Toto jsou stránky pro všechny, kdo s námi prošli (nebo chtějí projít) dlouhou cestu krajem pětilisté růže.

Třešňový Újezdec

Třešňový Újezdec

 

Na krumlovský ročník pochodu v roce 1998 vzpomínáme jako na jeden z nejhezčích. Druhý den pochodu bylo krásné počasí, lákavá trasa a na ní mnoho možností. Dokonce tolik, že jsme nakonec stihli sotva polovinu.

V Křemži nebo lépe v Mříčí jsme vystoupili z vláčku a šli známou cestou na Kluk. Když Kluk zůstal za námi, šli jsme po hřebenové cestě kolem Křemežského údolí. V popisu trasy byla nepatrná zmínka o možnosti odbočit do Holašovic, kde lze vidět celou náves pěkných původních vesnických chalup. Vzhledem k nabitému dalšímu programu jsme trochu váhali, zda máme, či ne. Cestou jsme se rozdělili na dvě skupinky, když ta přední, v níž byli Jirka, Pepa a Míla, byla někde vpředu před námi. Jak to obvykle bývá, iniciátorem odbočení byl Karel. Má-li být něco poznáno, nikdy nelituje námahy. Tentokrát však narazil na náš částečný odpor a tak dokonce došlo k hlasování, snad poprvé při takové příležitosti. Počet hlasů pro a proti byl stejný.v tom případě rozhodl hlas Karla a ten byl pro (jak jinak). Chvíli jsme studovali mapu a posléze se rozhodli, že odbočka do Holašovic je právě ta, na které se nalézáme, i když vlastní značení jsme vlastně nenašli. Cesta vedla s kopce, vtipy pršely jeden za druhým, Holašovice nedaleko, vládla pohoda. Asi po kilometru jsme vyšli z lesa, za kterým měly být Holašovice. Nebyly. Jen v dálce ve směru naší cesty byla nějaká jiná vesnice, z níž se nakonec vyklubal Jankov a navíc se zavřenou hospodou. Pohled na mapu byl zdrcující; Holašovice asi tři kilometry daleko po asfaltové silnici. Když jsme ty tři kilometry překonali, dostalo se nám pohledu na náves a po chvilce odpočinku pořádný kopec zpět na původní trasu. Prokufrovali jsme odhadem pět kilometrů a více než hodinu času.

Jedním z našich cílů toho dne měla být i Kleť. V tu chvíli, když jsme vycházeli z Holašovic jsme se s ní už rozloučili, protože kufrováním jsme ztratili tolik času, že v napnutém programu toho dne nám už nevycházelo dostihnout příslušné autobusy, které nás měly pod Kleť dopravit. Asi po další půlhodině jsme byli opět na hlavní trase, z níž jsme si odskočili o odbočku dříve než jsme měli. Další cesta byla protkána několika drobnými zaváháními, při kterých jsme postupně zkoušeli tu či onu cestu a přecházeli mezi nimi přímo přes pole a na jedné odbočce jsme téměř házeli korunou, kterou cestou se dát. Naštěstí jsme zvolili i v tomto případě tu správnou cestu a dostali se ještě asi půl hodiny před odjezdem autobusů na Kuklov, kde jsme chtěli být nejméně o dvě hodiny dříve. Smířili jsme se s tím, že Kleť tentokrát už neuvidíme a začali se shánět po zbytku party. Zbytek však na Kuklově nebyl a nikdo ze známých nevěděl, zda už pokračovali na Kleť nebo dosud nedorazili.

Nezbývalo, než nasednout do autobusů a odjet do Krumlova bez nich. Když nebyli ani v Krumlově, začali jsme o ně mít starost. Po nějaké době se však objevili a po  nezbytném přivítání vyprávěli téměř neuvěřitelné.

Šli správně po cestě ke Kuklovu až na rozcestí, kde jsme i my zbývající váhali, kudy se dát. Na rozdíl od nás oni zvolili tu nesprávnou cestu a po ní šli asi šest kilometrů, až došli k první vesnici, která nebyla Kuklovem, ke kterému směřovali. Byl to Třešňový Újezdec, vesnice nedaleko Lhenic v sousedním okrese Prachatice. Dostat se odsud do Krumlova veřejnou dopravou nelze, železnice zde nevede a autobusy jezdí tak jednou za den a určitě ne pozdě odpoledne a k tomu v pátek. První část cesty k civilizaci absolvovali na valníku traktoru. Druhou částí bylo shánění dobrodince, který by je dovezl do Krumlova a třetí část cesty byla už jednoduchá, jízda autem do Krumlova. Do historie kufrů se tento kufr zapsal snad největší vzdáleností mezi koncem kufru a správným cílem a potom také tím, že jsme se cestou rozdělili na dvě skupinky a obě tyto skupinky nezávisle na sobě kufrovaly, každá jinde. A to je celé nebo mohlo by být.

Pro mne samotného se k tomuto dni i kufru váže jedna nepříliš radostná vzpomínka, o kterou se s vámi chci podělit. Poslední večer nám Lojza se svou ženou Eliškou připravili krásné posezení u nich doma, o němž bude jistě ještě napsáno i jinde, s promítáním videozáznamu, který pořídila Hanka během pochodu. Co všechno bylo k vidění si už úplně přesně nepamatuji, jeden záběr se mi však navždy vryl do paměti. Na tomto záběru jsem byl jen já, jak přecházím pole při hledání správné cesty. Pohled na sebe samého mne přímo vyděsil. Že už mi mládí uprchlo, s tím jsem se smířil. Pohled na obtloustlého neohrabaného člověka, který snad co chvíli upadne únavou byl však pro mne nepříjemným překvapením. V té chvíli jsem si umínil, že ze svých 92 kilogramů, které jsem v té době vážil jako své životní maximum, musím něco ubrat, nejlépe tak deset kilo. Prožitému šoku a troše vůle v dalších asi šesti měsících vděčím za to, že jsem snížil svoji váhu na 81 kilogramů, to je na úroveň roku 1975 a při dalším ročníku v Táboře jsem se poprvé snad po deseti letech cítil o mnoho lépe a rychlost chůze, kterou se pohybujeme na pochodu byla pro mě příjemná.

Kufr do Holašovic tak příznivě ovlivnil můj život, protože díky němu jsem shodil se zad více než desetikilový batoh. Vám takové věci radit nemusím. Vy všichni jste štíhlí!

 

Hyčmo:

 

       Vím, že na svou paměť nemohumoc spoléhat, ale přesto si myslím, že se Pavlovi do vyprávění vloudilo několik nepřesností. Souhlasím s tím, že ještě před Jankovským kufrem došlo rozdělení party, složením skupin si však nejsem zcela jist. K Jankovskému kufru se hlásím,skutečně jsem byl jeho iniciátorem. (I když jsem to nedával najevo, dost jsem se za něj styděl.) V Holašovicích se však obě naše skupiny sešly. Pokoušel jsem se, ale bez úspěchu, volat Lojzovi, se kterým jsme se měli setkat na Kleti. Po odchodu z Holašovic došlo opět k rozdělení party, ale v trochu jiném složení. V té první byl Jirka, Míla, Pepa a Pepíček. Celou cestu jsem se utěšoval, že spěchají aby alespoň oni Lojzu na Kleti stihli. Jak to dopadlo to už Pavel dále popsal. Myslím ale, že alespoň do Hyčma, by měli své putování do Třešňového Újezdce popsat přímí aktéři. (Karel)

 

13.03.2009 19:04:43
ptheiner

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1778 | 35%)
Ne (1673 | 32%)
Stránky zdarma
Stránky systému Webgarden
Nashledanou v Českém Krumlově v srpnu 2018!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one