Toto jsou stránky pro všechny, kdo s námi prošli (nebo chtějí projít) dlouhou cestu krajem pětilisté růže.

páni z Landšteina - část 2

 
 
 
 
 
 
V ERBU
PĚTILISTÁ RůŽE
 
 
 
III.
 
 
 
PÁNI Z LANDŠTEINA
část 2
 
 
větev landšteinská (od 1311)
 
větev želečská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Karel Komárek
Praha, 2002

 
VILÉM
 
 
 
            Potomky Vítka (30404) byli Smil (30508), Vilém (30509 a snad Zbyněk (30510).
            Smil (30508), pravděpodobně zdědil po svém strýci Smilovi (30403) novohradské panství a také se po něm psal. Snad on nebo jeho strýc získali, nejspíše koupí od Alberta z Boršova, polovinu stropnického zboží. Smil (30508) prodal Stropnici i se vsí Gerleit 25.7.1322 klášteru ve Vyšším Brodě. Později ji asi vyplatil, protože v průběhu 14. století se opět stala součástí panství novohradského. Nějakou dobu se také psal po Ledenicích a držel také Lomnici, Sviny a patrně i Landštein (26.12.1349 Smilo de Landstein), později i Borovany. Uvedené majetky patrně drželi společně s bratrem Vilémem (30509), nebo se v jejich držení střídali, protože i on se uvádí jako jejich majitel. Smilova (30508) manželka se jmenovala Anežka a měla zapsáno věno na zboží lomnickém a svinském. Datum jeho smrti není spolehlivě známo, někdy se uvádí rok 1358. Jejich dcerou byla Keruše (30601), která se provdala za Přibíka (50601) ze Stráže, ale před rokem 1358 ovdověla. Její bratranci Ojíř (30604) a Vítek (30606) společně drželi zboží svinské a 25.2.1358 uznali nároky Keruše (30601) na Borovany a ves Žďár s tím, že nesmějí Borovany za jejího života vyplácet pokud se znovu neprovdá. Žďár jim měl po její smrti připadnout, kdežto Borovany byly připojeny k Novohradskému panství a kolem roku 1400 odprodány.
            V pátém dílu, věnovaném jižním Čechám, Hradů, zámků a tvrzí v Čechách na Moravě a ve Slezsku, zpracovaném kolektivem autorů pod vedením dr. Karla Třísky (Svoboda, Praha, 1986) je v přiloženém rodokmenu pánů z Landšteina uveden také Zbyněk (30510) v letech 1330 až 1348. Žádné další údaje o něm však nebyly dohledány.
Vilém (30509) je doložen poprvé roku 1315 kdy potvrdil, že drží od kláštera Korunského ves Dobruš. Roku 1316 byl spolu s Janem z Vartemberka vedoucí osobností vzpoury proti králi Janovi po zatčení Jindřicha z Lipé (26.11.1315). Po jeho propuštění (17.4.1316) se stal jedním z hlavních ručitelů. Byl také ústřední oporou dalšího odboje roku 1317 v jižních Čechách. Téhož roku se také účastnil ve Vídni dohody české šlechty s římským protikrálem Fridrichem Habsburským proti králi Janovi (22.12.1317). Král se osobně proti Vilémovi (30509) vypravil v prosinci roku 1317, ale hrad Hlubokou, kterou mu patrně počátkem roku zastavil (téhož roku Vilém (30509) potvrdil královo darování podacího práva ve Vodňanech, příslušných k Hluboké, Drkolenskému klášteru), se dobýt nepodařilo. Najaté královské německé vojsko plenilo jeho statky a také okolní statky pánů z Hradce, z Ústí a z Rožmberka. Důsledkem byla schůzka české šlechty 2.2.1318 na Zvíkově u Petra (20501) z Rožmberka, který do té doby byl královým straníkem. Na sněmu v Domažlicích 23.4.1318 byl král donucen ustoupit a získal opět podporu šlechty. Od této doby také Vilém (30509) a Petr (20501) postupovali ve vzájemné shodě. O jejich významu svědčí i skutečnost, že papež zvláštními listy z 13.5.1318 žádal nejen krále, ale i oba Vítkovce a Jindřicha z Lipé o podporu inkvizitorů vysílaných do Čech a Polska.
Ve sporech krále Jana s královnou Eliškou roku 1319 podporoval Elišku a zřejmě se i účastnil obrany Prahy společně s Vilémem z Valdeka proti králi 10.7.1319. Již 11.7. jim přitáhl na pomoc Petr (20501) z Rožmberka a král upustil od obléhání. Ještě téhož roku, po urovnání sporů, se Vilém (30509) účastnil královy výpravy do Slezska a Dolní Lužice. Byl také účastníkem smíření krále s rakouskými vévody 18.9.1323. Od mnichů z Ústí nad Lužnicí koupil 26.5.1327 dědictví po Ojířovi (30503), tj. třetinu hradu a městečka Sviny a ves Trutmaň. Účastnil se také 20.11.1327 jednání s korutanským vévodou Jindřichem v Meránu. V zimě 1328 až 1329 se účastnil králova tažení do Pruska a Litvy, patřil mezi korunní rádce a účastnil se uzavření spojenecké smlouvy s řádem německých rytířů. A 24.8.1332 byl svědkem smlouvy o přátelství mezi císařem Ludvíkem a králem Janem v Norimberce. Roku 1333 se účastnil výpravy skupiny českých šlechticů do Merána, která přivedla markraběte Karla zpět do Čech a která také Karla po návratu podporovala. V letech 1333 až 1336 zastával úřad podkomořího. Při uzavření příměří mezi císařem Ludvíkem a králem Janem 16.9.1335 v Řezně byl Vilém (30509) jedním z rukojmích na straně českého krále. Podle listiny z 1.8.1336, s ohledem na vzácné služby Petra (20501) z Rožmberka a Viléma (30509) z Landšteina, zajišťuje jim král „přednost před všemi obyvateli české země, pány a šlechtici a jinými osobami jakéhokoliv stavu“. Vilém (30509) doprovázel roku 1338 markraběte Karla do Uher.
Když byl král Jan donucen 20.3.1339 ve Frankfurtu složit manskou přísahu císaři Ludvíkovi, měl k ní přistoupit i Vilém (30509), vedle markraběte Karla, Petra (20501) z Rožmberka a dalších předních šlechticů. Všichni však odmítli. Na žádost vévody Albrechta II. společně s Ludvíkem z Őttingen vymezili hranice mezi třeboňským a vitorazským panstvím. Jeli po hranicích a 7.11.1339 tu jízdu sepsali. Vilém (30509) poddal králi Janovi roku 1318 Landštein s Bystřicí v manství a 3.6.1341 také Nové hrady, Třeboň a Lomnici. Pochopitelně se účastnil korunovace krále Karla 2.9.1347 v Praze. Ten také potvrdil 26.7.1348 veškeré svobody a výsady rodu Landšteinského. Vilém (30509) byl v letech 1342 až 1351 hejtmanem na Moravě, od roku 1351 pražským purkrabím. Roku 1350 byl, společně s olomouckým biskupem Janem Volkem, císařem vyslán do Bavorska pro klenoty a svátosti Římské, které převzali 12.3. v Mnichově od Ludvíka Braniborského a 21.3. je přivezli na Vyšehrad.
Jako nejvyšší purkrabí se roku 1351 u Hluboké připojil k Rakušanům pronásledujícím Jindřicha (40701) z Hradce a společně jej v bitvě u Zámostí 16.11.1351 porazili. Tyto a následující události jsou popsány ve druhém sešitu pánů z Hradce v kapitole Válka růží. Zemřel roku 1356 okolo svátku sv. Jiří. Ještě 20.3.1356 podával faráře ke kostelu ve Štěpánově. Po Vilémově (30509) smrti byla Hluboká zase vyplacena ke královské komoře.
Vilém (30509) byl, vedle Petra (20501) z Rožmberka, nejbohatším pánem v jižních Čechách. Zůstalo po něm šest synů a dvě dcery: Jan (30602), Vilém (30603), Ojíř (30604), Litold (30605), Vítek (30606) a Petr (30607), z nichž byli poslední dva při otcově smrti ještě nezletilí, Anežka (30608) a další dcera (30609) neznámého jména.
Tomuto historickému období věnovala Ludmila Vaňková řadu románů. Vilém (30509) je hlavní postavou románu Pán stříbrné růže (Švarc-Šulc, Praha, 2005), který se odehrává v období od roku 1304 (vpád Habsburského vojska do Čech) do roku 1347 (smrt Petra (20501) z Rožmberka). Významnou roli má i v románu Válka růží (Šulc-Švarc, Praha 2006), který popisuje události od roku 1347 (korunovace Karla a Blanky v Praze) do roku 1357 (položení základního kamene ke kamennému (Karlovu) mostu).
 
 
VILÉMOVI POTOMCI
 
 
 
            Po otcově smrti, snad ještě před rokem 1358 si Vilémovi (30509) synové zděděné statky rozdělili. Jan (30602) obdržel polovici panství Třeboňského, Vilém (30603) patrně dostal finanční hotovost a nějakou dobu snad držel Lomnici, Ojíř (30604) držel polovinu Svin, Lomnici, Bystřici a Lutovou, (Ojíř (30604) a Vítek (30606) drželi roku 1358 Lomnici a Sviny společně, Vítek (30606) prodal roku 1359 polovici Svin), Litold (30605) převzal Landštein s Bystřicí, druhou polovinu Třeboně, vsi Suchdol a Šalmanovice, Vítek (30606) měl Nové Hrady, Borovany a polovinu Svin, roku 1369 byl pánem na Ledenicích a roku 1379 získal Lipnici, Petr (30607) se stal mnichem a pravděpodobně rovněž dostal nějako finanční náhradu. Přes toto rozdělení však patrně držení některých statků různě spojovali a zase rozdělovali. Téměř všechno dědictví však postupně rozprodali. Již 29.6.1356 společně v Bystřici prodali čtvrtinu hradu Tyrnšteina rakouskému knížeti Albrechtovi.
            Jan (30602), který se věnoval duchovnímu stavu je doložen od roku 1352. Roku 1353 byl pražským kanovníkem a roku 1367 mělnickým, zemřel asi roku 1389. Jako probošt vedl ve svém domě na Újezdě pohoršlivý a nemravný život, kterého se účastnili i jeho bratři Vítek (30606) a Litold (30605). Tento život byl zřejmě velmi nákladný a Jan (30602) prodal 23.9.1366 polovinu města Třeboně, vsí Břílic, Branné a Ludně, celé vsi Hrachoviště, Kramolín a Jílovici větší a menší bratrům z Rožmberka. Za to od nich dostal kromě peněz také vsi Radovesice a Bludy. V Třeboni zůstal Janovi (30602) pouze mlýn a louka u vsi Spolí, obojí prodal 21.1.1372 bratrům Landerům v Třeboni. Roku 1359 vystupuje v Třeboni společně s Litoldem (30605) a 18.8.1359 byl svědkem při prodeji Nových Hradů a dalších statků bratrům z Rožmberka.
            Vilém (30603) se rovněž stal duchovním a již za otcova života roku 1353 se stal proboštem vyšehradským. Krátce před smrtí zřídil novou kapli Božího těla a sv. Petra a Pavla na Lomnickém hradě, kterou 16.5.1359 obdaroval platy ve vsích Sádek a Slověnice. Svědky byli Ojíř (30604) a Jan z Kosové Hory. Jako vyšehradský probošt byl i královským kancléřem až do své smrti 30.11.1360. Jeho statky zdědil Ješek (30405) (Jan) z Kosovy Hory a po vyrovnání s Vilémovými (30603) bratry byl roku 1360 pánem na Lomnici. Datum Vilémovy smrti, které uvádí August Sedláček, je však v rozporu s dalšími údaji. Týž August Sedláček konstatuje na jiném místě, že roku 1380 spravoval celé Křivoklátsko, nebo snad jeho části, Vilém z Landšteina (zde však mohlo dojít k záměně s Vítkem (30606), který jako nejvyšší komorník spravoval ve stejné době rovněž královský hrad Bezděz). František Palacký uvádí, že v letech 1381 až 1382 byl Vilém z Landšteina vyšehradským proboštem. Pokud jsou tyto skutečnosti pravdivé musí být datum jeho smrti chybné. Jeho synovec Vilém (30701) nebyl vyšehradským proboštem (a ani žádný jiný člen rodu) a roku 1380 byl zřejmě ještě nezletilý. Vilémové z vedlejších větví pánů z Landšteina v tomto období prakticky nepřichází v úvahu, a nepravděpodobnost existence dalšího jinak neznámého Viléma ve stejné funkci v krátkém časovém odstupu téměř hraničí s jistotou.
            Také Ojíř (30604) byl duchovním a stal se 13.12.1342 kanovníkem olomouckým, ale nikdy se vysvětit nedal. Společně s Vítkem (30606) se roku 1349 připomínají jako páni na Nových Hradech a Bystřici, drželi svinské statky a 25.2.1358 uznali nároky ovdovělé sestřenice Keruše (30601) na Borovany a ves Žďár s tím, že nesmějí Borovany za jejího života vypláceti pokud se znovu neprovdá. Žďár jim měl po její smrti připadnout. V té době asi své statky spojili a oba společně roku 1358 podávají faráře ke kostelu v Nových Hradech. Následujícího roku, 4.2.1359 potvrdili svobodu cla klášteru vyšebrodskému. Pak asi své statky opět rozdělili. Heřman (40705) z Hradce uzavřel 13.7.1359 smlouvu s Ojířem (30604) o stavbě Stankovského rybníka. Když Vítek (30606) prodával 18.8.1359 hrad a město Nové Hrady bratrům z Rožmberka, byl Ojíř (30604) mezi svědky. Po Vilémově (30603) smrti se Ojíř (30604) vzdal 4.12.1360 veškerých nároků na jeho statky a za právoplatného dědice uznal Ješka (30405) z Kosovy Hory. V té době mu také patřila ves Šejby u Nových Hradů.
            V nedokončeném románu Jana Slezáka Karlštejn (Kohout, Praha, 1948) autor mimo jiné popisuje milostný příběh Katuše z Bílkova s kameníkem Bohuslavem. Katuše se potom roku 1347 (podle tohoto románu) provdává za Ojíře z Landšteina. Z dalších souvislostí plyne, že by jím měl být právě Ojíř (30604). Ten však již roku 1342 byl olomouckým kanovníkem a, i když nebyl vysvěcen, nemohl se tedy oženit.
            Litold (30605) se společně s Ojířem (30604) účastnil 27.3.1356 vysvěcení hradu Karlšteina. V Třeboni roku 1359 vystupuje společně s Janem (30602). Bratrům z Rožmberka prodal 19.12.1362 Suchdol a Šalmanovice, kde snad v té době bývala tvrz. Jeho polovinu Třeboně držel 21.5.1365 Vítkovec Ješek (30405) z Kosovy Hory. Někdy v té době také držel v zástavě Borovany od pánů z Rožmberka. Snad v letech 1355 až 1367 držel také Vožici. Roku 1369 držel Drahov společně s Vítkovcem Dobešem (40610) z Bernartic a z Mezimostí a téhož roku měl nějaká práva ke Kamberku. Byl také svědkem při prodeji Nových Hradů 18.8.1359. Snad v té době připadlo patrně prodejem panství landšteinské a bystřické králi Václavovi, od kterého je roku 1381 získali Krajířové z Krajku. Litold (30605) se účastnil pohoršlivého života svého bratra Jana (30602), což patrně vedlo k jeho velkému zadlužení a následně ke ztrátě rodových statků.
            Vítek (30606), který byl roku 1356 ještě nezletilý (přesto je však údajně roku 1349 uváděn, vedle Ojíře (30604), jako pán na Nových Hradech a Bystřici), držel společně s Ojířem (30604) svinské statky, 25.2.1358 uznali nároky Keruše (30601) na Borovany a ves Žďár a 4.2.1359 potvrdili vyšebrodskému klášteru svobodu cla. Na Příběnicích prodal Vítek (30606) 18.8.1359 hrad a město Nové Hrady, polovinu městečka Stropnice, část městečka Svin s tvrzí, vsi Ledrtál, Štiptoň, Biňov, Kroučov, Bukovou, Žďár a Borovany bratrům z Rožmberka. Poslední splátka byla zaplacena počátkem roku 1363. Společně s Ješkem (30405) z Kosovy Hory prodali 6.4.1365 nějaká zboží bratrům z Rožmberka. I Vítek (30606) se účastnil pohoršlivého života Jana (30602). Snad roku 1369 získal Vítek (30606) Ledenice od Vchyny z Ledenic a pravděpodobně on začal zdejší hrad nazývat Landšteinem a držel také Mezimostí. Roku 1374 prodal nějaké platy ve vsi Českém Ohrazení k oltáři sv. Petra, Pavla a Martina v Budějovicích a roku 1378 prodal plat v Kojákovicích faráři kostela ve Vavřinčicích.
            Mezi ručiteli smlouvy krále Václava IV. a rakouského vévody Leopolda 23.6.1379 byl také nově jmenovaný nejvyšší komorník Vítek (30606). Jako takový se v letech 1379 až 1380 podílel na správě královského hradu Bezdězu (a možná také Křivoklátu). Král Václav mu dal 1.11.1379 dědičně Lipnici a město Brod (Německý, nyní Havlíčkův) a vydal k tomu několik majestátů. Vítek (30606) však v průběhu několika málo let zemřel. Manželka Kateřina postoupila roku 1387 vsi Českého Ohrazení uvedenému oltáři v Budějovicích a roku 1401 koupila v Praze dům. Jejich potomky byl syn Vilém (30701), při otcově smrti nezletilý a dcera Eliška (30702).
            Petr (30607), při otcově smrti roku 1356 rovněž nezletilý, se stal mnichem. Při dělení majetku pravděpodobně dostal finanční náhradu a snad brzy zemřel, protože se více neuvádí.
            Dcera Anežka (30608) je uváděna roku 1355. Její první manžel pocházel z rodu pánů z Kuenringu, druhým byl Hynek z Lichtenburka. Jméno druhé dcery (30609), která byla provdána za Alšíka ze Šternberka není známo.
 
 
 
 
 
 
BYSTŘICE
 
 
            První zpráva o Bystřici je z roku 1188 a týká se patrně osady založené dolnorakouskými Zöbingy. Nová Bystřice byla založena poněkud severněji patrně Vilémem (30509) z Landšteina. V majestátu z 3.6.1341 se uvádí hrad Landštein a město Bystřice (castrum Landstein et civitas Wistricz). Roku 1381 dostal landšteinské panství s Bystřicí Kunrat z Krajku. Při dohodě o sňatku jeho syna s Klárou (40908) z Hradce 23.4.1384 slibuje nevěstě věno na městě a hradu (stat und purk) Bystřici a příslušných vesnicích. A to je také první zmínka o zdejším hradu. Kunratovi synové měli na počátku 15. století tuhé rozepře s pány z Rožmberka a z Hradce. Při nich Jan (40901) mladší z Hradce dobyl zdejší hrad i město a vrátil je teprve po uzavření příměří 6.1.1405. Roku 1420 dobyl hrad i město Jan Žižka a zajal manželku i děti Lipolta z Krajku. Město i hrad pak nechal zbořit a vypálit. Lipoltův nástupce Volf Krajíř je obnovil a roku 1482 zdejší zámek obýval.
            Roku 1489 k Bystřici patřily vsi Kunějov, Purštal, Lhota, Peršlák, Albeř, Zišpachy, Artolec, Minšlák, Vaisinpach, Kaproun, Žíče, Mirochov, Cep, Cižkrajov a pustá ves Pranšlaky. Kunrat založil 24.6.1501 klášter Paulanů při kostele sv. Trojice. Po shoření desek zemských bylo roku 1550 znovu vloženo panství bystřické a to zámek s městem a vsi Peršlák (Bernschlag), Chlum (Chlumec), Albeř, Zišpachy (Sichelbach), Minšlák (Münchschlag), Lhota (Neustift), Purštal (Burgstall), Gotprun, Kuňov, Mirochov, Žiteč, Stříbřec (Silberlos), Lutová, Olešná německá, Rejchýř (Reichers), Kebharec (Gebharz) a Pranšlaky (Braunschlag). Panství bylo 14.7.1575 prodáno Janovi staršímu z Lobkovic a 29.3.1602 je koupil Radslav ze Vchynic a z Tetova (tento rod později užíval jméno Kinský). Za jeho držení se nacházelo ve velmi dobrém stavu.
            Koncem roku 1607 postihl město i zámek požár, zámek byl roku 1610 obnoven a 18.7.1615 prodán Lucii Otilii (41505) Slavatové z Hradce. Již roku 1619 obsadil město i zámek císařský generál Dampier. Po porážce stavovského povstání se Slavatové na Bystřici vrátili. Roku 1651 postihl zámek i město další požár. Krátce na to byl zámek znovu vystavěn. Po vymření Slavatů přešla roku 17.11.1693 dědictvím Bystřice na Jana Leopolda z Fünfkirchenu. Krátce před tím, 22.6.1691 však město i se zámkem opět zcela vyhořelo. Další požár postihl Bystřici 10.5.1774. Byly provedeny jen nejnutnější opravy a od té doby zámek chátral, panství bylo zadluženo a majitelé se často střídali. K největší devastaci zámku došlo kolem roku 1810, kdy byl jeho majitelem Ignác Roubal. Roku 1945 přešel objekt do správy MěNV, byly v něm zřízeny kanceláře, byty a skladiště.
            Původní středověký gotický hrad byl v severovýchodní části města. Kolem čtvercového nádvoří byla čtyři jednopatrová křídla, hrad byl opevněn hradbami, vodními příkopy a valy. U brány byla věž, další pak u východního křídla. Renesanční přestavba zasáhla hlavně východní trakt kde zmizela věž, na dvorní straně byla vsazena arkáda a na nádvoří postavena kašna. Věž u brány v západním křídle byla částečně zbourána a osazen renesanční portál. Na bývalém předhradí byla asi založena zahrada. U zámku zůstaly na jižní a severní straně zachovány zbytky hradeb.
            Město bylo rovněž opevněno, hradby navazovaly na hrad. Jejich zbytky zůstaly na jižní straně města. Pražská brána byla zbořena roku 1825, Vídeňská roku 1856. Jednolodní kostel sv. Petra a Pavla je původně gotický z poloviny 14. století, z té doby je zachován presbytář, v sedmdesátých letech 14. stol. byla přistavěna severní kaple sv. Barbory, roku 1653 obnovena loď, 1655 věž a 1678 sakristie. Kostel byl barokně přestavěn v letech 1696 až 97, věž přestavěna 1786 až 88. Zařízení je barokní z 2. poloviny 18. století. Jednolodní bývalý hřbitovní kostel sv. Kateřiny je goticko-renesanční asi z roku 1585, upraven roku 1686, sakristie je z roku 1771, restaurován roku 1888. Zařízení většinou pseudoslohové z 19. století. Kolem náměstí je řada empírových domů z 19. století.
            Datum udělení znaku není známo, snad k němu došlo v 1. polovině 16. stol. Na modrém štítě jsou 2 stříbrné věže s červenými střechami a zlatými makovicemi. Mezi věžemi je stříbrná hradební zeď s otevřenou branou a vytaženou zlatou mříží. Pod ní je kosmo dělený bílo-červený štítek Krajířů z Krajku. Nad hradbou je stříbrný štítek se zlatě korunovanou černou orlicí.
 
 
 
 
 
 
 
LIPNICE
 
 
            Počátky hradu nejsou jasné. V letech 1238 až 1249 se připomíná Ctibor z Lipnice, jehož syn Bernart se roku 1308 psal z Cimburka. Poprvé se připomíná jako hrad (castrum) roku 1316, kdy jej držel Rajmund z Lichtemburka, který společně s bratry roku 1309 držel také Německý Brod. Krátce nato prodal Lipnici Řehníkovi z Dražic, ale ta brzy z neznámých důvodů propadla králi. Král Jan ji roku 1319 dal Jindřichovi z Lipé jako část splátky za Žitavsko. Páni z Lipé roku 1370 nebo krátce před tím prodali Lipnici císaři Karlovi, který ji společně s Brodem zastavil roku 1376 bratrům z Kunštátu a Poděbrad. Král Václav dal roku 1379 Lipnici a Brod dědičně Vítkovi (30606) z Landšteina a dovolil mu aby ji vyplatil. Po Vítkově (30606) smrti ji držel Jindřich Škopek z Dubé, snad jako poručník nezletilého Viléma (30701), který zde jako pán vystupuje od roku 1390. Tento Vilém (30701) však zřejmě zemřel velmi mlád, brzy po něm i jeho syn Vítek (30802) a Lipnice tak přešla na Kateřinu (30801), provdanou za Čeňka z Vartemberka, který zemřel roku 1425. Nároky na Lipnici si činil Oldřich (20803) z Rožmberka, ale zmocnil se jí Jan Smil z Křemže, jeden z hejtmanů Táborské jednoty. Roku 1436 ji Smil postoupil Mikuláši Trčkovi z Lípy, který snad již roku 1437 zahájil důkladnou přestavbu hradu. Jeho potomci prodali roku 1561 zámek Lipnici s městem, město Německý Brod a několik vesnic Františkovi hraběti z Thurnu. Asi roku 1594 koupil Lipnici Jan Rudolf Trčka z Lípy. Po zavraždění jeho syna s Albrechtem z Valdšteina roku 1634 jejich jmění propadlo. Císař Ferdinand II. daroval roku 1636 Lipnici Matoušovi z Vernier. Za třicetileté války bylo město i hrad obsazeno Švédy. Roku 1760 koupil zámek Karel Josef hrabě Palm a roku 1842 jej získali Trautmansdorfové. Část věže se zřítila 27.12.1847. Následně 19.9.1869 vyhořel celý zámek. Později jej získal Klub českých turistů a od roku 1918 byl opět opravován.
            Hrad umístěný na protáhlém hřebeni nad hlubokým údolím potoka byl přestavován a obydlen až do požáru v roce 1869. U vchodu do vlastního hradu na východní straně stála mohutná čtverhranná věž, jejíž severní a západní část zdi se zřítila při vichřici roku 1849, jižní a část východní zdi se sesula roku 1916. Za průjezdem bylo nevelké předdvoří a druhá věžová brána, která však byla při přestavbách v 15. a 16. století odstraněna. V jihozápadní hradbě je velká bašta, do které byla vestavěna hradní kaple. Nádvoří bylo z jedné strany uzavřeno vysokou hradební zdí. V západní části nádvoří je hradní palác s mocnou velkou věží. Na severozápadní straně byl postaven Thurnovský dům, tzv. nový palác, vedle velké věže, zvané Samson. Její horní část byla v 1. polovině 16. století přestavěna. Druhý palác byl budován postupně, jeho druhé patro bylo při renesanční přestavbě v osmdesátých letech 16. století sneseno a postaveno znovu. Kaple sv. Vavřince je šikmo vklíněna do bašty v jihozápadní hradební zdi a vcházelo se do ní zcela neobvykle presbyteriem, které zůstalo v podstatě zachováno v původním stavu. Loď byla roku 1683 barokně přestavěna, opravy provedeny roku 1936. Původní stavba neobvyklého typu hradu vznikla kolem roku 1310, kaple byla dostavěna asi ve dvacátých letech téhož století. Dosti zachované nástěnné malby v presbyteriu jsou ze druhé čtvrtiny 14. století. Za kaplí je pozdně gotické křídlo. Na západním výběžku hřebene je na místě staré hradní bašty nad kostelem barokní zvonice z 1. pol. 18. století.
            Současně s hradem bylo na jihozápadním úpatí hřebene budováno také podhradí, později městečko s kostelem sv. Víta, ohrazeno a hradbami připojeno ke hradu. Na východní straně hradeb byla Dolní brána (zůstaly nepatrné zbytky), na jižní Horní brána (zbořena po požáru roku 1869) a na západní čtverhranná věž. Jednolodní farní kostel sv. Víta, původně gotický a připomínaný roku 1347, byl zcela přestavěn pozdně goticky, kolem roku 1700 přistavěna kaple P. Marie, roku 1869 vyhořel, opraven roku 1914. Západní štít je barokní z doby kolem roku 1700, některé prvky jsou pozdně gotické snad z doby před rokem 1500. Barokní zařízení bylo upraveno kolem roku 1870, kazatelna je empírová, kolem roku 1800.
            Karel IV. udělil Lipnici roku 1370 městské právo Německého Brodu. Datum udělení znaku není známo, pravděpodobně vychází z pečetí té doby, protože obsahuje znak pánů z Lipé, kterým krátce předtím patřila. V modrém štítě jsou dvě stříbrné věže, každá s otevřenou bránou bez vrat a s vytaženou mříží, a s červenými střechami se zlatými makovicemi. Věže jsou spojeny stříbrnou hradební zdí. Na ní, v dolní části, je umístěn zlatý štítek se zkříženými černými ostrvemi, znak pánů z Lipé.
            Podle pověsti založili zdejší hrad na hoře pokryté lipovými sady Moravané roku 800 kdy v Čechách vládl kníže Mnata. Usadili se zde a přepadávali české dědiny. Po několika neúspěšných pokusech jej Čechové dobyli. Roku 802 předstírali útok menším oddílem vojska, který se po odražení dal na útěk. Moravané jej pronásledovali, byli však napadeni vojskem ukrytým v záloze a poraženi. Hrad byl potom vypálen. Jiná pověst vypráví o stříbrných dolech ve skále pod hradem. Po delší době marného dolování byla objevena bohatá ložiska. Po jejich vytěžení narazili horníci na jeskyni, ve které stál stříbrný kůň, který byl dopraven na Vyšehrad a uložen k zemským pokladům. Na místě nálezu pak bylo založeno městečko. Třetí pověst vypráví příběh tajemného a ukrutného rytíře. Ten unášel z okolí mladé dívky a zavíral je do Samsonovy věže. Dívky, které jej omrzely pak shazoval do hladomorny. Věž byla opatřena těžkými železnými vraty a zámkem který se dal otevřít pouze zvenčí. Jediný klíč k zámku nosil stále u sebe. Po nějakém čase opět jednu unesl a když vstoupil do věže, pohněván jejím odporem, zabouchl za sebou dveře.
 
 
 
LANDŠTEIN (u Českých Budějovic)
            Kolem roku 1369 získal Vítek (30606) z Landšteina městečko Ledenice. Na vyvýšeném ostrohu na jižní straně městečka stával hrad. Zda již v této době nebo zda jej teprve Vítek (30606) postavil není známo. Někdy před rokem 1381 získal (pravděpodobně koupil) král Václav od Litolda (30605) rodový hrad Landštein. A byl to pravděpodobně Vítek (30606), který začal takto nazývat zdejší hrad. Po roce 1404 získali zdejší statky Rožmberkové a připojili je k třeboňskému panství. V té době byl již hrad opuštěn. Při vkladu rožmberského panství do zemských desek roku 1541 je hrad uváděn jako zbořený. Na jeho místě byly po roce 1611 postaveny čtyři zemědělské usedlosti.
Ledenice byly již roku 1398 městečkem a užívají znak pánů z Landšteina, tedy v červeném poli stříbrnou růži se zlatým semeníkem a zelenými kališními lístky. Datum udělení znaku není známo.
 
 
 
 
 
 
KONEC HLAVNÍ VĚTVE RODU
 
 
 
            Vilém (30701) byl v době otcovy smrti nezletilý, ale již roku 1389 držel farní ves Střížov u Borovan. Jeho poručníkem byl patrně Jindřich Škopek z Dubé, který roku 1386 držel Lipnici. Ale již od roku 1390 vystupuje, jako pán na Lipnici, Vilém (30701) a dosazuje faráře do Řečičky. Král Václav mu téhož roku zastavil tvrz Veselí s městečkem a příslušenstvím. Oldřich (20604) z Rožmberka poslední vůlí z 16.2.1390 odpustil Vilémovi (30701) část dluhu jeho otce Vítka (30606). Vilém (30701), který jmenoval roku 1396 faráře ve vsi Oslov, udělil obyvatelům Mezimostí, Ledenic a vesnice Štěpánovice 29.4.1398 právo odkazovat majetek, povolil jim řemesla a vaření piva. Listem z 5.5.1396 na hradě Lipnici daným, potvrdil svobody města Brodu a roku 1398 dal obyvatelům městečka Lipnice (Staré Lipnice), stejně jako obyvatelům Nové Lipnice zvané též Dolní město právo volného nakládání se svým majetkem. Asi roku 1396 obdaroval kapli sv. Vavřince na hradě Lipnickém, jejíž správce Petr právě zemřel. Nadal ji jako kolegiátní kostel, zřídil při ní kapitulu, totiž děkana a šest kanovníků, a věnoval jí vesnice Kyžlice, Vilémovice a Bystrá. Prvním děkanem stal se Pelhřim (30620) z Roudného, z vedlejší větve Želečských z Landšteina. Zřízení kapituly potvrdil roku 1397 pražský arcibiskup Wolfram ze Škvorce. Vilém (30701) roku 1398 daroval plat z Dolního města pro oltář sv. Jana a sv. Matěje v kostele pražském.
            Král Václav jmenoval, snad již roku 1390, Viléma (30701) nejvyšším komorníkem. Vilém (30701) se však roku 1393 přidal k jednotě panské, v jejímž čele stál Jindřich (20701) z Rožmberka a 5.5.1394 se účastnil sjezdu české šlechty a markraběte Jošta v Praze. Zúčastnil se také zasedání nejvyššího zemského soudu 12.6.1394. Zemřel mlád v červnu 1398 a zanechal nezletilé sirotky, jejichž poručníkem se stal Jindřich (20701) z Rožmberka. Jeho potomky byli synové Vítek (30802) a snad Jan (30803) a dcera Kateřina (30801).
            Vilémova (30701) sestra Eliška (30702) se vdala za Boreše z Oseka a měla nějaká práva k Ledenicím.
            Rovněž Vítek (30802) byl při otcově smrti nezletilý. Král Václav ho roku 1405 jmenoval popravcem kraje Čáslavského. Zřejmě zemřel velmi brzy, snad roku 1407 nebo 1408, protože jinde není uváděn a právě roku 1408 přechází lipnický hrad na jeho sestru. Jím také v mužské linii končí hlavní větev pánů z Landšteina.
            Kateřina (30801) se provdala za Čeňka z Vartemberka, (zemřel 17.9.1425), který se tak stal držitelem Lipnice.
            Podle rodokmenu pánů z Landšteina (dr. Karel Tříska a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku, díl V. Jižní Čechy, Svoboda, Praha, 1986) byl snad Vilémovým (30701) synem také Jan (30803). Je zde však uveden bez dalšího údaje a s otazníkem. Ani o něm nebyly žádné údaje nalezeny.
 
 
 
 
 
 
 
ŽELEČTÍ Z LANDŠTEINA
 
 
            Jednou z vedlejších větví pánů z Landšteina byli páni ze Želče. August Sedláček předpokládá, že páni ze Želče pochází od Vítka (30303) ze Skalice, který je doložen v letech 1265 až 1266. Jeho potomkem měl být jakýsi Hostislav (30511), který žil za Karla IV. a měl několik synů. Protože Karel IV. se narodil až roku 1316 lze s velkou pravděpodobností předpokládat, že tento hypotetický Hostislav (30511) byl Vítkovým (30303) vnukem. V té době vystupuje řada členů této větve, jejich vzájemné vztahy nejsou však zcela jasné. Proto je nutné přiložený rodokmen chápat jako jednu z možných variant.
            Hostislavovým (30511) bratrem snad byl Vítek (30512), který žil asi uprostřed 14. století na Roudné. S manželkou Bolkou měl tři syny. O Jindřichovi (30618) není známo nic, Jan (30619) řečený Růže z Roudného držel roku 1388 Hostinice u Budyně a obdaroval kostel v Brozanech. Konečně Pelhřim (30620) byl roku 1392 vikářem v kostele v Čestině a roku 1396 se stal farářem ve Veselí nad Lužnicí. Po zřízení kapituly na Lipnici roku 1396, potvrzené roku 1397, se stal jejím prvním děkanem. Poslední zmínka o něm je z 25.1.1405, kdy obdaroval klášter v Ústí, přičemž si vymínil zádušní slavnosti za rodiče a bratry.
            Hostislavovými (30511) potomky snad byli Jan (30611), Přibyslav (30612), Vilém (30613), Filip (30614), Vítek (30615), Petr (30616) a možná i Ofka (30617). Ofka (30617) ze Želče se uvádí v letech 1402 až 1412 bez bližšího určení. Mohla tedy případně být i dcerou Vítka (30512).
            Jan (30611) zemřel roku 1397, Přibyslav (30612) ze Želče byl roku 1360 farářem v Křesině, roku 1374 ve Stráži a roku 1393 v Sedlci. Zemřel roku 1404. Vítek (30615) ze Želče roku 1378 se stal farářem v Soběslavi, roku 1385 svědčil v nadační listině za duši Přibíka z Dráchova a roku 1397 koupil úrok z lánů ve Skalici od bratra Viléma (30613), který připojil k soběslavskému kostelu. Zemřel asi kolem roku 1404.
            Vilém (30613) ze Želče, který vystupuje často jako svědek od roku 1370, držel nějaké statky na Moravě. Koncem století k jeho majetku patřila také Skalice u Soběslavi. Roku 1398 založil, společně s Jindřichem (20701) z Rožmberka a jeho synem Petrem (20801) oltář Božího těla při farním kostele v Soběslavi. Držel také Kozlov u Strakonic a ves Hajany. Tvrz Kozlov prodal roku 1398 obyvatelům vsi. Od manželky Elišky obdržel roku 1406 polovinu domu v Praze a ve stejném roce bez potomků zemřel.
            Petr (30616) je uváděn v letech 1364 až 1367 jako spolupatron kostela v Borovsku (na Čáslavsku) a někdy také jako svědek. Sídlil v Radimovicích a po smrti Viléma (30613) patrně zdědil Kozlov. Společně se synem Joštem (30705) listem z roku 1409 zprostili poddané v Kozlově všech robot a prodali jim popluží při tvrzi i s tím místem, na kterém tvrz stála a dovolili tvrz zbořit nebo opravit. Petr (30616) asi brzy potom zemřel. Jošt (30705) zdědil po strýci Vilémovi (30613) dům v Praze, který roku 1407 prodal. Roku 1408 byl žoldnéřem v Rakousku a roku 1415 se připojil ke stížnému listu české šlechty proti upálení Mistra Jana Husa. Účastnil se také roku 1422 obléhání Karlštejna. Roku 1427 se, jako svědek, připomíná naposledy. Jako první se psal z Landšteina a ze Želče. Zřejmě rozprodal zdejší statky a přestěhoval se do Prahy. Jeho potomci zde údajně žili do 16. století.
            Filip (30614) ze Želče je doložen 6.6.1385 jako purkrabí na Příběnicích. Roku 1397 ho připomíná kniha popravčí. Později získal zboží Skalické u Soběslavi, v letech 1412 až 1416 je patronem kostela ve Skalici. I on se roku 1415 připojil ke stížnému dopisu ke kostnickému koncilu. Téhož roku vystupuje i jeho syn Vilém (30703) ze Skalice a roku 1417 byl pánem na Drahově. Vilém ze Želče (Wilhelmus de Vsk alias Seticz). Roku 1444 se psal ze Želče a koupil rybník pod Lhotou u Soběslavi. Jeho synem byl zřejmě Jošt (30804) z Landšteina a ze Želče uváděný v letech 1483 až 1491, který byl posledním pánem tohoto rodu na Skalici. Zřejmě po roce 1491 prodal Skalici Petrovi Majnušovi z Březnice, který se roku 1493 připomíná jako pán na Skalici. Roku 1434 držel Kněževes Vítek (30704) z Landšteina a ze Želče. Lze předpokládat, že byl druhým synem Filipa (30614). Vítkovým (30704) synem byl Mikuláš (30805), který dostal Kněževes za svůj díl ještě za otcova života. Roku 1454 si vyprosil všechno právo odúmrtní na tvrzi, dvoru a části Kněževsi po Zikmundovi (30806). Zikmund (30806) není jinak uváděn, protože však Kněževes byla v držení Vítka (30704) je pravděpodobné, že připadla jeho synům.
 
ŽELEČ (u Tábora)
            Název vsi Želeč pochází snad od osobního jména Želek. Prvními jejími známými držiteli byli páni z Landšteina a to členové vedlejší větve pánů ze Želče. Prvním doloženým byl Petr (30616) ze Želče. Členové této větve se později psali z Landšteina a ze Želče, ačkoliv jim patrně již Želeč nepatřila. Roku 1404 se připomíná Lipolt z Kraselova na Želči, ale ten držel asi jen několik dvorů. Asi od roku 1409 byli jejími majiteli Rousové ze Želče a z Krašovic, v polovině 15. století ji držel Jan Předbor z Radešína, který ji zřejmě od Rousů koupil. Snad od roku 1486 zde byli Vítové ze Rzavého na Želči. Roku 1507 zdejší statky koupil Mikuláš Španovský z Lisova.
            Španovský tvrz Želeč, ke které patřily vsi Dubice (pustá), Skalice, Hlavatce, Bezděčín, Podolí, Zhoř, Vyhnanice, Lhota, Strýšovice (pustá), Dudov, Všechlapy, Třebelice, Čenkov, Bečice, Libějice, Lhota, Radimovice a Obora, prodal 1.3.1550 poručníkům Viléma (21205) a Petra Voka (21208) z Rožmberka. Roku 1548 přikoupeny ještě vsi Košice, Doubice, Strkov, Planá, Turovec a později i Třebiště. Petr Vok (21208) nechal v letech 1565 až 1569 tvrz renesančně přestavět v zámek. Po Vilémově (21205) smrti však byl nucen příslušné vesnice rozprodávat. Panství želečské, ke kterému v té době patřily: Želeč, část Ústrašic, Hlavatce Velké, Svinky, Vyhnanice, Všechlapy, Dudov, Třebelice, Skrýchov, Podolí, Čenkov, Dobřejovice, Bečice, Libějice, Radimovice, Zhoř, Maršov, Obora, Bezděčín, Třebiště, Malšice a Louny, společně s Bechyňským, prodal 17.10.1596 Adamovi ze Šternberka. Za švédských válek nebyl zámek obýván, zpustl a byl záměrně zničen, aby jej nepřítel nemohl obsadit.. Když panství koupil 14.12.1677 Ferdinand kníže z Lobkovic, byl v Želči jen „pustý zámek“. Želeč v držení rodu zůstala až do 19. století.
            Popis z roku 1596 uvádí: „Tvrz Želeč v rovině ležící s pokoji klenutými pod cihelnou střechu a příkopem vůkol obehnaná, kteráž by se mohla malým nákladem spraviti a o mnoho více pokojův, nežli nyní jest, udělati, jsouc v čistém položení a spanilém místě.“ (archiv třeboňský) Tvrz byla později zcela zničena. Pravděpodobně byla v místě nynější sýpky, po příkopech však není ani památky. Jiné čtverhranné jednopatrové stavení bylo roku 1879 obnoveno v barokním slohu a přestavěno na zámeček.
 
 
 
 
VÍTKOVCI UVEDENÍ V TÉTO ČÁSTI
 
Anežka
30608
1355, 1. manžel z Kuenringu, 2. manžel Hynek z Lichtenburka, dcera Viléma (30509)
Barbora
40607
z Hradce
Dobeš
40610
z Bernartic, vedlejší větev pánů z Hradce
Eliška
30702
manžel Boreš z Oseka, dcera Vítka (30606)
Filip
30614
větev Želečských, 1385, 1416, 1385 purkrabí na Příběnicích, syn Hostislava (30511)
Heřman
40705
z Hradce
Hostislav
30511
hypotetický potomek Vítka (30303) v cca polovině 14. století
Jan
30602
1352, † 1389?, 1353 pražský kanovník, 1367 mělnický kanovník, syn Viléma (30509)
Jan
30611
větev Želečských, † 1397, syn Hostislava (30511)
Jan
30619
větev Želečských, řečený Růže, 1388, syn Vítka (30512)
Jan
30803
snad syn Viléma (30701)
Jan
40901
z Hradce
Jan
30405
(Ješek) z Kosovy Hory
Jindřich
20701
z Rožmberka
Jindřich
30618
větev Želečských, syn Vítka (30512)
Jindřich
40701
z Hradce
Jitka
40606
z Hradce
Jošt
30705
větev Želečských, 1409, 1427, syn Petra (30616)
Jošt
30804
větev Želečských, 1483, 1491, syn Viléma (30703)
Kateřina
30801
manžel Čeněk z Vartemberka, dcera Viléma (30701)
Kateřina
40605
z Hradce
Keruše
30601
1358, manžel Přibík (50601) ze Stráže, dcera Smila (30508)
Klára
40908
z Hradce
Litold
30605
1356, 1369, syn Viléma (30509)
Lucie Otilie
41505
z Hradce
Mikuláš
30805
větev Želečských, 1454, syn Vítka (30704)
Ofka
30617
větev Želečských, 1402, 1412, snad dcera Hostislava (30511) nebo Vítka (30512)
Ojíř
30503
1300, † 1327?, mnich
Ojíř
30604
1342, †1360?, 13.12.kanovník olomoucký, syn Viléma (30509)
Oldřich
20604
z Rožmberka
Oldřich
20803
z Rožmberka
Pelhřim
30620
větev Želečských, 1392, 1405, 1392 vikář v Čestině, 1396 farář ve Veselí, 1396? děkan kapituly na Lipnici, syn Vítka (30512)
Petr
20501
z Rožmberka
Petr
20801
z Rožmberka
Petr
30607
1356, mnich, syn Viléma (30509)
Petr
30616
větev Želečských, 1364, 1409, syn Hostislava (30511)
Petr Vok
21208
z Rožmberka
Přibík
50601
ze Stráže
Přibyslav
30612
větev Želečských, 1360, † 1404, 1360 farář v Křešině, 1374 farář ve Stráži, 1393 farář v Sedlci, syn Hostislava (30511)
Smil
30403
1281, † 1307?, z Nových Hradů, syn Ojíře (30302),
Smil
30508
1322, † 1358?, z Ledenic, z Landšteina, manželka Anežka, syn Vítka (30404)
Vilém
21205
z Rožmberka
Vilém
30509
1315, † 1356, 1333 .1336 podkomoří, 1342 -1351 hejtman na Moravě, od 1351 pražský purkrabí, syn Vítka (30404)
Vilém
30603
1353, † 30.11.1360? (nebo 1382?), 1353 probošt vyšehradský a královský kancléř, syn Viléma (30509)
Vilém
30613
větev Želečských, 1370, † 1406, manželka Eliška, syn Hostislava (30511)
Vilém
30701
1386, † červen 1398, 1390 nejvyšší komorník, syn Vítka (30606)
Vilém
30703
větev Želečských, 1416, 1444, syn Filipa (30614)
Vilémova dcera
30609
manžel Alšík ze Šternberka, dcera Viléma (30509) neznámého jména
Vítek
30303
1265, ze Skalice, od něho snad pocházeli páni ze Želče, z Borotína, Svitákové a Zubové z Landšteina
Vítek
30404
1300, 1311, královský purkrabí ve Znojmě, syn Ojíře (30302)
Vítek
30512
větev Želečských, polovina 14. století, na Roudné, manželka Bolka, snad bratr Hostislava (30511)
Vítek
30606
1349, 1380, 1379 - 1380 nejvyšší komorník, syn Viléma (30509)
Vítek
30615
větev Želečských, 1378, † 1404?, 1378 farář v Soběslavi, syn Hostislava (30511)
Vítek
30704
větev Želečských, 1434, syn Filipa (30614)
Vítek
30802
1405, † 1407?,1405 popravce čáslavského kraje,syn Viléma (30701)
Vítek
40502
z Hradce
Zbyněk
30510
1330, 1348, syn Vítka (30404)
Zikmund
30806
větev Želečských, snad syn Vítka (30704)
 
 
 
MÍSTA UVEDENÁ V TÉTO ČÁSTI
 
místo
okres
 
 
 
 
Albeř
Jindřichův Hradec
ves u Nové Bystřice, patřila k Bystřici
Artolec
Jindřichův Hradec
ves u Nové Bystřice, patřila k Bystřici
Bečice
Tábor
ves u Opařan, patřila k Příběnicím, pak k Želči a Choustníku
Bechyně
Tábor
město a zámek u Tábora
Bezděčín
Tábor
ves u Malšic, patřila k Želči
Bezděz
Česká Lípa
královský hrad u Doks
Biňov
České Budějovice
snad kdysi ves u Nových Hradů
Bludy
Jindřichův Hradec
snad kdysi ves u Třeboně
Borovany
České Budějovice
městečko u Trhových Svin
Borovsko
Havlíčkův Brod
kdysi ves u Ledče nad Sázavou
Branná
Jindřichův Hradec
ves u Třeboně
Brod
 
viz Německý Brod
Brozany
Litoměřice
ves u Terezína
Břílice
Jindřichův Hradec
ves u Třeboně
Buková
České Budějovice
ves u Trhových Svin
Bystrá
Pelhřimov
ves u Humpolce
Bystřice
 
viz Nová Bystřice
Cep
Jindřichův Hradec
ves u Suchdola nad Lužnicí, patřila k Bystřici
Cizkrajov
Jindřichův Hradec
ves u Slavonic, patřila k Bystřici
Čenkov
Tábor
ves u Malšic, patřila k Příběnicím, pak k Želči a Choustníku
České Budějovice
královské město, 1265
České Ohrazení
České Budějovice
(nyní jen Ohrazení) ves u Ledenic
Čestina
 
snad Čestín, ale není jasné který
Dobruš
Český Krumlov
snad kdysi ves u Chvalšin
Dobřejovice
Tábor ?
(Dobřejovsko?) snad kdysi ves u Choustníka, patřila k Želči, pak k Choustníku
Domažlice
 
královské město, snad 1262
Doubice
Tábor
ves u Želče (snad Doubí), patřila k Želči
Drahov
Tábor
ves u Veselí nad Lužnicí, patřila k Řečici
Drkolná
Rakousko
premonstrátský klášter u Aigenu (Schlägl)
Dubice
Tábor
kdysi ves u Želče, ke které patřila, již r. 1550 pustá
Dudov
Tábor
ves u Malšic, patřila k Želči a k Choustníku
Gerleit
České Budějovice
snad kdysi ves u Stropnice
Gotprun
Jindřichův Hradec
snad kdysi ves, která patřila k Bystřici
Hajany
Strakonice
ves u Blatné
Hlavatce
Tábor
ves u Soběslavi, patřila k Želči
Hluboká
České Budějovice
hrad a později zámek u Českých Budějovic
Hostinice
Litoměřice
snad kdysi ves u Budyně
Hrachoviště
Jindřichův Hradec
ves u Třeboně
Chlum
Jindřichův Hradec
u Třeboně, patřil k Bystřici
Chvalšiny
Český Krumlov
městečko u Krumlova
Jílovice
České Budějovice
ves u Třeboně, kdysi dvě vsi (Větší a Menší)
Kaproun
Jindřichův Hradec
ves u Bystřice, patřila k Bystřici
Kamberk
Benešov
městečko u Mladé Vožice, nyní Zlaté Hory
Kebharec
Jindřichův Hradec
ves (nyní Skalka) u Dačic, patřila k Bystřici
Kněževes
Praha - západ
ves u Prahy
Kojákovice
České Budějovice
ves u Třeboně
Košice
Tábor
ves u Plané nad Lužnicí, patřila k Soběslavi, Želči a Choustníku
Kozlov
Strakonice
ves u Horažďovic
Kramolín
České Budějovice
ves u Třeboně
Krčín
České Budějovice
ves u Nových Hradů
Kroučov
České Budějovice
snad kdysi ves u Nových Hradů
Křesina
Tábor
ves u Milevska
Křivoklát
Rakovník
královský hrad u Rakovníka
Kunějov
Jindřichův Hradec
ves u Bystřice, patřila k Bystřici
Kyžlice
Havlíčkův Brod
snad kdysi ves u Lipnice
Landštein
Jindřichův Hradec
zřícenina hradu u Slavonic
Landštein
České Budějovice
kdysi hrádek u Ledenic
Ledenice
České Budějovice
městečko u Budějovic
Ledrtál
České Budějovice
snad kdysi ves u Nových Hradů
Lhota
Jindřichův Hradec
ves u Bystřice, patřila k Bystřici
Lhota
Tábor
ves u Plané nad Lužnicí (Lhota Samoty), patřila k Želči a Choustníku
Libějice
Tábor
ves u Malšic, patřila k Želči a Choustníku
Lipnice
Havlíčkův Brod
hrad a město u Havl. Brodu
Lomnice
Jindřichův Hradec
nad Lužnicí, ves 1259, město 1382 u Třeboně
Louny
Tábor
snad kdysi ves u Želče, patřila k Želči
Ludeň
Jindřichův Hradec
snad kdysi ves u Třeboně
Lutová
Jindřichův Hradec
farní ves u Chlumu u Třeboně, patřila k Bystřici
Malšice
Tábor
městečko u Tábora, patřilo k Příběnicím, k Želči
Maršov
Tábor
ves u Želče, patřila k Příběnicím, k Želči, k Choustníku
Mezimostí
Tábor
městečko na soutoku Lužnice a Nežárky
Minšlák
Jindřichův Hradec
snad kdysi ves, která patřila k Bystřici
Mirochov
Jindřichův Hradec
ves u Chlumu u Třeboně, patřila k Bystřici
Německý Brod
 
nyní Havlíčkův, město
Nová Bystřice
Jindřichův Hradec
městečko u Landšteina, samostatné panství
Nové Hrady
České Budějovice
městečko a hrad u Stropnice, samostatné panství
Obora
Tábor
ves u Plané nad Lužnicí, patřila k Želči a Choustníku
Olešná
Pelhřimov
(Německá), ves u Pelhřimova, patřila k Bystřici, k Řečici
Oslov
Tábor
kdysi ves u Veselí nad Lužnicí
Peršlák
Jindřichův Hradec
nyní Nový Vojířov, ves u Jindřichova Hradce, patřila k Bystřici
Planá
Tábor
ves u Tábora, patřila k Ústí, k Soběslavi, k Želči, k Choustníku
Podolí
Tábor
ves u Jistebnice, patřila k Příběnicím, k Želči
Pranšlaky
Jindřichův Hradec
nyní Mýtinky, část obce Klášter, ves, patřila k Bystřici
Příběnice
Tábor
kdysi hrad u Tábora
Purštal
Jindřichův Hradec
snad kdysi ves, která patřila k Bystřici
Radimovice
Tábor
ves u Želče, patřila k Příběnicím, k Želči
Radovesice
Jindřichův Hradec
snad kdysi ves u Třeboně
Rejchýř
Jindřichův Hradec
snad kdysi ves, která patřila k Bystřici
Roudná
Tábor
ves u Soběslavi, ke které patřila
Řečička
Pelhřimov
(Řečice ?) ves u Lipnice
Sádek
Jindřichův Hradec
(Sádky), kdysi ves u Třeboně
Sedlec
 
není jasné který
Skalice
Tábor
ves a kdysi hrádek u Soběslavi, patřila k Želči
Skrýchov
Tábor
ves u Malšic, patřila k Želči
Slověnice
Benešov
ves u Divišova
Soběslav
Tábor
město, kdysi s hradem, u Tábora
Spolí
České Budějovice
ves u Třeboně
Stráž
Jindřichův Hradec
nad Nežárkou, městečko s hradem
Strkov
Tábor
ves u Plané nad Lužnicí, patřila k Želči
Stropnice
České Budějovice
(Horní a Dlouhá) městečko a kdysi tvrz u Nových Hradů
Strýšovice
Tábor
kdysi ves u Želče, ke které patřila, již r. 1550 pustá
Stříbřec
Jindřichův Hradec
ves u Třeboně, patřila k Bystřici
Střížov
České Budějovice
farní ves u Borovan
Suchdol
Jindřichův Hradec
ves u Kunžaku, patřila k Bystřici
Svinky
Tábor
(Svinná) ves u Soběslavi, patřila k Bukovsku, k Želči
Sviny
České Budějovice
městečko a kdysi tvrz (Trhové) u Borovan
Šalmanovice
České Budějovice
ves u Trhových Svin
Šejby
České Budějovice
ves u Nových Hradů
Štěpánov
České Budějovice
(Štěpánovice ?) ves u Ledenic
Štiptoň
České Budějovice
ves u Nových Hradů
Trutmaň
České Budějovice
ves u Trhových Svin, nyní Mezilesí
Třebelice
Tábor
ves u Malšic, patřila k Příběnicím, k Želči, k Choustníku
Třebiště
Tábor
ves u Želče, ke které patřila
Třeboň
Jindřichův Hradec
město a zámek, kdysi tvrz
Turovec
Tábor
ves u Plané nad Lužnicí, patřila k Soběslavi, Želči a Choustníku
Tyrnštein
 
hrad nejasné polohy, snad v Rakousku
Ústí
Tábor
Sezimovo, město a kdysi klášter u Tábora
Ústrašice
Tábor
ves u Plané nad Lužnicí, patřila k Želči
Vaisinpach
Jindřichův Hradec
snad kdysi ves, která patřila k Bystřici
Vavřinčice
České Budějovice
kdysi ves u Budějovic
Veselí
Tábor
nad Lužnicí, město u Soběslavi
Vilémovice
Havlíčkův Brod
ves u Ledče nad Sázavou
Vitoraz
Rakousko
(Weitra), město a kraj
Vodňany
Strakonice
město u Protivína
Vožice
Tábor
Mladá, město u Tábora
Všechlapy
Tábor
ves u Bechyně, patřila k Příběnicím, k Želči, k Choustníku
Vyhnanice
Tábor
ves u Želče, ke které patřila
Vyšší Brod
Český Krumlov
městečko a cisterciácký klášter u Rožmberka
Zámostí
České Budějovice
městečko u Hluboké
Zhoř
Tábor
ves u Mladé Vožice, patřila k Miličínu, k Želči
Zišpachy
Jindřichův Hradec
snad kdysi ves, která patřila k Bystřici
Zlatá Koruna
Český Krumlov
ves a cisterciácký klášter u Křemže
Zvíkov
Písek
královský hrad na soutoku Vltavy a Otavy
Žďár
Jindřichův Hradec
ves u Nové Včelnice
Želeč
Tábor
ves a kdysi tvrz u Tábora
Žíče
Jindřichův Hradec
snad kdysi ves, která patřila k Bystřici
Žiteč
Jindřichův Hradec
ves u Chlumu u Třeboně, patřila k Bystřici
 
 
Ó - k - Praha 2002
14.07.2009 18:24:45
ptheiner

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1777 | 35%)
Ne (1673 | 32%)
Stránky zdarma
Stránky systému Webgarden
Nashledanou v Českém Krumlově v srpnu 2018!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one