Toto jsou stránky pro všechny, kdo s námi prošli (nebo chtějí projít) dlouhou cestu krajem pětilisté růže.
Na půl cesty 2015
Opakuje-li se něco pravidelně vícekrát, zakládá se určitá tradice. Po kolika opakováních je tradice založena, to nevím, ale o něco takového se pokoušíme pořádáním našeho malého soukromého pochůdku naší party „Na půl cesty“. Třeba někteří další členové dospějí do věku, kdy se jim bude zdát, že setkávání jen jednou za rok je příliš řídké a budou v naší snaze pokračovat.
Letošní třetí ročník pochůdku byl trochu v ohrožení. Dubnový termín byl pro mne z důvodu rekonstrukce našeho bytu nemožný a pořádat něco bez pořadatele jaksi nejde. Z toho důvodu jsem požádal Karla a Pepíčka o odklad termínu na první polovinu května. S Blankou jsem počítal najisto a ostatní, i když se někdy zmínili, že by se snad možná zúčastnili, nedorostli dosud věku, kdy to budou považovat za nutnost.
Nakonec se dnem konání třetího ročníku stal 12.květen 2015 a místem konání Benešov a Konopiště. Květnový termín nám potom umožnil zařadit do programu některé sezónní atrakce a pamětihodnosti.
K vlastnímu pochůdku tentokrát více než v předchozích letech patří i doprava na „místo činu“. Vlak do Benešova odjel z Budějovic na minutu přesně a my s Blankou jsme si užívali samostatného kupé až do Tábora. Zde jsme museli přesednout do plného autobusu a ten nás dovezl do Olbramovic, kde jsme byli svědky neobvyklého úkazu. Vlak z Olbramovic byl plně obsazen, ačkoliv jeho délka odpovídala tomu, z něhož jsme v Táboře vystoupili. Hodí se na tomto místě připomenout Blančin výrok: „S tak narvaným vlakem jsem snad ještě nejela.“
Na nádraží v Benešově začal náš pochůdek s několikaminutovým zpožděním. Přesto jsme se stihli  náležitě přivítat a s předstihem dojít k Sokolovně na stanici benešovského ekovláčku, s nímž jsme se měli svézt do Konopiště. Ekovláček sice přijel přesně podle jízdního řádu, ale byl zcela obsazený třídou žáčků na školním výletě. Pan řidič nám doporučil, abychom se prošli městem a přišli v 11 hodin na náměstí, že při druhé jízdě bude místa dost. Tím jsme byli donuceni změnit plán celého dne a postupovali kupodivu podle mého prvního, mnou zavrženého návrhu programu. Došli jsme k benešovské pamětihodnosti, Karlovu. Z kláštera vypáleného husity zbyla jen dvě asi dvacet metrů vysoká okna, zbytek se tehdy zřítil. Ten zbytek podle našeho názoru hrozí také zřícením, protože u jednoho oblouku je i zdaleka viditelná mnoho metrů dlouhá svislá trhlina. Prý se má brzy opravovat. Jen aby nebylo pozdě!
Částečný náhradní program a z toho plynoucí nedostatečná příprava způsobila, že jsme nenalezli kešku připomínající Karlov. S malou zacházkou parkem jsme se vrátili na náměstí, na začátek a konec trasy ekovláčku a díky Pepíčkově dokonalé přípravě (na rozdíl od té mé) jsme si mohli dopřát vrcholovku z malých, ale milých štamprliček.
Jízda benešovským ekovláčkem vedla pro mě už z dávných dob známými cestičkami do Konopiště. Zde jsme už jako známí řidiče ekovláčku vystoupili přímo u vchodu do Růžové zahrady. Nemohl jsem si odpustit postát na kamenné vyhlídce nad bohužel vypuštěným rybníčkem, v něž jinak plavou koi-kapříci a kvetou lekníny a sdělit ostatním, že právě z tohoto místa mám fotografii s mou ženou, od jejíhož vzniku uplynulo téměř přesně padesát let. Při procházce jsme navštívili jeden z nejkrásnějších stromů liliovník tulipánokvětý (bohužel ještě nekvetoucí), našli zde v jeho dutině první dnešní kešku a potěšili jsme se kvetoucími rostlinami. Vzhledem k trochu časově posunutému programu byl nyní na pořadu oběd v zámecké restauraci, kde jsme chvíli pobyli i při prvním ročníku našeho pochodu. Místní zvěřinové speciality, jmenovitě jelení guláš, nás zlákaly a nebyli jsme zklamáni. I Blanka zvládla plnou porci.
Po obědě jsme zjistili, že musíme vynechat zamýšlenou projížďku po konopišťském rybníku na lodičce, protože rybník je vypuštěný. Vystoupali jsme tedy do asi největšího kopce v širokém okolí a přesvědčili se, že v medvědím výběhu nedaleko vchodu do zámku je jen jeden medvěd ušatý. Vnitřek zámku nás nelákal, vyšli jsme si místo toho do rozlehlého konopišťského parku. Trasu jsme měli danou okruhem, na němž jsou umístěny kešky s náměty vztahujícími se k pamětihodnostem parku. Nedaleko snad největšího dubu v celém parku jsme na chvíli poseděli na odpočívadle. Pepíčkova placatka ještě vydala dost ze svého obsahu na malou vrcholovku, znovu ovšem na rovině. Cesta byla letos krátká, něco kolem osmi kilometrů. Za to mohu já a moje borelióza, jíž jsem byl postižen na podzim loňského roku. Nohy stále bolí, ale ostatní to, že místo pochodu to bylo jen takové procházení, bez známek nevole akceptovali.
Kromě obrovského dubu jsme si prohlídli i tak zvané sloní stromy, buky s převislými větvemi a dále zvláštní místo na celkem malém kopečku – vrchu Tuškově. Zde jsou pozůstatky obléhacího (díky mému nečitelnému písmu Karlem přejmenovaného na oblékací)  tábora. Zde trávilo dlouhé měsíce vojsko českého krále Jiřího z Poděbrad, když obléhalo Konopiště. Teprve po osmnácti měsících obléhání se vyhladovělá posádka hradu vzdala. Na místě tábora pak zbyly okopy a valy patrné dodnes. Díky keškám jsem se i já dověděl něco nového o Konopišti, ačkoliv jsem zde byl s trochou nadsázky nesčetněkrát. Vcelku krátký okruh parkem jsme ukončili poslední vrcholovkou (jak jinak než na rovině) u vchodu do Růžové zahrady a potom už nás poloprázdný ekovláček dovezl na benešovské nádraží.
Zde se s námi rozloučila Blanka, aby stihla přípoj v Budějovicích do Kaplice a my, tři chlapi, jsme po dvou letech opět vstoupili do benešovské nádražní restaurace, abychom při jednom závěrečném pivu zhodnotili právě uplynulý den. Počasí jsme označili jako úžasné. Den byl totiž bezmračný, bezvětrný, příjemně teplý a ve stínu stromů chladivý, zkrátka ideální a ročník tedy bezdešťový. Na závěr jsme se shodli na tom, že pokud to jen trochu půjde, budeme usilovat o další ročníky pochůdku.
Při loučení jsme si připomněli blížící se Růži  v Horní Plané a slíbili si, že se jí zúčastníme.
Na závěr přidávám za sebe poděkování všem třem ostatním účastníkům, že se mnou měli trpělivost a že mi svou přítomností poskytli naději, že se moje současné chodecké možnosti zlepší.
Doufám, že se dočkám od někoho z vás krásného, obsažného a dlouhého „hyčma“.
 
Hyčmo:
 
Psát Hyčmo k Pavlovu vyprávění je nošení dříví do lesa, ba co dím přímo drzost. Jsem si toho vědom, ale když už tvoříme novou tradici, neměl bych ji porušovat. V Benešově mne zaujala zřícenina kostela minoritů na Karlově. Založen byl ve 13. století a již roku 1420 vypálen a pobořen husity, táhnoucími na Prahu. Zasvěcení kostela se mi zjistit nepodařilo a tím méně i původ názvu Karlov. Je to název vršku, na kterém zřícenina stojí, jak k tomu názvu přišel si však netroufám ani spekulovat.
Historicky zajímavé jsou i zbytky „oblékacího“ tábora. Za vlády krále Jiřího vznikla opoziční tzv. Jednota zelenohorská v čele se Zdeňkem ze Šternberka. Válka to byla podivná, k žádnému tažení ani bitvě nedošlo, ve skutečnosti šlo pouze o dobývání a hájení hradů a měst, zpestřovaného výpady a šarvátkami. Jiřímu se podařilo v jednom dni 28. dubna 1467 oblehnout šest Zdeňkových hradů: Roudnici, Elfenburk, Šternberk, Konopiště, Leštno a Kostelec na Sázavě a tvrz Měšice u Prahy. Většinou záměrem obléhatelů bylo vyhladovění posádky. Kolem konopišťského hradu bylo zbudováno pásmo hradeb se 14 baštami. Údajně některé bašty byly silné jako hrad. Obléhajících bylo asi dva tisíce, obležených kolem pěti set. Dne 19. listopadu 1467 bylo dohodnuto příměří od 30. listopadu do 25. ledna 1468. Obléhací bašty byly ponechány, ale na hrad bylo propouštěno nezbytně potřebné množství zásob. (V Lužici obléhali vzbouřenci králi věrné město a hrad Hoyerswerda. I zde bylo sjednáno příměří za stejných podmínek jako na Konopišti.) Nakonec se vyhladovělá konopišťská posádka vzdala v prosinci 1468. (Hoyerswerda se vzdala 27. srpna 1468.)
Marně přemýšlím, co ještě dodat. Byl to krásný pohodový den, i takové vycházky mají něco do sebe. Nebylo nutné spěchat, počasí se vydařilo, byli jsme spolu a čekání na Růži to pěkně zpestřilo. Tak ať těch Růží i pochůdků Na půl cesty ještě hodně zažijeme a v podobném duchu.
                                                                                                            Karel
 
 
 
 

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1776 | 34%)
Ne (1673 | 33%)
Stránky zdarma
Stránky systému Webgarden
Nashledanou v Jindřichově Hradci v srpnu 2017!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one