Toto jsou stránky pro všechny, kdo s námi prošli (nebo chtějí projít) dlouhou cestu krajem pětilisté růže.

Rožmberští duchové po čtyřiceti letech

     Strašidýlka Stázka, Klárka a Terezka strávila ve zdech Rožmberka už zase dalších čtyřicet let a za tu dobu, v jejich působení na Rožmberku ovšem jen nicotnou, se přesto stalo velmi mnoho nového.
     Rožmberk prošel za tu dobu několika stavebními úpravami, které byly pro strašidýlka velmi těžkou zkouškou. Po celou dobu se musela skrývat v nejtemnějších zákoutích v komínech, až konečně našla svůj stálý domov v tajné místnůstce bez oken vedle komnaty Bílé paní. Odtud se vzdalovala jen když se na hradě dělo něco pozoruhodného.
     Na Rožmberku se za posledních čtyřicet let vystřídalo několik kastelánů, ale teprve poslední z nich, paní kastelánka Andrea, je ta, kterou mají strašidýlka ráda. Všechna tři čekala také dnes v tmavém koutě pracovny a světe div se, těšila se, až si paní kastelánka sedne ke svému pracovnímu stolu, zapne počítač a bude surfovat na internetu. Již několik let má totiž paní kastelánka Andrea tři velmi pilné pozorovatele jejích výletů po internetu. Stázka, Klárka i Terezka se už za tu dobu stala nejvzdělanějšími strašidýlky na světě. Jen někdy si trochu hlasitěji povzdechnou, když Andrea opustí nějaké zajímavé stránky dříve, než si stačila pozorně prohlédnout celý jejich obsah. Jim totiž stačí, aby chvilku mohla přenášet obsah stránek do své paměti a potom už nic z toho, co viděla, nezapomenou. Všechna tři strašidýlka jsou úplné encyklopedie. Znají všechno, co nabízí internet, tedy lépe řečeno to, na co se už dívala paní Andrea. Pokud se k tomu naskytne vhodná příležitost, jsou rozhodnuta paní kastelánce odhalit své tajemství, aby měla ještě lepší možnost využívat dobrodiní internetu.
     Jedno jim však zůstalo stejné jako před mnoha lety. Stázka má lásku pana Jindřicha a Klárka s Terezkou stále čekají na svou příležitost získat lásku nějakého člověka. Jedno ale o nich ještě nevíte. Strašidýlka jsou věrná lidským rytířům svého srdce po celý jejich lidský život. Již jste si jistě uvědomili, co to znamená. Klárka má ve svém nitru uloženého Lojzu a Terezka Káju, samozřejmě dokud budou naživu. Teprve až tomu tak nebude, možná se za velmi dlouhou dobu pokusí získat lásku jiného člověka.
     Ten den, o němž mluvíme, čekala strašidýlka na paní Andreu už od stmívání. Bylo to v únoru, venku foukal silný vítr a rtuť teploměru se krčila někde hluboko pod nulou. V pracovně paní Andrey bylo příjemné teplo sálající z velkých kachlových kamen stojících v rohu místnosti. „Už jde, už jde,“ zašeptala Stázka a její oranžové oči jen zajiskřily. Paní Andrea konečně zapnula počítač a probírala se stránkami internetu, na nichž se psalo o tom, co se bude dít na Rožmberku v nastávající sezóně.
     „Bude tady, bude tady!“ skoro vykřikla Terezka. Paní Andrea se otočila, protože zaslechla něco jako vysoký hlásek. Všechna strašidýlka v tu chvíli zavřela oči a tím se stala neviditelnými. Paní Andrea si jen povzdechla: „Ta meluzína jakoby uměla mluvit,“ a hned se zase věnovala stránkám o pochodu Krajem pětilisté růže. „Bude tady dost lidí,“ povídala si pro sebe paní Andrea a prohlížela si podrobně seznam účastníků. Terezka v něm hned uviděla Káju. Měla to snadné, byl tam totiž na prvním místě. Klárka si mohla vykoukat své červené oči, až žhnuly jako uhlíky, ale Lojzu v seznamu nenašla. „Máš ty ale štěstí,“ zašeptala zklamaně Terezce.
     Celou noc i další den myslela potom Terezka jen na Káju. „Bude tu tak blízko, tak blízko, třeba se najde nějaká příležitost, abych si ho získala pro sebe.“ Přemýšlela celé dny i noci (strašidýlka nikdy nespí), radila se s Klárkou i Stázkou. Dlouho nemohly nic vymyslet, až jednou, takhle v půl třetí ráno, řekla Stázka: „Andrea je žena a jistě by měla pochopení pro to, co nás právě trápí, trápí. Prozradíme jí své tajemství, získáme ji jako společnici a ona to už určitě bude umět zařídit, zařídit.“
     „Hledat spojenectví s lidmi, to přece nejde, nejde,“ přemítala Klárka, ale Terezka se pro Stázčin návrh hned nadchla: „Lidé se dnes už duchů nebojí ani je nepronásledují, a já věřím, že by se to mohlo podařit, příště Andreu oslovíme, oslovíme“.
     Jako naschvál právě další den odjela paní kastelánka z Rožmberka na nějaké vědecké sympózium o rožmberských hradech a nebyla na hradě. Terezka se nemohla dočkat, až budou opět s paní Andreou u internetu.
     Teprve po týdnu se strašidýlka dočkala a vyhlížela paní Andreu už od odpoledne v její pracovně. Ta však měla moc práce jinde a ke svému stolu s počítačem přišla až pozdě večer. Jen se rozsvítila obrazovka monitoru, ozval se z horního rohu místnosti tenounký hlásek: „Andreo, Andreo, podívej se za sebe!“
     Paní Andrea se otočila za hláskem a užasla: „Co to je?“ skoro vykřikla. Neboj se, Andreo, my jsme hradní strašidýlka, strašidýlka,“ uklidňovala ji Terezka. „Chceme tě požádat o jednu službu a za to ti budeme sloužit, dokud budeš na hradě kastelánkou, kastelánkou.“
     „Jak mi můžete sloužit?“ Odpověděla trochu posměšně Andrea, když viděla tři černé kuličky s barevnými kroužky a malými šedými závojíčky. Potom se podívala ještě jednou, pozorněji. „Vždyť to nejsou kroužky, to jsou krásné oči s dlouhými řasami!“  divila se nahlas.
„Podívej se na nás znovu,“ vyzvala ji Stázka a Andrea neviděla nic. Stačilo, aby strašidýlka zavřela oči a byla pro lidské oči neviditelná. „Můžeme ti hlídat celý hrad,“ ozvala se svým vysokým hláskem Klárka, neunikne nám ani myš. Nikdo ti nic nevezme při prohlídkách hradu, můžeme spustit alarm nebo přivolat pomoc. Jak to udělat, to je přece na internetu.“
Té noci se Andrea moc nevyspala. Strašidýlka před ní seděla na jejím pracovním stole a protože o nich víme, že jsou rodu ženského, skoro až do rána bylo slyšet jejich hlásky i hlas paní Andrey.
     Další den se na večer těšila i paní Andrea. Terezka jí slíbila, že ji požádá o tu jednu službu: „Andreo, ty už víš, že před čtyřiceti lety jen náhoda způsobila, že jsem pro sebe nezískala Kájovu lásku, lásku. A on tady už za týden bude. Od tebe žádám a prosím tě, abys ho jeden večer, kdy tady bude, přivedla do Jindřichovy komnaty a připravila mu lůžko, v němž kdysi nocoval pan Jindřich, Jindřich. Za to ti budeme sloužit, dokud tady budeš kastelánkou.“
     Andrea trochu váhala s odpovědí, ale nakonec slíbila, že udělá, co od ní Terezka žádá.
     „A co já,“ skoro vzlykala Klárka, „Lojza tu nebude, nebude“. Andrea  už byla blízkou spojenkyní strašidýlek a utěšovala ji: „Něco určitě také vymyslíme, řekneme si to zítra večer.“
Druhý den večer přišla Andrea s nápadem. „Ve skladišti jsou přenosná kachlová zděná kamna. Strašidýlka musí pobývat ve zdech Rožmberka a ta kamna jsou přece zděná a k Rožmberku patří. Naložíme je tedy na přívěsný vozík a v nich tě dovezu za Lojzou,“ uzavřela Andrea. „Trochu se bojím, ale s tebou to určitě dokážeme,“ děkovala Klárka a všechny už jen čekaly na ty dny, kdy budou na Rožmberku turisté a s nimi i Kája.
     Hned první den večer před zahájením Pochodu za pětilistou růží se Andrea seznámila s celou Kájovou partou a pověděla jim všechno o svém dobrodružství se strašidýlky. Přitom se dověděla příznivou novinku, že Lojza přijede druhý den večer na Rožmberk. Kája hned souhlasil se všemi Terezčinými podmínkami a trochu se na to zvláštní setkání těšil a trochu se i obával.
Večer po prvním dnu pochodu přijel na Rožmberk Lojza a i on souhlasil s tím, co mu vzkazovala Klárka. Večer se pak Kája s Lojzou v doprovodu paní Andrey vydali na hrad.
 Andrea je opustila před dveřmi komnaty pana Jindřicha a oni, celí rozechvělí, vstoupili dovnitř. Za okny už byla skoro tma, ale v místnosti se jakoby rozsvítilo, když se tam objevily Terezka s Klárkou. Kája i Lojza hned cítili, že se stávají lehčími, za malou chvíli obestřel jemný závoj jejich zrak – a dál si už nic nepamatují. Je to velmi zvláštní, ale ráno se oba probudili ve svých postelích, Kája v Rožmberku a Lojza dvacet kilometrů daleko. Cítili se velmi unaveni a jejich myšlenky se vracely ke včerejšímu večeru. Kája viděl v myšlenkách Terezku a Lojza Klárku a kupodivu, obě měly krásnou ženskou tvář a stejně krásné tělo mladé ženy. Terezka s Klárkou zatím v tajné komnatě dlouho povídaly Stázce o včerejším večeru úplně proměněné tím, že získaly lásku svých rytířů. Při prvním setkání s Andreou bylo také dlouhé povídání a všechna tři strašidýlka stále děkovala hodné paní kastelánce, že jim pomohla splnit jejich velký a dávný sen.
     „Paní kastelánko, máte tady návštěvu“ volal z nádvoří jeden z průvodců. Tou návštěvou byl Kája. Přišel poděkovat za včerejší noc paní kastelánce a pozvat ji na poslední den pochodu. A ona k příjemnému překvapení Káji i celé jeho party pozvání přijala. Odpoledne po skončení pochodu potom slíbila, že příští rok s partou půjde celý pochod. Poslední večer se už cítila v partě jako mezi svými a když se potom uprostřed noci společně vraceli všichni nahoru na hrad, upozornila je, že za jedním oknem ve třetím patře svítí oči strašidýlek. Vzápětí se rozloučila a věřte nebo ne, v té chvíli jakoby zmizel i Kája. Vrátil se až ráno. Nevíte náhodou, kde by té noci mohl být?
     A ještě jeden malý dovětek. Čas od času vyjíždí z brány Rožmberka auto s přívěsným vozíkem, na němž jsou zděná kachlová kamna s průhledným okénkem. To Andrea jede na výlet se strašidýlky a postupně jim ukazuje všechna památná místa, hrady, zámky i krajinu, v níž vládl ten, jehož lásku má Stázka, pan Jindřich.

17.09.2012 22:09:49
ptheiner

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1776 | 34%)
Ne (1673 | 33%)
Stránky zdarma
Stránky systému Webgarden
Nashledanou v Jindřichově Hradci v srpnu 2017!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one