Toto jsou stránky pro všechny, kdo s námi prošli (nebo chtějí projít) dlouhou cestu krajem pětilisté růže.

Romanova první etapa

 

S Romanem jsme byli přáteli. Toho roku 1973 jsme na naší zahrádce vypěstovali obzvláště velké jahody a jednoho červencového večera jsme byli u Krejčích na návštěvě pochlubit se našimi výpěstky. Ten večer bylo 12.července a druhý den ráno začínal pochod, který byl tehdy součástí turistického srazu, svou první etapou. Řeč samozřejmě sklouzla i na pochod a na jeho předcházející ročníky. Roman byl v té době všechno, jen ne turista, protože jeho nejdelší pěší trasa měřila asi sto metrů a vedla od garáže k domu, kde bydlel, případně opačným směrem. Přitom v mládí běhal střední tratě a podle toho, co mi vyprávěl, byl dost dobrý. Ve vzpomínaném roce však bylo mládí daleko a forma dávno pryč. Kromě toho nedlouho předtím přestal Roman s kouřením. To všechno uvádím jen proto, abych navodil atmosféru toho večera, kdy jsme zapředli hovor o pochodu.

Roman se tehdy téměř bez uvažování rozhodl, že „zítra ráno vyrazíme“. A kolem sedmé hodiny jsme se skutečně sešli v Jelení zahradě. Roman přišel na start v manšestrových polobotkách, které tehdy byly moderní a s pevným odhodláním, že vyběhneme“ na Kleť, skulíme se na „Dívčák“, potom „popoběhneme“ do Zlaté Koruny a odtud už je to jen kousek.

Z Jelení zahrady jsme vyšli v dobrém rozmaru a stoupali do Kletě. Pamatuji si, že nedaleko pod vrcholem si Roman liboval, jak se mu roztahují plicní alveoly, jen to tam prý mlaská a ty zbytky dehtu po kouření jak se tam pěkně pročišťují. V dobrém rozpoložení jsme přešli Kleť a „skulili se“ na Dívčí Kámen. Tam jsme vytáhli z chlebníků svačinku a usadili se u potoka. Roman neodolal jeho vábení, protože prý „ty nožky potřebují trochu ochladit“. Přes mé varování si nedal říci a koupal si nohy v chladné vodě. Při bližším ohledání našel několik začervenalých míst, ale jak sám řekl „ta voda to schladí“.

Po chvíli odpočinku jsme se vydali ke Zlaté Koruně a k Černici. Trasa nás dál vedla polní cestou směrem ke Svachově Lhotce. Roman byl jako veterinář známý snad v celém okrese a tak nebylo divu, že listonoška ze Zlaté Koruny, která nás v tom místě potkala, se s Romanem zdravila jako se starým známým. Přitom pronesla památnou větu, kterou jsme se připomínali ještě velmi dlouho potom: „Dobrý den, ale pane doktore, vy jste ňákej stlačenej“. Když se ztratila z dohledu poznamenal Roman: „Já ti dám stlačenej, ty babo jedna“. No a tak jsme šli dál a cesta jako by byla z gumy. Roman šel stále pomaleji, nemluvil, což bylo u něj velmi vzácné, ale nenaznačil, jak na tom je. Nejhorší úsek byl poslední tři kilometry přes cílem po asfaltu. Kdesi u nemocnice v Krumlově se vymluvil, že si ještě musí někam dojít něco vyřídit, abych už šel do cíle sám a zítra ráno že se sejdeme na druhou etapu. Rozloučili jsme se, já jsem v pořádku dorazil do cíle a druhý den ráno ve stejný čas čekal na Romana, abychom znovu vyrazili. Roman nešel, zpozdil se asi o půl hodiny. Nepřišel však pěšky, přijel autem a od silnice mával, abych šel k němu. Když jsem přišel k autu, řekl mi doslova: „Pavlíku (tak mi říkal), já dneska nemůžu jít, já nemůžu ani vystoupit z auta. Včera jsem z Jelenky domů (to bylo asi dva kilometry) šel dvě hodiny. Napočítal jsem dvanáct puchýřů, na každé noze šest, ale některé jsou velké přes celou patu. Víš, měl jsi pravdu, ty polobotky, to nebylo to pravé a ještě mě trochu tlačily. Zkrátka jsem na tom jako ten bača, co říkal, že pata má seděm koží a všetky byly děravé“.

To byly dozvuky předchozího dne. Puchýře se zahojily a za rok s námi Roman poprvé ušel celý pochod, i když ty puchýře mu ještě dlouhou dobu znepříjemňovaly pochodnický život.

 

18.02.2009 22:51:35
ptheiner

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1776 | 34%)
Ne (1673 | 33%)
Stránky zdarma
Stránky systému Webgarden
Nashledanou v Jindřichově Hradci v srpnu 2017!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one