Toto jsou stránky pro všechny, kdo s námi prošli (nebo chtějí projít) dlouhou cestu krajem pětilisté růže.

Na Červeňák!

 

Každý rok 9.května se v Krumlově chodila padesátka kolem Kleti. Když jsme trochu natrénovali, troufli jsme si s Romanem i na ni. Myslím, že jen sami dva spolu jsme ji šli jen jednou a netroufnu si říci, v kterém to bylo roce. Odhaduji tak 1976 nebo 1977. Jedno však je jisté. Tehdy jsme spolu zažili kufr, který se sice neváže přímo k Růži, ale s ohledem na jeho mimořádnost stojí za zaznamenání.

Začalo to úplně nenápadně. V místě, kde se udál první kufr na Růži, to je mezi Kájovem a Krumlovem. Na velkém volném prostoru mezi lesy pod Moletínem je křižovatka cest, kde při prvním ročníku pochodu jsme zvolili nesprávnou cestu. Právě na této křižovatce začal i kufr, o němž chci psát. Tehdy jsme šli opačně než na zmiňovaném prvním ročníku Růže a měli jsme odbočit na cestu vedoucí do lesa Dubíku přes železniční trať.

Kdo šel místo toho rovně po asfaltu první, to se už nedovíme. Jisté je, že před námi, před Romanem a mnou, šlo špatně po silnici asi 200 lidí a další za námi. Nic nenasvědčovalo tomu, že je něco špatně. Před námi z těch mnoha lidí nikdo neváhal, všichni šli, ačkoliv značky zmizely a nebylo ani vlastní značení. Z křižovatky, kde jsme sešli ze správné cesty, je do nejbližší vesnice – Kladného skoro dva kilometry a celou tu dobu nikdo nezapochyboval. Došli jsme tak do Kladného, prošli jím a pokračovali ke Kájovu. Stále pohoda, nikdo netušil, že už tři kilometry kufrujeme. Jak je to možné nevím, ale skutečně to tak bylo. V Kájově jsme se napojili na hlavní silnici a pokračovali dál sice směrem ke Kleti, ale po nesprávné cestě. Po  dalším kilometru jsme došli k bývalé hospodě u Petráška na křižovatku silnic do Chvalšin a do Krumlova. Na této křižovatce vede ještě rovně polní cesta do Lazce a tam se vydali ti první, kteří kufr vedli. Ušli jsme asi tak další dva kilometry a došli do Lazce. Tam konečně čelo kufru do šesti kilometrech kufrování zjistilo, že nějak značka nepokračuje, že tam není ani kontrola, ve kterou doufalo a zastavilo se na místní návsi. Docházeli další a další a všichni se zastavili, protože nikdo nevěděl, kudy se vlastně má jít dál. Dnes už nevím, jak to, že jsme z popisu nepoznali, kam máme jít, ale vím, že dodatečně jsme se dověděli, že několik minut cesty směrem ke Krumlovu byla kontrola, kterou jsme hledali. V Lazci na návsi to vypadalo jako při manifestaci. Tolik lidí tam snad nikdy nebylo jako tehdy. Všichni, kdo se zastavili, stáli buď bezradně nebo radili, kudy se má jít dál. Padaly různé návrhy, kde může být kontrola. Jedni tvrdili, že směrem ke Krumlovu, druzí, že byla v Dubíku a že bychom se museli vrátit asi pět kilometrů, další, že kontrola má být v Červeném Dvoře směrem na Chvalšiny a jiní, že kontrola je až na Kleti. Každý něco věděl, ale nikdo se nemohl k ničemu rozhodnout. Celý dav nerozhodně přešlapoval snad deset minut.

Jak známo, v každém davu se najde vůdce. Našel se i tady. Z ničeho nic jedna do té chvíle nenápadná turistka středního věku a menší postavy vykřikla tak nahlas, že to slyšeli všichni: „Na Červeňák!“. A bez dalšího slova vyrazila po cestě na Červený Dvůr. Věřte, nevěřte, tento povel uposlechli všichni, co dosud nerozhodně postávali. Všech asi dvě stě lidí šlo směrem na Červený Dvůr. Jenže podle popisu trasy i podle odhadu délky trasy to byl úplný nesmysl. To si různě rychle uvědomovali všichni, co dosud kráčeli za samozvanou vůdkyní. První se odpojili snad již po stu metrech a vraceli se zpátky, jiní odbočili na cestu, která vedla směrem ke Kleti, někteří se vydali přes pole, další se zastavili a přemýšleli co dál.

My s Romanem jsme šli k „Červeňáku“ asi tak tři sta metrů, i když jsme byli přesvědčeni, že to je špatně a teprve potom jsme odbočili na nějakou cestu směrem ke Kleti. Došli jsme ještě s několika dalšími ke kraji lesa, kde cesta končila, vydali se lesem, potom údolíčkem potůčku po stezičce zvěře a asi po kilometru klopýtání mezi balvany jsme přišli k cestě na Kleť, kterou jsme už znali. Na Kleť jsme došli už bez problému s jednou vynechanou kontrolou a hodinovým zpožděním.

Po nás se trousili ještě dost dlouho další „Červeňáci“ a ti poslední buď přišli v době, kdy už jsme byli na cestě dolů nebo tam snad bloudí ještě dodnes.

04.03.2009 19:58:04
ptheiner

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1775 | 34%)
Ne (1673 | 33%)
Stránky zdarma
Stránky systému Webgarden
Nashledanou v Jindřichově Hradci v srpnu 2017!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one