Toto jsou stránky pro všechny, kdo s námi prošli (nebo chtějí projít) dlouhou cestu krajem pětilisté růže.
 
Prožitky ze zatím posledního ročníku pochodu z Vimperku v roce 2000 máme všichni ještě v živé paměti. Není třeba pátrat ve starých popisech tras, ani po roce, ve kterém „to“ bylo. Jeden takový zážitek se stal večer po druhém dnu pochodu. V propozicích pochodu jsme si přečetli, že večer je u koupaliště „U vodníka“ táborák. Zval nás na něj Milan, který organizoval pochod jako hlavní pořadatel celých deset ročníků. Jeho působení v této funkci bylo asi velmi náročné pro jeho spolupracovníky. Někdy si nám postěžovali, že to nemají lehké, ale nikdy to nevyznělo tak, že už se na pochodu nechtějí podílet.
Ten večer jsme se tedy vydali na Milanův táborák. Došli jsme k místnímu koupališti, asi tak deset minut chůze od školy, kde jsme byli ubytováni. Zde podle našeho mínění měl táborák být. Ptali jsme se místních lidí, kde že to je „U vodníka“ a dověděli jsme se, že tak se jmenuje autokempink asi tři kilometry směrem na Stachy po hlavní silnici. Přes počínající tmu jsme se vydali po silnici bez chodníků, do kopce, kde po dlouhé rovině jezdila proti nám auta velkou rychlostí a s rostoucí tmou nás i oslňovala. Šli jsme nejméně půl hodiny, když se ozvaly první pochybovačné řeči o tom, že tam snad nikdy nedojdeme. Nevzdali jsme se a po další čtvrthodině chůze jsme skutečně došli k autokempinku toho správného jména, prošli jsme celý kemp, táborák jsme však nenašli.
Už za úplné tmy jsme zvolili cestu zpátky po silnici, která vedla kolem kempu k Vimperku. Asi po kilometru jsme potmě doklopýtali k prvním domům Vimperku a také k prvnímu osvětlení. Nikdo z nás Vimperk neznal natolik, aby mohl říci, kde skutečně jsme. Cesta vedla z kopce dolů, světel přibývalo a po chvíli jsme došli ke hřbitovu a potom k hospodě s terasou. Noc byla celkem příjemná, nám se ještě nechtělo spát a tak jsme pobyli na terase při dobrém pivu a rozebírání nezdařeného a nenalezeného táboráku. Čas příjemně ubíhal a za chvíli nebylo daleko do jedenácté hodiny, kdy v hospodě zavírali. A my jsme se vydali hledat tu svoji školu. Vyšli jsme na ulici a asi po padesáti metrech jsme ke svému překvapení zjistili, že jsme skoro u ní. Zkrátka na tomto ročníku se nám nepodařilo zakufrovat ani za úplné tmy a na cestě bez značení.
Chvíli jsme ještě povídali před školou, když kolem nás prošel Milan s kytarou, zřejmě z táboráku. Jindy by určitě s námi prohodil aspoň pár slov, ale tentokrát přešel jen s úsečným pozdravem. Ani jsme mu nestačili říci, že jsme ten „jeho“ táborák hledali a marně. Tak se stalo, že on dodnes neví, že jsme za ním šli a my nevíme, kde ten táborák byl. Dověděli jsme se jen to, že tam prý bylo jen asi sedm lidí. (Pavel)
 
 
 
 
Hyčmo:
 
Pavlův popis vimperského táboráku, alespoň podle mého soudu, dobře
 vystihl okolnosti i atmosféru příběhu. Přesto bych rád doplnil dva drobné
postřehy, i když jen pro dokreslení. Oba se vztahují k našemu sezení na
terase hospody. Vzpomínám si, že tam právě probíhala svatební hostina.
Protože však nikdo ze svatebčanů neprojevil žádnou snahu nás k ní přizvat,
nestala se pro nás vcelku zajímavou. A dále se mi vybavuje, jak nás tam
objevila výprava z Domažlic. Když jsme jim sdělili naše zjištění o
táboráku, jejich nadšení nad tím, že se jej nemusí účastnit, bylo nelíčené
a nezapomenutelně upřímné. (Karel)
 
 
 
Na terase tamní hospody byla hrozná zima a při popíjení jediného piva nás míjela směrem do tmy "hudební skupina mladých", kteří se rovněž chtěli zavděčit Milanovi. My je od tohoto úmyslu zradili a oni se spolu se svým vedoucím a ujištěním, že jsme svědci jejich úmyslu,vrátili zpět. Také proto asi ta malá účast. Hospodu jsme opustili mnohem dříve a protože se nám nechtělo spát, přinesli jsme šampáňo, v šesti obsadili Jitčin supervůz, popíjeli a poslouchali hezkou hudbu a pak teprve šli spát. Myslím, že to byla ta správná tečka pro ukončení dlouhého dne začínajícího Kašperkem a konče šampusem. (Hanka)
 
 
 
Chladnou mě nenechává ani historka z posledního pochodu, neb zde není zachycen úplný konec večera-nebo to byl večer před tím?... Kruci písek, zase sklerÓza.
Nicméně na mně udělaly dojem dva večery, které se týkaly mého autíčka. Jeden byl někde
možná v Prachaticích (určitě to bylo v Krumlově-povzdech “jak si ti mladí málo pamatují“, pozn.redakce), kde jsme si z auta udělali Discoland a teď, kdy jsme si z auta udělali
Fernetkonzum za temné noci a pili jme natěsnáni tělo na tělo v tak hojném počtu, že klustro-
fobik by stoprocentně zhynul.    BERI
PS. Může mi někdo napsat, zdali to bylo hned po "Táboráku" nebo večer před "Táborákem"? (Jitka)
 
 
Po přečtení příhody „Táborák“ jsem si vzpomněla na malou příhodičku u táboráku. Je to už moc dávno, když se nocovalo v Rožmberku. Přesný termín neznám, ale byl to asi ten ročník, kdy Lojza s Karlem k úrazu přišli. (To bude určitě pěkné téma na další příhodu.)
Jó to byl táborák! Byl vidět i slyšet na stovky metrů. A což potom ten žár. Pár hladových pochodníků si tenkrát chtělo opéci buřty, ale neměli šanci, protože k táboráku se dalo přiblížit tak na deset metrů nejblíže. Ale jedna odvážná žena to přece jen zkusila. S buřtíkem napíchnutým asi na dvoumetrovém klacku se pomalu sunula k ohni. Po malé chvilce to vzdala. A tu z davu se ozvalo: „Odešla s učouzenou uzenkou“. Jestli autor tohoto trefného výroku ještě pochoduje? (Blanka)
22.03.2009 10:38:25
ptheiner

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1776 | 34%)
Ne (1673 | 33%)
Stránky zdarma
Stránky systému Webgarden
Nashledanou v Jindřichově Hradci v srpnu 2017!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one