Toto jsou stránky pro všechny, kdo s námi prošli (nebo chtějí projít) dlouhou cestu krajem pětilisté růže.

V erbu pětilistá růže - páni z Krumlova (část druhá)

STRUNKOVICE (nad Blanicí, u Netolic)
První zmínka o Strunkovicích je z doby kolem roku 1227, kdy patřily pražskému klášteru sv. Jiří. Roku 1290 se po nich psal Vok (10502) z rodu pánů z Krumlova, později patřily Rožmberkům. Roku 1379 se nazývají městečkem. Kostel sv. Dominika je z druhé poloviny 13. století, přestavěn v 18. stol. Kamenná křtitelnice s reliéfními znaky (mimo jiné se znakem Jana (20605) z Rožmberka) je z roku 1389. O panském sídle ve Strunkovicích nejsou žádné zprávy ani stopy, asi nebylo daleko od kostela.
            Právo vlastní pečeti dostaly 23.12.1504 privilegiem Petra (21003) z Rožmberka a její obraz se stal i znakem. V modrém poli stříbrná věž s otevřenou bránou bez vrat a vytaženou černou mříží. Na zdi nad bránou je červená růže se zlatým semeníkem a zelenými kališními lístky.
 
 
FRYDLANT (snad u Frymburka)
Po Frydlantu se psal roku 1290 Vok (10502). Jeho poloha ani rozsah nejsou známy. Z jeho německého názvu Friedland a německého názvu Frymburka (Friedenburg) usuzuje Sedláček, že tato místa mohou souviset. Je tedy možné, že se jednalo o nějaké sídlo, možná tvrz, u Frymburka nebo na druhém břehu Vltavy u Předmostí (Frýdava).
LEDENICE(u Borovan)
Hrad, ze kterého již nic nezůstalo, stával patrně na ostrohu na jižní straně městečka. Raně gotický kostel z doby po roce 1300, s přistavěnou věží v roce 1782, byl upravován v první polovině 19. století.
Obec vzniklá asi kolem roku 1200, na městečko povýšená pravděpodobně před rokem 1398, snad patřila k původnímu majetku pánů z Krumlova. Další její majetkové osudy jsou značně nepřehledné. Z počátku ji snad držel Budivoj (10401) po něm asi jeho synové Záviš (10503), Vítek (10504), který se po nich také roku 1290 psal, Vok (10505), Budivoj (10506) a Henzlin (10507), i když Závišův podíl byl asi jen formální. Po Závišově (10503) popravě (24.8.1290) jeho bratři odešli do ciziny. V letech 1293 a 1300 se připomínají Trojan, Přibyslav a Filip, bratři z Ledenic, blíže neurčeného rodu. V první polovině 14. stol. se zde připomínají bratři Smil (30508) a Zbyněk (30510) z Ledenic rodu pánů z Landšteina.
V letech 1359 až 1385 jsou uváděni bratři Jan, Mikuláš a Vítek z Ledenic. Protože Jan na pečeti používal stejný klenot (pětilistá růže, za ní pět listů podobných kapradině) jako Záviš (10503) a Vítek (10504), předpokládá August Sedláček, že bratři Jan, Mikuláš a Vítek byli zchudlými potomky pánů z Krumlova a posledním tohoto rodu by podle něho mohl být Jíra (10902) z Prochodu, který roku 1460 použil na pečeti růži.
Uvedení bratři Ledenice patrně prodali, protože již roku 1362 je zde uváděn Vchyna z Ledenic, který byl jiného rodu. Asi od něho je získal Vítek z Landšteina (30606). Po ztrátě hradu Landšteina začali tak nazývat právě zdejší hrad. Při zápisu do obnovených zemských desek se uvádí Ledenice městečko a při něm zámek zbořený, Landštein řečený. Po roce 1404 získali zdejší zboží Rožmberkové a pustý hrad s příslušenstvím připojili k panství Třeboňskému.
            Znakem Ledenic je stříbrná růže se zlatým semeníkem a zelenými kališními lístky v červeném poli, tedy znak jejich pozdějších majitelů.
 
 
 
z LEDENIC a z NAČERADCE
 
z LEDENIC
            Od konce 13. do poloviny 14. století několik osob používalo přízvisko z Ledenic. Protože Jan (10701) z Ledenic užíval na pečeti stejný klenot (pětilistá růže, za ní pět listů podobných kapradině) jako Záviš (10503) a Vítek (10504) předpokládá August Sedláček, že on a jeho bratři byli potomky pánů z Krumlova.
            Mohli bychom předpokládat, že jejich předkem byl nejspíše Vítek (10504), který se také roku 1290 po Ledenicích psal. Jeho osudy, po Závišově (10503) smrti nejsou jasné. Údajně odešel do Vídně, později snad do Uher a roku 1293 již nežil. Jeho bratři byli, při tažení krále Václava II. do Polska roku 1300, nalezeni mezi zajatci jednoho z blíže neurčených dobytých hradů a popraveni. Statky Budivojových (10401) synů připadly králi. Zajímavé však je, že těmto snad Vítkovým potomkům byly Ledenice ponechány.
            Již roku 1293 se připomíná Přibyslav “Lednicer“ a roku 1300 bratři Trojan (10604), Přibyslav (10605) a Filip (10606) bratři z Ledenic. Více o nich není známo. Protože Přibyslav, jako jediný z nich, je připomínán dvakrát předpokládejme, že byl nositelem rodu.
            Roku 1359 jsou poprvé uváděni bratři Jan (10701), Mikuláš (10702) a Vítek (10703) z Ledenic. Bylo by tedy možné, vysvětlovat přítomnost bratrů Smila (30508) a Zbyňka (30510) z Landšteina na Ledenicích v polovině 14. stol. rolí poručníků nezletilých sirotků. Jan (10701) se roku 1364 píše po Dobré Vodě (Johannes de Gutprun). Držel ves Blanský, a nějaký majetek v Borovanech. Mikuláš (10702), řečený Múka, který po prodeji Ledenic seděl s bratrem na Dobré Vodě, držel také Újezd Ostrolov. Zemřel roku 1381 bez potomků a majetek po něm zdědil Jan (10701), který je uváděn i v létech 1368 a 1379, zemřel roku 1385, též bez potomků. Zůstala po něm vdova Lidka. O Vítkovi (10703) není nic bližšího známo, a po roce 1359 se již nepřipomíná.
            Vítkovým (10703) synem by mohl být Ješek (10803) řečený Čelistka, (erbu růže), kterému udělil roku 1373 císař Karel IV. v léno zakoupené manství v Prochodě (u Hluboké). Jeho synem by snad mohl být již zmíněný Jíra (10902) z Prochoda, uváděný roku 1452 a 1460.
 
z Načeradce
            V druhé polovině 14. a první polovině15. století drželi část Načeradce podle Augusta Sedláčka, blíže neurčení zemané, kteří užívali znak růže. Předpokládá, že byli potomky nemanželského syna Jindřicha (10501) nebo Voka (10502) z Krumlova.
            Těmito držiteli byli roku 1370 Mikuláš (10801) a roku 1383, Kunšík (10802), který byl roku 1387 již mrtev, ale zanechal potomky. Jedním z nich mohl být i Naček (10901) z Načeradce, který užíval růži ve znaku roku 1436.
            Mimo ně vystupuje v Jindřichově Hradci roku 1335 i minorita Petr (10704) z Načeradce jako coadjutor (dnes bychom asi řekli tajemník nebo asistent) inkvizitora Havla z Hradce, který, podle Františka Teplého (Dějiny města Jindřichova Hradce I., Jindřichův Hradec, 1927) pocházel z rodu Vítkovců načeradských erbu růže. Podle Jiřího Spěváčka (Karel IV., Svoboda Praha, 1979) byl Havel z Hradce posledním papežským inkvizitorem v pražské diecézi a působil zde v letech 1335 až 1348. Ema Charvátová (Jindřichův Hradec, Odeon Praha, 1974) klade jejich působení v Jindřichově Hradci do roku 1355, s ohledem na předchozí větu se však pravděpodobně jedná o tiskovou chybu.
            Vyjdeme-li z uvedených skutečností, mohly by, ale také nemusely, jejich rodokmeny vypadat asi takto (Nesmíme však zapomenout, že jsou pouhou hypotetickou konstrukcí, a že skutečnost mohla být zcela jiná):
.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
    z Ledenic
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
           Vítek
 
 
 
 
          10504
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Trojan
Přibyslav
Filip
10604
10605
10606
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jan
Mikuláš
Vítek
10701
10702
10703
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ješek
 
 
 
 
10803
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jíra
 
 
 
 
10902
 
 
 
 
 z Načeradce
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
   Jindřich nebo Vok
 
 
 
10501 nebo 10502
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
      ?
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 ?
 
                  Petr
 
 
 
 
 
10704
 
 
 
 
 
 
Mikuláš
Kunšík
 
 
10801
10802
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Naček
 
 
 
 
10901
 
 
 
 
            A ještě pro úplnost uveďme, že Václav Rytíř v dílku s řadou omylů a nepřesností nazvaném Heraldická růže (Úvaly, 1941) v pasáži Ledenice pod Landštejnem (!) píše: “Bratří Jan, Mikuláš, Vítek a Vchyna (!) z Falkenštejna (!) ves Ledenici ještě roku 1359 drželi.
 
 
BELETRIE a OPERA
 
 
            Počínaje koncem 13. století nechybí Závišova postava snad v žádné kronice či historickém díle, které se tímto obdobím zabývá. K tomu je nutno přičíst i řadu víceméně historických románů, dramat a dvě opery. Zajímavou vyjímku tvoří dva letopisy z konce 13.století. Jsou toPříběhy krále Přemysla Otakara II. a Zlá léta po smrti krále Přemysla Otakara II. (Vyšehrad, Praha 1947). První z nich popisuje události z let 1254 až 1278, druhý z let 1278 až 1282. Přestože oba obsahují řadu kritických připomínek, ani v jednom z nich není o sporech s panstvem, o Závišovi (10503) či o vzpouře ani zmínka.
            Z kronik je nutné jmenovat zejména Zbraslavskou kroniku(Melantrich, Praha 1952, Svoboda, Praha 1976) a t.zv.Dalimilovu kroniku(FRB, Praha 1882, ČSAV, Praha 1958). Obě vznikaly zřejmě na přelomu 13. a 14. století a pokud jejich autoři Záviše (10503) neznali osobně, lze oprávněně předpokládat, že znali řadu jeho současníků. Zbraslavská kronika byla napsána, jak již název napovídá, v klášteře na Zbraslavi. Založil jej král Václav II., podle některých autorů jako dík za vyváznutí z úkladů strojených Závišem (10503), podle jiných jako pokání za své nespravedlivé nakládánís otčímem. Kronika proto pochopitelně líčí Záviše (10503) v těch nejčernějších barvách a oslavuje Přemyslovce. Autorem Dalimilovy kroniky byl pravděpodobně příslušník šlechty a proto jsou barvy přehozeny.
            Snad v první polovině 15. století, pravděpodobně na rožmberském dvoře, vznikla píseň Král Přemysl Otakar a Záviš(někdy bývá připojována k Dalimilově kronice). Jde evidentně o skladbu tendenční, vycházející zřejmě z Dalimilovy kroniky a ospravedlňující zejména povstání z roku 1276. Záviš (10503) se ujímá českých pánů, kterým král protiprávně zabavuje statky, a proto je vyhnán ze země. Kromě toho se zde objevují i dva nové motivy: Záviš (10503) miluje královnu a stává se tak sokem svého krále a dále se zde uvádí, že po svém uvěznění složil mnoho dobrých písní.
            Drama Vítězslava Hálka (* 5.4.1835, † 8.10.1874) Záviš z Falkenštejna(Dramata I., Fr. Borový, Praha 1925) bylo napsáno v letech 1859 - 1861. Toto dílo názorně demonstruje romantický přístup k historickým skutečnostem. Záviš (10503), již za Přemyslova života, touží po královské koruně a je Kunhutou podporován. Po seznámení s Jitkou Uherskou Kunhutu otráví. Uzavírá spojenectví s králem Ladislavem Uherským a Jindřichem Vratislavským, kteří jsou připraveni pomoci mu k získání trůnu. Král Václav přijímá Závišovo (10503) pozvání na svatbu, když však jsou mu předloženy důkazy o zradě vydává příkaz k jeho zatčení. Na Hluboké připravuje Záviš (10503) pro Václava otrávené víno. Popříchodu několika šlechticů, kteříjej chtějízatknout, vypije víno sám. Král Ladislav přichází již pozdě.
            V opeře Bedřicha Smetany (* 2.3.1824, † 12.5.1284) Čertova stěna(premiéra 29.10.1882 v Novém českém divadlev Praze) na libretoElišky Krásnohorské (vl. jménem Alžběta Pechová, * 18.11.1847, † 26.11.1926) vystupuje mladý Záviš (10503) v epizodní roli. Protože hlavní postavou této opery je Vok (20302) z Rožmberka, bude o ní uvedeno více u tohoto rodu.
            Drama Jaroslava Hilberta (* 19.1.1871, † 10.5.1936) Falkenštejn(Topič, Praha 1948) mělo premiéru v Národním divadle v Praze 24.5.1903. Hra začíná na Hradci u Opavy přibližně tři roky po Přemyslově smrti. Osu děje tvoří nepřátelství mezi Závišem (10503) a biskupem Tobiášem. Záviš (10503) usiluje o královskou korunu a samostatné silné České království, biskup chce odstranit Záviše (10503) i Václava a království podříditHabsburkům. Proti Václavovi se Záviš (10503) snaží získat i Kunhutu, která mu však proto slibuje pomstu. Z jejího příkazu je Záviš (10503) zajat a uvězněn. Setkávají se ve vězení, smiřují se a Kunhuta umírá. Hra končí Závišovou (10503) popravou.
            Opera Emila Němečka (* 30.5.1902), na libreto Viléma Škocha Královnin omyl, která měla premieru v roce 1922 v pražském Národním divadle, je dalším příkladem romantického přístupu k dějinám. Autor libreta sledoval svou představu o hlavních postavách bez ohledu na historické skutečnosti. Líčí milostný příběh Kunhuty a Záviše (10503) ještě před bitvou na Moravském poli. Kunhuta Přemysla Otakara II. nenávidí a teprve po zprávě o jeho smrti zjišťuje, že jej vlastně milovala. Druhá láska jí však umožňuje vykročit k novému životu.
            Román Václava D. Michalovice Železný král a páni z Růže (Hradec Králové 1930) lze spíše označit za pohádkovou fantasii než za historický román. Je rozdělen do dvou knih Anežka z Kunrinku a Proroctví židovky Zorky, zda následovaly ještě další díly není jasné. Vystupuje zde, vedle několika historických osob (král, královna, Záviš (10503), někteří Vítkovci a několik příslušníků další šlechty) velké množství dalších, většinou vymyšlených osob, mezi kterými vyniká čestný a ušlechtilý Václav z Michalovic. (První příslušník rodu Jan je doložen poprvé roku 1281, poslední Jindřich zemřel roku 1468.) Děj, nesmírně komplikovaný a nepřehledný, nápadně připomíná současné akční filmy. Historické události jako bitvy u Kressenbrunnu a na Moravském poli jej spíše jen ilustrují.
            Jiří Mařánek (* 12.1.1891, † 4.5.1959), podle svých vlastních slov, s odvoláním na studii Josefa Šusty a kroniky, se snaží v románu Romance o Závišovi(Družstevní práce, Praha 1940) postihnout skutečný průběh událostí. Začíná schůzkou Vítkovců na Rožmberku v roce 1274. Záviš (10503) vyzývá k odboji proti králi a následně zničí Zlatou Korunu, král se rozhoduje k odvetným opatřením. Román dále pokračuje odmítnutím Závišovy (10503) nabídky pomoci a bitvou na Moravském poli. Dále popisuje sblížení Záviše (10503) s Kunhutou i Václavem a vzestup moci Vítkovců. Strana biskupa Tobiáše navazuje spojenectví s Rudolfem, Záviš (10503) naopak Václava před Habsburky varuje. Hledá spojence proti nim a protose rozhoduje, po Kunhutině smrti, uzavřít sňatek s Alžbětou, sestrou uherského krále Ladislava. Líčí dobrodružný únos Alžběty z kláštera, získání Václava stranou biskupa Tobiáše i úlohu Jitky Habsburské. Zajetím Záviše (10503), povstáním Vítkovců a Závišovou (10503) popravou román končí.
            Vladislav Vančura (* 23.6.1891, † 1.6.1942) v třídílných nedokončených Obrazech z dějin národa českého (Družstevní práce, Praha 1949) věnoval Závišovi (10503) rozsáhlou kapitolu nazvanou Rytíř. Chápe Záviše (10503) jako rytíře v pravém slova smyslu, mnohé mu vytýká, netají se však svými sympatiemi k němu. Líčí jeho život od mládí až k popravě pod Hlubokou s básnickou licencí. Vychází z historických skutečností a domýšlí je. Některé pasáže sice vzbuzují,z hlediskahistorického, pochybnosti, ale jeho pojetí jednotlivých osobností působí dosti přesvědčivě.
            Historický román Karla Schulze (* 6.5.1899, † 27.2.1943) Prsten královnin (Vyšehrad, Praha 1944) zůstal nedokončen. Ve vydaném torzu vypráví mnich příběh olověného prstenu královny Kunhuty, který dostala od dvorního blázna. Vypráví o příchodu čaroděje Záviše (10503) z Falkenštejna, který touží po koruně, omámí královnu a ožení se s ní. Po královnině smrti končí Záviš (10503) na popravišti. Vydaný úryvek je velmi krátký (cca 30 stránek), pokračování románu a záměr autora proto nelze odhadnout.
            Román Niny Bonhardové (* 6.3.1907, † 30.6.1981) Královský úděl(Práce, Praha 1971) začíná tažením Přemysla Otakara II. proti Prusům, kterého se vedle dalších Vítkovců účastní i Budivoj (10401) z Krumlova. Dále je popisováno zakládání královských měst a podpora německého osídlení na úkor Čechů a z toho plynoucí spory krále se šlechtou. Na radu olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku se Přemysl rozhodl smířit s Vítkovci. Zásluhou Záviše (10503) ke smíru dochází a krále z Krumlova na Pražský hrad doprovází nejen Záviš (10503), ale i další členové rodu. Oba muži se spřátelí a král v Závišovi (10503) získává velkého stoupence, který mu dokáže naklonit i valnou část šlechty. Za svého pobytu na pražském dvoře se Záviš (10503) sbližuje s královnou. Přemysl se proto rozhoduje Záviše (10503) uvěznit, ten však prchá. Vítkovci se bouří, věrnost zachovávají Rožmberkové. Po přepadení Krumlova královským vojskem se někteří Vítkovci podrobují. Je zde uvedena i Závišova (10503) nabídka v předvečer bitvy na Moravském poli. V epilogu románu jsou krátce rekapitulovány další Závišovy (10503) osudy: život s Kunhutou, rozkvět země pod Závišovou (10503) vládou, sňatek s Alžbětou i poprava pod Hlubokou. Závišova (10503) postava je líčena v celkem příznivých barvách, román však vychází převážně z nedoložených a nepravděpodobných pověstí.
            Román Oldřicha Daňka (* 16.1.1927) Král bez přilby(Československý spisovatel, Praha 1971) je věnován postavě krále Václava II. Autor jej rozdělil do tří dílů: I. Záviš z Falkenštejna, II. Opilé rozhovory a III. Epilog. Každý z dílů se zaměřuje na určitý úsek Václavova života a je doplňován vzpomínkami a úvahami. I. díl zachycuje období od uvěznění Záviše (10503) až do jeho popravy. Václav vzpomíná na různé okamžiky svého života, zkoumá svůj vztah k Závišovi (10503) a z protichůdných názorů marně hledá východisko. Záviš (10503) zkoumá svůj život a snaží se hodnotit své postoje a záměry. U obou je to jakési hledání objektivní pravdy, pochopitelně bez konečné odpovědi. Touto částí se, jako Ariadnina nit, tahnou vyprávění několika účastníků bitvy na Moravském poli, líčená z různých úhlů pohledu. Osou II. dílu je vpád Albrechta Habsburského do Čech roku 1304 a obležení Kutné Hory. Poslední III. díl se odehrává v roce 1305 a zabývá se událostmi po skončení války až do Václavovy smrti. Lze konstatovat, že tento román vychází převážně z doložených skutečností a působí velice věrohodně.
            Řadu románů tomuto období věnoval František Neužil (* 1907). První z nich Trýzeň slávy (Blok, Brno 1972) je věnován období vlády Přemysla Otakara I. Líčí rozvod s Adlétou míšeňskou, zisk královské koruny, sňatek s Konstancií uherskou. Dále nepřehledné poměry v zemi i Říši, vydání Zlaté buly sicilské, královu smrt a nástup Václava I. Ohnivá jeseň (Blok, Brno 1973) začíná útěkem královny Kunhuty z Bezdězu, ale je prokládán vzpomínkami na události předcházející. Líčí vzestup moci Vítkovců, Závišovo (10503) mládí i růst rozporů mezi šlechtou a králem. Po Přemyslově smrti Závišův (10503) příchod ke dvoru královny, jejich vztah, rostoucí napětí mezi šlechtou, návrat Václava, Závišův (10503) vzestup, sňatek s Kunhutou a končí její smrtí. Zlomená pečeť (Blok, Brno 1976) bezprostředně navazuje na předchozí román. Po Kunhutině pohřbu popisuje poměry v zemi, příjezd Guty do Prahy, Závišův (10503) sňatek s Alžbětou Uherskou, jeho zatčení uvěznění a končí popravou pod Hlubokou. Děj dalšího románu Královna Eliška Rejčka (Blok, Brno 1968) spadá již do počátku 14. století a líčí osudy druhé manželky Václava II. Uvedená díla svým černobílým viděním nápadně připomínají typické výtvory socialistického realismu. Proti kladným postavám, t.j. Přemyslovcům, stojí veskrze záporné postavy, tedy Vítkovci. Jejich činy i pohnutky jsou vesměs nízké, dokonce i jejich fyzická podoba je líčena jako odpuzující. Celkovému zaměření díla je podřízeno líčení událostí a historických skutečností.
            Psychologizující novela Miloše Václava Kratochvíla (* 6.1.1904) Kunhuta(Lásky královské, Melantrich, Praha 1973) se snaží ve zkratce zachytit život královny Kunhuty a její vztah k oběma manželům, králi Přemyslu Otakarovi II. a Závišovi (10503) z Falkenštejna. Hlavní problém vidí v tom, že ve vztahu k Přemyslovi se snažila být vždy královnou ačkoliv on v ní hledal především ženu a u Záviše (10503) tomu bylo naopak.
            Rozsáhlou sérii historických románů zahajuje Ludmila Vaňková (* 9.5.1927) trilogií Lev a Růže. Ačkoliv se na jedné straně dost úspěšně snaží respektovat známé historické skutečnosti, na straně druhé se pouští do odvážných konstrukcí a psychlogických, ba až psychoanalytických rozborů. Tam, kde se jí podaří jednotlivé aspekty vyvážit, dosahuje účinku dosti přesvědčivého. V opačném případě se však přibližuje oblasti bajek a pověstí s rysy červené knihovny. Román Král železný a zlatý (Melantrich, Praha 1977) začíná narozením Přemysla, popisuje jeho neshody s otcem a uvádí mezi jeho přívrženci všechny Vítkovce. Líčí Přemyslův sňatek s Markétou i jeho nástup na trůn po Václavově smrti, tažení do Pruska, tažení do Bavorska a Rakouska i bitvu u Kressenbrunnu. Zde, například, je Záviš (10503) těžce raněn, když králi zachraňuje život. Po rozvodu s Markétou se Přemysl žení s Kunhutou. Vzniká napětí mezi králem a Vítkovci, Záviš (10503) mu vytýká některé jeho činy, vypovídá mu nepřátelství a opouští jeho dvůr. Román končí narozením Václava. Další román Zlá léta (Melantrich, Praha 1978) začíná bitvou na Moravském poli. Záviš (10503), který před bitvou nabízel králi svou pomoc pochopil, že mu křivdil a mrtvému slibuje, že bude pokračovat v jeho cestě. Vítkovci bojují s Habsburky a usilují o ochranu království. Románem (a i dalším dílem trilogie) prolínají osudy Závišovy (10503) dcery z prvního manželství (10601) Ulriky (!), o které není prakticky nic známo. Po různých peripetiích se Záviš (10503) stává purkrabím na Hradci (u Opavy) a ožení se s Kunhutou. Román končí Václavovým návratem do Prahy. Třetí díl trilogie Dědici zlatého krále (Melantrich, Praha 1979) bezprostředně navazuje. Vzestup Záviše (10503) a jeho přívrženců, Václavova svatba, smrt Kunhuty, tažení na Moravu, příjezd Jitky Habsburské, Závišův (10503) sňatek s Alžbětou Uherskou na Václavův návrh. Závišovo (10503) uvěznění a povstání Vítkovců. Soud nad Závišem (10503) a jeho poprava pod Hlubokou, proti Václavově vůli. Dědicem Přemyslových snah byl Záviš (10503) a jeho dědicem se stává Václav. Navazující romány již patří do dalšího časového období. Dva z nich je však nutné alespoň ocitovat již zde. Jsou to: Královský nach tě neochrání (Melantrich, Praha 1984) a Od trůnu dál (Šulc, Praha 1993). V nich, vedle historických postav a v historických souvislostech vystupuje, jako jedna z hlavních postav, Záviš (!) (10603) syn Alžběty Uherské a Záviše (10503) z Falkensteina.
            Novela Ivana Foustky Romance o dvou bezvýznamných(Jihočeské nakladatelství České Budějovice 1986) líčí osudy dvou tuláků, ke kterým se později přidává ještě třetí "bezvýznamný". Jejich příběh se odehrává vprůběhu roku 1278, tedy krátce před a krátce po bitvě naMoravském poli. Historickéudálosti jejvšak pouze rámují, příběh by se mohl odehrávat i v jinépohnuté době. Obatuláci seještě před bitvou setkávají se Závišem (10503) z Falkenštejna, který se chystá nabídnout pomoc králi v boji proti císaři Rudolfovi. Záviš (10503) nepopírá spory s králem, ale za skutečného nepřítele označuje právě Rudolfa. V době po bitvě jsou uváděny oddíly Vítka (10504) z Hluboké a Ojíře (30302) z Lomnice, které bojovaly proti braniborským hordám plenícím českou zem.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
VÍTKOVCI UVEDENÍ V TÉTO ČÁSTI
 
 
Jméno
číslo
 
Budivoj
10401
z Krumlova, Skalice, Sepekova, 1220, † asi 1272, manželka Perchta z Griesbachu, syn Záviše (10301)
Budivoj
10506
popraven v Polsku 1300, syn Budivoje (10401)
Budivojova dcera
10508
neznámého jména, manžel Hroznata z Husic (rodu Kouniců), 1285 pražský purkrabí
Budivojova dcera
10509
neznámého jména, manžel Dětřich Spatzman,          1285 purkrabí na Přimdě
Filip
10606
z Ledenic, 1300
Henzlin
10507
popraven v Polsku 1300, syn Budivoje (10401)
Jáchym
41304
z Hradce
Jan (Ješek)
10602
* asi 1284, člen řádu Německých rytířů, snad mistr řádu, syn Záviše (10503) a královny Kunhuty
Jan
10701
z Ledenic, 1359, †1385
Jan
20605
z Rožmberka
Ješek
10803
řečený Čelistka, 1373
Jindřich
10501
z Krumlova 1272, † asi 6.5.1291, manželka Ofka          († 8.6.1300), syn Vítka (10402)
Jindřich
20401
z Rožmberka
Jíra
10902
z Prochoda, 1452, 1460
Kunšík
10802
1383, † 1387(?) v Načeradci
Mikuláš
10702
z Ledenic, 1359, † 1381
Mikuláš
10801
1370, v Načeradci
Mikuláš
 
z Landšteina a z Borotína
Naček
10901
z Načeradce, 1436
Ojíř
30302
z Lomnice, rodu pánů z Landštejna
Oldřich
20803
z Rožmberka
Oldřich
40403
z Hradce
Perchta
10510
1303, druhý manžel Vítek ze Švabenic, není jasné která z dcer Budivoje (10401)
Petr
10704
z Načeradce, minorita, 1335
Přibyslav
10605
z Ledenic, 1300
Smil
30508
z Landšteina
Trojan
10604
z Ledenic, 1300
Vilém
30509
z Landšteina
Vítek
00101
z Prčice, první známý člen rodu Vítkovců.
Vítek
10201
starší, 1196 (?) až 1243 (?), královský podkomoří, starší syn Vítka (00101), předek pánů z Krumlova doložen 1236
Vítek
10402
z Krumlova (poprvé 1.4.1253), ze Sepekova,                 z Načeradce, 1220, zemřel pravděpodobně roku 1277, manželka Sybila, syn Záviše (10301)
Vítek
10504
z Hluboké (1285), z Ledenic, 1272, 1285 podkomoří, 1288 maršálek, zemřel asi 1292 nebo 1293, snad                     v Uhrách, syn Budivoje (10401)
Vítek
10703
z Ledenic, 1359
Vítek
20201
z Prčice, předek pánů z Rožmberka
Vítek
30606
z Landšteina
Vok
10502
ze Strunkovic, z Frydlantu (Frymburka ?), 1272,           † 5.1.1302, syn Vítka (10402), poslední známý člen rodu
Vok
10505
1272, popraven v Polsku 1300, syn Budivoje (10401)
Záviš
10301
z Nechanic (1235), 1216 -1253, 1234 - 6 královský podkomoří, syn Vítka staršího (10201)
Záviš
10503
z Falkensteina (1272), 1269, první manželka neznáma, 1281 purkrabí na Hradci u Opavy, druhá manželka královna Kunhuta (1284, † 9.9.1285), třetí manželka Alžběta Uherská (1287), popraven 24.8.1290, syn Budivoje (10401)
Závišova dcera
10601
1306, neznámého jména, manžel Hynek Krušina           z Lichtemburka, dcera Záviše (10503) z prvního manželství
Závišův syn
10603
* 1288, neznámého jména, syn Záviše (10503) a Alžběty Uherské, osudy neznámé
Zbyněk
30510
z Landšteina
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
MÍSTA UVEDENÁ V TÉTO ČÁSTI
 
 
Místo
okres
 
 
 
 
Bečov
Tábor
kdysi ves u Jistebnice
Blanský
Český Krumlov
(Blansko) ves u Kaplice
Borovany
České Budějovice
městečko u Trhových Svin
Bobovec
Český Krumlov
kdysi ves, nyní část obce Světlík, před r.;1283 darována klášteru v Drkolné, (dříve zvaná snad též Popovec, resp. Pfaffenschlag)
Božetice
Písek
ves u Sepekova, od r.1291 patřila k Pražskému biskupství, později k panství příběnickému
Březí
Písek
ves u Bechyně
Budějovice (České)
České Budějovice
doloženy r. 1251 jako majetek Budivoje, syna nejvyššího sudího Čéče ze Železnice (nebyl Vítkovec), Přemyslem II. nově založeny roku 1265 
Dobrá Voda
České Budějovice
ves u Budějovic
Bystré
Svitavy
městečko u Poličky, krátkou dobu v držení Záviše (10503)
Drkolná
Rakousko
(Schlägl) u Aigenu, premonstrátský klášter, založený roku 1218, Vítkovci velmi podporovaný, zejména před založením kláštera ve Vyšším Brodě
Drslavův hrad
Prachatice
hradiště na vrchu nad Vadkovem, u Lhenice
Držkrajov
Písek
ves u Milevska, od r.1291 patřila Pražskému biskupství, později k panství příběnickému
Falkenstein
Rakousko
hrad poblíž Dunaje nedaleko Pasova, Záviš z Falkensteina (10503), poprvé 27.6.1272 (Zawisius de Valchenstain)
Frydlant
Český Krumlov
(Friedland) pravděpodobně tvrz nad Frymburkem nebo na druhém břehu v Předmostí (Frýdava), 1290 Vok (10502)
Frymburk
Český Krumlov
(Friedenburg) ves, později město, založena před r. 1270, roku 1277 v majetku pánů z Krumlova
Hluboká
České Budějovice
hrad z 2. poloviny 13. stol., 1285 (Wroburch), držený Vítkem (10504) snad jako zástava nebo věnný statek Kunhuty
Hodětín
Tábor
ves u Bechyně
Hodonín
Hodonín
město, snad krátkou dobu v držení Záviše (10503)
Hodušín
Tábor
ves u Opařan, od r.1291 patřila k Pražskému biskupství, později k panství příběnickému
Hohenštejn
Svitavy ?
nejasný majetek konfiskovaný Závišovi (10503) 1289, snad dědictví po Kunhutě
Hohenschlag
Český Krumlov
(Schlagl) dvě vesnice u Vyššího Brodu, Dolní 1278 věnována klášteru, část Horní 1281 témuž klášteru, syny Vítka (10402)
Hořice
Český Krumlov
(asi malá hora) městečko připomínáno 1248, roku 1290 prodáno Závišovými (10503) bratry Vyšebrodskému klášteru
Hradec
Jindřichův Hradec
viz páni z Hradce
Hradiště
Tábor
(Hradiště hory Tábor - nyní Tábor) viz páni z Ústí
Hradovy
Český Krumlov
ves u Krumlova, 1277 věnovaná Vítkem (10402) klášteru ve Vyšším Brodě, zvaná též Vítkův (později Kvítkův) dvůr
Chvalov
Pelhřimov
osada u Červené Řečice
Chyšky
Písek
ves u Milevska, od r.1291 patřila k Pražskému biskupaství, později k panství příběnickému
Jílovice
Český Krumlov
(snad též Jivovice) ves u Vyššího Brodu, roku 1277 věnovaná Vítkem (10402) klášteru
Kladné
Český Krumlov
ves u Krumlova, připomínaná roku 1263
Krumlov
Český Krumlov
hrad, město a podhradí (Latrán), Vítek     z Krumlova (10402) 1.4.1253 (snad již 1240 ?) 1274 krumlovský rychtář, 1309 město, Český 1585 
Krychov
Tábor
snad kdysi ves u Tábora
Landšperk
Ústí nad Orlicí
(Landsberg - hora země) hrad u Hnátnice (založ. v pol. 13. stol) dostal Záviš (10503) snad jako dědictví po Kunhutě
Lanškroun
Ústí nad Orlicí
(Landeskrone - koruna země) město (založ. Přemyslem II.), dostal Záviš (10503), snad jako dědictví po Kunhutě
Ledenice
České Budějovice
městečko u Borovan, připomínané roku 1290 jako sídlo Vítka (10504)
Lomy
Český Krumlov
kdysi ves, později splynula s obcí Loučovice, 1277 věnovaná Vítkem (10402) klášteru ve Vyšším Brodě
Malý Strážný
Český Krumlov
kdysi ves u Krumlova, věnovaná 1290 klášteru Vyšebrodskému syny Vítka (10402)
Milevsko
Písek
premonstrátský klášter, založený roku 1184
Miskov
Písek
snad kdysi ves u Milevska
Mlčkov
Písek
kdysi ves u Milevska (nyní část obce Přeštěnice)
Načeradec
Benešov
(Načěratův dvůr) městečko u Vlašimi, poprvé 1184, Vítek z Načeradce (10402) roku 1252
Nechanice
Hradec Králové
(ves lidí Nechanových) poprvé roku 1228, hrádek a ves u Nového Bydžova, 1235 v držení Záviše (10301), později v držení pánů z Rožmberka
Nosetín
Písek
ves u Milevska
Ort
Svitavy ?
nejasný majetek konfiskovaný Závišovi (10503) 1289, snad dědictví po Kunhutě
Počátky
Pelhřimov
(počátek, místo u pramenů dvou říček, rozvodí Severního moře a Černého moře) město, roku 1303 dědictví Perchty (10510)
Podboří
Tábor
ves u Bechyně, do r. 1291 patřila k Sepekovu, pak k Pražskému biskupství, později k panství příběnickému
Podolí
Tábor
ves u Jistebnice, do r. 1291 patřila k Sepekovu, pak k Pražskému biskupství, později k panství příběnickému, potom k Jistebnici
Polička
Svitavy
(nízká, rovná, otevřená poloha) město, 1285 dostal Záviš (10503),snad jako dědictví po Kunhutě
Popovice
Písek
(snad Popovec), ves u Bernartic, (součást obce Zběšičky u Bernartic)
Prčice
Benešov
kdysi ves s tvrzí, nyní městečko Sedlec-Prčice
Prochod
České Budějovice
kdysi dvorec a snad i ves u Hluboké
Přídolí
Český Krumlov
městec u Krumlova, první zmínka r. 1216, 1220 v držení pánů z Krumlova nebo z Rožmberka
Pikov
Tábor
(Pykov) ves u Borotína, do roku 1291 patřila k Sepekovu, pak k Pražskému biskupství, později k panství příběnickému
Předmostí
Český Krumlov
(Frýdava) ves u Frymburka
Radětice
Tábor
ves u Bechyně, do r. 1291 patřila k Sepekovu, pak k Pražskému biskupství, později k panství příběnickému
Rašovice
Tábor
(Raškov ?) kdysi ves, snd u Jistebnice, do r. 1291 patřila k Sepekovu, pak k Pražskému biskupství, později k panství příběnickému, potom k Jistebnici
Rožmberk
Český Krumlov
viz páni z Rožmberka
Sepekov
Písek
ves u Milevska, roku 1243 Vítek (10402), od r, 1291 patřila k Pražskému biskupství, od r. 1307 k panství příběnickému
Skalice
Písek
kdysi hrad nebo tvrz u Sepekova, roku 1260 Budivoj (10401), zanikla patrně na konci 13. stol.
Skuteč
Chrudim
(Skutkův majetek) město, dostal Záviš (10503), snad jako dědictví po Kunhutě
Soběnov
Písek ?
snad kdysi ves u Milevska ?
Stadlec
Tábor
městečko u Opařan, dostal Záviš (10503), snad jako dědictví po Kunhutě, od roku 1287 držena k panství příběnickému
Strakonice
Strakonice
hrad, od roku 1234 v držení řádu maltézských rytířů
Strašeň
Český Krumlov
snad kdysi ves u Krumlova
Strážný
Český Krumlov
kdysi ves u Krumlova, prodaná 1268 Vítkem (10402)
Strunkovice
Prachatice
městečko u Vodňan, Vok (10502)
Svachova Lhota
Český Krumlov
kdysi ves u Krumlova, nyní součást obce Mirkovice
Svatý Tomáš
Český Krumlov
osada patřící zřejmě k Vítkovu Kameni
Světlík
Český Krumlov
městečko u Krumlova, kostel věnovaný r. 1258 Vítkem (10402) klášteru v Drkolné
Sviny
České Budějovice
Trhové, viz páni z Landsteina
Svitavy
Svitavy
(řeka se světlou průzračnou vodou), dostal Záviš (10503), snad jako dědictví po Kunhutě
Svatá Trnová Koruna
Český Krumlov
(Sancta Spinea Corona), od 16.stol. Zlatá, klášter, založený 1263 Přemyslem Otakarem II.
Svojanov
Svitavy
(Vurstenberk, Fürstenberg) hrad (1287) a ves u Poličky, dostal Záviš (10503), snad jako dědictví po Kunhutě
Šebín
Svitavy ?
nejasný majetek konfiskovaný Závišovi (10503) 1289, snad dědictví po Kunhutě
Újezd Ostrolov
České Budějovice
(Ostrolovský Újezd) ves u Borovan
Šintov
Rakousko ?
ves nejasné polohy, roku 1264 věnovaná Budivojem (10401) a Perchtou klášteru v Drkolné
Ulrichschlag
Český Krumlov
snad kdysi ves u Krumlova, 1290 věnovaná klášteru ve Vyšším Brodě syny Vítka (10402)
Veletín
Benešov
ves u Jistebnice do roku 1291 patřila ke Skalici, pak k Pražskému biskupství, později k panství příběnickému
Vítkův Hrádek
Český Krumlov
též Vítkův Kámen, kdysi hrad, založil zřejmě Vítek (10402)
Vlksice
Písek
ves u Jistebnice
Vratišov
Písek
ves u Jistebnice
Vysoké Mýto
Ústí nad Orlicí
město založené kolem roku 1260, dostal Záviš (10503), snad jako dědictví po Kunhutě
Vyšší Brod
Český Krumlov
(brod nejvýše proti proudu řeky) městečko a cisterciácký klášter založený roku 1259
Záboř
Český Krumlov
kdysi ves (snad Záhoří ?) nyní část obce Malšín
Zábřeh
Šumperk
(místo za břehem řeky) město, poprvé roku 1254, dostal Záviš (10503), snad jako dědictví po Kunhutě
Záhoř
Prachatice
(Záhoří) ves u Chrobol, roku 1290 prodána Vokem (10502) Zlatokorunskému klášteru
Zalší
Písek
ves u Sepekova do roku 1291 patřila ke Skalici, pak k Pražskému biskupství, později k panství příběnickému
Zběšice
Písek
ves u Bernartic
 
 
 
 
 
Ediční poznámka:
Toto druhé vydání vychází z prvního vydání (1998) rozšířeného o dodatek (2000). Dále byla provedena menší úprava ve znění textu o kronice Beneše Krabice z Veitmile v kapitole ZELENÁ Růže, u Přídolí, Načeradce, Ledenic a Strunkovic doplněny popisy znaků a přepracována kapitola z ledenic. Všechny další úpravy, včetně rozdělení či přehození kapitol, jsou jen formální.
 
 
 
 
 
 ©   - k - P r a h a, 2000
31.03.2009 18:46:46
ptheiner

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1777 | 35%)
Ne (1673 | 32%)
Stránky zdarma
Stránky systému Webgarden
Nashledanou v Českém Krumlově v srpnu 2018!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one