Toto jsou stránky pro všechny, kdo s námi prošli (nebo chtějí projít) dlouhou cestu krajem pětilisté růže.

Romanovy puchýře a sportovní doktor

V roce 1974 jsme spolu s Romanem vyrazili na první etapu Růže po Romanově neblahé zkušenosti z minulého roku, kdy v první etapě turistického srazu, která vedla přes Kleť a Dívčí Kámen, si proděravěl kůži na celých chodidlech. Rok uběhl, Roman natrénoval a jeho druhá účast na Růži mohla začít. Boty měl už úplně jiné než před rokem a nacvičil také techniku vykládání bot vatou. Na nejvíce zatížená místa nohou si náplastí nalepil chomáčky vaty, přes to oblékl ponožky a pečlivě vklouzl do bot. Pevně věřil, že to pomůže a že na konci etapy na Lipně bude mít nožky bez poskvrnky.

Vzpomínám-li si dobře, bylo toho dne docela pěkné počasí, etapa nebyla nijak dlouhá, šlo se do černé a potom lodí na Lipno. Zde jsme tehdy spali v chatičkách a kromě Romana a námi spal tehdy také Lojza a někteří další „cizí“ lidé, které jsme neznali.

Sotva jsme zavřeli dveře, začal se Roman seznamovat se „škodami“ na nohou. Nevím přesně kolik to bylo puchýřů, vybavuje se mi číslo dvanáct.na každé noze zhruba polovina a už pěkně nalité, protože od konce chůze jsme seděli na lodi a potom popošli do chatky. Roman měl na puchýře dosti hrubou metodu. Prostřihnul a ustřihnul, takže mu na nohách zbyly velké červené skvrny.

Než stačil nachystat nádobíčko k chirurgickému zákroku, vstoupil do chatky neznámý muž, že jako tam také bude spát. Bylo mu něco přes padesát, důstojného vzhledu. Jak šel kolem Romana, zahlédl jeho zpustošené nohy a připravené nůžky, vatu a další potřeby. Utrousil něco v tom smyslu jako „no ty ses zřídil, kamaráde“. A hned se také zeptal, zda máme jehlu a nit. Když jsme se s údivem ptali, na co to má být (tehdy jsme dnes zcela běžnou metodu ošetření puchýřů ještě neznali), vytáhl náš nový známý své věci a přes Romanův určitý odpor mu prošil jeden z jeho největších puchýřů, nechal koukat z každé strany kousek niti a pravil, aby si to Roman na ostatních puchýřích dokončil sám. Roman obratem namítl, že to je nesmysl a že on to dělá jinak, totiž odstřižením. Nato dostal zcela jasnou odpověď: „Ošetři si to jak chceš, ale když chceš zítra jít, dej na mě. Já jsem už takových pár viděl a ošetřil. Jsem totiž už pěkných pár let sportovní doktor.“

Ta poslední věta Romanem „pohnula“, takže se zachoval podle rady a následující minuty a potom ještě dlouho po každém pochodu se tím řídil a někdy vypadal jak ten vodník, co mu měla při měsíčku šít nit. Puchýřů se mu urodilo vždycky dost, aby mohl nabyté zkušenosti náležitě uplatnit. Snad teprve po deseti letech si jeho nohy zvykly natolik, že někdy došel i bez puchýřů. Lze se jen obdivovat jeho vytrvalosti, protože velkou část našich společných pochodnických dní, kdy sršel humorem a dobrou náladou musel cítit tu nepříjemnou pálivou bolest, kterou čerstvé i již trochu zaschlé puchýře způsobují.

A jestli se nemýlím, tak neustálá pohotovost k ošetřování puchýřů několik let nato pomohla šťastné náhodě, že naše parta se podstatně rozrostla. Pomůže mi někdo s tím, jak to vlastně s těmi puchýři bylo?

 

17.03.2009 06:21:49
ptheiner

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1777 | 35%)
Ne (1673 | 32%)
Stránky zdarma
Stránky systému Webgarden
Nashledanou v Českém Krumlově v srpnu 2018!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one