Toto jsou stránky pro všechny, kdo s námi prošli (nebo chtějí projít) dlouhou cestu krajem pětilisté růže.
 
 
 
 
 
V ERBU
PĚTILISTÁ RůŽE
 
 
 
V.
 
 
 
PÁNI ZE STRÁŽE
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Karel Komárek
Praha, 2001
 
 
MODRÁ RŮŽE
 
 
            Předek pánů ze Stráže (nad Nežárkou) Sezema (50501), syn Jindřicha (40402), se oddělil ve 13. století od pánů z Hradce. Jeho rod užíval ve znaku růži opačných barev, tedy modrou ve zlatém poli se zlatým semeníkem a zelenými kališními lístky. V klenotu je stejná růže jako ve štítě. Na tomto konstatování se heraldická literatura shoduje. Často se uvádí, že páni ze Stráže byli stejného rodu a stejného znaku s pány z Ústí. Po dobu trvání rodu užívali znak v nezměněné podobě.
            August Sedláček v Českomoravské heraldice, část zvláštní (ČSAV, Praha, 1925) uvádí, že v Aule Caroli je výše popsaný erb uveden u pánů z Ústí a u pánů ze Stráže pak černá růže s červeným semeníkem ve stříbrném poli. Pokud jde ale o modrou růži pánů ze Stráže, odvolává se na několik dalších pramenů.
            Modrou růži ve zlatém poli má i město Stráž nad Nežárkou. Kdy městečko, připomínané roku 1380, znak dostalo není známo. Lze však předpokládat, že to bylo v době kdy pánům ze Stráže patřilo. Je tedy velmi pravděpodobné, že páni ze Stráže měli ve znaku růži modrou, i když s jistotou to tvrdit nelze.
            Stejnou růži mají i Hůrky u Nové Bystřice. Zde je navíc podložena dvěmi zkříženými hornickými kladivy. Tento znak však pochází až z roku 1637.
            Páni ze Stráže, podobně jako páni z Ústí, zůstávali vždy ve stínu ostatních větví Vítkovců. Informace o členech rodu jsou často velmi kusé a proto vzájemné vazby nejsou mnohdy zcela jasné.
A ještě jedna poznámka: Páni ze Stráže (pod Ralskem) užívali štít zlatě a černě polcený. Byli větví Markvarticů, jiného českého rodu, a běžně používali německý tvar jména – z Vartenberka.
 
 
SEZEMA
 
 
Ještě počátkem roku 1267 držel Oldřich (40403) z Hradce zboží hradecké se synovcem Sezemou (50501) (synem Jindřicha (40402) a svými syny Vítkem (40502) a Oldřichem (40501) nedílně. Potom se oddělil Sezema (50501) a za svůj díl převzal Ústí, Hradiště, polovici Řečice a panství Strážské. Stal se tak praotcem pánů Strážských a Ústských. Pravděpodobně také založil hrad při řece Včelnici (nyní zvané Nežárka), po kterém se již roku 1284 zval ze Stráže.
Ve druhé polovině šedesátých let se král Přemysl Otakar II. dostal do sporů se šlechtou. Po Vítkovcích chtěl hrad a město Hradiště, které stálo v místech nynějšího Tábora, zřejmě Kotnova. V okolí bylo totiž nalezeno stříbro. Podle tradice měl král mezi měšťany nějaké příznivce, kteří mu chtěli město vydat. Údajně Sezema (50501) roku 1268, v den trhový, hrad i město vypálil a měšťany přestěhoval do Ústí nad Lužnicí, které opravil, rozšířil a opevnil. Potom však musel uprchnout ze země, vrátil se až po králově smrti roku 1278. V panských sporech stál na straně Záviše (10503) z Falkenšteina. Za vlády krále Václava II. opět držel Hradiště i Ústí.
            Jeho syny pravděpodobně byli Přibík (50601) a Vilém (50602). V té době asi došlo k dalšímu rozvětvení, kdy se oddělila větev pánů z Ústí. Roku 1317 vystupuje Sezima (60601) z Ústí, který byl asi dalším synem výše uvedeného Sezemy (50501).
Často se opakující jména členů rodu bez životopisných dat mohou někdy způsobit záměnu osob. Situaci dále komplikuje prolínání osudů a majetků s pány z Ústí.
 
 
 
STRÁŽ
 
Hrad na skalnatém ostrohu nad Nežárkou mezi Třeboní a Jindřichovým Hradcem. Poprvé se připomíná roku 1284, kdy se po něm nazývá Sezema (50501), který jej také patrně založil. Po smrti Jiříka (51005) ze Stráže roku 1474, posledního mužského potomka rodu, zdědili panství dcera Johanka (51101) s manželem Janem ze Šelmberka a sestra Kateřina (51006) provdaná za Jana z Donína. Asi od roku 1477 drželi Stráž pouze páni z Donína. Počátkem 16. století ji vlastnili Venclíkové z Vrchovišť kteří ji prodali roku 1518 pánům z Liběchova. Po roce 1575 získal panství Jan z Lobkovic, který je již roku 1577 prodal Vilémovi (21205) z Rožmberka. V následujících letech se o rozvoj panství zasloužil rožmberský regent Jakub Krčín. Poslední Rožmberk Petr Vok (21208) prodal 9.10.1596 část panství, tedy hrad a městečko, vsi Plavsko, Pístina, Mníšek, Libořezy, Příbraz a Vydří Adamovi (41403) z Hradce. Zbývající část, za Novou řekou včetně vsí Mláka, Kolenec, Kletec a Novosedly připojil k panství třeboňskému. Jáchym Oldřich (41504) z Hradce postoupil Stráž 26.8.1602 své sestře Lucii Otilii (41505), provdané za Viléma Slavatu z Chlumu. Hrad po celou dobu nebyl obýván a velmi zpustl. Po smrti posledního vladaře rodu Slavatovského byl majetek rozdělen mezi potomky po přeslici. Stráž se tak dostala 17.11.1693 rodu pánů ze Šternberka, v letech 1715 až 1733 ji drželi Černínové. Roku 1735 se stal majitelem panství František Josef rytíř Jungwirt, který zámek barokně přestavěl. V následujících letech se zde vystřídalo ještě několik majitelů. Roku 1752 hrabě z Uherčic, 1796 svobodný pán z Lilienberka, 1800 z Lilienbornu, 1811 Jan Frant. Lippa a téhož roku svobodný pán Leonhardi. V letech 1914 až 1930 byla jeho majitelkou “strážská černá paní“ Ema Destinová, která zde také napsala román “Ve stínu modré růže“. Později se zámek stal majetkem ONV v Jindřichově Hradci, který zde umístil ústav sociální péče pro mládež. V současné době je zámek v soukromých rukách.
Hrad byl patrně založen na místě starší pohraniční strážnice a odtud pochází i jeho jméno. Řeka Včelnice dostala asi jméno podle toho, že na jejích březích byly včelí zahrady, tzv. včelnice. Nové jméno dostala kolem roku 1500 podle jindřichohradeckého předměstí Nežárka, které se vyvinulo ze spojení Na Žárku. (Kolem roku 1600 je doložena německá adaptace českého jména řeky v podobě Naser.)
Hrad připomínaný roku 1284, vyhořel roku 1570, roku 1654 je popisován jako zčásti zbořený a jen v malém rozsahu obyvatelný, po roce 1715 byl barokně přestavěn do dnešní podoby. Vnitřní úpravy jsou z 1. poloviny 20. století, poslední z roku 1961. Z hradu je zachována okrouhlá věž s břitem asi z 1. čtvrtiny 14. století, jež stávala v čele hradu odděleně od paláce. Tento břit je však nyní odvrácen od osy zámku. Roku 1710 byla snížena. V její podzemní části je hluboký sklep, bývalé vězení. Severně od ní stával palác, za ní vnitřní dvůr. Na východní straně jsou hradební zdi s okrouhlou baštou v jihovýchodním nároží. Při západní zdi byly patrně hluboké a široké příkopy. Snad i čtverhranná zvonice nad kostelem byla původně věží chránící bránu ke kostelu. Zámek je jednopatrová barokní budova s dvěmi křídly, věží a zazděnými arkádami v přízemí na východním konci náměstí. Na jihovýchodním nároží dvora je zbytek staré bašty.
Městečko je poprvé připomínáno roku 1380, kdy bylo spolu s hradem, na žádost Petra (50702) a Jana (50703) ze Stráže, vloženo do zemských desek. Na město povýšena roku 1876.
Jednolodní gotický kostel sv. Petra a Pavla je připomínán jako farní roku 1361, přestavěn roku 1413, kdy asi byla přistavěna “zámecká“ kaple sv. Michala. Strop je z roku 1824, západní průčelí bylo upraveno v 19. století. Zařízení je pseudogotické a barokní, oltář z roku 1894, křtitelnice je gotická. V kapli je na menze, asi z roku 1413, oltář z doby po roce 1700, pozdně gotické náhrobky z roku 1444 (snad Jindřichovy (50903) první manželky Elišky), Petra (50803) z roku 1461 a Jindřicha (50903) z roku 1466.
Hřbitovní kaple P. Marie bolestné je z konce 19. století. Tři kašny na náměstí z počátku 19. století.
Město užívá znak pánů ze Stráže, tedy modrou růži se zlatým semeníkem a zelenými kališními lístky ve zlatém poli.
 
 
 
 
SEZEMOVI POTOMCI
 
 
 
O Sezemových (50501) synech víme velmi málo. Byli to zřejmě Přibík (50601), Vilém (50602) a snad Sezima (60601). Přibík (50601) zemřel patrně roku 1357, jeho manželkou byla Keruše (30601), dcera Smila (30508) z Lomnice. Po Přibíkově (50601) smrti došlo ke sporům mezi ní a jejími bratry Ojířem (30604) a Vítkem (30606) o její věno, kterým byla část zboží Lomnického, Svinského a Borovanského a také ves Žďár. Oba bratři uznali 25.2.1358 její nároky s tím, že Borovany mohou od ní odkoupit pokud by se znovu provdala a Žďár jim připadne po její smrti. Jejich synem byl patrně Jindřich (50701).
Vilém (50602) vystupuje v letech 1352 až 1354, obvykle jako svědek pánů z Hradce. Roku 1359 byl již mrtev a jeho sirotků Petra (50702) a Jana (50703) se ujal Sezema (60701) z Ústí, probošt Týnský, a na jejich dědictví vykonával panská práva v letech 1359 až 1363.
Přibík (50601) a Vilém (50602) se o dědictví po otci rozdělili a každý z nich držel polovinu hradu a několik vesnic, Vilémovi (50602) patřila též ves Novosedly.
Konečně Sezima (60601) z Ústí, který vystupuje roku 1317, byl asi dalším synem výše uvedeného Sezemy (50501). Od něho pak zřejmě pochází větev pánů z Ústí.
Přibíkův (50601) syn Jindřich (50701), který držel polovinu hradu, vystupuje v letech 1361 až 1374 jako patron kostela ve Stráži, v těchto letech se také účastní jednání pánů z Hradce, z Ústí i z Rožmberka. Roku 1366 prodal nějaká práva ke vsi Mníšku bratřím z Rožmberka. Naposledy je doložen roku 1378, kdy držel Lomnici (snad dědictví po matce nebo po Ješkovi z Kosovy Hory) a měl nějaká práva k Veselí. Téhož roku také koupil nějaké relikvie a obrazy svatých. Jeho synem byl Přibík (50801) a snad také Jan (50802).
Na druhém díle hradu vládli Vilémovi (50602) synové Petr (50702) a Jan (50703). Společně se vyskytují od r. 1379 jako patronové kostela Novosedlského, a svědčí r. 1399, kdy založili páni z Hradce nový špitál ve Hradci na předměstí u sv. Václava. Petr (50702) se vyskytuje nejednou v rozličných rodinných zápisech Vítkovců a prodal ves Novosedly s dvorem a podacím za 300 kop Oldřichovi (20604) z Rožmberka, který mu ji zase v pořízení svém (16.2.1390) za 200 kop navrátiti rozkázal. Naposled vyskytuje se roku 1412 mezi věřiteli Jindřicha (20701) z Rožmberka. Jeho synem byl snad Petr (50803), o kterém je známo pouze to, že zemřel roku 1461 bez potomků. Jeho majetek získal od krále Jiřího roku 1462 Jindřich (50903).
Jan (50703) se vyskytuje naposledy roku 1405, když poručením královým sjednal mír mezi Čechy a Rakušany, ale roku 1409 byl již asi mrtev. Zemřel pravděpodobně bez potomků. Nebydlel na Stráži, nýbrž seděl ve vsi Kolenci, kde snad postavil nějakou tvrz, odděliv se od svého bratra Petra (50702). Přibík (50801), syn Jindřicha (50701), mu roku 1395 prodal nějaké dědiny v Kletcích. Již předtím však došlo ke sporům mezi bratry Petrem (50702) a Janem (50703) na straně jedné a Přibíkem (50801) na straně druhé. Přibík (50801) byl prý bratrům dlužen nějaké peníze a spory nakonec vyvrcholily tím, že se bratři zmocnili i Přibíkova (50801) dílu hradu a zapsali jej pánům z Rožmberka na jaře roku 1388. Další průběh není jasný, ale při setkání Vítkovců 6.11.1388 asi došlo ke smírnému řešení.
 
Jindřichův syn Přibík (50801) se vyskytuje od r. 1380 v rozličných pamětech Vítkovců, 17.10.1389 byl mezi těmi, kteří obdrželi odpustky od papeže Bonifacia. V letech 1393 až 1394 byl patronem kostela Strážského. Dědiny své ve vsi Kletci prodal Janovi (50703), seděním v Kolenci, r. 1395. O jeho sporech s Petrem (50702) a Janem (50703) již byla zmínka u těchto bratrů.
            Přibíkovým (50801) bratrem byl snad Jan (50802). Není o něm nic známo, August Sedláček jej však uvádí v neúplném rodokmenu s datem 1388. Nelze ale vyloučit, že došlo k záměně s Janem (50703), seděním v Kolenci, který je v té době doložen.
Přibíkovými (50801) potomky byli pravděpodobně Vilém (50901), Jan (50902), Jindřich (50903), Markéta (50904) a snad Bohuše (50905).
 
 
PŘIBÍKOVI POTOMCI
 
 
 
            Vilém (50901) se vyskytuje v listinách pánů z Hradce v letech 1417 až 1431 a účastnil se, jako přívrženec Tábora i se svými bratry, řady jednání. Bratři si dědictví rozdělili, Vilém (50901) držel Drahov. Po manželově smrti jej držela vdova Jarka z Hrádku. Ta zapsala 26.11.1446 část Drahova a dvorů ve Vřesné a Mnichu dcerám Anežce (51001) a Johance (51002) (syny zřejmě neměli) a druhou část svým švagrům. Anežka (51001) se provdala za Mikuláše Vrbíka z Tismic (zemřel snad roku 1452) a svá práva k uvedenému dědictví postoupila svým strýcům. Johanka (51002) není jinak doložena, lze však předpokládat, že její práva připadla Anežce (51001). Ta je totiž 7.6.1486 prodala Janu Mrázovi z Radimovic.
I Jan (50902) vystupuje od roku 1423 v listech pánů hradeckých a při jednáních na straně Tábora. Po rozdělení majetku držel polovici Stráže a Kletecké zboží s hrádkem Fuglhausem. K tomuto hrádku měli práva i páni z Ústí a proto byl předmětem řady sporů. Jan (50902) byl 26.1.1437 jmenován do obnoveného zemského soudu. Roku 1443 smiřuje Táborské s Janem (41003) z Hradce a roku 1447 se účastní sněmu ve Vídni. Naposledy je uváděn roku 1452. Jeho potomky byli syn Václav (51003) a dcera Eliška (51004).
Markéta (50904) se provdala za Viléma z Chlumu, který jí zapsal 25.11.1423 věno na hradě Košumberce a zemřel 11.11.1434. Vdova jej přežila o více jak 15 let a zemřela někdy po roce 1449.
Bohuše (50905) ze Stráže je uváděna pouze 30.3.1424 v listě Menharta (40906) z Hradce. Nelze tedy ani vyloučit možnost, že byla vdovou po některém z výše uvedených pánů ze Stráže.
 
 
 
 
 
 
Fuglhauz
 
 
 
Ves Klec (původně Kletce) u Lomnice nad Lužnicí se poprvé připomíná roku 1388 jako majetek pánů ze Stráže, kteří se v držení této a okolních vsí Mláky, Novosedel a Kolenců střídali s příbuznými pány z Ústí. Snad již tehdy stál na západním břehu rybníka Klec hrádek Vogelhaus (německy klec). Roku 1395 prodal Přibík (50801) ze Stráže nějaký majetek v Kletcích Janovi (50703) ze Stráže seděním na Kolencích. Roku 1409 držel Kletce, Mláku, Novosedly a Kolence Oldřich (60909) z Ústí a roku 1410 Jan (60805) z Ústí. Snad oni zde hrádek vystavěli.
Za husitských válek zde sídlil Václav (51003) ze Stráže a Jan (60805) z Ústí, kteří stáli na straně Tábora. Roku 1433 jej přepadl Oldřich (20803) z Rožmberka, hrádek pobořil a Václava (51003) zajal. Po jednání s Táborskými ji vrátil Janovi (60805) z Ústí, který hrádek opravil. Po roce 1444 však došlo mezi spolumajiteli ke sporům a Václav (51003) zapsal Fuglhauz Janovi (50902) a Jindřichovi (50903). Oldřich (20803) z Rožmberka se pokoušel je roku 1449 smířit. Jan (60805) z Ústí se patrně vzdal svých nároků, protože nadále hrádek patřil pánům ze Stráže. Jan (50902) držel svou polovinu do své smrti a po něm Václav (51003) a jeho sestra Eliška (51004). Druhou polovinu držel Jindřich (50903), který se po její smrti ujal celého panství a připojil Fuglhauz ke Stráži. Roku 1477 se nachází v držení Jana ze Šelmberka, manžela Johanky (51101). Počátkem 16. století jej drželi Venclíkové z Vrchovišť a roku 1577 se společně se Stráží dostal Rožmberkům. Když roku 1596 Petr Vok (21208) prodal část panství Adamovi (41403) z Hradce, ponechal si západní polovinu panství s Fuglhausem a připojil ji k panství třeboňskému. Tehdy se uvádí, že hrádek je ještě v dobrém stavu. Přestal být ale obýván a později zanikl.
Stával na břehu rybníka v místě dosud nazývaném “Na zámku“. Nyní zde je již jen okrouhlý pahorek obehnaný dvěma pásy zarostlých náspů a příkopů, které z něho tvořily vodní pevnost. Na nejvyšším místě stála vysoká kruhová věž.
 
 
 
JINDŘICH
 
 
 
Jindřich (50903) vystupuje v listinách od roku 1424. Společně s Janem (50902) držel Stráž, později získal Přerov, ke kterému držel i vsi Bříství a Čermníky u Kounic, a po Sezimech z Ústí Kamenici. Roku 1437 mu král Zikmund zápisně zastavil arcibiskupskou Řečici (Červenou), kterou mu král Ladislav Pohrobek zapsal 5.9.1454 za to „že strýcové jeho postoupili předkům jeho“ dědictví své v Ústí n. Luž. a na Hradišti.. Měl též nějaká práva k Lomnici nad Lužnicí. Kamenické panství získal po roce 1452 ne zcela jasným způsobem, snad dědictvím, po pánech z Ústí na Kamenici. Kamenickým také vydal 15.6.1465 řád obecní, kterým mimo jiné povoloval obyvatelům volně odkazovat majetek, stanovoval pravidla pro chování úředníků a nařizoval opatření proti ohni. Roku 1461 převzal, se souhlasem krále Jiřího, Petrův (50803) díl panství strážského. Zřejmě po smrti Elišky (51003) připojil ke Stráži i hrádek Fuglhauz. Ve své době se tak postupně stal jedním z nejbohatších pánů v jižních Čechách.
Za husitských válek byl přívržencem Tábora, jako i většina příslušníků tohoto rodu. Jako čelný představitel se účastnil řady jednání.
            Císař a král Zikmund Lucemburský zemřel ve Znojmě 9.12.1437 bez mužských potomků. Část českých stavů chtěla na trůn zvolit polského kralevice Kazimíra. Zvolen však byl 6.5.1438, v souladu s nástupnickou dohodou Karla IV. s Habsburky, Zikmundův zeť Albrecht Habsburský. S tím zřejmě souvisela i Jindřichova (50903) diplomatická mise do Krakova v červnu 1438. Mezi jeho voliteli byl i Jindřich (50903) ze Stráže. Král Albrecht však zemřel na úplavici, po tažení proti Turkům, již 27.10.1439. Jeho jediný syn Ladislav se narodil 22.2.1440, tedy až po otcově smrti a proto měl přízvisko Pohrobek. Albrecht bavorský zvolený roku 1440 českou korunu nepřijal.
Nastalé bezvládí bylo vyplněno vnitřními spory a rozbroji, a také jednáním s římským králem Friedrichem III. o vydání Ladislava Pohrobka do Čech. Byla v těchto letech svolána řada sněmů a vysláno několik poselství k Friedrichovi. Jindřich (50903), jako straník Jiřího z Poděbrad, se na nich významně podílel. Účastnil se i jeho přípravy tažení v srpnu 1448 u Kutné Hory a patrně i následného obsazení Prahy (3.9.1448).
V srpnu a září 1450 se Jindřich (50903) účastnil úspěšné válečné výpravy Jiřího z Poděbrad k Mostu a do Saska proti kurfiřtu Bedřichovi.
Friedrich III., nyní již korunovaný císař, konečně 4.9.1452 propustil mladého Ladislava z poručenství. Na valném sněmu v Praze 16.10.1452 byl Ladislav uznán za voleného a nikoliv dědičného českého krále. S tím souviselo i poselstvo na Vídeňský sněm svolaný Ladislavem. Tohoto sněmu, který trval od 11.11.1452 do konce března 1453, se účastnil i Jindřich (50903).
V říjnu 1453 konečně přijel Ladislav do Prahy a 28.11. byl korunován. V polovině listopadu se v Praze sešel valný sněm s cílem obnovení pořádku. Jedním z usnesení bylo i to, že od 13.3.1454 bude opět (po čtrnáctileté přestávce) zasedat nejvyšší zemský soud. Jedním ze soudců byl jmenován Jindřich (50903).
Před cestou do Vratislavi v listopadu 1454 jmenoval král Ladislav Pohrobek zemskými hejtmany Zbyňka Zajíce z Hasenburka a Jindřicha (50903) ze Stráže.
Napětí mezi králem a císařem se stupňovalo. Počátkem roku 1456 byl Jindřich (50903) opět členem poselstva do Rakous, které mělo mezi nimi zprostředkovat mír. Hrozící nebezpečí války však odvrátil (později odražený) útok Turků na srbský Bělehrad v červenci 1456. Koncem roku 1457 se v Praze připravovala svatba Ludvíka s francouzskou princeznou Magdalenou, ale již 23.11.1457 král zemřel, snad na leukémii. Mluvilo se také o moru i o tom, že byl otráven.
Na Staroměstské radnici v Praze byl 27.2.1458 zahájen sněm, který 2.3. zvolil českým králem Jiřího z Poděbrad. Mezi jeho voliči nechyběl ani Jindřich (50903) ze Stráže. Korunovace se pak konala 7. května a následujícího dne byla korunována i královna Johanka z Rožmitálu. V srpnu uspořádal král vojenské tažení do Rakous na pomoc císaři. Při cestě svěřil obléhání Jihlavy Jindřichovi (50903) a pokračoval v tažení.
Jindřich (50903), který se stal nejvyšším hofmistrem a tuto funkci zastával až do své smrti, se účastnil všech důležitých jednání krále Jiřího. V dubnu 1459 schůzek se sasskými knížaty, v červenci téhož roku s císařem v Brně a v říjnu sjezdu v Plzni a zřejmě i řady dalších v následujících letech.
            Pan Jindřich (50903) zemřel roku 1466 dne 16. ledna a byl pochován v kostele ve Stráži nad Nežárkou.
           
            Jindřich (50903) byl nesporně nejvýznamnějším a také nejbohatším představitelem rodu pánů ze Stráže. Měl významné postavení u dvora a zřejmě si získal respekt i u protivníků. Vykonal i pouť do Jeruzaléma. August Sedláček, s odvoláním na staré paměti uvádí, že „na té cestě “rozličné a divné věci viděl a zvláště že s žoldánem, Tureckým císařem, mnohé řeči měl, kteréž by sloužiti mohly ku potěšení Čechům…“
            Jeho první manželkou byla Eliška, snad rodu Šafgočů, která zemřela asi roku 1444, a druhou Kateřina z Kunštátu. Jeho potomky byli synové Michal (51005), Jiřík (51006) a dcera Kateřina (51007).
 
 
 
 
ČERVENÁ ŘEČICE
 
 
 
Ves Řečice u Pelhřimova vznikla patrně již koncem 12. století, jako majetek pražského biskupství. Kolem roku 1283 byl silně opevněn zdejší kostel, protože zde ještě asi nebyla tvrz. Ta zřejmě vznikla až na počátku 14. stol. na místě pozdějšího hradu a nynějšího zámku. Roku 1415 bylo panství prodáno Jankovi z Chotěmic a snad roku 1421 se Řečice zmocnili táborští hejtmani. Po skončení válek byla vrácena Jankovi z Chotěmic a ze Svídnice. Roku 1437 ji držel Mikuláš Trčka z Lípy a po jeho smrti roku 1453 připadla královské komoře.
Od krále Ladislava Pohrobka dostal 5.9.1454 část panství řečického Jindřich (50903) ze Stráže v rozsahu: Řečice městečko s tvrzí, Vitovice, Rovný, Jiřice, Mišovice, Popeliště, Těchorazy veliké a malé, Pobistrýce, Svépravice, Chřelovice, Dehtáře, Onšovice, Olešná česká i německá, Chvalov, Řemenov, Střítež, Kameničky, Pavlov, Žírov, Petrkov, Kabaova Lhota, Jelcova Lhota, Strměchy, Branišov, Rychnov městečko, Cejle, Hojkov, Bořišov, Lešov, Čejkov, Těšenov, Jistebník, Chrastov, Větrov, Zajíčkov, Řeženice, Cerekvice městečko, Moraveč, Markvartice, Myslov, Lidmany veliké a malé, Leskovice, Zahrádka, Pejštkov, Čakovice, Dubovice a Bitětice. Po Jindřichově (50903) smrti drželi Řečici jeho synové Michal (51005) a Jiřík (51006), ale v dubnu 1467 obsadil hrad Petr Břekovec z Ostromeče jménem krále Jiřího. Tato část panství byla roku 1480 vrácena Janovi ze Šelmberka, jako dědici pánů Strážských, potvrzeno králem 12.4.1487. Jan ze Šelmberka ji prodal roku 1497 Bohuslavu Leskovcovi z Leskovic. Při vkladu do zemských desek roku 1558 je poprvé nazývána Červenou (do té doby se uváděla jako Řečice, popřípadě jako Velká nebo též Biskupova Řečice). Na konci 16. století ji koupil Heřman z Říčan. Po stavovském povstání byla, snad roku 1622, vrácena Pražskému arcibiskupství.
Řečický hrad byl obklopen močály, příkop mezi hradem a náspem byl napuštěn vodou, patřil tedy mezi hrady vodní. Přístup umožňuje dlouhý kamenný most, původně dřevěný. Jižní budova na 1. nádvoří s čtyřhrannou věží patří k nejstarším částem hradu, kolem roku 1560 však byla renesančně upravena. Mezi nejstarší části patří i věž na východní straně 1. dvora. Budovy na 2. nádvoří jsou převážně ze 16. století. Další úpravy byly provedeny kolem roku 1617 a v 18. stol. Poslední úpravy jsou z let 1973 až 1977.
Jednolodní opevněný děkanský kostel sv. Maří Magdaleny, založený goticky v poslední čtvrti 13. stol., vyhořel při velkém požáru města roku 1669 a byl barokně přestavěn v letech 1732 až 1734. Renesanční děkanství bylo barokně upraveno v 18. století.
Jednolodní hřbitovní kostel ze 14. stol. byl přestavěn v 16. stol., vyhořel roku 1804 a obnoven roku 1822.
Trhová ves se stala městečkem již roku 1290, znak je snad z roku 1581. Na červeném štítě je stříbrná hradební zeď s otevřenou branou a vytaženou černou mříží. Zeď po stranách stoupá vzhůru k okraji štítu. Za zdí jsou dvě stříbrné věže s cimbuřím, černou střechou a zlatou makovicí. Mezi věžemi z cimbuří zdi ční stříbrný výstupek do poloviny výšky věží, neurčitého významu, snad pranýř.
 
 
PŘEROV nad Labem (u Brandýsa nad Labem)
            Osada Přerov je doložena již roku 1227. Patřila Břevnovskému klášteru, který zde postavil tvrz. Postupně se na zdejším zboží vystřídala řada držitelů, pravděpodobně jako nájemci. Císař Zikmund zapsal tvrz Přerov s vesnicemi Jindřichovi (50903) ze Stráže. Jeho synové Michal (51005) a Jiřík (51006) uzavřeli, ještě za otcova života, roku 1457 s Břevnovským klášterem smlouvu o zástavě Přerova. Po Jindřichově (50903) smrti († 1466) držel Přerov Jiřík (51006), ale i on byl patrně již roku 1474 mrtev. Jeho dcerou a dědičkou byla patrně Johanka (51101), provdaná za Jana ze Šelmberka, který se od roku 1484 po Přerově psal. Jaroslav ze Šelmberka jej prodal roku 1524 Většímu městu Pražskému. Po povstání roku 1547 král Ferdinand Přerov zabavil a připojil jej ke komorním statkům. Roku 1616 bylo pak zdejší zboží připojeno k Brandýsu.
Původní tvrz byla přestavěna v poslední čtvrtině 14. století, ale plánovaná dispozice byla realizována jen částečně, některé části zdiva patrně pochází z původní stavby. Přestavby pokračovaly koncem 15. stol. Ferdinand I. dal tvrz přestavět v lovecký zámek Koncem 16. stol. byl zámek čtyřkřídlý, dvoupatrový, s klenutou branou a s pilířovými arkádami. Potom však zpustl a v 2. polovině 17. stol. se zřítila polovina stavby, zbylá část byla opravena v letech 1723 a 1872 až 1873.
Znak byl udělen 23.1.1499, patrně současně s povýšením na městečko. V modrém štítě je stříbrná věž s cimbuřími a černou otevřenou branou. Na věži je v předu pověšen zlatý štítek s černou kančí hlavou se stříbrnými kly a červeným jazykem, erb pánů ze Šelmberka. V 17. století používalo město na pečetích říšského orla.
Jméno Přerov pochází snad ze staroslověnštiny, kde znamenalo příkop nebo též mokřinu.
 
 
 
VÁCLAV
 
 
 
            Janův (50902) syn Václav (51003) “seděním na Fuglhúze“ držel se stranou táborskou, a 28.9.1433 uzavřel příměří s Oldřichem (20803) z Rožmberka na jeden rok. Téhož roku se účastnil sněmu Svatomartinského v Praze (Wenceslaus Vogelhus). Václav (51003) zachovával příměří pokud musel a po jeho uplynutí znepokojoval sousední statky Rožmberské. Proto Oldřich (20803), Fuglhauz dobyl, Václava (51003) zajal a hrádek vypálil. Spoludržitel hrádku Jan (60805) z Ústí si u Táborských na Oldřicha (20803) stěžoval a ten, zřejmě po nějaké dohodě, Fuglhauz vrátil, protože oba spolumajitelé 21.5.1444 opět vystupují při správě tohoto zboží.
            Krátce na to Václav (51003) zapsal Fuglhauz Janovi (50902) a Jindřichovi (50903). Mezi těmito třemi pány a Janem (60805) z Ústí došlo brzy k nějakým sporům. Jan (60805) si roku 1449 stěžoval u Oldřicha (20803), který se je snažil smířit. Bližší informace chybí, ale zřejmě se Jan (60805) vzdal svých nároků, protože dále jednu polovinu držel Jindřich (50903) a druhou Jan (50902). Po Janově (50902) smrti pak zde sídlili jeho syn Václav (51003) a dcera Eliška (51004). Václav (51003) zemřel brzy po svém otci, tedy někdy po roce 1452.
 
            Po bratrově smrti zůstala Eliška (51004) samotnou držitelkou jedné polovice. Roku 1465 však vyvolal Jindřich (50903) spor o Fuglhauz, ale nálezem zemského soudu byla každému ponechána jedna polovina hrádku.
 
 
 
JIŘÍK
 
 
 
                Jindřichovi (50903) synové Michal (51005) a Jiřík (51006) drželi Stráž, Řečici a roku 1457 uzavřeli smlouvu s  Břevnovským konventem o svém Přerovském zboží. Při smrti otce byli již v letech, a Michal (51005) jej dlouho nepřežil, zemřel před rokem 1470. Za sporů krále Jiřího s Panskou jednotou se asi přikláněl k jednotě.
            Jiřík (51006), který zastával v letech 1472 až 1474 úřad nejvyššího sudího, byl posledním mužským členem rodu pánů ze Stráže. Snad v roce 1464 získal od krále, jako odúmrť polovici tvrze v Jirnech, kterou roku 1465 prodal Lidmile, vdově po Janovi Kozlovi. Roku 1472 získal dědictví, patrně po Michalovi (51005), v Nedomicích, 31.5. se účastnil sjezdu v Německém (nyní Havlíčkově) Brodě. Účastnil se také sněmu Benešovského roku 1474. Toho roku asi také zemřel, protože dále již není zmiňován. Jeho dcerou byla patrně Johanka (51101), provdaná za Jana ze Šelmberka, která zemřela roku 1495. K jejímu dědictví vedle části Stráže patřil také Fuglhauz a Kamenice.
            Vedle Johanky (51101) se dědičkou stala také Jiříkova (51006) sestra Kateřina (51007). Prvním manželem Kateřiny (51007) byl Albert z Konipasu, který jí roku 1448 zapsal věno na hradě Borku, druhým Jan z Donína. Po matce Kateřině z Kunštátu zdědila tvrz Ledce, kterou prodala roku 1481 Slavatovi z Chlumu.
 
 
 
VÍTKOVCI UVEDENÍ V TÉTO ČÁSTI
 
 
 
jméno
číslo
 
Adam
41403
z Hradce
Anežka
51001
1446, dcera Viléma (50901), manžel Mikuláš Vrbík z Tismic
Bohuše
50905
1424, snad dcera Přibíka (50801)
Eliška
51004
1452, 1465, dcera Jana (50902)
Jáchym Oldřich
41504
z Hradce
Jan
41003
z Hradce
Jan
50703
1379, † 1409?, syn Viléma (50602), na Kolenci
Jan
50802
1388, snad syn Jindřicha (50701)
Jan
50902
1423, 1452, syn Přibíka (50801), na Stráži, Kletci, Fuglhauzu
Jan
60805
z Ústí
Ješek
30405
z Kosovy Hory snad rodu pánů z Landšteina
Jindřich
20701
z Rožmberka
Jindřich
40402
z Hradce
Jindřich
50701
1361, 1378, syn Přibíka (50601), na Stráži, Lomnici
Jindřich
50903
1423, † 16.1.1466, syn Přibíka (50801), nejvyšší hofmistr, na Stráži, Kamenici, Řečici, Fuglhauzu, Přerově, 1. manželka Eliška z Šaffgoč?,          2. Kateřina z Kunštátu
Jiřík
51006
1457, † 1474?, syn Jindřicha (50903), na Stráži, Přerově, poslední člen rodu
Johanka
51002
1446, dcera Viléma (50901)
Johanka
51101
† 1495, dcera Jiříka (51006), manžel Jan ze Šelmberka
Kateřina
51007
1448, 1474, dcera Jindřicha (50903), 1. manžel Albert z Konipasu,             2. Jan z Donína
Keruše
30601
z Landšteina, manželka Přibíka (50601)
Lucie Otilie
41505
z Hradce
Markéta
50904
1423, 1449, dcera Přibíka (50801), manžel Vilém Slavata z Chlumu
Menhart
40906
z Hradce
Michal
51005
1457, † před 1470, syn Jindřicha (50903), na Stráži, Přerově
Ojíř
30604
z Landšteina
Oldřich
20803
z Rožmberka
Oldřich
40403
z Hradce
Oldřich
40501
z Hradce
Oldřich
60909
z Ústí
Petr
50702
1379, 1412, syn Viléma (50602)
Petr
50803
† 1461, snad syn Petra (50702)
Petr Vok
21208
z Rožmberka
Přibík
50601
† 1357?, syn Sezemy (50501), manželka Keruše (30601) z Lomnice
Přibík
50801
1380, 1395, syn Jindřicha (50701)
Sezema
50501
1267, 1284, syn Jindřicha (40402)      z Hradce, na Stráži, Hradišti, Ústí, Řečici, první člen rodu
Sezima
60601
z Ústí
Sezima
60808
z Ústí
Smil
30508
z Landšteina
Václav
51003
1433, † po 1452, syn Jana (50902), na Fuglhauzu
Vilém
21205
z Rožmberka
Vilém
30606
z Landšteina
Vilém
50602
1352, † 1359?, syn Sezemy (50501), na Novosedlech
Vilém
50901
1417, † před 1446, syn Přibíka (50801), na Drahově, manželka     Jarka z Hrádku
Vítek
40502
z Hradce
Záviš
10503
z Krumlova, z Falkenšteina
 
 
MÍSTA UVEDENÁ V TÉTO ČÁSTI
 
místo
okres
 
 
Bitětice
Pelhřimov
ves u Pelhřimova, patřila k Řečici
 
Borek
Chomutov
kdysi hrad u Jirkova, později zvaný Červený hrádek
 
Borovany
České Budějovice
městečko u Trhových Svin
 
Bořišov
Pelhřimov
snad kdysi ves u Pelhřimova, patřila k Řečici
 
Branišov
Pelhřimov
ves u Pelhřimova, patřila k Řečici
 
Bříství
Nymburk
farní ves u Kounic. držena k Přerovu
 
Cejle
Jihlava
ves u Jihlavy, patřila k Řečici
 
Cerekvice
Jihlava
(Cerekvička?) městečko u Jihlavy, patřilo k Řečici
 
Čakovice
Pelhřimov
ves u Pelhřimova, patřila k Řečici
 
Čejkov
Pelhřimov
ves u Pelhřimova, patřila k Řečici
 
Čermníky
Nymburk
(Černíky) farní ves u Kounic. držena k Přerovu
 
Dehtáře
Pelhřimov
ves u Červené Řečice, ke které patřila
 
Drahov
Tábor
farní ves u Veselí nad Lužnicí
 
Dubovice
Pelhřimov
ves u Pelhřimova, patřila k Řečici
 
Fuglhauz
Jindřichův Hradec
kdysi hrádek u Lomnice nad Lužnicí
 
Hojkov
Jihlava
ves u Jihlavy, patřila k Řečici
 
Hradiště
Tábor
kdysi hrad a osada v místě nynějšího Tábora
 
Hůrky
Jindřichův Hradec
městečko u Nové Bystřice
 
 
Chrastov
Pelhřimov
ves u Horní Cerekve, patřila k Řečici
 
 
Chřelovice
Pelhřimov
(Křelovice?) ves u Pelhřimova, patřila k Řečici
 
 
Chvalov
Pelhřimov
ves u Pelhřimova, patřila k Řečici
 
 
Jelcova Lhota
Pelhřimov
(Jelcovy Lhotky?) ves u Pelhřimova, patřila k Řečici
 
 
Jirny
Praha východ
u Čelákovic, kdysi tvrz
 
 
Jiřice
Pelhřimov
ves u Humpolce, patřila k Řečici
 
 
Jistebník
Pelhřimov
kdysi ves u Nového Rychnova, v 15. stol. zatopena rybníkem Jistebníkem, patřila k Řečici
 
 
Kabaova Lhota
Pelhřimov
snad Lhota u Kamenice nad Lipou, patřila k Řečici
 
 
Kameničky
Pelhřimov
snad Kamenicko u Pelhřimova, patřilo k Řečici
 
 
Kletec
Jindřichův Hradec
(Klec) ves u Lomnice nad Lužnicí
 
 
Kolenec
Jindřichův Hradec
(Kolence) ves u Lomnice nad Lužnicí
 
 
Košumberk
Chrudim
hrad u Skutče
 
 
Ledce
Pelhřimov
kdysi tvrz snad u Červené Řečice
 
 
Leskovice
Pelhřimov
ves o Pacova, patřila k Řečici
 
 
Lešov
Pelhřimov
ves u Pelhřimova, patřila k Řečici
 
 
Libořezy
Jindřichův Hradec
ves u Stráže nad Nežárkou
 
 
Lidmany
Pelhřimov
velké a malé, snad nyní vsi Lidmaň a Lidmaňka u Černovic, patřily k Řečici
 
 
Lomnice
Jindřichův Hradec
nad Lužnicí, město u Ševětína
 
 
Markvartice
Pelhřimov
snad Markvarec u Černovic, patřil k Řečici
 
 
Mišovice
Pelhřimov
snad kdysi ves u Pelhřimova, patřila k Řečici
 
 
Mláka
Jindřichův Hradec
ves u Stráže nad Nežárkou
 
 
Mnich
Jindřichův Hradec
ves, snad Mnich u Kardašovy Řečice
 
 
Mníšek
Jindřichův Hradec
ves u Stráže nad Nežárkou
 
 
Moraveč
Pelhřimov
ves u Černovic, patřila k Řečici
 
 
Myslov
Pelhřimov
ves u Černovic, patřila k Řečici
 
 
Nedomice
Mělník
ves u Kostelce nad Labem
 
 
Novosedly
Jindřichův Hradec
ves u Stráže nad Nežárkou
 
 
Olešná
Pelhřimov
česká i německá, ves u Pelhřimova, patřila k Řečici
 
 
Onšovice
Pelhřimov
ves u Pelhřimova, patřila k Řečici
 
 
Pavlov
Pelhřimov
ves u Pelhřimova, patřila k Řečici
 
 
Pejštkov
Pelhřimov
Pejškov?, ves u Pelhřimova, patřila k Řečici
 
 
Petrkov
Pelhřimov
ves u Pelhřimova, patřila k Řečici
 
 
Pístina
Jindřichův Hradec
ves u Stráže nad Nežárkou
 
 
Plavsko
Jindřichův Hradec
ves u Stráže nad Nežárkou
 
 
Pobistrýce
Pelhřimov
ves u Pelhřimova, patřila k Řečici
 
 
Popeliště
Pelhřimov
Popelištná?, ves u Červené Řečice, ke které patřila
 
 
Přerov
Nymburk
nad Labem, městečko a zámek, kdysi hrad u Čelákovic
 
 
Příbraz
Jindřichův Hradec
ves u Stráže nad Nežárkou
 
 
Rovný
Pelhřimov
Rovná?, ves u Pelhřimova, patřila k Řečici
 
 
Rychnov
Pelhřimov
Nový, městečko u Pelhřimova, patřilo k Řečici
 
 
Řečice
Pelhřimov
Červená, městečko a zámek u Pelhřimova
 
 
Řemenov
Pelhřimov
ves u Pelhřimova, patřila k Řečici
 
 
Řeženice
Pelhřimov
Řeženčice? ves u Nového Rychnova, patřilo k Řečici
 
 
Stráž
Jindřichův Hradec
nad Nežárkou, městečko a zámek, kdysi hrad u Třeboně
 
 
Stráž
Česká Lípa
pod Ralskem, městečko u Mimoně
 
 
Strměchy
Pelhřimov
ves u Pelhřimova, patřila k Řečici
 
 
Střítež
Pelhřimov
ves u Pelhřimova, patřila k Řečici
 
 
Svépravice
Pelhřimov
ves u Červené Řečice, ke které patřila
 
 
Sviny
České Budějovice
Trhové, městečko a kdysi tvrz u Borovan
 
 
Tábor
 
město v místě dřívějšího Hradiště
 
 
Těchorazy
Pelhřimov
ves u Červené Řečice, ke které patřila
 
 
Těšenov
Pelhřimov
ves u Horní Cerekve, patřila k Řečici
 
 
Třeboň
Jindřichův Hradec
město a zámek, kdysi tvrz
 
 
Ústí
Tábor
Sezimovo, město u Tábora
 
 
Veselí
Tábor
nad Lužnicí, město u Soběslavi
 
 
Větrov
Jihlava
ves u Jihlavy, patřila k Řečici
 
 
Vitovice
Pelhřimov
ves u Červené Řečice, ke které patřila
 
 

Vřesná
Tábor
ves u Veselí nad Lužnicí
 
Vydří
Jindřichův Hradec
ves u Stráže nad Nežárkou
 
Zahrádka
Pelhřimov
ves u Pacova, patřila k Řečici
 
Zajíčkov
Pelhřimov
ves u Pelhřimova, patřila k Řečici
 
Žďár
Jindřichův Hradec
ves u Nové Včelnice
 
Žirov
Pelhřimov
ves u Pelhřimova, patřila k Řečici
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ó - k - Praha 2001
09.06.2009 05:48:06
ptheiner

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1775 | 34%)
Ne (1673 | 33%)
Stránky zdarma
Stránky systému Webgarden
Nashledanou v Jindřichově Hradci v srpnu 2017!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one