Toto jsou stránky pro všechny, kdo s námi prošli (nebo chtějí projít) dlouhou cestu krajem pětilisté růže.

páni z Landšteina - část 3

 
 
 
 
 
PĚTILISTÁ RůŽE
 
 
III.
 
 
PÁNI Z LANDŠTEINA
část 3
 
 
vedlejší větve
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Karel Komárek
Praha, 2005
 
 
 
VEDLEJŠÍ VĚTVE
 
 
            Literatura uvádí, vedle hlavní větve pánů z Landšteina, také vedlejší větve tohoto rodu. Obvykle jmenuje pány ze Želče, Svitáky z Landšteina, Zuby z Landšteina, někdy také pány z Borotína, pány z Borovan a moravskou větev pánů z Landšteina. Hlavní větev pánů z Landšteina byla popsána v prvních dvou částech, páni z Borovan v první části a páni ze Želče ve druhé části. U dalších větví je situace poněkud složitější a nepřehlednější, hlavně vinou často velmi kusých informací.
            V roce 1356 je uváděn Vítek (30513) z Borotína. Vyjdeme-li z předpokladu, že i on byl potomkem Vítka (30303) ze Skalice, pak byl zřejmě jeho vnukem. Z porovnání údajů o jeho potomcích lze usuzovat, že se tito někdy v druhé polovině patnáctého století rozdělili ve dvě větve a to právě na Svitáky a Zuby. Vyskytl se i názor, že Zubové z Landšteina v polovině patnáctého století přesídlili na Moravu. To však není přesné. Tuto větev lze v Čechách sledovat až do poloviny šestnáctého století. Z toho plyne, že na Moravu přešla buď pouze některá její část anebo se jedná o další samostatnou větev. Údaje o moravské větvi jsou ještě roztříštěnější a méně jasné. Skutečně se zde vyskytují již od poloviny patnáctého století, ale jednotlivá jména nelze ztotožnit s členy české větve. V 15. století jsou na Moravě doloženi také pánové z Moravan, kteří měli růži v erbu. Lze se tady domnívat, že i oni patřili k landšteinské větvi Vítkovců. Naznačuje to i skutečnost, že jeden z nich užíval přídomek Zub, i když to samozřejmě za důkaz nelze považovat.
            Od roku 1272 jsou doloženi také páni z Kosovy Hory. August Sedláček je, bez udání důvodu, považuje za vedlejší větev pánů z Hradce. Podle Františka Palackého vystupuje roku 1364 Ješek (30405) z Landšteina na Kosové Hoře jako svědek na smlouvě Karla IV. s Habsburským rodem. Proto byla i tato vedlejší větev připojena k pánům z Landšteina. V roce 1272 uváděn Jindřich (30308) z Kosovy Hory a roku 1283 jeho bratr Přibyslav (30309) z Kosovy Hory. Byli by tedy zřejmě dalšími syny Vítka (30203) z Klokot.
            Znaky u vedlejších větví jsou doloženy pouze na pečetích a proto není možné zjistit jejich barvy. Písemné doklady o jejich držitelích a jejich příbuzenských vztazích mnoho nevypovídají a proto jejich přiřazení k jednotlivým větvím zůstává často pouze v oblasti hypotéz a spekulací. Nelze přitom ani vyloučit možnost, že někteří z nich (i přesto že měli v erbu růži) Vítkovci nebyli.
 
 
 
 
 
Z BOROTÍNA
 
Borotín pravděpodobně patřil k Prčici, snad již za Vítka (00101) z Prčice. Prvním doloženým držitelem byl Vítek (30513) z Borotína, který byl asi vnukem Vítka (30303) ze Skalice. Pravděpodobně založil zdejší hrad a kostel. Doložen je roku 1356, kdy se synem Mikulášem (30621) jmenoval faráře v nedalekém Kostelci. V té době byl zřejmě již vyššího věku. Jeho druhým synem byl Jan (30622).
            Jan (30622) z Borotína byl zřejmě druhým synem Vítka (30513). Je doložen pouze roku 1369 jako patron kostela v Kostelci. Pravděpodobně krátce nato zemřel, protože od roku 1370 veškerým majetkem disponuje jeho bratr Mikuláš (30621). 
            Mikuláš (30621) poprvé vystupuje roku 1356, kdy s otcem Vítkem (30513) jmenuje faráře v Kostelci. V letech 1376 až 1379 byl podkomořím, roku 1380 maršálkem a roku 1382 arcibiskupským hofmistrem. V té době také koupil na Malé Straně v Praze dům a roku 1407 jiný na Starém Městě prodal. Roku 1382 byl také členem jakéhosi nově zřízeného bratrstva, jehož odznakem byla obruč s kladívkem. Jeho zásluhou byl Borotín roku 1386 oddělen od kostelecké fary a borotínský kostel povýšen na farní. Téhož roku také držel Kamennou Lhotu (původně Přibíkovu), která byla od té doby připojena k Borotínu. Kolem roku 1393 získal hrad a dvůr Střelu a Katovice u Strakonic. Roku 1397 byl členem většího zemského soudu a pro svou zkušenost a spravedlnost býval volen za rozhodčího různých sporů. Přitom ale sám měl spory s farářem v Prčici, která v té době rovněž patřila k Borotínu. Byly to majetkové spory roku 1407 a roku 1412 spory o pravomoci vůči poddaným prčické fary. Mikuláš (30621) byl odsouzen a krátce nato zemřel. Měl dva syny Jana (30706) z Landšteina a z Borotína a Heřmana (30707).
Jan (30706) z Borotína jmenoval roku 1409 faráře v Prčici společně s otcem Mikulášem (30621). Byl v té době patrně již dospělý, studoval na pražské universitě a, jako Husův přívrženec, odmítal roku 1408 vydat Viklefovy spisy a roku 1415 společně s bratrem Heřmanem pečetil stížný list do Kostnice. Prčice mu patrně při dělbě majetku připadla, protože roku 1419 jmenuje kněze sám a držel také Borotín. Účastnil se Čáslavského sněmu 7.6.1421.
Heřman (30707) z Borotína společně s otcem Mikulášem (30621) jmenoval roku 1410 faráře v Kostelci. Po rozdělení majetku se usadil na Střele. V letech 1410 až 1419 zasedal na větším soudě zemském. Roku 1415 pečetil společně s bratrem Janem (30706) stížný list do Kostnice. Byl spoludržitelem Hořepníka s Jankem z Chotěmic a 30.11.1417 prodal část úroku v Úlehli klášteru Želivskému. Roku 1419 se však postavil proti Pražanům. Účastnil se také Čáslavského sněmu 7.6.1421. Po sněmu se přidal na Táborskou stranu a 1.11.1423 byl v Praze zvolen za jednoho z hejtmanů Českého království. Zřejmě zemřel roku 1425. Dědici obou bratrů byli Mikuláš (30807), Jan (30808) a Vilém (30809). V rodokmenu jsou vedeni jako synové Heřmana (30707), ale který z bratrů byl skutečně jejich otcem není jasné.
Mikuláš (30807) z Landšteina a z Borotína se, podobně jako otec a strýc, přikláněl k Husovu učení. Držel Borotín a společně s Janem (30808) a Vilémem (30809) i Střelu. Někdy po roce 1425 se stal držitelem Konipasu a Hořepníka a prodal je, někdy na konci husitských válek Janovi z Kralovic. Současně mu prodal i vsi Březinu, Lestný a Úlehle (již zaniklou) se vším příslušenstvím. Od roku 1426 byl jedním z hejtmanů táborské strany. ale když Táboři odmítali smíření s církví přistoupil roku 1434 k jednotě panské. Proto část táborského vojska oblehla 21.5.1434 Borotín. Mikuláš (30807) se však udatně bránil a v Čechách se schylovalo se k rozhodujícímu střetnutí. Obléhající oddíly proto upustily od dobývání hradu a vydaly se na shromaždiště u Prahy. V bitvě u Lipan pak byl Mikuláš (30807) jedním z prvních kteří pronikli do táborské vozové hradby. V roce 1437 zasedal na zemském soudě. Někdy v té době prodal Hořepník a Konipasy Janovi z Karlovic a Borotín Janovi Malovcovi z Pacova. V roce 1441 již sídlil na Střele.
Jan (30808) z Landšteina byl, vedle Mikuláše (30807) a Viléma (30809) pánem na Střele. Někdy po roce 1426 získal tvrz v Kněževsi u Hostivic. Držel také Svinaře u Karlšteina jejich část zastavil Bořivojovi z Lochovic. Vdova Kateřina z Bubna, společně se synem Vilémem (30902) z Landšteina roku 1462 zastavenou část vyplatili. Jan (30808) zemřel snad roku 1462, nebo krátce před tím, Od současníků byl nazýván Střelským, ale jeho potomci se nazývali Zuby z Landšteina.
Vilém (30809) z Landšteina byl vedle Mikuláše (30807) a Jana (30808) pánem na Střele.
Kateřina (30810) byla manželkou Čeňka Veselského z Vartenberka, doloženého od roku 1400, který zemřel 17.9.1425. Lze předpokládat, že byla sestrou uvedených bratří.
Eliška (30811) je doložena roku 1432, kdy se o ni ucházel Jan Braškovec, který držel dvůr v Braškově u Unhoště, neznámo s jakým výsledkem. I ona byla patrně jejich sestrou.
 
 
 
BOROTÍN
 
 
 
 
Zřícenina hradu, zvaná Starý zámek, na skalním ostrohu spadajícím ze tří stran (kromě severní) prudkými břehy do údolí, patrně od konce 15. století zatopeného na západní a jižní straně rybníkem, asi 3 km od stejnojmenného městečka, severně od Tábora.
Hrad byl založen asi na počátku 14. století Vítkovci, kteří také ves povýšili na městečko. Mikuláš (30807) z Borotína později přistoupil k panské jednotě a proto táborské oddíly oblehly 21.5.1434 hrad a ostřelovali jej z děl. Narazily však na tvrdý odpor a tak od obléhání upustily a vydaly se vstříc bitvě u Lipan. Někdy koncem první poloviny 15. století prodal Mikuláš (30807) Borotín Janu Malovcovi z Pacova, který jej již roku 1446 držel. Malovec se přidal ke straně Jiřího z Poděbrad, bojoval s panskou jednotou a později podporoval i krále Vladislava II. v boji s králem Matyášem. Malovcové drželi Borotín až do počátku 17. století. Roku 1613 jej drží Kryštof Vojkovský z Milhostic, který jej získal patrně sňatkem. Jeho tři synové se zúčastnili stavovského povstání a proto jim císařští vojáci vyplenili a vypálili hrad i dvůr. Majetek byl prodán 26.3.1623 Polyxeně Lobkovské z Pernšteina (vdově po Vilémovi (21205) z Rožmberka) a připojen k panství jistebnickému. Od Lobkoviců koupil borotínské panství roku 1829 Jan Nádherný z Prahy. Po druhé světové válce se zřícenina stala majetkem MNV Borotín.
            Na severovýchodní straně byly dva mimořádně hluboké příkopy oddělené vysokým valem, na jihovýchodní straně byl prohloubený zářez a rovněž násep. V předhradí je poplužný dvůr. Brána do hradu byla v 1. poschodí vysokého čtyřhranného stavení. Přístup byl po vysokém dřevěném mostě na který navazoval padací most. Na západní straně za branou byl podsklepený palác. Další budova byla na dvou stranách zesílena dvěmi věžemi. Počátkem 16. století byl rozšířen, ale roku 1623 poničen a opuštěn. V jižní menší věži, která se počátkem 19. století zřítila, byla kaple. Větší věž se rovněž částečně zřítila a z části byla rozebrána při stavbě dvora. Zachované zdivo bylo v letech 1980 až 1982 zakonzervováno.
            Obec vznikla zřejmě před založením hradu a snad někdy kolem roku 1333 byla povýšena na městečko. Pravděpodobně současně s hradem byl založen gotický jednolodní kostel Nanebevstoupení Páně. Opraven byl roku 1796, obnoven a přestavěn po požáru roku 1863. Vnitřní zařízení je převážně z 18. století, cínová křtitelnice z 2. poloviny 17. století. Socha sv. Jana Nepomuckého na návsi je z druhé poloviny 18. století.
            Jméno vsi (a později i hradu) je zřejmě odvozeno od zakladatele Boroty. Datum udělení znaku není známo, je to však úplný znak Malovců z Malovic. V modrém poli je polovina zlatého koně s červenou uzdou. V klenotu je týž kůň s chocholem ze dvou zlatých a jednoho modrého pštrosího pera. Přikryvadla jsou modro zlatá.
            Borotínský hrad a jeho okolí je dějištěm romantické veršované tragedie Pramáti německého básníka Grillparzera, která však se skutečnou historií hradu ani jeho držitelů nemá nic společného.
 
 
 
 
 
STŘELA
 
 
 
Hrad Střela, stál na strmém vrchu západně od Strakonic a později byl přestavěn na zámek.
Zakladateli hradu byli pravděpodobně páni ze Strakonic, kteří měli ve znaku zavinutou střelu (tzv. odřivous, protože opeřený konec střely připomínal vousy). Patrně jej však brzy prodali, protože již roku 1318 zde sídlí Bleh ze Střely (erbu oslí hlavy). Koncem 14. století dochází k další změně majitele a roku 1393 jej drží Mikuláš (30621) z Landšteina a Borotína. Jeho potomci prodali hrad někdy koncem 1. poloviny 15. století Janu Předborovi z Radejšína, který se tu připomíná roku 1448. Roku 1460 je držitelem Jindřich z Kolovrat, 1464 Lev z Rožmitálu. Jeho potomci hrad důkladně přestavěli. Na konci 15. století koupil hrad s panstvím Půta Švihovský z Rýzmberka a roku 1514 Václav Kraselovský z Kraselova. Tehdy patrně došlo k jeho přestavbě, protože roku 1536 se uvádí dolní a horní hrad. Sňatkem jej získal roku 1546 Václav z Leskovce a někdy koncem 16. století jej získal, snad výměnou, Petr Boubínský z Újezda. Roku 1619 hrad dobyl a zpustošil Martin de Hoef-Huerta. Po porážce stavovského povstání byla Střela zkonfiskována a panství koupil roku 1623 Jindřich Libšteinský z Kolovrat. Hrad byl pak za třicetileté války roku 1645 vypálen švédským vojskem. Václav Libšteinský odkázal Střelu roku 1654 jezuitskému řádu, kterému patřila až do jeho zrušení roku 1773. Klatovští jezuité postavili na místě zbořeného hradu zámek Ten koupil roku 1777 strakonický vrchnostenský správce Josef Kraus, poté jej držel Erasmus Obst, jeho potomci a příbuzní jej drželi až do roku 1889. Poté se zde do 2. války vystřídalo ještě několik majitelů. Po válce zde byla zřízena internátní zvláštní škola.
Původně byl vystavěn na vrcholu kopce horní hrad. Dolní stál pod ním na jižním svahu na místě nynější kaple sv. Jana Křtitele. Oba hrady byly opevněny společným příkopem, přes který vedly dva mosty, a byly spojeny chodbou. K dolnímu hradu přiléhaly obytné a hospodářské budovy přistavované postupně dolů po jižním svahu, v místech severozápadní části dnešního zámku. Nejprve byla vystavěna kaple, ke které byl později po jižním svahu přistavěn barokní zámek, dokončený před rokem 1720. Ve druhé polovině 19. století byl celkově opraven, ale bez zásahu do vzhledu. Je to jednopatrová budova o půdorysu písmene D. Z horního hradu se zachovaly trosky, z dolního pouze část hradeb.
 
 
-                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                   
 
SVITÁKOVÉ
 
 
            Mikuláš (30901) z Landšteina, který byl pravděpodobně synem Mikuláše (30807), se od roku 1454 vyskytuje poměrně často. A byl to patrně on, kdo začal používat přízvisko Sviták. Původ tohoto jména není jasný. Někdy v první polovině 15. století získal tvrz Tuchoraz, kterou patrně nějaký čas držel společně s Janem (30903) a roku 1477 ji rozšířil v zámek. Při přestavbě byla postavena nová věž. Jeho synem byl Jan (31001). Roku 1459 držel s Janem ze Bzí Zdíkovice. Je doložen 19.12.1463 jako purkrabí na hradu Hluboká. Za vlády krále Jiřího (1458 – 1471) byl dvorským maršálkem a v letech 1468 až 1484 byl nejvyšším písařem. Asi kolem roku 1472 dostal od krále Vladislava části vsí Mtihava a Kotopeky u Hořovic. Zemřel asi krátce po roce 1484.
            Dcerou Mikuláše (30901) mohla být Eliška (31002). Příbuzenský vztah však není vůbec jasný, jedná se pouze o spekulaci vzhledem k rokům, ve kterých je doložena. Stejně tak mohla být i dcerou Jana (30808), či některého z jeho sourozenců. Byla manželkou Jana Ilburka, který roku 1478 dostal povolení ke stavbě hradu Doubravská hora. V roce 1486 kdy zemřel byl hrad již obýván. Nezletilé sirotky pak vychovávala vdova Eliška (31002) z Landšteina. Roku 1487 koupila tvrz a dvůr Předboř (u Velvet, příslušné ke hradu Oseku, později k hradu v Mostě). Syn Vilém roku 1488 od ní koupil Doubravskou horu a Předboř. Radslav ze Šebířova prodal Elišce (31002) roku 1493 dvůr Bechlín a části vsí Předonína, Libkovic a Počeplic. Téhož roku koupila Eliška (31002) vsi Počáply, Mírovice, Mastířovice, Miřejovice a Podhořany, které roku 1504 darovala svému, zřejmě druhému, manželovi Janovi Firšicovi a synovi Jindřichovi.
Jan (31001) byl synem Mikuláše (30901). Po otci držel Tuchoraz. Připomíná se od roku 1487. Roku 1505 přikoupil Chrast (ves a tvrz u Přistoupimi), připojil ji k Tuchorazi a patrně krátce po tom zemřel. Jeho manželkou byla Anna z Kopidlna, zpočátku sídlila na Tuchorazi, kterou před rokem 1523 předala synovi Adamovi (31101). Žila ještě roku 1537. Jeho synové byli Adam, (31101) Mikuláš (31102) a Vilém (31103).
Adam (31101) byl synem Jana (31001), společně s bratry Mikulášem (31102) a Vilémem (31103) zpočátku drželi Tuchoraz, kterou převzal od matky krátce před rokem 1523. S bratry se později vyrovnal a spravoval Tuchoraz sám. Měl velké spory s měšťany z Brodu a Janem Měkýšem z Ostrova. Zemřel asi roku 1536 a zanechal po sobě 3 nezletilé dcery, Elišku (31201), Hedviku (31202) a Marii (31203), jejichž poručníkem byl Vilém (31103).   
Mikuláš (31102) byl synem Jana (31001), společně s bratry Adamem (31101) a Vilémem (31103) drželi Tuchoraz. Někdy mezi roky 1527 a 1529 koupil od poručníků nezletilého Jetřicha Bezdružického z Kolovrat hrad Krašov. Kolem roku 1530 držel část Skalice, ale po nějaké době ji Zajímáčové z Kunštátu vyplatili. Jeho manželkou byla Žofie Krakovská z Kolovrat se kterou se však po letech rozešel. Její bratři se s ním proto roku 1535 soudili. Protože neměl potomků, zapsal Mikuláš (31102) roku 1534 Krašov svému bratru Vilémovi (31103), který jej držel již roku 1538, a zemřel snad roku 1541.
Vilém (31103) byl synem Jana (31001), společně s bratry Adamem (31101) a Mikulášem (31102) zpočátku drželi Tuchoraz. Po Adamově (31101) smrti se ujal, jako poručník jeho nezletilých dcer, jejich dědictví, spravoval Tuchoraz a také roku 1539 ukončil bratrovy spory s brodskými měšťany. V tomto roce také koupil od Petra Holého z Chrastu tvrz a ves Šanov (u Rakovníka či Krakovce), kterou snad roku 1547 získal Burjan Prostiborský z Vrtby. Následně, roku 1541 vložil Tuchoraz (zámek, dvůr, městečko a příslušné vesnice) do zemských desek ve prospěch Adamových (31101) dcer. Roku 1538 držel Krašov, který mu roku 1534 zapsal bratr Mikuláš (31102). Na Krašově zapsal Vilém (31103) roku 1541 věno manželce Kateřině Svitákové ze Solopisk. Zemřel patrně roku 1542 a zanechal nezletilého syna Viléma (31204).
Jan Dubecký z Dubče v závěti z 1.1.1508 odkázal hrad Frydštein Janovi Chvalovskému z Ledec a dětem, které bude mít s Eliškou (31104) Krašovskou z Landšteina. Zda s ní v té době již byl ženat není jasné, ale již roku 1512 se Jan Chvalovský uvádí jako pán na Frydšteině. Lze předpokládat, že Eliška (31104) byla dcerou Jana (31001).
Eliška (31201) byla dcerou Adama (31101) a společně se sestrami Hedvikou (31202) a Marií (31203) zdědila po otci Tuchoraz, ale již roku 1543 ji patrně držela sama. Provdala se za Bořivoje z Donína a ještě roku 1575 ji držela. Bořivoj byl roku 1547 mezi odsouzenými a od roku 1551 žil v domácím vězení na Tuchorazi. Eliška (31201) vložila do zemských desek nejen Tuchoraz, ale i statky, které držela v zástavě. Byla proto roku 1558 obžalována a ponechána v domácím vězení ve svém pražském domě. Na vlivnou přímluvu byla roku 1560 králem Ferdinandem omilostněna a Tuchoraz jí ponechána, kromě vesnic, které měla pouze v zástavě. Nové přiznání učinila roku 1575 a pravděpodobně roku 1579 zemřela. Její dcery Tuchoraz prodali roku 1579 Jaroslavovi Smiřickému ze Smiřic.
Hedvika (31102) byla dcerou Adama (31101) a společně se sestrami Eliškou (31201) a Marií (31203) zdědila po otci Tuchoraz, kterou později držela Eliška (31102) sama.
Marie (31103) byla dcerou Adama (31101) a společně se sestrami Eliškou (31201) a Hedvikou (31202) zdědila po otci Tuchoraz, kterou později držela Eliška (31102) sama.
Vilém (31204) byl synem Viléma (31103) a Kateřiny ze Solopisk. Poručnicí jeho byla ještě roku 1558 matka a, snad strýc Jan Mladota ze Solopisk. Po otci zdědil Krašov. Později začal panství rozprodávat. Díl vsi Hlinec, a dále vsi Miličov a Březsko u Slatiny, roku 1576 Šebastianovi Lažanskému z Bukové a tvrz Ostrovec (který koupil roku 1588 od Bohuslava Doupovce z Doupova) s příslušným zbožím roku 1589 králi Rudolfovi. Zámek Krašov, vsi Střímany, Rakolusky, Bohy díl Hlince s příslušenstvím zapsal roku 1572 jako dědictví manželce Barboře z Rabšteina, ale roku 1576 zápis zrušil. Po smrti Jana z Rabšteina 1580 zdědila Barbora část petršpurského panství a Kosobody. Později prodal Krašov Jindřichovi Grafingerovi ze Saleku, ale protože zřejmě kupní částka nebyla zaplacena, zámek se mu vrátil. Mezi roky 1584 až 1588 koupil tvrz a dvůr Soseň, ke kterým připojil Kosobody. Brloh (u Citolib) zdědil po matce Kateřině ze Solopisk. Krašov s příslušenstvím, městečko Kozojedy a vsi Střímany, Bohy, Hracholusky a Borek prodal roku 1589 Ferdinandovi z Renšperka. Díl Jesenice (nebo též Jeseníku) se dostal do držení Barbory z Rabšteina a jejího manžela Viléma (31204), který roku 1599 svou část města obdařil svobodami. Druhou jeho manželkou byla vdova Anna Hradištská z Michnic (její dcera z prvního manželství Salomena se roku 1609 provdala za Kryštofa Haranta z Polžic). Snad před rokem 1606 koupila od svých dcer hrad Vildštein (u Blovic). Roku 1612 Jeseník prodal, spolu se vsí Soseň (ve které byla i tvrz) Jaroslavovi mladšímu Libšteinskému z Kolovrat k Petršpurku. Vilém (31204), který byl královským radou a hejtmanem Nového města Pražského, zemřel, jako poslední mužský člen rodu pánů z Landšteina, 14.5.1612. Anna, která po něm vše zdědila, zemřela 17.1.1618. 
 
 
 
 
 
TUCHORAZ
 
 
 
 
Prvním doloženým držitelem Tuchoraze je v letech 1295 až 1323 Litoš z Tuchoraze. Po něm patrně následoval Petr z Klučova uváděný v letech 1398 až 1419, který zde asi vystavěl tvrz. Od roku 1436 je uváděn Šesták z Tuchoraze, ale již roku 1448 se připomínají Jan a Petr Hájkové z Popovic a z Tuchoraze. V letech 1457 až 1462 se po Tuchorazi psal Daniel, ale pravděpodobně držel pouze nějaký dvůr ve vsi. Za vlády krále Vladislava II. byl držitelem Tuchoraze Mikuláš (30901) z Landšteina, který přestavěl starou tvrz na zámek. Jeho potomci drželi panství až do roku 1579. Adam (31101), a předtím i jeho matka Anna z Kopidlna, měl řadu svárů (dle všeho z vlastní viny) se sousedy a obyvateli města Brodu. Spory ukončil až jeho bratr Vilém (31103) jako poručník Adamových (31101) nezletilých dcer. V dospělosti držela panství Eliška (31201), provdaná za Bořivoje z Donína. Její dcery prodali 29.8.1579 zámek Tuchoraz, zámek pustý Šember, městečko Tuchoraz, ves Masojedy, tvrz a dvůr ve vsi Chrastu, dvory v Limuzích a další příslušenství Jaroslavovi Smiřickému ze Smiřic a na Kostelci, který je ke kosteleckému panství připojil.
Zámek přestal být obýván, roku 1677 ještě celý stál, ale pustl. Konečně roku 1770 byl zámek zbořen a získaný kámen byl použit k opravě okolních jezů a hrází.
Ze zámku, který byl založen do nepravidelného čtverhranu, zbyla pouze věž a část hradeb s nárožím čtverhranné bašty a zbytky obytného stavení. Na věži je erb s růží a nápis „Léta božího 1477 tato věž dělána jest skrze náklad urozeného pána pana mikuláše z landšteina nejvyššího písaře desk království českého a dělal ji mistr Kwieton Amen“. Věž, která zůstala téměř neporušená, byla současně bránou, s padacími mosty do průjezdu a branky pro pěší přes příkop, který zámek odděloval od poplužního dvora v předhradí. Ve druhém patře je bohatě architektonicky řešená obytná síň. U věže bylo schodiště v podobě polovice osmihranného sloupu od vedlejší hradby do vyšších pater. Roku 1823, po zániku hradby, bylo přistavěno nové spodní schodiště. Mansardová střecha je z 2. poloviny 18. století.
 
 
 
 
 
KRAŠOV
 
 
 
 
Krašov stával jihovýchodně od Kralovic a Kožlan, mezi Kozojedy a Hřešihlavy.
Hrad Krašov stával na skalnatém strmém ostrohu nad Mží. Ostroh byl dvakrát překopán a tak bylo vytvořeno předhradí a zadní hrad. Jeho zakladateli byli páni z Krašovic. Jetřich se nazývá roku 1232 z Krašova a roku 1252 z Krašovic. Pravděpodobně drželi oba statky. Ve druhé polovině 14. století snad drželi hrad páni ze Švihova a koncem téhož století asi páni z Kolovrat. Za husitských válek kališníci vypálili vesnice okolo hradu, ale o jeho dobytí se ani nepokusili. Poručníci nezletilého Jetřicha Bezdružického z Kolovrat prodali Krašov v letech 1527 až 1529 Mikuláši (31102) Svitákovi z Landšteina. Jeho synovec Vilém (31204) prodal Krašov kolem roku 1587 Jindřichovi Grafingerovi ze Saleku, který patrně dohodnutou cenu nezaplatil. A tak jej Vilém (31204) roku 1589 prodal znovu a to Ferdinandovi Renšpergarovi z Renšperka a z Držkovic. Ten ale již roku 1596 prodal panství Jeronymovi staršímu Hrobčickému z Hrobčice. Jan Vilém Hrobčický prodal panství 26.7. 1616 Heleně Regině Příchovské rozené Úlické z Plešnic. Roku 1631 koupil panství Jan David Boryně ze Lhoty. Následně celé panství (pouze zámek se ubránil) vyplenili Švédové. Zadlužené a poničené panství pak Jan David 2.8.1639 prodal Janovi Grefovi z Grefenberka a Františkovi Miseroni. Roku 1678 koupil hrad s příslušenstvím Benedikt Engelken, opat Plasský a připojil jej k opatství. V letech 1753 až 1779 byl barokně přestavěn na letní sídlo. Po zrušení kláštera roku 1785 byl hrad pobořen a kámen byl použit jako stavební materiál v okolí.
Z hradu zůstal zachován pouze zbytek válcové věže, která stála hned za první branou. Na protilehlém konci hradiště stával palác. Součástí hradu byla také kaple sv. Ludmily. V předhradí údajně byl pivovar, láznička, kovárna, krčma a dvě chalupy. Po roce 1589 zde byla založena zahrada.
 
 
 
 
 
 
ZUBOVÉ
 
 
 
Jan (30903) byl patrně dalším synem Jana (30808). Po roce 1464 získal Chlumec nad Cidlinou. Zemřel asi roku 1488 bez potomků, protože v tomto roce přechází panství na Viléma (30902).
Anežka (30904) se uvádí roku 1469, kdy jako vdova po Hanušovi z Koldic (naposledy je připomínán roku 1461) spravovala hrady Bílinu a Krupku za své syny Temu a Albrechta. S nimi také přikoupila roku 1470 Radovesice a Štěpánov. Synové byli roku 1472 asi již plnoletí. Její zařazení do rodokmenu není jasné, pravděpodobně byla dcerou buď Jana (30808) nebo Mikuláše (30807).
            Vilém (30902) Zub z Landšteina po smrti otce Jana (30808), společně s matkou Kateřinou z Bubna, vyplatili roku 1462 zastavenou část Svinař. Vilém (30902) ji však krátce nato opět zastavil. Pravděpodobně již roku 1475 mu prodal kníže Lehnický Kostelec nad Labem, který pak Vilém (30902) někdy před rokem 1485 postoupil Benešovi Sekerkovi ze Sedčic. Z toho asi plynuly i nějaké nároky na Týnec nad Labem, Kojice a část Chelčic (na Prácheňsku), ale přesto roku 1475 získal tyto statky i přes Vilémův (30902) odpor, od krále Vladislava, Bernart Birka z Násilí. Ves Klášterská Skalice byla roku 1481 Vilémovi (30902) zapsána. V letech 1488 až 1493 držel chlumecké panství, po Janovi (30903). Založil zde Nový rybník panský a za zatopené dědiny dal roku 1492 obyvatelům Chlumce svobodné pastvy na Turovsku s cestou přes panské lesy a obchod se solí. Roku 1517 však již panství držel Vilém Kostka z Postupic. Zdá se, že Vilém (30902) byl dosti bohatým šlechticem, protože kníže Jindřich Minsterberský mu zastavoval své statky. Bylo to 27.6.1488 městečko Bohdaneč s příslušnými vesnicemi Bystřec, Nivčice, Hrádek, Pojhranov, Kavčinky a Kavčiny. Roku 1493 převzal od Václava Čéče z Nemyčevsi jeho práva ke Hradišti (později zvanému Heřmanův Choustník), ale již roku 1494 mu je vrátil. Nějaký čas po roce 1498 držel hrady Bradlec a Frydštein a samotu Podbradlec, není jasné zda jako majitel anebo jako správce pozůstalosti. Zanedlouho však prodal hrad Frydštein Janovi Dubeckému z Dubče. Vilémovou (30902) manželkou byla Eliška z Ryžemberka.
            Vilémovým (30902) synem byl patrně Mikuláš (31003) Zub z Landšteina, který roku 1517 získal Zepce s pustou tvrzí od Kateřiny z Výklek, vdovy po Janovi Zapském. Před rokem 1527 koupil od bratrů Vrabských z Vrabí a Všeslava Vyšehněvského ze Solce i Zapy. Obojí pak odkázal roku 1546 svému synovi Ondřejovi (31105). Zemřel asi roku 1554. Mikulášova (31003) syna uvádí August Sedláček jako Ondřeje jinak Jaroslava (31105), ale také jako Jaroslava jinak Ondřeje (31105). Roku 1557 prodal statek Zepce Vojtěchovi Kačkovi z Kačína a roku 1560 Zapy Mikuláši Bryknárovi z Brukštejna, který později (1576) oba statky spojil.
Mikulášovým (31003) bratrem byl Václav (31004) Zub z Landšteina. Někdy kolem roku 1517 držel tvrz v Myšlíně (Myslíně, ves u Mirovic či u Březnice). Zemřel roku 1524 nebo krátce před ním. Jeho synem by Zdeněk Zub a manželkou patrně Anna z Kestřan, protože po Václavově (31004) smrti byla poručnicí jeho statku. Zdeněk (31106) Zub z Landšteina převzal Myšlín asi v roce 1532, roku 1534 zastavil zdejší dvůr Vojtěchovi Drábovi z Lestkova, svým dědicem ustanovil Viléma Loubského z Lub a na Zálužanech, a patrně téhož roku zemřel. O dědictví se hlásila také Kateřina (31107) z Landšteina, lze tedy předpokládat, že byla Zdeňkovou sestrou. Zemský soud rozhodl ve prospěch Viléma a ten také roku 1543 tvrz, dvůr a ves Myšlín vložil do zemských desek. 
 
 
 
 
z  KOSOVY HORY
                       
 
           
Prvními známými členy větve z Kosovy Hory byli bratři Jindřich (30308) a Přibyslav (30309). Pokud přijmeme verzi, že i oni patřili k větvi pánů z Landšteina, pak byli pravděpodobně syny Vítka (30203) z Klokot. Jindřich (30308) zřejmě sídlil v letech 1272 až 1281 v Hořicích na Šumavě. Od něho je patrně koupil Záviš (10503) z Falkenšteina, jehož bratr Vítek (10504) je roku 1290 prodal klášteru ve Vyšším Brodě. Jindřich pravděpodobně zemřel roku 1293 nebo krátce před tím. Toho roku totiž 12.7. Jindřich (20401) z Rožmberka v Soběslavi rozsuzoval spor mezi klášterem a sirotky po Jindřichovi (30308). Zdá se, že původně dohodnutá částka nebyla v plném rozsahu splacena a sirotkové dluh obdrželi. Jejich počet, jména ani další osudy nejsou známy.
Přibyslav (30309), uváděný v letech 1283 až 1322, sídlil na Kosové Hoře. Při prodeji Choustníka Petrovi z Rožmberka 28.4.1322 byl jedním ze svědků. Jeho syny byli patrně Ješek (30405) a Beneš (30406). Ješek (nebo též Jan) (30405), který patrně na Kosově Hoře nesídlil, byl svědkem při obdarování kaple Božího těla a sv. Petra a Pavla na hradě Lomnickém Vilémem (30603) z Landšteina 16.5.1359. Tento Vilém (30603) uzavřel spolek s Ješkem (30405), kterého zřejmě z dvornosti nazývá bratrem. Již roku 1360 vystupuje Ješek (30405) jako držitel Lomnického panství. Vzhledem k nejasnostem kolem roku Vilémova (30603) úmrtí nelze posoudit zda mu bylo postoupeno či zda je získal jako dědictví. Nicméně 4.12.1360 Vilémův (30603) bratr Ojíř (30604) Ješka (30405) uznává za pravého dědice a držitele a prohlašuje, že k těmto statkům žádná práva nemá. Podle Františka Palackého vystupuje roku 1364 Ješek (30405) z Landšteina na Kosové Hoře jako svědek na smlouvě Karla IV. s Habsburským rodem. Na základě tohoto údaje byli páni z Kosovy Hory připojeni k větvi pánů z Landšteina. Nelze však vyloučit omyl Palackého, který mohl přídomek z Landšteina vydedukovat ze skutečnosti, že Ješek (30405) byl držitelem původně landšteinské Lomnice, ke které držel také Lišov i farní ves Štěpánov (Štěpánovice). Roku 1365 pravděpodobně prodal nějaká zboží Rožmberkům, protože 6.4. toho roku jim potvrdil přijetí nemalé částky. Téhož roku, 21.5. potvrdil třeboňskému měšťanu Henslinovi, že tento získal pozemek již od Viléma (30603) z Landšteina, a také byl svědkem při obdarování krumlovského kláštera klarisek Markétou z Hardeka, která byla vdovou po Jindřichovi (40701) z Hradce. Roku 1366, 23.9., byl svědkem při prodeji Třeboně bratrům z Rožmberka a roku 1372 při prodeji mlýna v Třeboni a při darování podacího práva Jindřichem z Velešína rovněž bratrům z Rožmberka ke kostelu v Soběnově. Mezitím zvětšil svůj rybník Dvořiště a roku 1367 nahradil svým poddaným ve Smržově zatopené pozemky jinými. Byl patronem kostelů a kaplí na panství do kterých dosazoval faráře, případně povoloval jejich vzájemné výměny. Naposledy je doložen roku 1373. Zemřel pravděpodobně téhož roku nebo krátce potom, zřejmě bez potomků. Jeho manželka Bětka, která zemřela roku 1382, držela ves Jaroslavice.
Kosovu Horu držel roku 1354 Ješkův (30405) bratr Beneš (30406) a roku 1367 jeho synové Jindřich (30514), Mutina (30515) zvaný též Mucek a Jan (30516) zvaný Němeček, který ještě roku 1394 jmenoval faráře k oltáři sv. Markéty a brzo potom zemřel. V té době však již část práva ke zdejšímu kostelu patřila k Hrádku. Jindřich (30514) patrně potomky neměl. Mutinův (30515) syn Beneš (30623), který se připomíná od roku 1380 mezi patrony zdejšího kostela, sídlil v Chrastavě a zemřel nedlouho po roce 1400. Janův (30516) syn Bernart (30624) v letech 1400 až 1412 byl spolupatronem kostela i oltáře a ještě roku 1418 držel část Kosovy Hory. Vítek (30708) z Kosovy Hory, který je uváděn roku 1420, byl snad synem Bernarta (30624) a také posledním příslušníkem této větve. 
 
KOSOVA HORA (u Sedlčan)
            Kosova Hora, někdy také nazývaná Kosová Hora a dříve Koševes, patřila k starému majetku Vítkovců, kteří se psali z Kosovy Hory. Tato větev vymřela patrně na počátku 15. století a Kosova Hora se dostala do držení Heřmana z Hrádku, jehož potomci se psali z Říčan. Vilém mladší z Říčan se účastnil v letech 1618 až 1620 stavovského povstání a byl odsouzen ke ztrátě poloviny majetku. Městečko Kosova Hora bylo vojskem vypáleno a statek prodán roku 1622 prodán Albrechtovi z Valdšteina společně s Vojkovem. Ten ale již roku 1623 prodal obě tvrze Sezimovi z Vrtby. Jeho syn František Jan prodal panství roku 1622 Františce Alžbětě Felnárové, která je roku 1666 prodala Karlovi Leopoldovi z Caretto- Millesimo. Dále se majitelé rychle střídali, 1670 Anna Zuzana Apolona Kahnová z Lichtenberka, 1678 Ladislav Přibík z Vršovic a Sedčic, 1681 Václav Štěpán Halánek, 1730 Johana Klanerová, 1740 Václav Vojtěch Karvínský z Karvína, 1770 páni z Astfeldu a 1786 František Josef kníže z Lobkovic. Posledně jmenovaný připojil Kosovu Horu spolu s dalšími statky k panství Vysoký Chlumec. Nicméně již roku 1812 koupil panství Raban svobodný pán Spiegel, od něho roku 1818 Karel Neuman a roku 1837 František Mladota ze Solopisk, který starý zámek přestavěl.
            Původně zde stávala tvrz na jejímž místě byl v polovině 17. století zámek s vysokou věží, která byla pozůstatkem tvrze. Ten byl, po roce 1837 nahrazen novým, nenápadným stavením. Opraven byl roku 1961. Rovněž na náměstí je jednolodní románsko gotický kostel sv. Bartoloměje, připomínaný roku 1350, věž přistavěna v letech 1761-62, upravován 1787, opraven 1961. Interiér byl upraven v 19. století, zařízení je barokní. Hřbitovní kostelík sv. Michala je barokní z roku 1731.
            Ves byla založena asi před rokem 1281, snad již ve 14. století byla městečkem, znovu povýšena roku 1744. Datum udělení znaku není známo, potvrzen byl 15.5.1907. V modrém štítě je stříbrná hradební věž uprostřed věž s červenou střechou se zlatou makovicí a otevřenou bránou bez vrat. V bráně stojí na zeleném pahorku černý kos se zlatým zobákem.
 
 
 
 
MORAVSKÁ VĚTEV
 
 
 
              Získané informace o pánech z Landšteina žijících na Moravě jsou tak kusé a nejasné, že nebylo možné je zařadit do rodokmenu, ani náznakově je přiřadit k větvím žijícím v Čechách. Uveďme tedy známé skutečnosti většinou bez dalších komentářů. Roku 1447 přenechal Vok ze Sovince panství Bystřice pod Hostýnem Janovi (30905) mladšímu z Landšteina. Tito Landšteinové se však zcela zadlužili a proto Jiří (30906) z Landšteina kolem roku 1460 prodal panství Ctiborovi Tovačovskému z Cimburka. Tomu ale jiní příslušníci rodu bránili a tak teprve roku 1493 byl prodej dokončen vložením do zemských desek, které provedla Jiřího (30906) dcera Alžběta (31005) z Landšteina. Z toho lze usuzovat pouze to, že Jiří (30906) byl nejspíše bratrem Jana (30905). Nelze však vyloučit ani to, že byl jeho synem. Pozoruhodná skutečnost však je, že Vok ze Sovince prodal roku 1467 hrad a panství Helfštein (hrad na hřebenu nad Týnem nad Bečvou, jihovýchodně od Lipníka nad Bečvou) Albrechtovi, Zdeňkovi a Janovi Kostkovi z Postupic a Jiříkovi z Landšteina. Roku 1470 však již vlastnil Helfštein Albrecht Kostka sám. Zdá se, tento Jiřík je totožný s výše uvedeným Jiřím (30906), který patrně počítal s příjmem za bystřické panství, ale pro jeho pozdržení od své spoluúčasti odstoupil.
Přibližně ve stejné době jsou, na jižní Moravě, doloženi další bratři z Landšteina. Roku 1448 kupuje ves Komňa (u Uherského Brodu) Ctibor (30907) z Landšteina. Při tom je uváděno i pusté hradiště, kterým byly zřejmě míněny zříceniny hradu Zuvačova. Na konci 15. století získal panství u Luhačovic Ctibor (31006) z Landšteina jako věno manželky Kunky z Cimburka. Opustil hrad Starý Světlov nad obcí Podhradí u Luhačovic a vystavěl Nový Světlov nad Bojkovicemi. Vzhledem k časovému posunu se zdá pravděpodobné, že byl synem výše uvedeného, i když nelze vyloučit, že s ním byl totožný. Jinde se však uvádí, že hrad Nový Světlov postavili před rokem 1480 bratři Ctibor (31006), Jaroslav (31007) a Zbyněk (31008) Landšteina a hrad byl prodán roku 1527 Burianu z Vlčnova. K uvedeným bratrům by se mohla vztahovat i skutečnost, kdy roku 1468 zastavil Jiří z Poděbrad bratrům z Landšteina hrad Buchlov. Ještě téhož roku jej však obsadil uherský král Matyáš.
 
 
 
NOVÝ SVĚTLOV (u Uherského Brodu)
Nad obcí Podhradí u Luhačovic na osamělém kopci stával hrad Starý Světlov, který roku 1360 drželi páni ze Šternberka. Po výstavbě Nového Světlova nad Bojkovicemi byl opuštěn, ruku 1517 se uvádí jako pustý. Zůstaly z něj nepatrné zbytky zdiva. Nový Světlov nad soutokem Olšavy a Kaménky u Bojkovic byl postaven snad před rokem 1480 v pozdně gotickém slohu. Literatura někdy uvádí jako stavebníka Ctibora (31006) z Landšteina, který panství získal věnem své ženy Kunky z Cimburka, jindy bratry Zbyňka (301008, Ctibora (31006) a Jaroslava (31007) z Landšteina. Z této doby pochází přibližně půlkruhová dispozice chráněná široce rozepjatým obloukem masivní hradby, před níž byl nepochybně příkop. Na severu byl na hraně svahu postaven palác, který měl v přízemí pět valeně klenutých místností. Vstup byl od jihozápadu průjezdnou branskou věží. Později byla obytná plocha rozšířena stavbou krátkého křídla připojeného kolmo ke staršímu paláci na západě. Roku 1527 pak byl prodán Burianu z Vlčnova. Velká renesanční přestavba se dotkla obytné složky, ale především vzniklo moderní renesanční opevnění se čtyřmi pětibokými bastiony. Pravděpodobně došlo ke zvýšení paláců o další patro a místnosti paláců byly propojeny krytým patrovým ochozem. Renesanční hradba s bastiony zaujala místo staršího valu před příkopem. Opevněný hrad odolal vpádům Bočkajovců v roce 1605 a ubránil se i několika nájezdům Švédů na konci třicetileté války a 1663 i Turkům a Tatarům. Barokní úpravy Serényiů se dotkly především úpravy stávajících interiérů a fasád. Rozhodující však byla přestavba z let 1846-1856 v novogotickém slohu, kterou pro Henriettu Larisch-Mönnichovou projektoval Eduard Kuschee. Spočívala ve vnitřních úpravách a úplné změně fasád s uplatněním prvků tudorské gotiky. Nově postavili také velkou západní věž a věž vedle jižní brány. Při této příležitosti byl zlikvidován také zbytek vnějších opevnění a vzniklá zahrada se napojila na starší park. Nevýznamné novogotické modernizace souvisejí s poválečným využitím a nedávnou restitucí.
 
 
V letech 1515 až 1517 je několikráte doložena Jitka (31108) z Landšteina s manželem Jáchymem z Biberšteina a na Zárově. Roku 1515, při dělbě majetku s manželem je uváděna pustá tvrz Vnorovy u Strážnice. Její moravské statky byly prodány a za získané peníze, podle rozhodnutí zemského soudu, koupil Jáchym od Jana z Vartenberka hrad Děvín u Mimoně a Ralsko. Ty byly vloženy do zemských desek 5.12.1516. K Děvínu tehdy patřilo městečko Děvín a Osečná, vsi Břevniště, Útěchovice, Chrastná, Kotel, Svébořice, Žibřidov, Ostrov, Noviny, Polohlavy, Náhlá, Medný, pusté vsi Družcov, Jeníšov a Ocasov. Konečně roku 1517, při převodu majetku Jitky (31108) na manžela, je uváděn pustý hrad Rysov u vsi Provodov, jihovýchodně od Zlína.
 
 
 
z MORAVAN
 
 
            V 15. století jsou doloženi na Moravě také páni z Moravan. Psali se pravděpodobně po Moravanech u Kyjova. Vzhledem k tomu, že zde žili z Vítkovců pouze Landšteinové (nepočítáme-li na Moravu zabíhající souvislé panství pánů z Hradce) a jeden z nich používal přízvisko Zub, byli přiřazeni právě k Landšteinům. Je to však pouze spekulace. Po roce 1412 vystavěl tvrz v Miloticích u Kyjova Jan (30812) z Moravan, který se přidal k husitům. V soupisu pramenů (Academia Praha, 2001) uvádí Sedláček Jana z Moravan v listině s datem 6.6.1417, snad se jedná právě o tohoto. Silně opevněná tvrz v močálovitém terénu se stala jejich důležitým opěrným bodem. Později byla zřejmě začleněna do renesančního zámku ze 16. století. Stála ještě roku 1796. Po bitvě u Lipan zde sídlil Smil (30908) z Moravan, který z ní podnikal kořistnické výpravy. Obléhání tvrze v roce 1445 trvalo jeden a půl měsíce. Smil (30908) byl nejspíše Janovým (30812) synem, pokud ovšem nebyl jeho bratrem. Hrad Malenovice u Zlína se stal opěrným bodem pravděpodobně téhož Smila (30908) po jeho dobytí sirotky v roce 1427. Po roce 1437 jej získali páni z Lichtenburka, kteří hrad přestavěli. renesanční přestavbu provedli po roce 1484 Tetourové z Tetova. Za Liechtenštein – Castelcornů byly po roce 1692 provedeny barokní úpravy. Za Salmů a pak i Šternberků již docházelo pouze k zajišťovacím a pracem. Po požáru v roce 1951 byl hrad adaptován pro muzejní využití. Hrad Drahotuše u Hranic na Moravě byl v první polovině 15. století násilně obsazen Bočkem Puklicí z Pozořic, Vokem ze Sovince a Janem (30909) Zubem z Moravan. V letech 1437 až 1476 byl opevňován. Potom připadl Pernšteinům a krátce na to zpustl. V již citovaném soupisu pramenů uvádí Sedláček v olomouckém arcibiskupství s datem 18.11.1436 Smila (30908), Zbyňka (30910) a Mikuláše (30911) z Moravan, a ve vídeňském archivu 28.1.1437 Smila (30908), Zbyňka (30910) , Mikuláše (30911), Jana (30909) staršího a Jana (30912) mladšího z Moravan. Protože některá z těchto jmen uvádí, s odkazem na vídeňskou listinu a znakem růže, i v atlasu erbů lze předpokládat, že i oni k tomuto rodu patří.
 
            V Sedláčkově Atlasu pečetí (Academia Praha, 2003) je pečeť Perchty z Moravan ze 14.9.1321. Na pečeti je osmirohá hvězda a v okraji opis: + „S. VXORISVITIG.D.SW?BNITS“. Jméno majitelky vyplynulo patrně z umístění pečetě. Její text a obraz však připouští trojí výklad. Buď byla hvězda jejím rodovým znakem, a pak by se dalo předpokládat, že se asi jednalo o Moravany u Brna, a že páni z těchto Moravan byli větví pánů ze Šternberka. Nebo tato hvězda byla znakem jejího manžela (uxor = manželka), a pak by Perchta měla rodový znak jiný. A tím by mohla být i třeba růže pánů z Moravan u Kyjova. Konečně třetí možností je, že Moravany v té době patřily pánům ze Šternberka a Perchta sňatkem získala nejen znak s hvězdou, ale i predikát z Moravan. V moravském dílu Atlasu erbů (Academia Praha, 2003) je znak Perchty ze Švábenic (hrad a městečko u Kyjova) z roku 1307. V erbu jsou čtyři uprostřed spojené střely do kříže. Mohlo by se jednat o stejnou osobu. Tuto variantu podporuje i skutečnost, že v soupisu pramenů je Perchta z Moravan uváděna 14.9.1321 společně s Janem ze Švábenic. Proto je zde tato Perchta uváděna pouze pro úplnost a mezi Vítkovce zařazena nebyla.
            V témže Atlasu pečetí je i pečeť Předoty z Radslavic a z Mutišova z roku 1379. V Atlasu erbů tento znak s růží zařadil Sedláček do dílu Morava. Z toho by se dalo usuzovat, že i Předota patřil k moravské větvi Vítkovců. Protože však Radslavice (též Raclavec) je zaniklý dvůr a ves u Slavonic nabízí se i varianta, že patřil k pánům z Hradce, kterým v té době Slavonice patřily, a Předota bude uveden u pánů z Hradce.
 
 
 
 
 
VÍTKOVCI UVEDENÍ V TÉTO ČÁSTI
 
Adam
31101
Sviták, 1523, † 1536 ?, syn Jana (31001)
Alžběta
31005
moravská větev, 1493, dcera Jiřího (30906)
Anežka
30904
z Borotína ?, 1469, asi dcera Jana (30808) nebo Mikuláše (30807), manžel Hanuš z Koldic
Beneš
30406
z Kosovy Hory, 1354
Beneš
30623
z Kosovy Hory, 1380, 1400, v Chrastavě, syn Mutiny (30515)
Bernart
30624
z Kosovy Hory, 1400, 1418, syn Jana (30516)
Ctibor
30907
moravská větev, 1448
Ctibor
31006
moravská větev, 1480 ?, 1527 ?, snad syn Ctibora (30907), bratři Jaroslav (31007) a Zbyněk (31008), manželka Kunka z Cimburka
Eliška
30811
z Borotína ?, 1432, snad dcera Jana (30706) nebo Heřmana (30707)
Eliška
31002
Svitáková ?, 1478 ?, 1504, snad dcera Mikuláše (30901) nebo Jana (30808), 1. manžel Jan Ilburk, 2. manžel Jan Firšic
Eliška
31104
Svitáková ?, snad dcera Jana (31001)
Eliška
31201
Svitáková ?, 1543, † 1579 ?, dcera Adama (31101), manžel Bořivoj z Donína
Hedvika
31202
Svitáková ?, 1536 ?, dcera Adama (31101)
Heřman
30707
z Borotína, 1410-19 člen zemského soudu,1423 hejtman království,† 1425 ?, syn Mikuláše (30621)
Jan
30405
z Kosovy Hory, též Ješek (30405)
Jan
30516
z Kosovy Hory, zvaný Němeček, 1367, 1394, syn Beneše (30406)
Jan
30622
z Borotína, 1369, † 1370 ?, z Borotína, syn Vítka (30513)
Jan
30706
z Borotína, 1409, 1421, z Landšteina a z Borotína, syn Mikuláše (30621)
Jan
30808
z Borotína, 1426, † 1462 ?, syn Jana (30706) nebo Heřmana (30707), manželka Kateřina z Bubna, potomci Zubové z Landšteina
Jan
30812
z Moravan, 1412?, 1417?, 1437
Jan
30903
Zub ?, 1464, † 1488 ?, snad syn Jana (30808)
Jan
30905
mladší, moravská větev, 1447, snad bratr Jiřího (30906)
Jan
30909
Zub z Moravan, starší 1437, snad bratr Smila (30908)
Jan
30912
z Moravan, mladší, 1437, snad bratr Smila (30908)
Jan
31001
Sviták, 1487, † 1505 ?, syn Mikuláše (30901), manželka Anna z Kopidlna
Jaroslav
31007
moravská větev, 1480 ?, 1527 ?, snad syn Ctibora (30907), bratři Ctibor (31006) a Zbyněk (31008)
Jaroslav
31105
Zub, jinak Ondřej, 1546, 1560
Ješek
30405
z Kosovy Hory, (též Jan), 1359, † 1373 ?, v Lomnici nad Lužnicí, manželka Bětka
Jindřich
30308
z Kosovy Hory, 1272, † 1293 ?, syn Vítka (30203) ?, v Hořicích na Šumavě, potomci neznámí
Jindřich
30514
z Kosovy Hory, 1367, syn Beneše (30406)
Jiří
30906
moravská větev, 1460, 1467, snad bratr Jana (30905)
Jitka
31108
moravská větev, 1515, 1517, manžel Jáchym z Biberšteina
Kateřina
30810
z Borotína, 1400 ?, snad dcera Jana (30706) nebo Heřmana (30707), manžel Čeněk Veselský z Vartenberka
Kateřina
31107
Zubová ?, 1543 ?, snad dcera Václava (31004)
Marie
31203
Svitáková, 1536 ?, dcera Adama (31101)
Mikuláš
30621
z Borotína, 1356, 1376-79 podkomoří, 1380 maršálek, 1382 arcibiskupský hofmistr, 1397 člen zemského soudu, † 1412 ?, syn Vítka (30513)
Mikuláš
30807
z Borotína, 1425, 1437 člen zemského soudu, 1441, z Landšteina a Borotína, syn Jana (30706) nebo Heřmana (30707)
Mikuláš
30901
1454, 1463 purkrabí na Hluboké, dvorský maršálek, 1468-84 nejvyšší písař, † 1484 ?, z Landšteina, snad syn Mikuláše (30807), asi začal užívat přízvisko Sviták
Mikuláš
30911
z Moravan, 1436, 1437, snad bratr Smila (30908)
Mikuláš
31003
Zub, 1517, † 1554 ?, asi syn Viléma (30902)
Mikuláš
31102
Sviták, 1527 ?, † 1541 ?, syn Jana (31001), manželka Žofie Krakovská z Kolovrat
Mutina
30515
z Kosovy Hory, zvaný též Mucek, 1367, syn Beneše (30406)
Ojíř
30603
z Landšteina, hlavní větev
Ondřej
31105
Zub, jinak Jaroslav
Přibyslav
30309
z Kosovy Hory, 1283, 1322, syn Vítka       (30203) ?,
Smil
30908
z Moravan, 1427 ?,  1436, 1437, 1445 ?, snad syn Jana (30812)
Václav
31004
Zub, 1517, † 1524 ?, asi syn Viléma (30902), manželka asi Anna z Kestřan
Vilém
30603
z Landšteina, hlavní větev
Vilém
30809
z Borotína, 1425 ?, syn Jana (30706) nebo Heřmana (30707)
Vilém
30902
Zub, 1462, 1498, syn Jana (30808), manželka Eliška z Ryžemberka
Vilém
31103
Sviták, 1539, † 1542 ?, syn Jana (31001), manželka Kateřina ze Solopysk
Vilém
31204
Sviták, 1558, královský rada, hejtman Nového města Pražského, † 14.5.1612, syn Viléma (31103), 1. manželka Barbora z Rabšteina, 2. manželka Anna Hradištská z Michnic. Poslední mužský člen rodu pánů z Landšteina
Vítek
00101
z Prčice
Vítek
30203
z Klokot
Vítek
30303
ze Skalice
Vítek
30513
z Borotína, 1356, snad vnuk Vítka (30303)
Vítek
30708
z Kosovy Hory, 1420, snad syn Bernarta (30624), poslední této větve
Zbyněk
30910
z Moravan, 1436, 1437, snad bratr Smila (30908)
Zbyněk
31008
moravská větev, 1480 ?, snad syn Ctibora (30907), bratři Ctibor (31006) a Jaroslav (31007)
Zdeněk
31106
Zub, 1532, † 1534 ?, syn Václava (31004)
 
 
 
 
MÍSTA UVEDENÁ V TÉTO ČÁSTI
 
 
Bechlín
Litoměřice
dvůr a ves u Roudnice nad Labem
Bílina
Teplice
hrad a město u Teplic
Bohdaneč
Pardubice
nyní Lázně Bohdaneč, městečko u Pardubic
Bohy
Plzeň-sever
ves u Kralovic
Borek
Plzeň-sever
ves u Kralovic
Borotín
Tábor
městečko a zřícenina hradu u Tábora
Bradlec
Mladá Boleslav
kdysi hrad u Mladé Boleslavi
Brloh
Louny
ves u Cítolib
Břevniště
Česká Lípa
ves patřící k Děvínu
Březina
Pelhřimov
ves u Hořepníka
Březsko
Plzeň-sever
kdysi ves u Slatiny
Buchlov
Uherské Hradiště
hrad u Buchlovic
Bystřec
Pardubice
kdysi ves u Bohdanče
Bystřice
Kroměříž
pod Hostýnem, panství u Holešova
Děvín
Semily
kdysi hrad a městečko u Mimoně
Doubravská hora
Teplice
kdysi hrad u Teplic
Drahotuše
Přerov
ves a kdysi hrad u Hranic
Družcov
Semily ?
zaniklá ves patřící k Děvínu
Frydštein
Jablonec nad Nisou
kdysi hrad u Malé Skály
Helfštein
Přerov
hrad a panství nad Týnem nad Bečvou, u Lipníka nad Bečvou
Heřmanův Choustník
Trutnov
kdysi hrad a městečko, dříve Hradiště, nyní Choustníkovo Hradiště
Hlinec
Plzeň-sever
nyní Hlince, ves u Krašova
Hluboká
České Budějovice
hrad, později zámek u Českých Budějovic
Hořepník
Pelhřimov
městečko u Pacova
Hrádek
Pardubice
ves u Lázní Bohdaneč
Hradiště
Trutnov
později Heřmanův Choustník
Hracholusky
Plzeň-sever
ves u Plzně
Chelčice
Strakonice
ves u Vodňan
Chlumec
Hradec Králové
nad Cidlinou, město a panství
Chrast
Kolín
ves a tvrz u Českého Brodu, snad nynější Chrášťany
Chrastava
Příbram
ves u Sedlčan
Chrastná
Liberec
ves patřící k Děvínu, u Osečné
Jaroslavice
České Budějovice
ves u Týna nad Vltavou
Jeníšov
Semily ?
zaniklá ves patřící k Děvínu
Jesenice
Rakovník
někdy též Jeseník, městečko u Rakovníka
Kamenná Lhota
Tábor
původně Přibíkova, ves u Jistebnice
Katovice
Strakonice
ves u u Strakonic
Kavčinky
Pardubice
kdysi ves u Bohdanče
Kavčiny
Pardubice
kdysi ves u Bohdanče
Klášterská Skalice
Kolín
zřejmě Klášterní Skalice, ves u Českého Brodu
Kněževes
Praha-západ
ves u Hostivic
Kojice
Pardubice
ves u Týnce nad Labem
Komňa
Uherské Hradiště
ves u Bojkovic
Konipas
Pelhřimov
kdysi hrad u Hořepníka
Kosobody
Rakovník
ves u Rakovníka
Kosova Hora
Příbram
dříve Koševes, městečko u Sedlčan, původně s tvrzí, později zámkem
Kostelec
Tábor
ves u Borotína
Kostelec
Mělník
nad Labem, městečko u Neratovic
Kotel
Liberec
ves patřící k Děvínu, u Osečné
Kotopeky
Beroun
ves u Hořovic
Kozojedy
Plzeň-sever
městečko u Kralovic
Krašov
Plzeň-sever
kdysi hrad u Kralovic, později zámek
Krupka
Teplice
hrad a město u Teplic
Lestný
Pelhřimov
snad Lesná, ves u Hořepníka
Libkovice
Litoměřice
ves u Roudnice nad Labem
Lišov
České Budějovice
městečko u Českých Budějovic
Lomnice
Jindřichův Hradec
nad Lužnicí, hrad město a panství
Malenovice
Zlín
hrad u Zlína, později zámek
Mastířovice
Litoměřice
ves u Roudnice nad Labem
Medný
Semily ?
snad kdysi ves patřící k Děvínu
Miličov
Rakovník
ves u Kralovic
Milotice
Hodonín
ves a kdysi tvrz u Kyjova, později zámek
Mírovice
Litoměřice
snad kdysi ves u Roudnice nad Labem
Miřejovice
Litoměřice
ves u Litoměřic
Moravany
Hodonín
ves u Kyjova
Mtihava
Beroun
kdysi ves u Hořovic
Myšlín
Písek
nyní Myslín, ves a kdysi tvrz u Mirovic
Náhlov
Česká Lípa
dříve Náhlá, ves patřící k Děvínu, u Mimoně
Nivčice
Pardubice
kdysi ves u Bohdanče
Novina
Liberec
ves patřící k Děvínu, u Liberce
Nový Světlov
Uherské Hradiště
hrad nad Bojkovicemi u Uherského Brodu
Ocasov
Semily ?
zaniklá ves patřící k Děvínu
Osečná
Liberec
městečko u Děvína
Ostrov
Semily ?
snad kdysi ves patřící k Děvínu
Ostrovec
Plzeň-sever
kdysi tvrz u Kralovic
Petršpurk
Rakovník ?
kdysi hrad a panství u Jesenice
Počáply
Litoměřice
ves u Terezína
Počeplice
Litoměřice
ves u Štětí
Podbradlec
Mladá Boleslav
kdysi samota u hradu Bradlec
Podhořany
Mělník ?
snad ves u Nelahozevsi
Pojhranov
Pardubice
nyní Pohránov, ves Bohdanče
Polohlavy
Semily ?
snad kdysi ves patřící k Děvínu
Prčice
Benešov
kdysi ves s tvrzí, nyní městečko Sedlec-Prčice
Předboř
Teplice
kdysi tvrz a dvůr u Teplic
Předonín
Litoměřice
ves u Roudnice nad Labem
Přibíkova Lhota
Tábor
viz Kamenná Lhota
Radovesice
Teplice ?
snad kdysi ves u Teplic
Rakolusky
Plzeň-sever
zřejmě Hracholusky
Ralsko
Česká Lípa
ves u Mimoně
Rysov
Zlín
kdysi hrad u vsi Provodov u Luhačovic
Skalice
Kolín ?
snad Stříbrná Skalice u Kostelce nad Černými Lesy
Smržov
Jindřichův Hradec
ves u Lomnice nad Lužnicí
Soseň
Rakovník
ves, tvrz a dvůr u Kralovic
Starý Světlov
Zlín
kdysi hrad nad obcí Podhradí u Luhačovic
Střela
Strakonice
ves a hrad, později zámek u Strakonic
Střímany
Plzeň-sever
kdysi ves u Krašova
Svébořice
Semily ?
snad kdysi ves patřící k Děvínu
Svinaře
Beroun
ves u Karlšteina
Šanov
Rakovník
ves a tvrz u Rakovníka
Štěpánov
Teplice ?
snad kdysi ves u Teplic
Štěpánovice
České Budějovice
dříve Štěpánov, farní ves u Lišova
Tuchoraz
Kolín
ves a tvrz u Českého Brodu, později přestavěna na zámek
Turovsko
Hradec Králové
patrně místo u Chlumce nad Cidlinou
Týnec
Kolín
nad Labem, městečko u Kolína
Úlehle
Pelhřimov
zaniklá ves u Hořepníka
Útěchovice
Česká Lípa
ves patřící k Děvínu, u Mimoně
Vildštein
Plzeň-jih
kdysi hrad u Blovic
Vnorovy
Hodonín
kdysi tvrz u Strážnice
Zapy
Praha-východ
nyní Zápy, kdysi tvrz u Brandýsa nad Labem
Zdíkovice
Prachatice ?
ves nejasné polohy, možná Zdíkov nebo Zdíkovec u Stach
Zépce
Praha-východ
kdysi ves u Záp
Zuvačov
Uherské Hradiště
kdysi hrad u Uherského Brodu
Žibřidov
Liberec
snad Žibřidice, ves patřící k Děvínu
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ó - k - Praha 2005
18.08.2009 06:03:17
ptheiner

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1775 | 34%)
Ne (1673 | 33%)
Stránky zdarma
Stránky systému Webgarden
Nashledanou v Jindřichově Hradci v srpnu 2017!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one