mládí duchovnímu stavu a vstoupil do kláštera ve Vyšším Brodě. Od roku 1309 se vyskytuje vedle otce a měl po něm úřad nejvyššího komorníka. Vystoupiv z kláštera pojal roku 1316 za manželku královnu vdovu Violu Těšínskou a po její smrti (1318) se oženil podruhé s Kateřinou z Vartenberka.
Rozmnožil značně rodové jmění, byl dobrodincem církevním a stavěl kostely a kaple. Zemřel roku 1347, když krátce předtím vstoupil opět do vyšebrodského kláštera jako řeholník. Řád zemského soudu je po něm nazýván Knihou starého pána z Rožmberka. Z jeho dětí odrostlo šest dcer a pět synů.
Nejstarší Jindřich padl s králem Janem u Kresčaku, druhý, též jménem Petr, se věnoval stavu duchovnímu a zemřel 1384 jako probošt na hradě pražském. Spolu se svými bratry, kteří se jmenovali Jošt, Jan a Oldřich, drželi nedílná rozsáhlí zboží; po otci se svou matkou Kateřinou založili dva kláštery v Českém Krumlově, další v Třeboni a ve Výtoni. Jošt spolu s bratřími založil hrady: Dívčí Kámen roku 1349 a Helfenburk roku 1355. Všichni vespolek dobře hospodařili a rodové rožmberské jmění značně vzrostlo. Jošt zemřel bez potomků roku 1369 a po jeho smrti v letech 1373-1374 došlo k rozdělení rodového jmění mezi Oldřicha na straně jedné a mezi Petra a Jana na straně druhé. Těmto připadlo panství a hrad Krumlov vedle celé řady panství a statků jiných. Po smrti Petrově (1384) držel rozsáhlý majetek Jan sám a zemřel roku 1389 bez přímých dědiců.
Dědicem Krumlova se stal Janův synovec, syn jeho bratra Oldřicha, který jako člen panské jednoty věznil podvakrát na Krumlově krále Václava IV. Tento pan Jindřich z Rožmberka vystoupil roku 1395 proti králi i vojensky, ale když se s ním po roce smířil, stal se nejvyšším pražským purkrabím. Zemřel roku 1412 a jeho nástupcem se stal syn z druhého manželství jménem Oldřich (1403-1462), který se roku 1418 ujal řízení panství.
Oldřich byl prvním stoupencem strany podobojí a ještě roku 1420 vydal s Čeňkem z Vartenberka a s Pražany veřejné prohlášení o zavření krále Zikmunda, ale brzy se tomu poddal, odpřísáhl se kalicha a stal se úhlavním nepřítelem strany táborské. Oldřich válčil s husity se střídavým štěstím. Roku 1422 se pokoušel Žižka zmocnit krumlovského hradu zradou, ale to se mu nepodařilo. Po smrti Zikmundově se zasazoval Oldřich o přijetí Albrechta za krále a když ten zemřel, usiloval o uznání Ladislava Pohrobka. Byl mužem neobyčejně bystrým, ale povahy podlé a ošemetné, jak o tom svědčí četné podvržené listiny. Charakteristickým pro jeho povahu je spor se Smilem z Křemže, jehož roku 1444 dává popravit. Z podnětu kazatele Jana Kapistrána vzdal se roku 1451 vladařství ve prospěch svého syna Jindřicha, ale když ten roku 1457 zemřel, ujal se znovu vlády se svým druhým synem Janem, s kterým však nežil v dobré shodě. Smrt učinila konec jeho životu roku 1462.
Jan z Rožmberka, třetí syn Oldřichův, byl povahy mírné a dobromyslné, byl přívržencem krále Jiřího z Poděbrad. Odvrátil se od něho teprve roku 1468, kdy se poddal králi Matyáši a byl od něho jmenován nejvyšším komorníkem. Na konec svého života učinil s králem Jiřím příměří. Když roku 1472 zemřel, zůstalo po něm deset dětí. Nejstarší syn Jindřich (nerozen 1456) postoupil roku 1475 vladařství bratru Vokovi a tento se ujal roku 1478 samostatně správy. Byl též nějaký čas hejtmanem království Českého. Když roku 1493 cítil nedostatek zdraví, postoupil vladařství svému bratru Petrovi a zemřel roku 1505.
Petr z Rožmberka udělil městu Českému Krumlovu roku 1494 právo měst královských. Se svými synovci, totiž se syny svého bratra Voka, rozdělil se o statky, ale chtěl svůj díl posledním pořízením odkázat do jiných rodin. Tento úmysl byl zmařen odporem Jindřicha, jednoho ze zmíněných synovců. Vzepřel se tomu a lstivě opanoval Krumlov. Po jeho smrti, jež nastala roku 1526, obnovil nedílnost rodového jmění jeho bratr Jan (1532), po němž pak vládu drželi bratr Jošt (zemřel 1539) a po něm nejmladší bratr Petr (zemřel 1545), řečený Kulhavý.
Jošt z Rožmberka měl s druhou manželkou Annou, rozenou z Roggedorfu †1562) sedm dětí, které se dožily dospělého věku, a to pět dcer a dva syny: starší Vilém a mladší Petr Vok. Tito jsou posledními mužskými potomky slavného rožmberského rodu.
První z nich, Vilém (1535-1592), byl jedním z nejvýraznějších představitelů své doby a do jisté míry jejím spolutvůrcem. Po studiích a cestách po různých knížecích dvorech německých přejímá v 16 letech od svých poručníků panství do vlastní správy. Úkolem jeho života se pak stává tato správa panství, jednak služba u dvora, kdy se zvláště uplatnil při vedení čtyř legací do Polska. Na svém krumlovském hradě hostil vzácné hosty: krále Ferdinanda I. (1562), arcibiskupa Antonína (1576), císaře Rudolfa II. (1576 a 1578), arciknížete Ferdinanda (1585). o jeho stavebním zájmu píše archivář Václav Březan v jeho životopisu a zájem dosvědčují zachované památky samy. V duchu své doby byl též příznivcem alchymistů. Zastával vysoké úřady zemské, nejvyššího komorníka (1560) a nejvyššího purkrabího (1570) a byl od roku 1585 majitelem řádu zlatého rouna. Zemřel roku 1592 na hradě pražském a je pohřben v krumlovském farním kostele. Třebaže byl čtyřikrát ženat, nezanechal přímých dědiců, a tak nástupcem ve vládě nad Krumlovem a nad rožmberskými statky se stal jeho mladší bratr Petr Vok.
Petr Vok z Rožmberka byl českobratrského vyznání, k němuž přestoupil u příležitosti s moravskou šlechtičnou Kateřinou z Ludanic (zemřela roku 1601). Tímto statkem získal pěkné jmění na Moravě, jinak však musel dbát na uplácení značných dluhů, zděděných po bratrovi Vilémovi, a proto v letech 1593-1603 prodal celou řadu panství a statků. Na Krumlově založil velikou rožmberskou knihovnu, archiv a obrazárnu, a tyto cenné kulturní hodnoty si převezl na Třeboň, kam se uchýlil v roce 1602, když rok před tím prodal panství krumlovské císaři Rudolfovi II. tím rokem končí nad Krumlovem vláda rožmberského rodu, který tu sídlil plných 300 let.
Petr Vok z Rožmberka žil na Třeboni až do roku 1611, kdy umírá a v lednu příštího roku je uložen po nádherném pohřbu do rodové hrobky v kostele ve vyšebrodském klášteře. Tam po prostém obřadu kněz Matěj Cirus „s žalostivou a pronikavou řečí štít s erbem rožmberským přelomil a dolů na zem s kazatelny shodil“.
Vláda habsburského rodu v zastoupení císaře Rudolfa II., Matyáše a Ferdinanda II. byla jen krátkou epizodou v dějinách hradu. Stínem tohoto období zůstává příběh šíleného levobočka císaře Rudolfa II., Dona Julia († 1609) a jeho nešťastné milenky Markéty Pichlerové. Roku 1611 byl opanován Krumlov pasovskými vojsky, roku 1614 se zde kratší dobu zdržoval císař Matyáš, roku 1618 jej opevňoval generál Karel Bonaventura Buquoy a Krumlov po celou dobu války zůstával v moci císařských, ač se o něj stavovská vojska (1618-1619) pokoušela.
Vítězný císař Ferdinand II. věnuje roku 1622 Krumlov i s panstvím prachatickým a netolickým Janovi Oldřichovi z Eggenberku a současně jej povyšuje na knížete. Spojená panství dostala roku 1628 titul vévodství. Stal se tedy opět Český Krumlov hlavou rozsáhlého panství, k němuž příslušel ještě Chýnov, Hory Ratibořské, Zvíkov, Římov a později i Vimperk.
S Janem Oldřichem z Eggenberku (1568-1634) přichází na Krumlov nová, cizí šlechta, která nemá k místnímu obyvatelstvu bližšího vztahu. Co však je trvalou hodnotou po Eggenbercích v Krumlově zůstavenou, je cenná zámecká knihovna, která však jen zčásti nahrazuje vzácnou rožmberskou knihovnu, uloupenou za třicetileté války švédskými vojsky. Jan Oldřich z Eggenberku požíval jako nejvyšší hofmistr u císařského dvora neomezené důvěry, prostředkoval diplomatická jednání, zvláště se Španělskem, a radil Ferdinandovi k přísnému potrestání českého stavovského povstání. Od téhož dostal též právo razit minci a na základě privilegia z roku 1623 zřídil si na krumlovském zámku vlastní mincovnu. V ní bylo mincováno hlavně v letech 1642-1644, naposled roku 1688. Před svou smrtí (1634) postoupil Jan Oldřich svá panství synu Janu Antonínovi, který je znám jako císařský vyslanec k papeži Urbanovi VIII. Jeho pověstný zlatý vůz z roku 1638 je chován ve sbírkách krumlovského zámku jako unikátní vzpomínka na římskou cestu a ukázka italského řezbářského umění.
Po jeho smrti roku 1649 zůstali dva synové, z nichž starší Jan Kristián se ujal roku 1665 vlády nad rodovým majetkem v Čechách. Jeho manželkou byla Marie Arnoštka (1649-1719), sestra Ferdinanda ze Schwarzenberku (1652-1673). Synem tohoto byl Adam František (1680-1732) a jemu, jakožto svému synovci, odkázala Marie Arnoštka, nemajíc vlastních dětí, všechen svůj majetek. Tak roku 1719 přechází po její smrti Krumlov do schwarzenberského majetku.
Po neblahé smrti Adama Františka (zemřel 1732 při hodu na jeleny v Brandýse nad Labem) stává se majitelem hradu a panství Josef Adam, jeho jediný syn (1722-1782). Za něho byla do Krumlova převedena ze zámku Hluboká nad Vltavou granátnická garda, jediné to soukromé vojsko v Čechách, a byla jí přidělena strážnice na druhém zámeckém nádvoří, kde později byly též jako památka umístěny jedno eggenberské a dvě rožmberská děla. Synem a dědicem Josefa Adama byl Jan (1742-1789) a dalším následníkem syn Josef (1769-1833). Potom postupně za sebou následovali a Krumlov dědili: Jan Adolf II. (1799-1888), Adolf Josef (1832-1914) Jan Nepomuk (1860-1938). Posledním majitelem ze schwarzenberského rodu byl doktor Adolf Schwarzenberg (1890-1950), jemuž byl roku 1940 říšskou státní tajnou policií na Krumlov dosazen nucený správce. Hned v prvých květnových dnech 1945 byl Krumlov vzat pod národní správu a roku 1947 zvláštním zákonem spolu s veškerým schwarzenberským jměním byl převeden do zemského majetku. Po zrušení zemského zřízení se stal Krumlov dne 1.ledna 1950 majetkem Československého státu.
 
Desky
 
Tvrz 6 km jihovýchodně od Kaplice. Prvním známým majitelem někdejší tvrze byl Přibík z Desk (1358-1403) z mladé větve rodu pánů z Pořešína. Jeho nástupci, syn a vnuk, se nazývali Bíláhlava. V 16.století byla ves Desky rozdělena do dvou dílů, z nichž větší náležel Hřebenářům z Hřebenova až do počátku 17.století. po několikerých změnách držitelů získal Desky roku 1731 českokrumlovský prelát ke svému statku, od něhož byly roku 1806 opět prodány a přešly do vlastnictví jedné měšťanské rodiny.
 
Dívčí Kámen
 
Hrad 10 km severovýchodně od Českého Krumlova. V místech nynější zříceniny hradu a v jejím blízkém okolí bylo pravěké sídliště, mající několik období. Nejstarší nález náleží pozdní době kamenné a další rozhraní starší a střední doby bronzové.
Dívčí Kámen náleží k nemnoha hradům v českých zemích, o nichž se dochovala zakládací listina, ačkoliv vlastní objekt je již dávnou zříceninou. Zakladateli hradu byli bratři Petr, Jošt a Oldřich a Jan z Rožmberka, jimž dal k této stavbě povolení císař Karel IV. Dne 1.července 1349. Hrad byl pak postaven krátce po tomto roce. Kromě svého účelu rázu vojenského plnil také funkci správního střediska okolního území. Dívčí Kámen byl v rámci rožmberského majetku do jisté míry samostatným statkem. V dobách sporů české šlechty s králem se hrad stal v roce 1394 místem krátkého pobytu Václava IV. Na jeho nedobrovolné cestě do Rakous. V prvních letech husitských válek postoupil Oldřich z Rožmberka tento svůj hrad Vilémovi z Potštejna, jenž podobně jako Oldřich byl zprvu nakloněn opravnému hnutí v církvi a proti husitům se později obrátil. V roce 1424 Oldřich opět převzal Dívčí Kámen do své péče. Zprávy o Dívčím Kameni pak až do posledních let Oldřichova života se žádné nedochovaly. Po Oldřichově odchodu do ústraní se hrad stal roku 1457 jeho novým stálým bydlištěm, avšak brzy na to pod dojmem neshod se synem Janem se roku 1461 vrátil opět na Český Krumlov. Počátkem 16.století byl hrad částečně opraven, avšak stavební práce si zřejmě vyžádaly větších nákladů. Patrně z tohoto důvodu se tehdejší majitel hradu Petr z Rožmberka rozhodl Dívčí Kámen nadále neudržovat.
Zařízení hradu bylo odvezeno do Českého Krumlova, hrad opuštěn a brzy propadl úplně zkáze. V roce 1541 se Dívčí Kámen uvádí jako zbořený.
Stavitel hradu účelně vyřešil možnost obrany hradu v případě napadení soustavou hradeb, příkopů a bran. Horní stavení byla pravděpodobně dvoupatrová. Z kdysi velkého objektu se uchovala do dnešní doby některá mohutná zdiva, a to zbytky hradeb, valů, několik bran a věží, hospodářských a obytných budov. Mnoho zdiva z hradu odklidili v minulých dobách usedlíci z okolí na stavbu svých domů.
 
Frydlant
 
Toto šlechtické sídlo je doloženo pouze legendou na pečeti člena vítkovického rodu, pana Voka ze Strunkovic, a tak vznikla domněnka, kterou však nelze ničím doložit, že Frydlant je původní jméno hradu u městečka Frymburka, které se poprvé připomíná okolo roku 1270, kdy bylo darováno klášteru v Ostrově.
 
Holkov
 
Tvrz – 15 km jižně od Českých Budějovic. Majitelé tamní tvrze byli od 14.století vladykové z Holkova, kteří měli kromě tohoto majetku ještě další podíly v několika vesnicích. Holkovští měli ve znaku tři okouny. Posledním mužským členem rodu byl patrně Matěj (1493). Ještě za života Matějova se roku 1475 stal držitelem Holkova Jindřich Roubík z Hlavatec. Dalším známým majitelem tvrze byl od roku 1513 Jiřík Kunáš z Machovic a jeho rod zde sídlil až do roku 1640. Nová majitelka Marie Kořenská, rozená z Něšova, tehdy koupila celý zadlužený stateček od Jana Chvala Kunáše z Machovic, jenž zůstal po roce 1627 věrným katolíkem. Krátce po tomto prodeji koupila roku 1643 Holkov Marie Maxmiliána Častolarová z Machovic, která se dožila vysokého věku, přežila manžela, syna a vnučku, takže její majetek získali pravnuci František, Josef, Antonín a Oldřich ze Sudoměře. Roku 1757 koupil Holkov klášter ve Zlaté Koruně, s nímž se roku 1737 dostal k panství Český Krumlov.
 
Hradiště
 
Hrad 5 k severozápadně od Horní Plané.
Na vrchu zvaném Hradiště (Hausberg) mezi Pernekem a Želnavou stával údajně hrad, z něhož se dochovaly nepatrné zbytky. O hradu není vůbec nic bližšího známo a podle pověsti se nazýval Walterhausen (Valtrův hrádek). V okolí se nalezly zbytky železných zbraní a jiných předmětů. Území kolem hradiště osídlené asi ve 14.století bylo majetkem kláštera ve Zlaté Koruně a za husitských válek připadlo k Českému Krumlovu.
 
Hřeben
 
Dvůr 3.5 km na jih od Velešína, někdy s tvrzí, se prvně připomíná roku 1312 jako statek Matěje z Hřebene, roku 1389 patřil Buzkovi Pátkovi a potom od roku 1439 náležel rodu Hřebenářů z Hrachu až do roku 1565, kdy vdova a dcery po Markvartovi Hřebenáři prodaly statek s tvrzí Počepickým z Počepic, od nichž jej převzali roku 1590 Vamberští z Rohatce. V roce 1650 byl od těchto pro dluhy prodán Maří Magdaleně, hraběnce Buquoyové, za 8100 kop grošů míšenských a připsán k panství Novohradskému. Tvrz vznikla v 17.století. již kolem roku 1640 uvádí se jako pustá.
 
Chlum
 
Tvrz – 11 km severně od Českého Krumlova.
Prvním známým majitelem Chlumu byl Beneš z Chlumu (1279), člen jedné větve rodu pánů ze Strakonic. Potomci bratří Jindřicha a Smila z Chlumu (1315) rozdělili se na vladyky z Křemže a na vladyky z Chlumu. Známější z obou rodin se stali majitelé z Křemže, avšak Chlumečtí se podíleli na spoluvlastnictví jejich rodového majetku a v 16.století (1451) se stali jeho jedinými majiteli. K chlumecké tvrzi tehdy příslušely poplužní dvůr v Chlumu, starý hrad u Křemže, městečko Křemže a vesnice Chlum, Závraty, Koroseky a Lhotka. Prostřednictvím manželky jednoho z chlumeckých vladyků, rozené z Dlouhé Vsi, přešel Chlum s Křemží roku 1527 do majetku Častolarů z Dlouhé Vsi, v jehož držbě setrvali až do roku 1668, kdy Chlum koupil od sirotků po Jindřichovi Častolarovi Jan Kristián z Eggenberku. Chlum byl zároveň připojen k eggenberskému panství Český Krumlov.
 
Chlumeček
 
Ves 1.5 severozápadně od Křemže, kdysi s tvrzí a dvorem. Byla původně samostatným statkem a patřila pánům z Křemže. Roku 1447 byla zabrána od Oldřicha z Rožmberka, ale už roku 1451 byla prodána pánům Dubenským na Chlumu. Roku 1547 byla postoupena Janu Častolárovi z Dlouhé Vsi a okolo roku 1600 Oldřich Častolár zde postavil tvrz. Častolárové roku 1665 prodali Chlumeček Karlu Maxmiliánu Kořenskému z Terešova, za 8 let nato se stal majetkem J.A.Miličovského z Braunberka, který jej prodal klášteru zlatokorunskému. Po zrušení kláštera byl roku 1787 Chlumeček koupen a připojen k panství českokrumlovskému. Tvrz byla vystavěna z kamen a značně prostorná, ke tvrzi příslušel pivovar se sladovnou a hospodářská stavení. Ze starší doby se kromě sklepů z tvrze nezachovalo ničeho. Na jejím místě stojí jednopatrová obytná budova z 18.století.
 
Kladenské Rovné
 
Ves Rovné s tvrzí, ležící za Kájovem, 4,5 km severovýchodně od Hořic, se poprvé připomíná v letech 1308-1312, kdy byl jejich majitelem Bušek z Rovného. Vletech 1360-1387 se uvádí jako majitel Smil z Rovného, později Jan z Boru, řečený též Borovec z Rovného. Roku 1422 tehdejšímu držiteli Buzkovi, který byl purkrabím na Českém Krumlově, vypálili husité dvůr při tvrzi. V polovině 18.století na tvrzi v Rovném vládli bratři Ondřej, Jan a Zachař z Nemyšle. Za nedospělosti Ondřejova syna Jana prodal jeho poručník Petr z Rožmberka roku 1487 tvrz, dvůr a ves Rovné svému kancléři Václavovi z Krumlova za 600 zlatých uherských. Týž pak psal se podle tvrze „z Rovného“ a je znám jako člověk humanisticky vzdělaný a jako přítel literárních věd a umění. Část jeho vzácné knihovny se zachovala až po naše časy. Týž prodal pak Rovné roku 1506 „na spasení své duše“ vyšebrodskému klášteru, avšak vymínil si, že zboží to si ponechá až do konce svého života. Zemřel roku 1531.
Myslivna v Rovném čp.26 svými některými stavebními gotickými prvky ukazuje na zbytky věže bývalé tvrze.
 
Křemže
 
Tvrz – 11 km severně od Českého Krumlova.
Původně zde stávala tvrz či stavení na způsob hradu. Krajina v oblasti Křemže náležela od 13.století pánům ze Strakonic. Jejich prvním sídlem byl Chlum, po němž se nazýval roku 1279 Beneš z Chlumu a roku 1315 jeho nástupci Jindřich a Smil z Chlumu. Potomky těchto bratří se rod rozdělil na vladyky z Křemže a na vladyky z Chlumu, přičemž držiteli Křemže byly napolovic obě rodové větve. Hrad křemežský byl založen asi v polovině 14.století. nejvýznačnějším členem rodu vladyků křemežských byl Jan Smil z Křemže, přívrženec táboritů a majitel několika panství. Jmenovaný se dostal s majitelem českokrumlovského panství Oldřichem z Rožmberka do svízelných sporů o majetek, při nichž o vše přišel a ztratil i svůj život. Jeho synové Přibík a Jiří sice přinutili roku 1455 Oldřicha k zaplacení peněžité náhrady za tvrz křemežskou a okolní vesnice, ale za krátký čas nato zchudli a jejich rod pak docela zanikl. Za Oldřichovy vlády byla tvrz křemežská zbořena a zůstaly z ní jen zbytky obytných budov. V držení Rožmberků však Křemže dlouho nezůstala a roku 1451 ji koupili bratři Přibík a Beneš z Chlumu. Křemži i Chlum získala potom vdova po Benešově synu Přibíkovi mladším Markéta z Dlouhé Vsi, a ta ji odprodala roku 1547 Janu Častolárovi. Sídlem Častolárů z Dlouhé Vsi se natrvalo stal Chlum. V majetku Dlohoveských zůstal Chlum s Křemží až do roku 1688, kdy je od Oldřicha Častolára koupil Jan Kristián z Eggenbergu a připojil k panství Český Krumlov.
 
Kuklov
 
Hrad – 17 km severně od Českého Krumlova.
Nepatrné zbytky hradu na skále v lese, o jehož původu není nic bližšího známo. Jeho zakladatelem byl pravděpodobně biskup Jetřich Mindenský, známý ze svého působení v Čechách kolem roku 1357.okolní území náleželo původně českému panovníkovi. Král Přemysl Otakar II. je roku 1263 věnoval právě založenému klášteru ve Zlaté Koruně a po biskupově smrti se stal sám majitelem hradu. Později se Kuklov stal příčinou rozepří mezi králem a arcibiskupem Janem a v době spiknutí české šlechty proti králi byl roku 1395 vojsky Jindřicha z Rožmberka dobyt a rozbořen. Zříceninu hradu s okolím věnoval král po ukončení sporů roku 1405 jmenovanému Jindřichovi a ten je připojil ke svému blízkému statku Dívčí Kámen. V blízkosti zříceniny byl roku 1495 založen klášter a kostel mnichů řádu sv.Františka de Pauli. K dokončení stavby však nikdy nedošlo a do nynější doby se z ní zachovala dost velká zřícenina s pěknými stavebními prvky v gotickém slohu.
 
Kvítkův Dvůr
 
Tento původně soukromý dvůr byl podle svého majitele nazýván Dvorem Pidíkovým. Později se stal dvorem panským a v bouřích husitských roku 1423 jakožto dvůr panský měl být vypálen. Po roce 1500, kdy byl u Českého Krumlova zřízen Nový Dvůr, byl dvůr Pidíkův označován jako dvůr starý. Když se roku 1750 stala jeho majitelkou Terezie ze Schwarzenbergu, rozená z Lichtensteina, bylo jeho východní křídlo upraveno jako zámeček a třeboňský malíř Jakub František Prokyš jej vyzdobil freskami s výjevy ze zemědělského života. Od té doby je jmenován též dvorem Favoritním.
 
Louzek
 
Zřícenina hradu Louzku nachází se na ostrohu nad řekou Malší nedaleko Louzeckého dvora, 4 km na sever od Rychnova nad Malší. Hrad byl založen buď koncem 14.století nebo počátkem 15.století při staré zemské stezce z Českých Budějovic do Rakous. Prvními známými majiteli byli roku 1388 Jan a Hroch ml. z Maršovic, později jej dostal od rožmberského rodu Jan z Malovic, ale synové jeho Jan, Diviš a Bohuslav v roce 1448 Louzek opět postoupili Oldřichovi z Rožmberka. Od té doby náležel k panství novohradskému a v roce 1541 se o něm píše jako o pustém zámku.
Zachovalo se z něho trochu zdiva, zbytky opevněného předhradí a proti severu a západu příkopy a valy.
 
Mezipotočí
 
Tvrz – 7 km jihozápadně od Českého Krumlova.
Někdejší tvrz náležela vladykům z Mezipotočí, z nichž jako první se uvádí Jan (zemřel 1374). Další majitelé od 16.století měli své sídlo střídavě v Mezipotočí a ve Slavkově, v 17.století pak již jen ve Slavkově, s nímž Mezipotočí prodělávalo další společné majetnické osudy.
 
Michnice
 
Ves Michnice, připomínaná poprvé roku 1259, leží 2 km na sever od městečka Rožmitálu na Šumavě. Tamní kamenná tvrz náležela zemanskému rodu, který měl podobně jako zemané Doudlebští a Jívovští ve znaku muže tasícího meč. Z počátku 14.století jsou známi Filip a Jan z Michnic, z konce téhož století Mikšík z Michnic; potomkové jejich pak se nazývají Pouzary z Michnic. Platy a dávky z Michnice bral klášter vyšebrodský. Od Pouzarů koupil Michnice spolu se statkem žumberským roku 1602 Petr Vok z Rožmberka a za sedm let nato jej zapsal svému synovci Janu Zrinskému na Rožmberku. Ves Michnice pak zůstala trvale při tomto panství, o tvrzi je poslední zmínka roku 1615, avšak dnes už po ní není žádných stop.
 
Mostky
 
Od Kaplice 4 km na západ při potoku je ves Omlenička se zámkem, který býval původně tvrzí. Ves patřívala v nejstarší době ke hradu Pořešínu, od něhož ji odprodal roku 1363 Přibík z Pořešína Oldřichovi z Drochů. Jeho potomci, zvaní Drochovci, seděli na Omleničce více jak sto let, do roku 1465, kdy dvůr s tvrzí se dostaly Přibíkovi Žibřidovi z Mostku a byly v držení rodu až do roku 1546, kdy byly Petrem Žibřidem z Mostku prodány Divišovi Malovci na Libějicích za 100 kop grošů. Vystřídala se zde celá řada majitelů až do počátku 18.století, kdy přešly do majetku hraběte Antonína z Nützu a Josefa Gundakera, hraběte z Türheimu. Od manželky tohoto, Marie Dominiky, koupil roku 1778 Omleničku klášter vyšebrodský.
Zámeček se zevním barokním zjevem roku 1829 vyhořel a byl opraven, po roce 1970 se prolomily pod tíhou sněhu jeho krovy a při rekonstrukčních pracích bylo zjištěno pod barokní slupkou renesanční jádro. Ke stavbě zámku se pojí barokní, od roku 1729 farní kostel sv. Jana Nepomuckého.
 
Pasovary
 
Tvrz – 10 km jihozápadně od Českého Krumlova.
Tvrz původně náležela bratřím z Cipína čili z Metlice (1278-1300). Další držitelé tvrze se psali střídavě z Pasovar a z Cipína. Po vymření tohoto rodu se Pasovar roku 1437 ujali vladykové z Větřní, kteří kromě této tvrze vlastnili ještě další majetky v bližším a vzdálenějším okolí. Jan Vyšně z Větřní byl v polovině 16.století v rožmberských službách. Přes finanční potíže jeho syna Adama a vnuka Jana se podařilo udržet Pasovary v majetku rodu až do roku 1624, kdy byly pro nerozhodnost Janovu v kritických letech zabaveny a prodány městu Český Krumlov.
 
Pšenice
 
Tvrz – 8 km jihozápadně od Kaplice.
V místě snad bývala tvrz, ale její existence je silně pochybná. Listina, dokládající její koupi Vokem z Rožmberka roku 1264, je falsum.
 
Rožmberk nad Vltavou
 
Je jedním z nejstarších hradních objektů v jižních Čechách, z něhož vyšel slavný rod Rožmberků. Jeho počátky sahají do sklonku první poloviny 12.století, kdy celá okolní krajina přešla neznámým způsobem z majetku českého knížete do vlastnictví rodu Vítkovců. V souvislosti s Vokem z Rožmberka, jedním z příslušníků Vítkovců, se hrad prvně připomíná roku 1250. Zřejmě v brzké době nato se hrad stal důležitým správním i hospodářským střediskem Vokova panství, jež bylo roku 1258 darováním části území právě založenému cisterciáckému klášteru ve Vyšším Brodě týmž Vokem zmenšeno. Vokovým dědicem a zároveň i dědicem sousedního panství Český Krumlov po vymření druhé větve rodu Vítkovců, pánů z Krumlova (1302), se stal Jindřich z Rožmberka. V dobách, kdy se Jindřichovi vnuci Petr, Jošt, Oldřich a Jan z Rožmberka připravovali rozdělit si mezi sebe rodový majetek (1302), zůstali majiteli hradu a panství Rožmberka všichni čtyři, po roce 1369 jen Petr a Jan a konečně po smrti Petrově (1384) pouze Jan (zemřel 1389) a posléze Oldřich (zemřel 1390).
Nástupcem Oldřichovým na Rožmberku se stal Jindřich z Rožmberka, který se zúčastnil na sklonku 14.století akcí české šlechty proti králi Václavovi. Po Jindřichovi převzal vládu nad celým rodovým majetkem rožmberským a tím i nad hradem a panstvím Rožmberkem Oldřich. V prvních letech husitských válek, kdy již Oldřich pronásledoval na svých panstvích kněze, podávající svátosti podobojí, se Rožmberk stal nedobrovolným místem pobytu některých z nich. Vedení války a vydržování vojsk si vyžadovalo velkých nákladů, na jejichž úhradu neměl Oldřich dostatek vlastních finančních prostředků. Byl tedy nucen si je opatřit půjčkou, a to ve výši 4000 kop grošů od Reinprechta z Walsee, zemského hejtmana v Horním Rakousku, jemuž k zajištění dluhu postoupil roku 1420 hrad, město a panství Rožmberk, dozor nad správou kláštera ve Vyšším Brodě a různé kostelní a jiné klenoty. V zástavním držení pánů z Walsee zůstal Rožmberk až do roku 1456.
V dalším majetkovém vývoji se Rožmberk stal znovu řádným vlastnictvím pánů z Rožmberka, i když bylo panství na krátký čas zatíženo zápisem věna Anežky ze Schaumburgu, manželky Oldřichova syna Jindřicha. Jednání o likvidaci tohoto zápisu (1461-1465) byla značně svízelná a nedostatek prostředků přinutil tehdejšího majitele hradu Jana z Rožmberka, aby hrad a panství dal v roce 1464 do zástavy Janu Popelovi z Lobkovic. V dobách sporů české šlechty s Jiřím Poděbradským, kdy Jan Popel zůstal na straně králově, byl roku 1467 hrad obléhán vojsky Zdeňka ze Šternberka. Královi přívrženci, kteří si byli vědomi významu Rožmberka pro krále, přitáhli hradu na pomoc a zbavili jej obležení. Přesto však se Šternberkovi podařilo v lednu 1469 hrad údajně zradou dobýt. Vítěz pak postoupil hrad za peněžní úhradu původnímu majiteli Janovi z Rožmberka (zemřel 1472). Při pozdějším jednání vyplatil Janův nástupce Jindřich Lobkovicům na zástavu 7000 zlatých, takže majitel hradu se zbavil starých závazků z dob svých předků. Během neklidných let 1476-1477 byl Rožmberk roku 1477 necelý rok obsazen rakouskými vojsky. Ve vladařství na Rožmberku se po Jindřichovi (zemřel 1489) vystřídali jeho bratři Vok (zemřel 1505) a Petr (zemřel 1523).
Dva roky před svou smrtí sepsal Petr poslední vůli (1521), podle níž se proti dědickým zásadám rodu měl dědicem Rožmberka a Vítkova Hrádku stát Jan Holický ze Šternberka. Došlo ke sporům o dědictví, které vyzněly ve prospěch Vokova nejmladšího syna Jindřicha (zemřel 1526), po němž následovali další Vokovi synové Jan (zemřel 1532), Jošt (zemřel 1539) a Petr (zemřel 1545). Za Petra se rozsah panství Rožmberk po předcházejících několika změnách a úpravách ustálil a tvořilo je město Rožmberk, několik městeček a několik desítek vsí.
Za Petrových nástupců Viléma z Rožmberka (zemřel 1592) a po něm jeho bratra Petra Voka (zemřel 1611) zaměřili majitelé svůj zájem spíše na vylepšení hmotného a sociálního postavení poddaných na tomto panství, než na výrazné zlepšení hospodářství, pro které tu nebyly vhodné podmínky jako na jiných rožmberských panstvích. Oba uvedení bratři neměli potomků. Petr Vok maje v úmyslu zajistit část rodového majetku pro svého posledního příbuzného, jímž byl synovec Jan ze Serinu, syn Petrovy sestry Evy z Rožmberka a Mikuláše Zrinského, postoupil mu roku 1597 svůj hrad Rožmberk s okolním panstvím a se vším příslušenstvím. Toto opatření však neodpovídalo vzájemným rodovým ujednáním o dědictví mezi Rožmberky a Švamberky. Jan Jiří ze Švamberka protestoval proti postoupení Rožmberka Janovi ze Serinu a roku 1610 dosáhl zajištění svých nároků, takže se po smrti Petra Voka stal roku 1611 sám majitelem hradu a panství.
Vývoj poměrů v zemi však napomohl k tomu, že Rožmberk zůstal v držení hrabat ze Švamberka jen krátce. Po smrti Jana Jiřího (zemřel 1617) připadl Rožmberk jeho synovi Petrovi, jenž se za povstání českých stavů v roce 1618 stal jedním z třiceti direktorů. Petr ale ještě během povstání v Praze zemřel (1620) a jeho nástupcem se měl stát mladší bratr Adam, dlící tehdy mimo Čechy. V kritických letech se hrad po předcházejícím dobytí města Rožmberka, kde byla stavovská posádka, vzdal vojskům císařského generála Karla Bonaventury Buquoye. Rožmberk byl pěkným majetkem, a proto si jej Buquoy vyžádal na císaři Ferdinandovi II. namísto úhrady zapůjčených peněz. Dne 6.února 1620 se pak stal Rožmberk císařovým rozhodnutím spolu s dalším majetkem, jímž byly Nové Hrady, Libějovice, Žumberk a Cuknštejn, buquoyským vlastnictvím, v němž setrval až do roku 1945.
Stavební vývoj u hradu Rožmberka trval, podobně jako u jiných objektů tohoto druhu, po celá staletí. Původní gotický hrad, který tvořily obvyklá věž, hradební zeď a příkop, stával na nejvyšších místech skalního ostrohu nad řekou. Do dnešní doby se z něho dochovala jen věž dodatečně pojmenovaná Jakobínka s kruhovým půdorysem, krakorci a střechou, opravenou do nynějšího stavu až v 2.polovině 19.století. po přestěhování majitele hradu Jindřicha z Rožmberka roku 1302 na Krumlov, přestal být Rožmberk sice hlavním rodovým sídlem, avšak stále plnil své poslání jakožto důležitý předsunutý vojenský opěrný bod. Tuto funkci však nemohl dosavadní hrad vzhledem ke svým stavebním dispozicím plnit nedále, a proto vznikl na skále poněkud níže nový objekt, který se nazýval Dolní hrad, na rozdíl od původního hradu, který dostal název Horní hrad. Dolní hrad oddělila od ostatního terénu dodatečně prokopaná šíje, přes níž vedl z hradu padací most. Nová hradní budova s vysunutými věžemi, s hradbami a s příkopem, byla na svou dobu skutečnou pevností. Základní členění jejích hlavních zdí se v hrubých rysech udrželo do dnešní doby.
O stavebních změnách na Rožmberku v době od 2.poloviny 14.století do roku 1522 se nedochovalo prakticky žádných zpráv. Ve zmíněném roce vyhořel Horní hrad a nebyl již obnoven a krátce nato, roku 1556, byl důkladně obnoven Dolní hrad, jenž byl pro trvalé bydlení správních úředníků tehdy již nevhodný. Během dalších let byl hrad upraven pro pohodlnější pobyt, setřen jeho gotický ráz a vnější zdivo vybaveno oblíbeným renesančním sgrafitem. Ze stejné doby pochází i renesanční kašna před hradem s údajnou sochou Petra Voka z Rožmberka, která původně stávala na kašně ve městě na náměstí.
Také noví majitelé hradu Buquoyové se v duchu své doby zabývali přestavbami Rožmberku. O jejich prvních zásazích, zaměřených na drobné vnitřní úpravy, se dnes nic neví. Zato přestavby z let 1840 až 1857 a Jiřího Jana Buquoye i z doby pozdější, byly daleko výraznější a změnily tvářnost hradních objektů do podoby, jak ji známe dnes. V romantickém duchu oné doby byly v Dolním hradu provedeny četné vnitřní úpravy dodávající objektu ráz tajemnosti a zvláštní zajímavosti, vnější zdivo doplněno středověkými prvky. Nedaleko od hradu byla postavena nová obytná budova bez architektonické ceny a zajímavosti, která majiteli zaručovala příjemné bydlení. Ve stejné době byl v hradním okolí založen park. Během zmíněných úprav v Dolním hradě, trvajících až do sedmdesátých let minulého století, byly některé místnosti zvětšeny probouráním starých příček a zřízena tzv. křižácká galerie s novogotickou výzdobou. Celek se stal jakýmsi památníkem buquoyského rodu.
Z vnitřního vybavení hradu je třeba uvést: naznačenou křižáckou galerii s fiktivními podobiznami účastníků křižáckých tažení, mezi nimiž jsou i příslušníci buquoyského rodu (kopie podle originálů ve Versailles provedl B.Strobl v letech 1857-1860); komnata se smyšlenými portréty Voka z Rožmberka a tzv. Bílé paní rožmberské, dále skutečné podobizny Viléma a Petra Voka z Rožmberka, Škrétův portrét dámy, obraz muže s loutnou, údajně od Jana Kupeckého, řada dalších portrétů, mezi nimi zvláště podobizny členů císařského rodu a kopie jezdeckého portrétu Karla Bonaventury Buquoye; rytířská síň a několik pokojů pojmenovaných po členech buquoyského rodu. Kazetované stropy, krásné práce kovářské a řezbářské, kachlová kamna, sbírky cínového nádobí, porcelánu, kameniny a skla.
 
Rybník
 
Zámeček – 12 km jižně od Kaplice.
Dřívější název (do roku 1945) Certlov, první zmínka z roku 1379. Původně náležel pánům z Rožmberka, od nichž jej roku 1473 získal Jan Sudek z Dlouhé. V majetku jeho potomků zůstal až do poloviny 17.století. od roku 1650 se zde vystřídalo několik držitelů z řad nižší šlechty a měšťanských rodin, roku 1745 jej koupil hrabě Buquoy. Tamní tzv. zámeček je stavba asi z poloviny 18.století bez architektonického významu.
 
Slavkov
 
Ves se zachovalou tvrzí, asi 9.5 km jihozápadně od Českého Krumlova. Připomíná se roku 1305 jako sídlo Buzkovo a pak roku 1362-1375 jeho synů Viléma a Jana. Později patřil Slavkov vladykům z Komářic, 1497 Ondřeji z Mezipotočí, 1541 Matyášovi ze Šontálu, 1560 Slavkovským ze Šonova. Synové Burjana ze Šonova Adam, Daniel, Vilém, Jeremiáš, Melichar a Baltazar prodali roku 1584 tvrz Slavkov se dvorem, vsí a s poddanými, ves Mezipotočí a jednoho poddaného ve Světlíku Vilémovi z Rožmberka za 6200 zlatých, ale už roku 1596 bratr a dědic jeho Petr Vok postoupil Slavkov svému osobnímu lékaři Ondřejovi Scholiusovi z Elsauffu. Ježto však tento již 1593 bez dědiců zemřel, připadlo slavkovské zboží císaři Rudolfu II. a týž je daroval Václavu, nejstaršímu Berkovi z Dubé. Když Václav po dvou letech zemřel, prodali poručníci jeho nezletilých sirotků Slavkov roku 1600 Melicharovi Kolkreiterovi z Kolkreuthu. Po sedmi letech koupil purkmistr a obec města Český Krumlov statek slavkovský za 11000 kop grošů a v majetku města zůstal až do roku 1793, kdy město rozprodalo dvůr i pozemky svým dvanácti poddaným.
Vladykovský statek slavkovský sestával z dvoupatrového domu, ke kterému přiléhal dvůr tvořící čtverec. Na druhé straně stálo obydlí, spojené padacím mostem s kamennou hláskou dva sáhy vysokou, dosud dobře zachovalou. K věži přiléhala tmavá sklepení se střílnami a loubí, vedoucí k oratoři kaple, zasvěcené roku 1313 sv. Bartoloměji.
Tato kaple je dnes presbytáří farního kostela. V části dvora býval v 16.století také pivovar. Tvrz slavkovská je jednou z mála zachovaných staveb svého druhu na českokrumlovském okrese.
 
Sokolčí
 
Hrad – 5 km východně od Kaplice.
Z někdejšího hradu se do dnešní doby zachovaly jen zbytky zřícenin. Zdá se, že byl rozdělen na vlastní hrad a na předhradí. O jeho dějinách se nedochovalo prakticky žádných zpráv. Padělaná listina z 15.století svědčí o tom, že král Přemysl Otakar potvrdil roku 1264 Vokovi z Rožmberka koupi hradu od Janáka z Vodic, avšak okolnosti nasvědčují tomu, že správnými držiteli hradu byli páni z Michalovic. Teprve s Benešem z Velešína se hrad dostal do vlastnictví pánů z Rožmberka a byl připojen k panství Nové Hrady. Roku 1541 byl již zbořen.
 
Stradov
 
Za Kaplicí směrem na Omleničku asi 2 km leží vesnice Velký a Malý Stradov, dříve Stradov a Stradovec, jež až do roku 1392 patřily k panství pořešínskému. Toho roku prodal Markvart z Pořešína ves Stradov s příslušenstvím Bohuslavovi z Hrádku za 125 kop grošů. Od roku 1484 seděl tu Jindřich Drochovec z Pláně. Jeho syn Václav vložil si roku 1545 v obnovené desky zemské Stradov, dvůr poplužní, celou ves Pláni Věžovatou jako dědictví, držené po otci už řadu let. Snad tehdy někdy zde byla postavena tvrz jako vladycké sídlo. Týž Václav Drochovec odkázal 1562 tvrz Stradov s příslušenstvím Jindřichovi Ojířovi z Protivce na Římově a jeho synům Ctiborovi a Jáchymovi, kteří se roku 1568 majetku ujali. V rodě zůstával do konce 16.století, pak se dostal k panství českokrumlovskému.
Jediná zmínka o tvrzi je z roku 1562, jinak není o ní zachováno žádných zpráv a nezůstalo po ní stopy.
 
Štěkře
 
Jednou z mála až po naše časy zachovaných tvrzí na Českokrumlovsku je tvrz Štěkře ve vsi téhož jména 1.5 km na sever od Zlaté Koruny. Prvým známým majitelem byl roku 1336 Menhart ze Štěkře, o tři léta později Vernéř ze Štěkře a posléze roku 1381 se uvádí Bernard se znamením vidlice ve znaku, který tu seděl do roku 1386. Od té doby není po majitelích Štěkře zpráv, až do roku 1444 se uvádí Olbram ze Štěkře. V roce 1459 byl majitelem Mikuláš z Holkova, který prodal dvůr s tvrzí robotnému člověku Linhartovi právem zákupním za 45 kop grošů a za 2 kopy ročního platu. O dalších majitelích tvrze od roku 1459 není nic známo, až v pozemkových knihách z 18.století se tu uvádí rod Kalkušů až po naše časy, kdy se hospodářské stavení stalo majetkem JZD. Toto se nijak o udržování nestaralo a nechalo ji značně zpustnout.
Až přičiněním Krajského památkového střediska z Českých Budějovic má dojít k rekonstrukci tvrze.
 
Tichá
 
Tvrz – 12 km jižně od Kaplice.
Původní tvrz stála již ve 14.století jako majetek bratří Beneše a Jana z Velešína, kteří ji roku 1360 spolu s hradem Velešínem postoupili pánům z Rožmberka. V držení tohoto rodu zůstala Tichá až do roku 1611. Tvrzi se přikládal značný význam, a proto bývala dokonce 15.století sídlem samostatného purkrabího a hejtmana. Koncem 18.století byla tvrz přeměněna na pivovar, který byl později zrušen.
 
Trojany
 
Tvrz – 11 km jižně od Kaplice.
Někdejší tvrz stála již ve 14.století a náležela místním vladykům. Roku 1383 prodal Oldřich Plachta z Trojanovic dvůr a tvrz s ostatním majetkem v Trojanech Oldřichovi z Rožmberka, avšak za krátký čas vladykové zase získali tvrz zpět. Definitivně přešly Trojany do rožmberského majetku roku 1569 a byly připojeny k panství Rožmberk.
 
Trojaň
 
Tvrz – 11 km jihozápadně od Českého Krumlova.
Majitelé někdejší tvrze, připomínané prvně roku 1363, se psali ze Světlíka anebo z Trojan. Roku 1475 náležel trojanský statek s tvrzí bratřím Višňům z Větřní a byl přičleněn k Pasovarům. Jako pustá se tvrz uvádí roku 1544 a roku 1624 ji s Pasovary koupilo město Český Krumlov.
 
Velešín
 
Hrad – 20 km jižně od Českých Budějovic.
Z někdejšího většího objektu se zachovaly nepatrné zbytky hradu poblíž řeky Malše. Původní hrad byl postaven ve 13.století a spolu s okolním územím náležel zprvu panovníkovi země. V roce 1266 patřil Čéčovi z Budějovic, který jej neznámo kdy postoupil Benešovi Pyšnému z Velešína, předkovi pánů z Michalovic. Přemysl Otakar II jej Benešovi patrně zase odňal a přičlenil jej k ostatním královským statkům v tomto kraji. Následovník Přemyslův Václav II. vrátil Velešín náhradou za jiný majetek roku 1283 Benešovu synu Janovi z Michalovic. Při dělení rodového majetku mezi syny Janova vnuka Jindřicha z Velešína, totiž Ješka, Beneše a Oldřicha, dostal každý z bratří po jedné třetině hradu a k tomu některou ves na panství. Toto rozdělení majetku se však brzy ukázalo jako neúčelné, a proto Beneš roku 1359 vykoupil podíly obou bratrů na hradě. Smrtí uvedených bratří vymřela velešínská větev pánů z Michalovic po meči a Velešín zdědila Benešova dcera Markéta, která se roku 1361 ujala panství se svým strýcem Petrem z Michalovic, jenž se časem stal jediným pánem z Velešína. Nástupce Petrův, syn Jan Michalec z Michalovic, prodal Velešín roku 1387 Oldřichovi a jeho synu Jindřichovi z Rožmberka. Za husitských válek se Žižkova vojska pokoušela v roce 1423 bezúspěšně zmocnit se hradu a znovu pak ohrožoval hrad sirotčí hejtman Jan Čapek ze Sán se svými vojsky. Příměří s Čapkem si Oldřich z Rožmberka vykoupil složením jisté částky peněz a definitivní mír s ním uzavřel roku 1434. Osádka velešínského hradu zasáhla do válečného dění ještě o několik let později, když vystoupila proti lidem Jana Smila z Křemže, vracejícím se z Němec. Údržba hradních objektů si vyžadovala velkých nákladů a z toho důvodu se jejich majitel Vok z Rožmberka rozhodl roku 1487 hrad opustit. Od té doby hrad rychle pustl a ke konci 15.století byl již zbořeništěm. Území hradu přešlo roku 1611 po smrti posledního Rožmberka na pány ze Švamberka a roku 1620 darovací listinou hrabatům Buquoyům.
 
Větřní
 
Ves, kdysi s tvrzí, 5 km na jih od Českého Krumlova, byla prvotně příslušenstvím českokrumlovského panství. Roku 1347 Petr z Rožmberka daroval Větřní svému služebníkovi Petru Višňovi, který se stal praotcem vladyckého rodu Višňů z Větřní. roku 1372 dostal od Markvarta z Metlína některé pozemky ve Větřní za své větné služby od pánů z Rožmberka, dvůr kmetčí s rolemi a lukami, jakožto zboží svobodné, a též jinak své zboží rozmnožil. Zůstavil po sobě čtyři syny, z nichž nejmladší Václav či Vaněk se připomíná poprvé roku 1459, kdy držel tvrz a ves Větřní a žil ještě roku 1489. Po jeho smrti dostaly se tvrz a ves jeho příbuzným, vladykům z Pasovar, a přičleněny byly k Pasovarům. Když pak počátkem 17.století Jan Višně nemohl splácet dluhy, prodal roku 1603 tvrz Větřní, při ní dvůr a ves, dvůr Mertlín, vesnice Kaliště a Němčí obci města Český Krumlov za 11675 kop míšenských. Obec českokrumlovská byla pak vrchností ve Větřní až do roku 1850.
Tvrz o čtvercovém půdorysu a o jednom poschodí ve slohu pozdní renesance se zachovala ve své původní podobě až do roku 1892. Tehdy byla upravena na školu a této přestavěné podobě trvá až dosud.
 
Vítkův Hrádek
 
Hrad 22 km jihozápadně od Českého Krumlova.
Jak název nynější zříceniny naznačuje, byl zakladatelem někdejšího hradu Vítek, některý z členů stejnojmenného rodu Vítkovců, patrně Vítek z Krumlova, připomínaný v letech 1220 až 1277. Hrad plnil vždy v podstatě funkci pevnosti a správního střediska a nikoliv panského sídla a tomuto účelu byla také přizpůsobena jednotlivá stavení hradu. Kolem hradu bylo malé panství, jež sousedilo s dalším majetkem pánů z Krumlova a s panstvím kláštera ve Vyšším Brodě. Po vymření uvedené větve rodu se držiteli Vítkova Hrádku stali v roce 1302 páni z Rožmberka.
Na sklonku 14.století náleželo k panství 15 vesnic a jedna sklenná huť. V této době sporů české šlechty s králem stal se Vítkův Hrádek jedním z míst, kde se Václav IV. Krátce nedobrovolně zdržoval jako zajatec při své cestě do Rakous (1394). Za husitských válek prodal roku 1427 Oldřich z Rožmberka tento hrad svému švagrovi Reinprechtovi z Wallsee. Ve vlastnictví pánů z Walsee zůstal Vítkův Hrádek jen do roku 1464, kdy jej stejnojmenný Reinprechtův syn postoupil s určitými podmínkami Janovi z Rožmberka, a tím i jeho rodu zpět. Ve své poslední vůli z roku 1521 odkázal další z držitelů hradu Petr z Rožmberka Vítkův Hrádek spolu s panstvím Rožmberk Janu Holickému ze Šternberka. Když pak Petr za dva roky zemřel, nechtěli jeho synovci, činící si nárok na celé dědictví, toto ustanovení závěti uznat a vznesli proti ní protest, který vyvrcholil v několikaleté spory. K jejich ukončení přispěl král Ferdinand tím, že přinutil Jana z Rožmberka, aby vyplatil Janu Holickému za vzdání se nároků na Vítkův Hrádek dosti vysoké odstupné. Brzy nato byla zrušena samostatná správa panství Vítkova Hrádku a byla připojena ke správě panství Český Krumlov. Objekty se však udržovaly v dobrém stavu i nadále.
Po vymření rožmberského rodu v roce 1611 zdržovala se v hradě stálá vojenská posádka, která byla v prosinci 1618 přepadena z rakouské strany. Roku 1621 opanovala hrad císařská posádka, kterou během dalších válečných let vystřídala eggenberská. Přestože byl hrad roku 1648 ohrožen švédskými vojsky, nedošlo zde k žádným bojům. V dalších klidnějších dobách ztratil hrad funkci pevnosti a zvolna začal chátrat. Na krátký čas se stal patrně bydlištěm polesného, avšak v polovině 18.století byl již definitivně opuštěn a propadl zkáze, k první údržbě objektu z památkového hlediska došlo v roce 1869, naposledy byl upravován před druhou světovou válkou. Z budov zbylo do dnešní doby torzo věže a zdivo některých hradních stavení. Zřícenina není veřejnosti přístupná.
 
Vracov
 
Tvrz 5.5 km západně od Kaplice.
Ves s dvorem a tvrzí náležela roku 1312 pořešínskému purkrabí Janovi z Vracova, v jehož rodě se udržela až do poloviny 15. Století. Dalšími držiteli Vracova byli vladykové z Kolence. Roku 1553 jej koupil Jindřich Ojíř z Protivce. Pustou tvrz i ves s mlýnem prodal roku 1601 poručník Ojířových dětí Jindřichovi Sudkovi z Dlouhé, roku 1650 ji koupil Lev Kolchreiter z Kolchreitu. Později byl Vracov připojen k Omleničkám a dvůr byl prodán několika lidem.
 
Vyšný
 
Ve vsi Vyšný, ležící 2,5 km severozápadně od Českého Krumlova, bylo sídlo celé řady vladycké šlechty z Vyšného. Jako poslední z nich se vyskytuje Markvart z Vyšného, který roku 1337 svůj statek s tvrzí ve Vyšném prodal zlatokorunskému klášteru, avšak od téhož jej získává do dědičného nájmu roku 1371 Pech z Vyšného. V roce 1562 kupuje dvůr ve Vyšném Vilém z Rožmberka, avšak o tvrzi nyní ani v době pozdější není žádná zmínka.
 
Zátoň
 
Tvrz – 8 km jižně od Českého Krumlova.
Nedaleko obce stávala tvrz, o níž není nic bližšího známo. O Zátoni informuje podvržená listina z roku 1205, udávající, že Přemysl Otakar I. Potvrdil darování Zátoně knížetem Břetislavem (1037-1055) klášteru v Ostrově, který ti před rokem 1310 postavil malý klášter. Roku 1421 byla zastavena bratřím z Drahova a roku 1422 Maternovi z Ronova. Od Maternova dědice ji koupil roku 1430 Jan z Rožmberka. Jiná část Zátoně náležela klášteru strahovskému a přešla rovněž do rožmberského majetku.
20.03.2009 23:06:06
ptheiner

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1776 | 34%)
Ne (1673 | 33%)
Stránky zdarma
Stránky systému Webgarden
Nashledanou v Jindřichově Hradci v srpnu 2017!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one