Toto jsou stránky pro všechny, kdo s námi prošli (nebo chtějí projít) dlouhou cestu krajem pětilisté růže.
 
Věřte nebo ne, ale v našich příbězích z Růže zatím není ani zmínka o čtvrtém ročníku. Tehdy, v roce 1972, byl pochod jedinkrát pořádán podle výběru buď jako třídenní nebo jako čtyřdenní, tedy tříetapový nebo čtyřetapový. Čtyřdenní pochod měl trasu mezi Českým Krumlovem a Lipnem (1.den), Lipnem a Rožmberkem (2.den), Rožmberkem a Kaplicí (3.den) a závěrečnou etapu z Kaplice do Českého Krumlova. Třídenní pochod, jehož se zúčastnily i zárodky naší party, měl první dvě etapy stejné se čtyřdenním, jen posunuté o den a třetí etapu z Rožmberka do Krumlova, přičemž posledních asi deset kilometrů bylo společných pro obě části Růže. Cíl byl pro všechny v neděli odpoledne na Křížové hoře a pořadatelé dokázali, že jsou schopni uspořádat dva pochody v jednom, současně se starat o 600 lidí, z nichž každý spal denně jinde, zajistit pro ně stravování a doprovodné programy a nezbláznit se z toho. Byla to generálka na následující rok, kdy se v Krumlově konal sraz turistů z celého Československa, jehož se zúčastnilo několik tisíc lidí.
Během trvání pochodu bylo vydáno pět čísel novin pro účastníky 4.ročníku Růže s názvem Vandrovník. V prvním čísle byla mimo jiné také vyhlášena tipovací soutěž, v níž soutěžící dostali za úkol poznat podle stručných popisů vybrané účastníky pochodu. Seznamte se tedy nyní, po více než 34 letech s tipy.
 
Vandrovník číslo 2: První tip do soutěže
 
Stáří: nejlepší léta. Vzdělání: akademické. Účast: na všech ročnících pochodu. Spíše větší než menší, spíše štíhlý než tlustý. Naše město má rád, dokonce pracoval na opravě mostu u Budějovické brány. Na minulý ročník přišel pěšky po podobné trase jako jeden náš literární hrdina – symbol češství a klidu. V katovně utrpěl zranění na mučidlech. Koníčkem je bádání o historii Rožmberků.
 
Vandrovník číslo 3: Druhý tip do soutěže
 
Hledáme ženu – blondýnku – 92-70-96. Na druhý ročník přišla nehlášena, že má stan. To ale neměla. Zato společně s kamarádkou (tmavovláska, milá, také pochoduje – pozor s manželem!) napsala moc hezký článek do Mladého světa. Turistiku miluje, je členkou TJ Start, toulá se hodně s patnáctiletým chlapcem a když mu chce dát rodičovské pokárání, musí si vzít stoličku (a to sama měří více než 170 cm!). Ráda plave (jezdí do Třeboně), pije černou kávu a čte knihy. Však mezi nimi tráví hodně času.
 
Vandrovník číslo 4: Třetí tip do soutěže
 
Mnoho lidí jezdí na pochod Krajem pětilisté růže z Prahy. Ti, co hledáme také. Jezdí spolu, muž a žena. Mnohý si zasteskne, kéž by měla moje nynější, případně budoucí, stejné zájmy jako já. Starší, asi v důchodu. Nejde jim o kilometry, ale hlavně hodně poznat, vidět a upevnit zdraví. Něžná polovina této dvojice, která se pravidelně zúčastňuje našich pochodů, kdysi prodělala těžkou nemoc. K zlepšení zdraví jistě přispěla i turistika.
Přejeme jim hodně pěkných dojmů z našeho pochodu a vám ostatním navíc úspěch v pátrání. Těch šedovlasých pánů tolik na pochodu není. Dvojic manželských je ještě méně. Tak snad budete mezi 600 účastníky v pátrání úspěšní.
 
Vandrovník číslo 5: Čtvrtý tip do soutěže
 
Vyšší, štíhlý, byl na všech ročnících pochodu. Manželka se chystá každý rok s ním, ale ještě na pochodu nebyla. Vždy ochoten pomoci, loňského roku pomáhal při sestavování „Knihy vandrovní“. Pěší turistiku kromě pochodu Krajem pětilisté růže dělá občas ještě v zaměstnání, je pravidelným účastníkem pochodu vítězství Kolem Kleti. Rád zahrádkaří, pěstuje jahody Humi Grande. V Rožmberku spí zásadně v privátě. Na budovu, kde je základna TJ Start má vzpomínky z jedné etapy svého života. Z Křížové hory, kde je cíl pochodu, vidí domů.
 
Při odhalování popsaných účastníků budu z důvodů, které budou zřejmé později, postupovat na přeskáčku.
 
Tedy jako první – tip druhý. V tomto jediném případě vás musím zklamat. Vůbec nevím, kdo by to mohl být. Spoléhám na hyčmo a především na Blanku. Jinak nám ona účastnice 4.ročníku Růže zůstane navždy neznámá.
 
Jako druhý – tip třetí. Jistě si vzpomenete na nejstarší, 91letou účastnici 38.ročníku Růže v Soběslavi, paní Štědrou z Prahy. To je ona něžná polovina manželského páru. Její manžel, pan Štědrý, byl tehdy asi předsedou nějakého skoro výhradně dámského turistického oddílu, protože s ním a jeho paní jezdilo na Růži ještě asi deset dalších dam. Pan Štědrý do Krumlova jezdil pravidelně ještě asi deset let, potom několikrát vynechal a potom jsme se už jen dověděli, že zemřel. Paní Štědrá, jak to říká popis v tipu, prodělala nějakou těžkou nemoc už dávno před čtvrtým ročníkem a vidíte, nyní, po více než třiceti letech stále „vyhrožuje“, že je na Růži naposledy, protože se při chůzi „motá“ a občas v těžším terénu padá, ale zatím každý rok tu svou poslední účast odloží na jindy. Kéž by se nám podařilo odkládat naší vizi také ještě tak dlouho. Představte si, že by to bylo ještě dalších dvacet pět let.
 
Jako třetí – tip čtvrtý. Nevím, zda jste podle popisu poznali, že jsem to právě já. Nyní již mnoho z toho, co je tam napsáno není pravda. Například jahody jsem naposledy sklidil asi tři roky po 4.ročníku Růže a že jsem pěstoval Humi Grande, to už ani nevím. Kolem Kleti se také již padesátka nechodí a kromě toho bych na ni teď asi potřeboval dva dny. Privát v Rožmberku již také nemám. Na náměstí tam totiž měla jeden dům moje sestra s manželem, ale ten už dávno prodali. Že jsem vyšší, to také už skoro neplatí, protože téměř všichni nynější mladí jsou vyšší než já a štíhlý – to také ne – ke svým tehdejším 76 kilogramům jsem jich skoro deset přidal. A z Křížové hory už také nevidím domů. Před 28 lety jsme se odstěhovali do Českých Budějovic a náš tehdejší dům u Vltavy (panelák), na který je z Křížové hory skutečně vidět, není již naším domovem. Na všech ročnících jsem také nebyl, jeden jsem kdysi vynechal. Přece však zůstalo alespoň něco, co doposud platí. Za prvé, manželka dosud nebyla na pochodu, změna je jen v tom, že se k tomu ani nechystá. Za druhé, mám hezké vzpomínky na budovu TJ Start v Rožmberku, protože právě tam bydlela moje tehdy ještě budoucí manželka, když jsem se v Rožmberku seznámili. Já jsem tam v dávné minulosti jedno léto zaměřoval hrad Rožmberk a ona stejné léto zastupovala na poště nemocného poštmistra. A konečně ještě platí, že občas pěstuji pěší turistiku v zaměstnání – to je narážka na mé zeměměřické povolání a to ještě dnes aktivně provozuji.
 
A nyní jako poslední a nejvýznamnější – tip první. Podle několika neklamných skutečností (zranění v katovně, bádání o historii Rožmberků, vzdělání akademické, šel pěšky na třetí ročník Růže) jistě poznáváte Karla. Trochu se musím usmívat, když bylo napsáno – stáří: nejlepší léta a to bylo tehdy Karlovi 33 let. Druhý můj úsměv vyvolává – spíše štíhlý než tlustý. Karel měl vždycky svých 60 kilo a já jsem byl označen s vahou o 15 kilo větší za štíhlého, zatímco on tak něco mezi. Není pochyb o tom, že Krumlov má Karel stále rád a že byl na brigádě na stavbě mostu o něm také víme. Vzhledem k tomu, že v současné době je Karel opravdu v nejlepších letech a za poslední rok přibral asi kilo, tak se dá podle prastarého popisu poznat zcela spolehlivě ještě dnes.
 
Účastníci měli za úkol zjistit, kdo se za těmi popisy skrývá a výsledky svého pátrání předat pořadatelům. Zda opravdu bylo něco předáno a kolik toho bylo, to jsem se však nikdy nedověděl.
A nakonec ještě jedna překvapující skutečnost. Mezi šesti sty účastníků 4.ročníku Růže si pořadatelé pro svou tipovací soutěž vybrali ze čtyř tři, kteří se zúčastnili i 38.ročníku v Soběslavi a navíc jako tip číslo 1 Karla – jedničku Růže. Je to opravdu zvláštní náhoda hodná zaznamenání.
Přejme si, abychom spolu s Karlem ještě dlouho přesvědčovali všechny kolem sebe, že jsme byli vhodnými typy do tipovací soutěže na Růži.
A teď, Karle, Blanko i vy další – hyčmo je vaše!
Hyčmo:
Nemohu za to sice dát hlavu, neb mám jen tu – sice pitomou – jednu a občas ji i potřebuji, ale myslím si, že ta blondýnka byla Vlaďka Hašková. V té době byla skutečně členkou Startu i když již bydlela v Budějovicích. Původem krumlovačka, chodila na gympl o třídu níž než já.
Byla dcerou pana zámeckého archiváře Haška,  předchůdce Jiřího Zálohy a bydleli na zámku v  „Hrádku“. To je ta budova snad nejpůvodnějšího hradu, která se přimyká k zámecké věži.
Byla to opravdu dívka hezká a skutečně ztepilé postavy. A ač pravá přírodní blondýnka, vůbec nebyla po mentální stránce taková, jak se o blondýnkách obvykle a rádo tvrdí.
Po studiích se odstěhovala do Budějovic a pracovala jako knihovnice v Krajském pedagogickém ústavu. Když jsem se kdysi pokoušel dálkově studovat pedagogickou fakultu, několikrát mi i (protekčně) obstarala studijní materiály.    (Sláva)
18.04.2009 22:23:27
ptheiner

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1775 | 34%)
Ne (1673 | 33%)
Stránky zdarma
Stránky systému Webgarden
Nashledanou v Jindřichově Hradci v srpnu 2017!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one