Toto jsou stránky pro všechny, kdo s námi prošli (nebo chtějí projít) dlouhou cestu krajem pětilisté růže.

Za přízrakem Libína (Prachatice 2007)

 

I tentokrát, skoro už tradičně, zabírají místo ve třídě školy na Vodňanské ulici Jirka s Pepou a Blanka a hájí je proti dosti značné přesile. Na pořad přichází i cedulka na dveřích třídy s nápisem „Zde je úplně obsazeno!“. Kolem čtvrté hodiny už chybí jen Karel s Pepíčkem a i s nimi nás bude letos dvanáct. Jen Miška bude nepřítomna a posílá jen SMS, proč letos nebude s námi. Na rozdíl od loňského roku jsme na tom celkově i zdravotně lépe, když jen Pepa ještě trochu bojuje se svým kolenem, do něhož se mu nedávno dívali doktoři.

Naše třída IV.A má okna namířena přímo směrem k nejvyššímu bodu letošního pochodu, Libínu, který s jeho 1095 metry nadmořské výšky máme zdolat až na samý závěr posledního dne. Po úplně rovinatém terénu kolem Soběslavi a vybraných nepříliš kopcovitých trasách ve Volarech, se dostáváme zase po delší době do úplně jiné krajiny.

Večer usedáme všichni v dobrém rozpoložení v hospodě U Jelena na prachatickém náměstí a snad jediným malým nedostatkem večera je, že na poutači nabízejí černé pivo, ale nečepují je. Neduhy, nemoci, běžné životní trampoty se ztrácejí kdesi za Libínem a začíná 39. ročník Růže.

Následující ráno se scházíme na prachatickém náměstí, nasloucháme úvodním projevům a za krásného počasí vycházíme z Prachatic a hned první kopec „Výrovec“, jehož vrchol míjíme jen těsně po příkré lesní cestě, nám staví do cesty větší převýšení, než celý loňský pochod. Zjišťujeme, že chůze i kopce nám ještě celkem jdou a na naše poměry brzy míjíme Husineckou přehradu s první kontrolou. Naše další cesta potom směřuje k Podedvorskému mlýnu a Zábrdskému mlýnu a posléze už do kopce do Zábrdí. Zde někteří navštěvují výstavu betlémů, zatímco jiní (mezi nimi i já) se obávají přílišného zdržení a kopců před námi. Nevím, zda jsou na prachaticku kopce přesýpací, ale od této chvíle se nám zdá, že snad skončíme v nebi. Stále do kopce po sluncem ozářené asfaltové silničce, teplota někde kolem třiceti stupňů. Scházíme ze silničky a jdeme po polní i lesní cestě stále do kopce. Prudké slunce a nedostatek tekutin způsobují u některých našich spolupochodníků nevolnost a dýchací potíže různého stupně, takže nejméně dva kvůli tomu ani nepokračují v další cestě.

Z naší party se to vážněji nedotklo nikoho, i když někteří těsně před příchodem do Drslavic by nejraději pověsili turistiku na hřebík. Stačilo však trochu odpočinku a stínu, krátká prohlídka místní tvrze opravované nějakým soukromým majitelem a dalších jedenáct kilometrů již s menšími kopci nás přes vesničky podivuhodných názvů jako Škarez nebo Kosmo dovádí do cíle dnešních 26 kilometrů Lštění. Do autobusu do Vlachova Březí již nastupujeme všichni v lepší náladě a „borci“ se dokonce rozhodli pro dlouhou a šli do Vlachova Březí pěšky.

Po večeři neurčitého názvu jsme se vydali do hospody s názvem Bastion, zlákáni černým pivem a posezením pod slunečníky. Postupně jsme se shromáždili u jednoho několikrát nastavovaného stolu všichni, doplňovali tekutiny pitím dobrého piva a zaznamenali malý deštíček, či spíše krápání.

Druhá noc uběhla velmi rychle a ráno před námi bylo 25 kilometrů opět krásnou krajinou téměř bez lidí a také bez aut, jen s několika malými vesničkami nebo snad jen většími samotami s podle mne krásnými jmény Jelemek, Frantoly, Klenovice a dalšími. První větší vesnice – Mičovice, nás přivítala nedaleko naší trasy postavenou kadibudkou, dokonce vybavenou nezbytnými potřebami, jejíž dobrodiní někteří i využili a potom již následovala gulášová polévka v místní hospodě, kterou jsme jedli na schodišti k místnímu společenskému sálu, jehož úklid se provádí asi jen v období zimních vesnických bálů. Přes kopec jsme rychle dospěli do Lhenic, prohlédli si náměstí a jeho okolí a dověděli se příznivou zprávu, že na trase 26 km se ve vesničce Jáma jen kvůli pochodu v jednu hodinu otevírá hospoda. Naše rozhodnutí bylo okamžité. Ten kilometr navíc nám za to určitě stojí. Hned za Lhenicemi jsme obdivovali švestkový sad, kde se stromy jen ohýbaly pod modrou úrodou, již po nevím kolikáté proklínali věže atomové elektrárny Temelín viditelné ten den snad ze všech míst naší cesty a představovali si krásné výhledy na krajinu bez nich. U samoty Borovka jsme ochutnali hrušky místního pěstitele, připravené v přepravce u cesty s nápisem „Pro turisty“ (to jsme snad doposud ještě nezaznamenali) a krátce nato jsme trochu reptali, když poslední kilometr k vesničce Jáma vedl z velkého kopce, do nějž se zase po návštěvě hospody budeme muset šplhat. Hospoda v Jámě nám však toto malé ztížení trasy bohatě vynahradila a my jsme po 26 kilometrech ukončili etapu v Záhoří v dobré pohodě a za stále krásného počasí.

Po  školní večeři rovněž neurčitého názvu jsme navštívili místní aquacentrum otevřené krátce před zahájením pochodu, což je honosný název pro trochu lepší koupaliště a potom zasedli k druhému posezení uvnitř hospody Bastion (aby nám nebylo zima) všichni k jednomu dlouhému stolu.

Večer byl příjemný, noc krátká a ráno třetího dne nás čekal výlet vlakem do Zbytin. Železničáři si s námi poradili skvěle, protože za lokomotivu přivěsili asi sedm vagónků místní lokálky. Tak dlouhý vlak tu asi jezdí tak jednou za deset let. Cesta do Zbytin, které byly před nedávnem postiženy tornádem, uběhla rychle a my jsme se vydali tento den na nejdelší trasu, 33 kilometrovou cestu, na jejímž konci nás čekalo zdolání Libína. Libín se také stal ústředním motivem našich úvah – zdoláme nebo ne (nyní asi mluvím jen za starší členy party, ti mladší se na to těšili!).

První kilometry třetí etapy vedly lesy a polními cestami. U železniční zastávky Spálenec jsme prošli těsně kolem odchovny vzácných perlorodek říčních na říčce Blanici. Nedaleko nás, bohužel skryta za lesem, teče Blanice krásnou téměř nedotčenou přírodou a v její čisté vodě ještě žijí perlorodky, které se dožívají i více než sta let. Z pochopitelných důvodů se zprávy o tom neobjevují v žádných turistických průvodcích, protože to by zcela určitě znamenalo konec perlorodek v Čechách.

Cesta byla dále příjemná, mírné kopečky nahoru i dolů, v osadě Spálenec vzdálené od železniční zastávky Spálenec více než dva kilometry jsme si zazvonili na zvonec v kapličce. V dopoledním slunci a v krásné přírodě jsme místy dosahovali pro nás nevídané rychlosti nad pět kilometrů za hodinu a brzy jsme se octli v Arnoštově. Krátce nato Karlovi zazvonil mobil a ozval se Lojza Hajer, že na nás se Slávkem Wimmerem a Honzou Švehlou čekají v Křišťanově na kontrole. Setkání bylo sice krátké, ale srdečné.

 Trochu jsme si popovídali, zavzpomínali a také zanadávali na různé neduhy a po dobrém párku a pivu se náš zájem opět stočil na další cestu a výstup na Libín, který se nám cestou několikrát ukázal ve veliké dálce svou oslnivě bílou věží rozhledny.

Ukolébáni pohodou tohoto dne jsme v osadě Koryta přešli odbočku z asfaltové silničky a vyrobili jediný nepatrný kufříček za celé tři dny v délce asi 150 metrů, který nám „překazili“ místní chalupáři dotazem, jestli chceme za těmi před námi, tak že raději doleva. Poděkovali jsme a sešli z velkého kopce do osady Skříněřov. Po nezbytném pivu jsme potom pokračovali lesními cestami na Libínské Sedlo do asi největšího kopce celého pochodu. A to nás čekalo do konce etapy i pochodu ještě devět kilometrů a v nich obávaný i očekávaný Libín. Pustili jsme se do něj s vervou a všichni jsme byli překvapeni tím, jak snadno a rychle jsme dosáhli vrcholu. Libínská rozhledna se rozzářila v odpoledním slunci ve své bělosti mezi stromy a libínský vrchol se stal naší nečekaně snadnou kořistí. Výhled do krajiny z rozhledny byl úchvatný a tím vlastně všechno skončilo. Sestup dolů do Prachatic byl sice místy příkrý, ale stále z kopce se nám šlo až na trochu tlačící palečky velmi dobře. Medaile, tentokrát bohužel bez závěrečné fotografie a řízek k večeři, to byla předzvěst úplného konce pochodu.

Večerní tancovačka v vesnici Nebahovech se vydařila, hudba byla o třídu lepší než loni v Soběslavi a poprvé se končilo až v jednu hodinu.

A ráno zase do všedních dnů s přáním, aby na tom jubilejním čtyřicátém za rok v Českém Krumlově, jsme se sešli v plném počtu!

          

06.03.2009 06:16:21
ptheiner

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1778 | 35%)
Ne (1673 | 32%)
Stránky zdarma
Stránky systému Webgarden
Nashledanou v Českém Krumlově v srpnu 2018!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one