Toto jsou stránky pro všechny, kdo s námi prošli (nebo chtějí projít) dlouhou cestu krajem pětilisté růže.

Jak jsme dobývali Kleť

 

Jistě mi dovolíte, abych ještě předtím, než budu psát o Kleti na Růži, připomněl několik zeměpisných dat a několik příhod, které jsou s Kletí  neodmyslitelně spojeny, ale staly se mimo Růži.

Kleť  tvoří hlavní vrchol Blanského lesa a se svými 1084 metry nad mořem je nejvyšším vrcholem v širokém okolí. Ze severní strany jsme ji společně viděli až z Choustníku, z jižní strany je vidět až z alpských vrcholů a jak jsem se sám přesvědčil, i z hladiny Lipenského jezera. Na celé ploše jezera je ploška asi 100x100 metrů, z níž vykukuje vrchol Kleti mezi spoustou jiných bližších a nižších kopců. K zeměpisným datům patří jistě i výrok Lojzy, který říká: "Odkud vidím Kleť, tam jsem doma".

Přes Kleť vedla v minulosti každoročně trasa Kleťské padesátky, která se chodila přibližně 15-20 let v Krumlově. S Romanem, Lojzou, Blankou a asi také Lídou jsme se jí několikrát zúčastnili a jednou s námi určitě šla i Hanka a Milena. Výstupy na Kleť byly na padesátce vždy kolem čtyřicátého kilometru a někdy nás stály dost sil.

Tak například jednou jsme šli s Blankou padesátku, jejíž trasa vedla z Krumlova do Netřebic a potom na Kleť. Útrapy této cesty již byly popsány v jednom z předchozích příběhů. Zde se zmíním ještě o jedné padesátce, kterou jsem šel úplně sám a myslím, že to byla jedna z mých prvních. Pamatuji si z ní jen málo, ale určitě vím, že tehdy bylo také velké chladno a chvílemi pršelo, takže celý den se dalo jen jít a jít. S výškou při výstupu na Kleť teplota klesala až na asi 4° na vrcholu. Guláš jsem jedl ve stoje celý zkřehlý, mokrý a roztřesený a zahřál jsem se trochu až při klusání z kopce dolů. Celou padesátku včetně guláše jsem tehdy stihnul za osm a čtvrt hodiny a vytvořil si  vlastní již nikdy nepřekonaný a dnes již nepřekonatelný rekord.

V jiném ročníku, který jsem šel s Romanem, bylo naopak nádherné jarní počasí. Tehdy vedla trasa z Krumlova kolem Chvalšin na Kuklov a odtud dále do Brloha. Kudy šla dál už nevím, ale vzpomínám si na jeden nezapomenutelný okamžik, kdy jsme s Romanem těsně pod Kuklovem vyšli z lesa a před námi se rozprostřelo v neuvěřitelné kráse celé údolí směrem k Brlohu a kleťská úbočí. V lesích i kolem nich kvetly tenkrát divoké třešně, které se tam dosti početně vyskytují a také různé keře a stromy na mezích protějších strání. Do toho svítilo polední slunce z čisté jasné oblohy a my jsme mlčeli, stáli a dívali se na tu krásu. Nevím, zda jsem někdy ve svém životě viděl krásnější pohled do krajiny, ten od Kuklova si však zapamatuji co budu živ.

Kleť se nezapomenutelně zapsala některými zážitky do mého života i mimo pochod. Snad vám nebude vadit, když se o dva z nich s vámi podělím.

Jeden z velmi pozoruhodných zážitků se váže k mému zeměměřickému povolání. Jednou, už je to dost dávno, jsem dostal za úkol zaměřit pozemek kleťské hvězdárny. Se svými figuranty jsme se tenkrát vypravili na Kleť v krásném počasí a na hvězdárně jsme se sešli se známým astronomem Mrkosem. Pan Mrkos vyšel z hvězdárny právě v okamžiku, kdy promazával hvězdářský dalekohled a ve svém kulichu a montérkách vypadal jako údržbář. I ruce měl pořádně umazané od šmíru. Ptali jsme se ho, kde bychom našli pana Mrkose a když nám odpověděl, že je to on sám, chvíli jsme se kvůli tomu tvářili nejistě. On však rychle prolomil ledy tím, že nás ujistil, že si ho plete s údržbářem kdekdo a hned nám začal vyprávět o své tehdy nedávné cestě do Antarktidy a také o tom, že tam měl na starosti měření s teodolitem a že při takovém tamním mírném mrazu kolem -30°C hrozně rychle prochladnou ruce. Já jsem tehdy měl obavy z velmi obtížného měření, které podle mého odhadu mělo trvat tak dva dny, protože na Kleti s tehdejším vybavením bylo velmi těžké takové měření provést. Pan Mrkos mi však nabídl, že mi najde v tabulkách, kdy bude Slunce přesně na jihu (ono to, představte si, není vždy přesně v poledne), dá mi hodnotu přesné zeměpisné délky a chronometrem přesně určí čas průchodu poledníkem a já jsem si určil směr na Slunce a hned jsme měli měření téměř hotové. A tak místo klopotného měření kolem vrcholu Kleti jsme měli nádhernou přednášku o astronomii a o vyhledávání planetek a komet dokonce s ukázkou jeho posledního tehdejšího objevu.

Nu a ten druhý můj zážitek, vlastně zdvojený, to je pohled na Alpy z Kletě. Do jižních Čech jsem přišel v roce 1961 a na Kleti jsem byl několikrát za rok. Ale až do roku asi tak 1974 (to nevím úplně přesně) jsem z Kletě nikdy neviděl Alpy. Až jednou! Několik let za sebou jsem chodíval na Kleť první sobotu v dubnu. Z Krumlova jsem vyšel v 6 ráno ještě za tmy, na Kleti jsem byl před osmou a kolem deváté zase zpátky v Krumlově. Jednou jsem takhle vyšel na Kleť, na jejímž vrcholu bylo ještě asi 30 centimetrů sněhu a užasl jsem. Alpy byly přede mnou v ranním tichu jako z cukru, růžové od ranního slunce, po celém jižním obzoru. Díval jsem se na ně dlouho a nikdy na ten pohled nezapomenu.

Podruhé jsem Alpy viděl za dalších asi 10 let na Nový rok. Při pravidelném novoročním výstupu krumlovských turistů jsme vyrazili na  Kleť z druhé strany od Krásetína, vyšli na vrchol a před námi byly Alpy opět v celé své kráse tentokrát šedivé a bílé, někde tmavé na severních úbočích. Na chvíli jsme odešli do hospody přivítat se se známými a když jsme se vrátili ještě se vynadívat do sytosti, nebylo po Alpách ani památky. A víckrát jsem je zatím neviděl.

Teď už je ale opravdu nejvyšší čas k připomenutí našich výstupů na Kleť při Růži.

První výstup na Kleť v rámci pochodu se uskutečnil při srazu v roce 1973. Jeho výjimečnost je podtržena i první účastí Romana na pochodu, která je podrobně zaznamenána v příběhu Romanova první etapa.

Hned po srazu se pochod přestěhoval do okolí Rožmberka a Lipna a Kleť byla vždy mimo trasu. Až za dlouhých osm let v roce 1981 jsme Kleť navštívili podruhé. Bylo to v první etapě toho ročníku, kdy po velmi pomalém začátku, do něhož jsme ještě vložili prohlídku kláštera ve Zlaté Koruně, jsme došli přes Třísov, Kluk a Křemži do Krásetína a odtud jsme na Kleť vyjeli lanovkou.

Následující rok 1982 jsme výstup na Kleť absolvovali podruhé pěšky a to cestou z Rohů, která je ze všech přístupů na Kleť nejsnadnější, protože výstup začíná až asi na 800 metrů nadmořské výšky. Bylo to ve druhé etapě, 10.září, ale na víc si z této etapy nevzpomínám.

Hned další rok 1983 se šel patnáctý ročník Růže a naše cesta nás zavedla opět na Kleť a to už v první etapě. Tentokrát jsme  Kleť zdolávali po žluté značce od Zlaté Koruny. Celá etapa měřila 33 kilometrů a Kleť se nám postavila do cesty kolem dvacátého kilometru. S Karlem jsme ten rok po skončení pochodu dostali nějaký diplom za patnáct účastí od organizátorů pochodu a k tomu básničku od vás. Na jejím konci jsou krásná dodnes platná slova: " Dej Bůh, ať se příští léto po šestnácté setkáme!". Jen "po šestnácté" se musí nahradit slovy "zase znovu".

V roce 1984 byla Kleť na naší cestě opět v první etapě. Tentokrát jsme na vrchol  přišli kolem hájoven Kokrl a Plánský po vlastním značení. Z tohoto ročníku se mi však v paměti ani v archivu nezachovalo nic podrobnějšího, je však možné, že známý bramborákový či cmundový příběh je právě z tohoto roku.

Po čtyřleté pauze vede trasa 1.etapy opět přes Kleť. Tentokrát jsou na programu dvě různě dlouhé cesty, z nichž ta delší jde přes Dívčí Kámen, zatímco kratší jej míjí. Obě trasy se však spojují v Krásetíně, takže i když už nevím, zda jsme šli dlouhou nebo krátkou, jisté je, že na Kleť jsme vyjeli lanovkou a do Krumlova sešli po zelené značce.

V následujícím ročníku v roce 1989 vedla trasa pochodu přes Kleť ve třetí etapě a bylo to po modré na Bílý Kámen a dále po červené na vrchol. Etapa byla tehdy dlouhá jen 23 kilometrů a končila ve Větřní u bazénu.

Na další výstup na Kleť jsme si počkali další čtyři roky do roku 1993, kdy se šel 25.ročník v propozicích označený jako jubilejní a současně poslední (slovo poslední je podtrženo). Do Kletě jsme tehdy šli v první etapě po modré a žluté značce a dál potom přes Křemži a Dívčí Kámen zpět do Krumlova.

Zatím poslední výstup na Kleť byl zařazen do některých delších tras 2.etapy v roce 1998. Byla to ta etapa, kde se udály hned dva památné kufry u Holašovic a do Třešňového Újezdce. I když jsme měli tehdy na Kleti sraz s Lojzou, okolnosti nás přinutily Kleť vynechat, protože se nám po kufrování nevešla do časového programu a část party se zatoulala až daleko do sousedního okresu. Takže někteří naši spolupochodníci na Kleti asi byli, buď lanovkou nebo pěšky z Rohů, ale z naší party určitě nikdo.

Celkem jsme tedy na Kleť vystoupili šestkrát pěšky, dvakrát lanovkou a jednou jsme ji prošvihli. A tím se prozatím uzavírá historie výstupů na Kleť. Doufejme, že přibudou ještě další a přinesou nám stejně radosti jako ty minulé.

18.03.2009 06:07:40
ptheiner

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1777 | 35%)
Ne (1673 | 32%)
Stránky zdarma
Stránky systému Webgarden
Nashledanou v Českém Krumlově v srpnu 2018!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one