Toto jsou stránky pro všechny, kdo s námi prošli (nebo chtějí projít) dlouhou cestu krajem pětilisté růže.
KRAJEM PĚTILISTÉ RůŽE
 
26. - 28.8.2010
 
 
 
FRYMBURK
a okolí
 
 
Stručné
historické
a
místopisné
informace
 
 
 
 
 
Praha, 2009
 
F
rymburk (Friedenburg) ves byla založena na obchodní cestě před rokem 1270, v 15. století povýšena na město. Už roku 1305 zde byl most přes Vltavu. Zpočátku, s okolními vesnicemi, tvořil samostatné panství, které bylo později připojeno k rožmberskému panství. Při napouštění lipenské nádrže budované v letech 1950 až 1959 byla asi třetina městečka zatopena.
Jednolodní kostel sv. Bartoloměje byl založen raně goticky roku 1277. V 1. polovině 16. století byl (1530) přestavěn pozdně goticky, loď přestavěna v polovině 17. století, roku 1735 zvýšena a roku 1870 přistavěna věž. Hlavní oltář je z roku 1630, boční oltář P. Marie z poloviny 18. století s gotickou sochou Madony ze 3. čtvrti 14. století (přenesené ze zrušeného kostela sv. Václava v zaniklé obci Rychnůvek, zvané též Německý Rychnov), kazatelna rokoková z roku 1700. Na náměstí je morový sloup z roku 1735, pranýř z r. 1651 a kašna z r. 1676.
Znak: Ve stříbrném poli červená růže se zlatým semeníkem a zelenými kališními lístky, tedy původní znak pánů z Rožmberka.
 
F
rýdava Předmostí, nyní součást Frymburku na pravém břehu jezera. Je možné, že právě zde bylo staré sídlo Frydlant (Friedland), po kterém se roku 1290 psal Vok (10502) z Krumlova.
 
U
hliště (896 m n. m.)křižovatka cest mezi obcemi Frýdava a Pasečná. Je výchozím a cílovým místem 6,5 km dlouhé okružní naučné stezky na pravém břehu Lipenské nádrže, která vede přes osadu Svatý Tomáš a Vítkův Hrádek.
 
S
vatý Tomáš osada založená patrně počátkem 14. století jako příslušenství Vítkova Hrádku. Jednolodní gotický kostel sv. Tomáše byl postaven v polovině 14. století, roku 1361 se stal farním. Úpravy byly prováděny v polovině 16. století a v letech 1771, 1858 a 1874. Zařízení je převážně z 19. století. Gotické sochy sv. Barbory a sv. Kateřiny jsou v muzeu v Českém Krumlově. Schwarzenberský zámeček byl postaven ve švýcarském slohu roku 1872. Roku 1990 byl poničen požárem a později zrekonstruován na horský hotel.
 
V
ítkův Kámen Jak název (někdy se uvádí též Vítkův Hrádek) naznačuje, založil hrad některý Vítek, s velkou pravděpodobností Vítek z Krumlova snad na přelomu 13. a 14. století. Hrad plnil funkci pevnosti a správního střediska malého panství, které sousedilo s dalšími majetky pánů z Krumlova a s majetkem kláštera ve Vyšším Brodě.
            Hrádek byl od počátku stavěn jako pevnost na zalesněném vrchu (1035 m n.m.) a patří tak k nejvýše položeným českým hradům. Hradby, opatřené mnoha střílnami uzavíraly prostor do pětiúhelníka a byly v každém rohu zesíleny baštou. Na východní straně bývala velká brána s padacím mostem. Hlavní budovou byla věž obdélníkového půdorysu s přístavkem. U vchodu do věže, který býval v přístavku, byl další padací most. Konečně u bašty v jižním rohu vedle brány byly hospodářské místnosti. Ze stručného popisu a zachovaných zbytků zdí a věže je zřejmé, že hrádek byl poměrně malý a zcela jistě nebyl určen k delšímu pobytu panstva.
Po vymření krumlovské větve Vítkovců, stali se v roce 1302 držiteli Vítkova Kamene páni z Rožmberka. V té době, vyznačující se spory české šlechty s králem Václavem IV., se Vítkův Hrádek stal jedním z míst, kde se král, jako zajatec roku 1394, přechodně zdržoval na cestě do Rakous.
Za husitských válek byl Hrádek roku 1424 pojat do příměří mezi Oldřichem z Rožmberka a Tábority. Roku 1427 prodal Oldřich hrad svému švagrovi Reinprechtovi z Walsee. Jeho syn Jan postoupil roku 1464 Vítkův Hrádek Janovi z Rožmberka. Ve své poslední vůli z roku 1521 odkázal Janův syn Petr Vítkův Hrádek spolu s panstvím Rožmberk Janu Holickému ze Šternberka. Když pak Petr za dva roky zemřel, nechtěli jeho synovci, kteří si činili nárok na celé dědictví, takové ustanovení závěti uznat a vznesli proti ní protest. Několikaletý spor ukončil král Ferdinand I. tím, že přinutil Jana z Rožmberka, aby vyplatil Janovi Holickému, za vzdání se nároků na odkaz, dosti vysoké odstupné. Brzy nato byla zrušena samostatná správa panství Vítkova Hrádku, které bylo připojeno ke krumlovskému panství. Hrad však byl i nadále udržován v dobrém stavu a sídlila zde posádka s hejtmanem.
Za českého stavovského povstání přepadli v prosinci 1618 Vítkův Hrádek rakouští povstalci. Císařská posádka byla proto zesílena na 200 mužů. Když pak získali roku 1622 krumlovské panství a s ním i Vítkův Hrádek Eggenberkové, dosazovali na hrad vlastní posádku. V září 1648 napadli Švédové (pod vedením generála Alfreda Wittembergera z Debernu) Krumlov, v říjnu tam však již byla císařská posádka. U Vítkova Kamene k žádnému boji nedošlo. V dalších klidnějších dobách hrad ztratil funkci pevnosti a začal zvolna chátrat. Na krátký čas se stal bydlištěm polesného. Roku 1725 byly provedeny opravy střech. Kníže ze Schwarzenberka nařídil 12.10.1869 provizorně opravit zdi a hradby a zřídit schody na věž pro návštěvníky. Další úpravy byly provedeny před druhou světovou válkou. Po ní se stal vojenským objektem. V současné době jej opravuje místní občanský spolek.
Na Vítkův Kámen a do jeho okolí je umístěn děj románu Horský les Adalberta Stiftera. Vymyšlený příběh se odehrává v době třicetileté války, s dějinami hradu však nemá nic společného.
 
 
P
řední Výtoň Obec (dříve nazývána Hejrov) na pravém břehu lipenské přehrady, naproti Frymburku, doložena roku 1377. Roku 1385 zde založili bratři z Rožmberka kostel sv. Filipa a Jakuba jako klášterní kostel poustevníků řádu sv. Pavla a Antonína. Na jeho místě byl vystavěn pozdně gotický v letech 1515 až 1523 a k němu byl připojen klášter. Stavba však nebyla dokončena a ve druhé polovině 16. století byl klášter zrušen. Kostel byl opravován roku 1617, 1644 a pseudogoticky v letech 1883 až 1886. Je jednolodní, i když původně byl patrně dvoulodní. Zařízení je převážně pseudogotické z konce 19. století. Na varhanách je znak vyšebrodského opata a letopočet 1751.
 
K
apličky přírodní rašeliniště získalo svůj název zřejmě podle bývalé vesnice Kapličky. Ta byla po druhé světové válce srovnána se zemí a podobný osud postihl i trojlodní románský kostel sv. Jana a Pavla, který byl v roce 1959 odstřelen.
 
L
ipno Původně dřevařská osada (první písemná zmínka je z roku 1530) a nyní rekreační středisko u hráze přehradní nádrže, která byla vybudována v letech 1950 až 1959. Nádrž je dlouhá 44 km a široká místy až 16 km, průměrná hloubka je 6,5 m, maximální 21,5 m. Vodní plocha je téměř 5000 ha, plocha povodí je téměř 950 km2 , nadmořská výška hladiny je 730 m n. m. Přehradní hráz je vysoká 25 m a dlouhá 275 m. Vlastní elektrárna je umístěna v podzemní kaverně dlouhé 65 m, široké 22 m a vysoké 37 m, vylámané v hloubce 160 m pod terénem v blízkosti hráze. Přístupová šikmá štola je dlouhá 210 m. Do haly by se údajně měla vejít loď pražského chrámu sv. Víta. Podzemní tunel, který odvádí vodu z elektrárny, je dlouhý 3,5 km, široký 9 m a vysoký 8 m. Ústí do vyrovnávací nádrže Lipno II nad Vyšším Brodem, kde je malá průtočná elektrárna.
 
S
lupečná Kdysi ves, nyní součást obce Lipno nad Vltavou.
 
K
ramolín sjezdový areál s pěti sjezdovkami (cca 3,6 km) a dalším vybavením. V okolí je asi 50 km běžeckých tratí.
 
L
Vrch nad Loučovicemi, 933 m n. m. Roku 1953 byla vyhlášena přírodní rezervací na ploše 95 ha a roku 1956 připojena k rezervaci Čertova stěna. Pod vrchem vede odtokový tunel z Lipenské přehradní nádrže.
 
L
oučovice První zmínka je z roku 1361 kdy obec byla jednou z poddanských vesnic kláštera ve Vyšším Brodě. V letech 1885 až 1886 zde byl postaven velký papírenský závod zvaný Vltavský mlýn, rozšířený roku 1901. Pro továrnu byla v letech 1909 až 1911 postavena samostatná elektrická železniční dráha z Rybníka.
Gotický jednolodní kostel sv. Oldřicha (původně sv. Děpolda) byl založen Oldřichem z Rožmberka roku 1361. Nově vystavěn na konci 15. století, v 16. století vyhořel, opraven v letech 1640 až 1644. Hlavní oltář je z konce 17. století, boční oltáře z doby kolem roku 1710. Kaple sv. Prokopa byla založena současně s kostelem roku 1361 a přestavěna v 16. století. Hlavní oltář je z roku 1631.
 
Č
 
ertova stěna Pod Lipnem se tok Vltavy prudce změnil. Z klidně meandrující řeky se, před vybudováním přehrady, stala horská bystřina. V úseku cca 8 km překonávala výškový rozdíl asi 137 m. V balvanitém korytě dosahovala relativní spád až 27%. Proto také tento úsek dostal název Čertovy proudy a neopomenul jej ani Bedřich Smetana ve své symfonické básni Vltava z cyklu Má vlast. Balvanité koryto bylo zřejmě mnohem divočejší, protože někdy koncem 18. století bylo částečně uvolněno odstřelem. O jeho splavnění se, pochopitelně bez úspěchu, pokusil již kolem roku 1530 Štěpánek Netolický z Netolic a v letech 1760 až 1770 inženýr Josef Rosenauer (* 1753 ve Chvalšinách u Krumlova, † 1804), známý jako stavitel schwarzenberského kanálu. Skalní masiv s kamenným mořem asi 3 km nad Vyšším Brodem se jmenuje Čertova stěna. Na vrcholu skály, vysoké asi 100 m, je výstupek zvaný Čertova kazatelna. Roku 1956 byl zdejší prostor vyhlášen státní přírodní reservací o rozloze 10 ha se smíšenými lesními porosty a chráněným Vřesovcem pleťovým (Erica carnea). Tato rezervace byla spojena s přírodní rezervací Luč, vyhlášenou již v roce 1935. Dříve byla Čertova stěna nazývána také Strašidelník. Nad stěnou jsou pozůstatky 1650 m dlouhého náhonu k vodní elektrárně pro papírnu Spiro, která byla zrušena po vybudování přehrady.
Pochopitelně byl tento útvar od pradávna opřádán řadou pověstí o rejích ďábelských sil. Sem také umístila libretistka Eliška Krásnohorská (vl. jm. Alžběta Pechová, * 18.11.1847, † 26.11.1926) část děje opery Čertova stěna pro Bedřicha Smetanu (* 2.3.1824, † 12.5.1884) (premiéra 29.10.1882 v Novém českém divadle v Praze). Děj opery se odehrává na konci padesátých let 13. století na hradě Rožmberku, Čertově stěně a u nově založeného Vyšebrodského kláštera. Pohádkový příběh je zasazen do historického období a vystupují v něm i skutečné osoby: Vok z Rožmberka, Hedvika ze Schauenburka a Záviš z Falkensteina.
 
V
yšší Brod (brod založený nejvýše proti proudu řeky) Snad právě v obleženém Mühldorfu slíbil Vok z Rožmberka založit cisterciácký klášter. Podle pověsti zobrazené v klášterním kostele (autor Josef V. Hellich, 1840) byl při brodění řeky stržen proudem, zopakoval svůj slib a byl zachráněn.Potvrzovací listina pražského biskupa Jana III. z Dražic z 1.6.1259 popisuje rozsah i hranice obdarování Vokem z Rožmberka, Budivojem a Vítkem z Krumlova. Panství kláštera tak sahalo až k zemským hranicím. Jeho založení potvrdil král Přemysl Otakar II. listinou z 13.8.1264.
Osada Vyšší Brod (Hohenfurt, Altum Vadum) vznikla ještě před založením kláštera při staré cestě z Haslachu, Vyšebrodským průsmykem na Rožmberk, Krumlov a Netolice. Současně s klášterem byl v osadě založen i farní jednolodní kostel sv. Bartoloměje. Ten byl v husitských dobách zpustošen, v 16. století upraven a v 17. století přestavěn. Roku 1715 byla přistavěna sakristie. V kněžišti zůstala zachována původní okna. Na městečko Vyšší Brod povýšil Jan z Rožmberka 18.5.1528, povýšení potvrzeno Petrem Vokem 14.5.1608. Po vymření Rožmberků připadl králi, císař Matyáš mu roku 1614 potvrdil dřívější výsady. Na město byl pak povýšen 28.6.1870. Vyšší Brod byl postižen častými požáry, s tím byly spojeny i přestavby, zejména v 19. století. Roku 1347 založil Petr z Rožmberka kapli sv. Josefa se špitálem pro 12 starců, kaple byla roku 1371 vysvěcena jako kaple sv. Alžběty, 1678 rozšířena, 1785 zrušena, ale roku 1816 obnovena a znovu vysvěcena. Radnice založená 1525, byla opravována v letech 1725, 1832 a 1883. Nad vchodem pak umístěna busta císaře Josefa II. z roku 1897. Nad náměstím byl v 15. století založen chudobinec a postupně několikrát přestavován.
                Ve znaku městečka jsou 2 stříbrné věže spojené stříbrnou hradební zdí.v červeném štítu. Věže mají cimbuří a černou špičatou střechu. Mezi nimi je původní znak Rožmberků, t.j. stříbrný štítek s červenou růží se zlatým semeníkem a zelenými kališními lístky.
                Roku 1259 bylo povoláno 12 mnichů z Wilheringu u Lince v Rakousku. Z původní kaple se po vybudování klášterního chrámu Nanebevzetí P. Marie stala sakristie. V listině z roku 1259 se mluví již o konventu. Nejstarší části kláštera jsou pod nynější knihovnou a obrazárnou. Z doby založení kláštera je i kapitulní síň, ve které je údajně pohřben Záviš z Falkensteina, který klášteru věnoval kříž (relikviář s úlomkem z Kristova kříže) byzantského původu, snad z přelomu tisíciletí, zvaný Závišův (po 2. světové válce se stal součástí svatovítského pokladu v Praze). Náhrobní nápis prý četl ještě i Bohuslav Balbín. Pod presbytářem byla zbudována rožmberská rodinná hrobka. Roku 1259 byly klášteru věnovány kostely v Rožmitále a Přídolí. Dále klášter postupně obdržel i kostely v Rožmberku, Veselí, Stropnici, Rychnově, Boršově a i v Raabsu. Počátkem 16. století klášteru patřila městečka Vyšší Brod, Hořice a 105 vesnic.
                Vokovo obdarování při založení bylo potvrzeno i v závěti. Jeho syn Jindřich dal vyplácet roční rentu 10 hřiven stříbra až do dokončení stavby a 5 talentů stříbra věčné dávky. Klášter obdržel řadu darů nejen od pánů z Rožmberka a z Krumlova, ale i od místní šlechty a pražských biskupů. Koncem 13. století postihl klášter požár, ale již roku 1292 byl vysvěcen hlavní oltář, roku 1305 ve čtyřech kaplích a 1326 v dalších dvou. Lze předpokládat, že v polovině 14. stol. byl chrám i klášter
 
v hlavních částech hotov. Císař Karel IV. osvobodil roku 1348 klášter od zemských daní. Ve 14. století byla také postavena křížová chodba, kostelní lodi, dormitář a refektář byly zastřešeny roku 1385.
            Počátkem 15. století byl klášter důkladně opevněn hradbou s 12 baštami. Proto také roku 1422, s pomocí Oldřicha z Rožmberka odolal obležení husity, i když kostel byl 24.5.1422 vypálen. Roku 1433 se z nového obležení vykoupil. Uvnitř hradeb byl, kromě vlastního kláštera a kostela, i mlýn, pivovar a hospodářský dvůr s velkou zahradou. Po vymření Rožmberků roku 1611 byla jejich hrobka zazděna. Otevřena byla pouze jednou roku 1902 sondážním výkopem, kdy se začaly propadat stupně hlavního oltáře. Průzkum hrobky pravděpodobně proveden nebyl. V kostele byl pohřben i Jan hrabě Zrinski ze Serinu, syn Evy z Rožmberka. Postupně byly prováděny další opravy a úpravy. Klášterní chrám původně, podle cisterciáckých předpisů, neměl věž. Malá věž se poprvé objevuje na barokních vyobrazeních roku 1759, kterou v letech 1860 - 1862 nahradila velká novogotická. V jednom traktu klášterních budov bylo roku 1976 zřízeno Poštovní muzeum. Klášter byl roku 1950 zrušen, ale roku 1991 vrácen cisterciáckému řádu.
                Základem klášterní knihovny se stala malá příruční knihovna, kterou přivezli první mniši z Wilherigu roku 1259. Nynější knihovna byla postavena roku 1757 za opata Qurina Mickela a za jeho nástupců dále rozšiřována. Nyní je v knihovně cca 70 tisíc svazků a je, po strahovské, druhou největší klášterní knihovnou u nás. Další proslulou částí kláštera je obrazárna. Obsahuje cca 400 exponátů, převážně středověkých tabulových, tzv. jihočeské malířské školy. Mezi nejznámější patří Madona Vyšebrodská z poloviny 15. století a 9 tabulových obrazů tzv. Mistra Vyšebrodského oltáře z první poloviny 14. století.
            Na jednom z nich, Narození Páně, je v levém dolním rohu vyobrazena klečící postava, držící v rukou ranně gotický kostelík. Pod ním je stříbrný štít s červenou růží se zlatým semeníkem. Tato postava byla považována za zakladatele kláštera Voka z Rožmberka. Vzhledem ke gestu postavy a kostelíku v jeho rukou je velmi pravděpodobné, že tak byla i míněna. Obrazy však vznikly až v první polovině 14. století. Jejich donátorem byl tedy nepochybně Vokův vnuk Petr. Autor obrazů Voka již pamatovat nemohl, ale vzorem pro postavu mohl být Petr, který v klášteře prožil nejen mládí, ale i stáří. Nelze proto vyloučit, že na tomto obraze je snad první gotický portrét v historii. Obrazy byly později přemístěny do Národní galerie v Praze.
            Ve znaku opatství je stříbrný kříž, který dělí štít na čtyři pole. V prvním horním černém je stříbrný monogram HF (Hohenfurth), ve druhém stříbrném červená rožmberská růže. Dolní pole jsou proměnná podle vůle panujícího opata.
 
S
v. Wolfgang vodopády Podle populární literatury jsou na říčce Menší Vltavice nejjižnější vodopády v České republice. Tato formulace však není zcela přesná, protože se ve skutečnosti jedná pouze o kaskády, byť v romantickém prostředí.
 
V
yklestilka vrch ((887 m n.m.) nad Vyšším Brodem. Je částečně zalesněn a jsou na něm romantické skalní útvary, umožňující různé výhledy.
 
K
yselov   obec
 
B
 
olechy samoty
 
 
M
alšín připomínaný roku 1339 jako poddanská ves. Jednolodní kostel Srdce Ježíšova, původně zasvěcen sv. Markétě, raně gotický z konce 13. století. Od roku 1360 farní, přestavěn 1593, od roku 1677 pod správou kláštera ve Vyšším Brodě a v té době byl zbarokizován. Další úpravy jsou z 2. poloviny 19. století. Hlavní a dva boční oltáře jsou z 2. poloviny 18. století, čtyři sochy světců z 18. století. Socha Madony z let 1515 až 1520 je v Národní galerii v Praze.
 
O
strov Na skalnatém ostrohu nad obcí je kaple P. Marie pomocné z roku 1856. Od kaple jsou široké rozhledy. Patří k Malšínu.
 
V
ětrná ves dříve zvaná Nesselbach.
 
 
 
 
 
 
 
 
 


 
 
 
© - k - P r a h a, 2 0 0 9
 
28.12.2009 20:45:59
ptheiner

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1777 | 35%)
Ne (1673 | 32%)
Stránky zdarma
Stránky systému Webgarden
Nashledanou v Českém Krumlově v srpnu 2018!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one