Toto jsou stránky pro všechny, kdo s námi prošli (nebo chtějí projít) dlouhou cestu krajem pětilisté růže.

 

 

Listoval jsem popisy posledních etap, pročítal vandrbuchy, vzpomínal. Vše marně. Kterého roku to opravdu bylo, to jsem s určitostí nezjistil. Vím jen, že to byl jeden z  „posledních ročníků pochodu“, kdy pořadatelé neoficiálně sdělili, že za rok už pochod nebude. Naštěstí všechna tato jejich sdělení byla zatím nesprávná.

Kufr v ovse, o kterém chci psát, se stal asi roku 1980, určitě v poslední etapě, která vedla z Rožmberka do Krumlova. S určitostí vím, že jsem u toho byl já a téměř jistě, že tam byla Blanka a Lída. U ostatních účastníků, ještě nejméně dalších tří, stojí otazník. Tipuji Karla, Romana a Lojzu. Možná, že se to podaří zpřesnit, až o tom budete číst.

Je pozoruhodné, že větší kufry přicházejí zpravidla poslední den, kdy pozornost už je trochu otupena. Tehdy se snadno přehlédne, kudy vede správně další cesta. Ten den jsme vyšli z Rožmberka za podmračeného počasí, myslím, že v noci před tím i pršelo a čekala nás cesta do Větřní a Krumlova asi přes Větrnou a Slubici. To „asi“ připisuji proto, že tady mé vzpomínky selhávají a ona trasa je nejpravděpodobnější. První část trasy vedla lesem, cesta byla dobře značena a my jsme se trochu oddávali smutku z toho, že pochod je poslední a pravděpodobně se už nesejdeme. Po několika kilometrech jsme došli ke kraji lesa, za nímž bylo pole s ještě neposečeným ovsem. Značení cesty u pole končilo a nemýlí-li mě paměť, byla tam cedulka s nápisem „přes pole na okraj lesa“.

Jenže nebylo ani za mák jasné (alespoň ne nám), kterým směrem se dát, abychom dorazili k tomu správnému kraji. Tak jsme si určili směr na Slubici (nebo snad i jinam, to už nevím tak přesně) podle toho, kde jsme ji tušili a vyrazili do ovsa. Obilí bylo většinou polehlé, takže po něm šlo jít bez většího promáčení, jen cesta byla klikatá. Nevěřili byste, jak nepřehledné může být velké pole, když neleží zrovna v rovině. Oves byl kolem nás jako oceán kolem trosečníků. Nikde nic jiného. Jen my jsme šli a ovsa neubývalo. Jednu chvíli jsme si mysleli, že snad chodíme v kruzích, protože tak velké pole snad ani nemohlo být. Snažili jsme se držet směr a stále šli, chvílemi po pás, chvílemi ostrůvky polehlého ovsa. Když jsme si začínali myslet, že to pole nemá žádný konec, najednou se v dálce objevil kraj lesa. To bylo po nejméně hodinové chůzi v ovse. Který kraj lesa to byl, to se už nikdy nedovíme. Další směr cesty jsme určili odhadem s tím, že se musíme trefit do Větřní. Někde na trase před námi nebo za námi, to jsme v tu chvíli nevěděli, byla kontrola a tu jsme odepsali. Směrem na Větřní je z míst, kde jsme se nalézali, naštěstí jen několik přechodů přes Sušský potok a tam jsme náhodou znovu našli ztracenou cestu. Dál jsme už pokračovali bez problémů do Větřní a Krumlova a rozcházeli se s trochou smutku s tím, že právě prožitý a projítý kufr byl na tomto pochodu, to je na Růži, poslední. Že nebyl, to je velké štěstí, protože bychom přišli o mnoho krásných zážitků z mnoha dalších ročníků pochodu. A také o mnoho kufrů, z nichž některé byly ještě slavnější, než ten v ovse.

15.03.2009 22:03:38
ptheiner

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1776 | 34%)
Ne (1673 | 33%)
Stránky zdarma
Stránky systému Webgarden
Nashledanou v Jindřichově Hradci v srpnu 2017!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one