Toto jsou stránky pro všechny, kdo s námi prošli (nebo chtějí projít) dlouhou cestu krajem pětilisté růže.
Ke Svatému Janu
(autor Pavel)
 
Třetí den kaplického ročníku pochodu v roce 1990 byl jako všechny poslední dny pochodu poznamenán trochu melancholickou náladou. Počasí bylo pěkné, jako vždy poslední den se vzpomínalo na léta minulá a tak cesta příjemně ubíhala. Třetí etapa vedla z Kaplice přes Omleničku do Pořešína, odtud do Chlumu, Svatého Jana a Římova. Popis trasy v místě u Chlumu praví: „od mostu po modré po pravém břehu (rozuměj Malše) na rozcestí u Chlumu a odtud po zelené přes Chlumskou horu do Svatého Jana nad Malší“.
Když jsme tehdy přišli na rozcestí, snad jsme si i přečetli text popisu trasy, dokonce jsme se dali správně po zelené, bohužel však na druhou stranu. Naši pozornost snížilo i to, že podobně jako my kufrovali i jiní, takže jsme před sebou stále viděli naše spolupochodníky. Tím jsme byli ukolébáni do slastného přesvědčení, že Svatý Jan je za humny a budeme mít ještě čas posedět v hospodě a probrat dojmy z pochodu.
Jaké však bylo naše překvapení nebo spíše nejdříve jen Blanky a moje, když jsme nedaleko před námi spatřili Besednici, kterou dobře známe. Před námi šli další, šli jsme tedy také a došli až do Besednice, stále po zelené a stále v domnění, že jdeme správně. Vůbec nám tam po cestě nechyběla Chlumská hora, přes kterou jsme měli přejít. Až když zelená pokračovala z Besednice na druhou stranu než leží Svatý Jan, prokleli jsme pořadatele, jak to špatně napsali a rozhodli jsme se jít po silnici směrem na Ločenice, protože tudy vede cesta do Svatého Jana. Jenže ta cesta se různě klikatí a ke Svatému Janu se vůbec nepřibližuje. Čas najednou začal utíkat jako voda, konec kontroly ve Svatém Janu se blížil a my jsme zjistili, že po silnici to nepůjde. Protože v dálce bylo vidět věž kostela ve Svatém Janě, rozhodli jsme se nakonec, že půjdeme rovně přes louky a pole přímo směrem na kostel.
Cesta loukami a poli byla značně namáhavá a tak jsme přes kritický nedostatek času zastavili u jedné z melioračních skruží, otevřeli pivo a přemýšleli o tom, jak se dostaneme z Římova do Kaplice, až nám ujede poslední autobus. Nebyli bychom to ovšem my, kdybychom něco vzdali. Vyrazili jsme a došli asi po jednom kilometru k obci Nesměň a vyšli z humen na náves. Jako „místní znalec“ jsem navrhl pokračovat po návsi doleva. Po našich předcházejících nezdarech nám to ovšem nedalo, takže jsem se jedné mladé místní obyvatelky zeptal, kudy máme jít rychle na Svatý Jan. A ona pronesla větu, která od té doby zaznívá vždy, když nevíme kudy. Řekla tehdy: „Když rychle na Svatý Jan, tak to tedy na druhou stranu“. Obrátili jsme se tedy na druhou stranu, došli po silnici i cestou na Svatý Jan, nestihli kontrolu a pokračovali do Římova. Ačkoliv nám zbývalo jen velmi málo času do odjezdu posledního autobusu, nezkrátili jsme si cestu a obešli celý Římov kolem kapliček. Do cíle jsme dorazili asi deset minut před odjezdem posledního autobusu a v pořádku se dostali do Kaplice.
Z toho dne nám však zůstala nesmazatelná vzpomínka na nejslavnější kufr a onu památnou větu z Nesměně. A já sám mám celou tu dobu pocit, že všichni účastníci toho slavného kufru si mysleli a ještě stále myslí, že jsem to tenkrát všechno zavinil já. Ten pocit však není nepříjemný. Představte si, že to, co jsem teď připomněl, by se vůbec nestalo. Že bychom přešli Chlumskou horu a dorazili bez problému do Svatého Jana. To by přece velmi ochudilo naše vzpomínky na pochod. Nemyslíte­?
09.03.2009 06:27:02
ptheiner

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1775 | 34%)
Ne (1673 | 33%)
Stránky zdarma
Stránky systému Webgarden
Nashledanou v Jindřichově Hradci v srpnu 2017!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one