Toto jsou stránky pro všechny, kdo s námi prošli (nebo chtějí projít) dlouhou cestu krajem pětilisté růže.

Za co všechno může pětilistá Růže

Inspirován příběhem slovinské lyžařky Majdičové z právě probíhajících olympijských her ve Vancouveru, která při tréninku spadla do hlubokého koryta potoka a zlomila si čtyři žebra a potom dokázala vybojovat bronzovou olympijskou medaili, pouštím se již po několikáté na tenký led filozofování o Růži.
Proč mne právě zaujal příběh této sportovkyně, její obrovské vůle nedat si vzít příležitost, která se vrací jen velmi zřídka, v případě olympijských her třeba i jednou za život. Píši teď hlavně za sebe a vidím něco podobného ve své účasti na Růži. Pravda, nejde zde o jednu příležitost za život, ale jednu za rok. A my nejstarší a nejpilnější jsme ji měli už více než čtyřicetkrát. Je to málo nebo moc? Moc určitě ne, je to tak „akorát“. Rok je dlouhá doba a současně i krátká. Setkáváme se tak zřídka, abychom nám naše setkání nezevšedněla a tak často, abychom nestačili zapomenout.
V minulosti se některým z nás už stalo, že nám „do toho něco přišlo“. V případě, že nemoc nebo překážka byla nepřekonatelná, někteří i vynechali, ale v mnohých případech byla účast a touha být přitom silnější než nemoc nebo jiný problém.
Vezměme si jako příklad nejzářivější Karla. V červnu před soběslavským ročníkem byl na operaci bypassu a za dva měsíce nato už s námi testoval svou kondici a vydržel pochodovat celé tři dny. Jen týden před začátkem stejného ročníku byla Hanka ošklivě pokousána psem a přesto se s obvazem na těle zúčastnila a šla celé dva dny. Na krumlovském ročníku měl Pepa nedlouho po operaci kolena a přesto vydržel celé tři dny, i když chvílemi se zaťatými zuby. A Romanovy a Jitčiny puchýře a Lojzův ischias známe všichni buď přímo nebo z vyprávění.
Musím si ohřát i svoji polívčičku. Zatím mne potkala bolest v nártu, paty a kolena. Na třech časově dosti vzdálených ročnících. A také svou operaci kýly, stejně jako o dva roky později Karel, jsem si naplánoval až po pochodu.
Už jednou jsem napsal v povídání o našich setkáních někdy za mnoho dalších let, že se snažíme být stále v takové kondici, abychom Růži ušli. Tušíme, že jednou musí dojít k tomu, že už nám starším v partě to opravdu nepůjde, děláme však všechno pro to, aby to bylo stále někde hodně daleko před námi.
Jednou mi řekl jeden můj o hodně starší známý. Vím, že už tady asi dlouho nebudu, člověk však musí plánovat, jako by tady měl být ještě sto let. Jen se nikdy nesmí vzdát dopředu a říci si, že něco nedokáže. Je to to pravé. Jedna naše známá, která žije na vesnici, nám zrovna nedávno řekla takovou dosti zajímavou zkušenost. Říkala, že odejde-li chlap do důchodu a nemá před sebou nic, čím by se mohl zabývat a o čem přemýšlet, začne jen chodit do hospody a za dva roky je z něj napůl dementní stařec.
Tak daleko to nikdo z nás ani nemůže dovést, protože  Růže je jedním z prostředků, který nám bude dlouho pomáhat, aby se něco podobného vůbec nemohlo přihodit.
Možná, že je to jen můj osobní pocit, možná, že přeceňuji význam takových věcí pro život. Možná, že si myslíte úplně něco jiného. Mně vždy to čtyřdenní pobytí s vámi přinášelo tolik inspirace do dalšího roku života a tolik radosti a potěšení, že bych se toho jen nerad vzdával, i když to někdy bolí a vyžaduje to určité přemáhání.
Často se při různých příležitostech mluví o přátelství na celý život. Většinou jsou to jen plané řeči novinářů nebo moderátorů různých pořadů. Nakonec se totiž skoro vždy ukáže, že to přátelství „na celý život“ trvalo jen velmi malý zlomek délky života. Trochu jinak je to s námi. My nejstarší v partě se známe už více než čtyřicet let a ostatní celou dobu, co chodí na Růži. A to skutečně podle mne je, ačkoliv se to může zdát trochu nadnesené, přátelství na celý život. Nikdo o něm nepíše, ale já věřím, že bude trvat i tehdy, kdy se už nebudeme moci scházet (z jakého důdodu, to zatím nevím!?).
Tak jsem nakonec nevymyslel nic nového. Všechno jsme si už mnohokrát řekli, prožili jsme spolu mnoho pěkných dní a věřme a doufejme, že to všechno, o čem píši, bude pokračovat i v příštích letech!
07.03.2010 14:38:39
ptheiner

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1775 | 34%)
Ne (1673 | 33%)
Stránky zdarma
Stránky systému Webgarden
Nashledanou v Jindřichově Hradci v srpnu 2017!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one