Toto jsou stránky pro všechny, kdo s námi prošli (nebo chtějí projít) dlouhou cestu krajem pětilisté růže.

Bramborákové hrnečku vař!

 

Dlouho jsem rozmýšlel, zda se přiklonit k roku 1982 nebo 1984. Na obou těchto ročnících vedla první etapa z Krumlova na Kleť a zpět. Podle podrobného popisu trasy se to stalo spíše v první etapě v roce 1984. Na trase u jedné hájovny pod Kletí, někde na patnáctém kilometru, nás tehdy čekalo příjemné překvapení. V té době jsme už byli správná parta, která při pochodu nespěchala a zvlášť začátky prvního dne byly přímo hlemýždí. Není divu, že kolem patnáctého kilometru jsme byli zcela jasně mezi posledními, ne-li úplně poslední. To bylo tenkrát příčinou našeho mimořádného zážitku. U zmíněné hájovny na nás čekali pořadatelé se třemi pánvemi, třemi propanbutanovými vařiči a dvěma velkými vojenskými várnicemi plnými připraveného bramboráku. Účastníků bylo tehdy více než čtyři sta a tak pořadatelé upekli každému jeden bramborák. Podle propočtu měla připravená hmota vystačit pro všechny. Pořadatelé pekli, účastníci si pochvalovali, protože bramborák byl vynikající.

Přešla více než polovina účastníků a bramborákového těsta neubývalo. Místo jedné várnice se spotřebovala snad jen její polovina a tak když jsme přišli my mezi posledními, bylo bramborákové hmoty ještě nejméně pro sto lidí. A navíc obsluha vařičů v tu chvíli pekla jen pro nás. Každý z nás si pochutnal na svém přídělu jednoho bramboráku a potom to začalo. Roman pravil, že on má rád takové silné bramboráky přes celou pánev. Jeho přání bylo vyhověno. Za chvíli mu byl předložen bramborák jako kolo od vozu a pěkně silný. Roman odprosil svůj žlučník, vytáhl odkudsi jeden Boldochol (tak se prý jmenuje prášek proti žlučníkovým potížím) a dal se do své porce. Zatím pořadatelé pekli na všech pánvích jen pro nás další bramboráky jako o život. A někdo, dnes už těžko zjistíme kdo to byl, je vyzval na závod, jestli budou rychleji péct než my budeme jíst a kdo to déle vydrží.  Nastal závod, v němž padlo za oběť mnoho bramboráků a mnoho piv a Roman snědl ještě jeden velký, přes celou pánev a pěkně silný a před ním ještě další dva Boldocholy. Nakonec jsme museli uznat, že na vítězství nemáme, protože už nikdo z nás nemohl.

A protože ve várnici bylo ještě nekonečně mnoho porcí, byli jsme vyzváni na večer k dalšímu kolu bramborákového závodu do sportovní haly v Krumlově, kde byl cíl etapy. S přeplněnými žaludky jsme se vydali na další cestu. Byla před námi Kleť a šlo se nám do toho kopce velmi ztěžka. Kilometry však pomohly k tomu, že bramborák chutnal a neublížil a my jsme v dobré pohodě došli do cíle, i když beznadějně poslední.

Tam už byli připraveni pořadatelé k pokračování bramborákových závodů. Musím přiznat, že to druhé kolo už nebylo vůbec slavné. Někteří z nás už ani nenastoupili k pokračování a my ostatní jsme odpadli velmi rychle. A té bramborákové hmoty jakoby stále neubývalo. Bramboráky se pro zájemce tehdy pekly až do úplného večera, ale my jsme už u toho chyběli. Byli jsme přebramborákovaní.

A teď, nakonec, si neodpustím sdělit všem, kteří si tento příběh dočetli až sem, že bramboráku se u nás říkalo „cmunda“. Kdo tohle slovo zná, ať si zkusí celý příběh přečíst ještě jednou a místo každého bramboráku ať si dá cmundu. Možná, že s tou cmundou bude celý příběh hezčí. Nechávám to na vás a ujišťuji, že jediné, co na tom všem není úplně jisté je rok, kdy se to stalo. Ostatní všechno je čistá pravda!

16.03.2009 06:35:31
ptheiner

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1775 | 34%)
Ne (1673 | 33%)
Stránky zdarma
Stránky systému Webgarden
Nashledanou v Jindřichově Hradci v srpnu 2017!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one