Toto jsou stránky pro všechny, kdo s námi prošli (nebo chtějí projít) dlouhou cestu krajem pětilisté růže.

Kaplický palubovkový deník

 

22.srpna, středa

 

Pochod pro mne tentokrát začíná už v půl dvanácté. Odcházím z kanceláře domů sbalit již připravené věci a v 15 hodin se již podruhé vydávám na pochod autobusem. Cesta do Kaplice je krátká a tak už před čtvrtou hodinou dojíždím do cíle. Hned z autobusu vidím jednoho z pozdějších účastníků pochodu už s visačkou na krku, takže se ujišťuji, že jsem dojel do správného místa dokonce ve správný den. Na autobusovém nádraží se mne hned po několika vteřinách ujímá jedna z  pořadatelek a navádí mne na cestu ke sportovní hale, která je vyznačena červenými fáborky. Nekufruji a po několika minutách zjišťuji, že jsem tu z naší party první.

Palubovka sportovní haly je ještě volná, ale u zdi už je jen jeden souvislejší kousek, který zabírám rozhozením všech věcí, které mám s sebou. Prezentace je tentokrát rychlá a tak za chvilku už jsem na cestě do města. Jdu koupit rum a některé další potřebnosti, jako třeba čokoládu. Na zpáteční cestě se potkávám s Blankou, která se přišla podívat jak se scházíme a když vidí, že ještě ne, odchází s tím, že přijde později. Po chvíli se venku před halou potkávám s Jirkou a Pepou. Jsou ještě trochu naštvaní, protože koleje nevedou až do Kaplice a byli donuceni posledních pět kilometrů z nádraží dojet autobusem. Teď už je jisté, že místo pro všechny na palubovce uhájíme. Jako další se objevuje Jitka. Jen co si odloží věci, spěchá nakoupit. Prý bude oslava kulatých výročí. Jedeme spolu do Penny marketu a na parkovišti se setkáváme s Hankou, Míšou a Evčou. Po nákupu dojíždíme k hale a už         nám chybí jen Pepíček s Karlem, kteří se objevují jako poslední. Před večeří, na kterou jdeme do hospody, se k nám přidává opět Blanka a jsme kompletní; tentokrát je nás devět.

V hospodě si dáváme nějaké speciality a Jitka si přeje jako přílohu chléb. Dostává se jí odpovědi, že chléb není. Po odmítnutí pokrmu servírka odchází, aby po několika minutách oznámila, že chléb je a tak večeře končí úspěšně. Po ní se všude v hospodách zavírá a my jsme pozváni k Blance na pokračování večeře. Jsme bez Jirky a Pepy, kteří v jiné hospodě oddalují zavírací hodinu a sledují fotbal.

Šťastni, že jsme opět všichni spolu, usazujeme se u Blanky jako natrvalo a po promítání diapozitivů a prohlížení fotek ze starých ročníků zde končíme večer až kolem půlnoci.

Na palubovce sportovní haly se ukládáme ke spánku mezi chrápajícími, vykřikujícími ze spaní a v husté atmosféře. Noc je krátká a ráno pochod začíná doopravdy.

 

23.srpna, čtvrtek

 

Snídaně na náměstí je brzy a tak někteří nedočkavci vstávají už v pět hodin a krátce nato se v hale i rozsvěcuje. Od časného rána jsme všichni velmi „pracovití“, na snídani přicházíme neobvykle brzy a po jejím skončení zbývá do zahájení ještě asi půl hodiny. Přes tento pro nás téměř nevídaný náskok právě v okamžiku kdy se koná zahájení, řešíme něco jiného s takovou naléhavostí, že organizační pokyny neposloucháme. Jako vždy nevíme kudy se má jít, tentokrát však působí jako dobrá víla Blanka, která asi zná popis tras nazpaměť, protože přesně ví nejen kde jsme, ale i kudy máme jít dál. Na rozdíl od minulého večera padla přes noc na kopce nízká oblačnost nebo snad mlha a celé dopoledne je vidět asi tak sto metrů daleko. Z Kaplice vycházíme na naše poměry nezvykle rychle a také včas, takže se stále držíme mezi první polovinou pochodujících. To znamená hlavně tu nepříjemnou skutečnost, že jsme neustále obklopeni množstvím jiných lidí a naše nálada se udržuje na dost nízkém stupni. Světlým okamžikem tohoto dopoledne je chata Ford Hazard, sídlo trampů, kde byl k vidění pěkný záchod (kadibudka) a zabezpečovací zařízení, které na vchodu oznamovalo, že uvnitř jsou rozmístěny nálože, které případný nezvaný host svým vstupem uvede do činnosti. A také se nám svěřila Blanka, že toto stavení se kdysi málem stalo majetkem jejich rodiny nebýt nedostatku peněz na jeho zakoupení.

Cesta odtud až těsně před Bujanov vedla mlhou a nízkou oblačností a až tam se prvně toho dne ukázalo slunce a potom nás už provázelo nejen do večera, ale až do konce pochodu. V Bujanově bylo „J“ (psáno podle popisu trasy, rozuměj jídlo), tedy párek s hořčicí, ale pro nás hlavní bylo zdržení. Konečně jsme se nechali předejít hlavním pelotonem a po hospodě navštívili ještě muzeum koněspřežky. Mně osobně velmi připomínalo muzeum Járy Cimrmana z filmu „Jára Cimrman sedící, spící“.

Krátce nato jsme překročili železniční trať a v ten okamžik zavládla pohoda, která nás neopustila až do konce pochodu. Ze zbytku etapy určitě stojí za zmínku přechod silnice E55, kde u odbočení na lesní cestu nedaleko obce Zdíky jsme míjeli dvě sexuální pracovnice, které v době našeho průchodu byly div živé z toho, že jim jejich místem prochází takové davy. Zanedlouho jsme stanuli na hrádku Louzku, vyslechli Karlův odborný výklad k jeho historii a od cíle nás v tu chvíli dělilo asi pět kilometrů. Po nějaké době se projevila Blančina úloha ochránkyně trasy, když nás navedla na cestu, po které ostatní nešli. Asi po kilometru chůze jsme došli ke statku a zažili překvapení, když se proti nám na cestě objevilo psí spřežení. Těsně před námi psi odbočili na louku sousedící s cestou a krásným manévrem se otočili na cestu zpět, aniž se některý z nich zamotal do popruhů.

Cesta do Kaplice uplynula v pohodě. Před večeří jsme vzhledem ke krásnému počasí ještě chtěli navštívit místní koupaliště, protože sprchy v hale se nám zdály nevlídné, nakonec jsme v nich však stejně skončili, protože koupaliště bylo zavřené.

Večer jsme strávili opět u Blanky obloženi velkým množstvím pití a jídla a při vzpomínání na minulé ročníky – jak jinak! A hlavně oslavou kulatých či půlkulatých výročí narození Jitky a Hanky.

 

24.srpna, pátek

 

Druhý den nejsme na trase kompletní. Hned tři z nás toho dne opustili. Jitka už definitivně, Evča pochodnicky také úplně, fyzicky s námi pobyla až do konce a krásně malovala nebo spíše kreslila? Dodnes lituji toho, že moje žízeň nešla nakreslit. Žízně, které vytvořila pro Pepu a Jirku byly úžasné. Míša si vybírá jednodenní volno, i když asi patnáct kilometrů si s Evčou daly také, ale mimo tras pochodu.

My začínáme po jízdě autobusem v Pořešíně na zřícenině hradu a hned nato přejíždíme autobusem do Besednice, dnes naposledy – celá trasa je pěšky. V Besednici vzpomínáme na svatojánský kufr. Na rozdíl od minulých ročníků nekufrujeme a za pěkného počasí docházíme až do Dobrkovské Lhotky, kde je koupání v rybníku. Atmosféra toho dne je taková, že některým z nás se tu zjevují i nadpřirozené bytosti. Nevěříte-li, přečtěte si Malou pohádku o tulákovi.

Tento den málem přibývá jeden člen do naší party. Jirka si našel kamaráda, malého kluka, který je na pochodu se svou babičkou. Ti dva spolu potom spolu chodí a hlavně běhají po trase celý den. Doma ten klučík trénuje fotbal a tak dává Jirkovi pěkně zabrat. Nakonec však večer byl tak unaven, že snad druhý den ani nemohl jít. Babička ani moc nenadávala, jen měla o kloučka strach, když se jí vrátil až s námi, o něco později než ona sama.

Koupaliště bylo toho dne otevřené a tak někteří z nás místo sprch plavali v bazénu. Večer jsme vytloukli několik hospod a potom už opět palubovka, tentokrát s několika vykřikujícími borci, kteří by mohli svoje výkřiky prodávat do hororů. Část z nás, která přišla domů trochu později, vstupovala do haly oknem. Bylo však nízko a bylo otevřené, takže to bylo skoro jako dveřmi.

 

25.srpna, sobota

 

Poslední etapa se šla daleko od Kaplice a začínala i končila jízdou autobusem. Ráno jsme opět zcela bez problémů stihli autobus. Problém měli spíše pořadatelé, protože autobusy přijely pozdě. V pořádku jsme se dopravili na start etapy v Pohoří. Z bývalé vesnice zbyla jen zřícenina kostela. Od startu jsme asi pět kilometrů šli po státní hranici. Musíme uznat, že na té rakouské straně je to pořád ještě upravenější. Zanedlouho jsme došli bez nějakého výrazného kopce na nejvyšší vrchol Novohradských hor Kamenec a potom se znovu vrátili na místo startu etapy, odkud po občerstvení jsme šli úplně pustou ale krásnou krajinou do Pohorské Vsi. Celý den nás provázelo krásné letní počasí, jasno bezvětří, teplo úměrné výšce na mořem kolem 900 metrů, ve které jsme se pohybovali a opět pohoda. Jediným malým stínem byla závěrečná návštěva hospody v Pohorské Vsi, kde jsme nedostali ani pivo a museli odejít, protože nám již odjížděl autobus do Kaplice. Došli jsme opět do konce a řekli si jako vždy, že zase za rok.

Z pochodu již zbývala jen večerní tancovačka. Tato se však zapsala přímo do dějin pochodu. Ke stolu na balkoně, kde jsme se usadili, jsme totiž donesli s Karlem láhev vína a láhev „dobré vody“. Co následovalo, nemá v předchozích ročnících obdoby. Z lahve vína ubylo trochu, pivo se nepilo, ale voda zmizela. Po donesení další vody se rozpoutala úplná vodní smršť. Během večera jsme vypili ke dvěma litrům vína osm litrů vody a žádné pivo. To tedy zůstává rozum stát (alespoň mně ano) a asi by to chtělo hlubší rozbor. V každém případě se tancovačka vydařila, pohoda pokračovala, dokonce tak, že jsme ještě po skončení o půlnoci zašli do nějaké vinárny a zůstali tam asi do půl druhé.

A potom už jen palubovka naposledy v tomto ročníku.

 

26.srpna, neděle

 

První vstává Pepíček asi v pět hodin a odjíždí prvním vlakem. Karel jede ještě do Krumlova za Lojzou s Hankou, Míšou a Evčou a ty potom pokračují dál východním směrem. Poslední tentokrát odjíždí Pepa, Jirka a já (Pavel) vlakem z kaplického nádraží, ke kterému je třeba dojet autobusem. Jedeme rychlíkem, který staví na každé mezi a v Českých Budějovicích se na rok loučíme.

Ještě nevíme, bude-li pochod ve Volarech nebo ve Vyšším Brodě. Ať tam nebo tam, hlavně že bude!!

11.03.2009 22:32:50
ptheiner

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1777 | 35%)
Ne (1673 | 32%)
Stránky zdarma
Stránky systému Webgarden
Nashledanou v Českém Krumlově v srpnu 2018!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one