Toto jsou stránky pro všechny, kdo s námi prošli (nebo chtějí projít) dlouhou cestu krajem pětilisté růže.
Lída - obrázek

Lída - obrázek

Je to zvláštní. V poslední době často myslím na to, že jsme zůstali něco dlužni Lídě. Chodila s námi na Růži skoro dvacet let, od druhého ročníku snad nevynechala ani jedinkrát. Naposledy s námi byla v roce 1987, něco víc než rok předtím než umřela.
Kdo z nás si na ni pamatuje, ví, že Lída byla tichý, nenápadný člověk. Všude byla s námi, smála se, nikdy nezkazila legraci, ale sama se většinou držela v ústraní a byla při všem jen tichým společníkem. Jen s Blankou, s níž se stýkala i mimo pochod, si povídaly dost a dost, asi o nějakých problémech či zážitcích, které neměly s pochodem nic společného. Asi se většinou týkaly dění z Kaplice a pro nás ostatní byly trochu odtažité.
Je pravda, že Lída asi byla o trochu starší než tehdy my ostatní, ale to myslím vůbec nevadilo, aby se mezi námi cítila dobře a byla s námi ráda. Jen to navenek na sobě příliš nedávala znát.
Jen jednou jsem ji viděl úplně jinou. Nevím už v kterém to bylo roce, ale pamatuji si, že tehdy byla tancovačka po pochodu v krumlovské zámecké jízdárně. A vím docela určitě, že na ni chyběla Blanka. Kdo všechno u toho tehdy naopak byl, to už si neumím vybavit. Ten večer jsem viděl Lídu poprvé a také naposledy „řádit“. Spolu jsme tehdy tancovali něco na způsob rokenrolu, Lída se ukázala jako výborná tanečnice a velmi příjemná společnice. Celý večer tancovala a sršela humorem. Snad jsem ji i slyšel nahlas se smát. O půlnoci tancovačka skončila a za rok, na dalším ročníku, byla zase tichá a nenápadná jako vždycky.
Ačkoliv by to do ní nikdo neřekl, byla schopna s námi ujít i ty nejdelší etapy bez jakékoliv známky únavy. Asi nikdy s námi nebyla na kleťské padesátce, ale jsem přesvědčen, že by i tu ušla bez problémů. Při té příležitosti si vzpomínám, že Blanka jednou vyprávěla (možná i Lída) o jejich účasti na pochodu Praha – Prčice. Bylo to někdy už dost dávno a byl to jeden z jejich prvních pochodů. Ještě dlouho před cílem se jim oběma v deštivém počasí (nebo snad jen Lídě) udělaly na chodidlech puchýře, takže poslední část cesty nešly, ale běžely, či spíše cupitaly po špičkách, které nebyly tak bolavé. To na Růži jsme to kromě Romana a Jitky snad nikdy nezažili, abychom se takto zničili.
Z Lídiných účastí existuje jen několik fotek, na nichž si ji můžeme připomenout. To je asi z doby, kdy ještě fotil Karel. Z dalších let, kdy už jen nosil foťák ve své pověstné skládací tašce nebo fotil a nevyvolával, neexistují žádné obrázky.
Zatím naposledy jsme se byli za Lídou podívat u jejího hrobu na prvním kaplickém ročníku, tehdy ještě v méně početném složení party. Patřila k nám skoro dvacet let, byla pro nás stálou součástí Růže a nikdo z nás nevěřil tomu, že se její život tak nenadále uzavře.
Toto kratičké povídání ať je tedy vzpomínkou na Lídu jako členku party na Růži pro ty, kteří ji znali a připomínkou, že patří neodmyslitelně k nám, pro ty, kteří přišli na Růži později.
01.06.2009 05:56:57
ptheiner

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1778 | 35%)
Ne (1673 | 32%)
Stránky zdarma
Stránky systému Webgarden
Nashledanou v Českém Krumlově v srpnu 2018!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one