Toto jsou stránky pro všechny, kdo s námi prošli (nebo chtějí projít) dlouhou cestu krajem pětilisté růže.
 
 
V ERBU
PĚTILISTÁ RůŽE
 
 
IV.
 
 
PÁNI Z HRADCE
část 1
 
 
(do roku 1312)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Karel Komárek
Praha, 2000

ZLATÁ RŮŽE
 
 
Znak posledních pánů z Hradcebyl, ve své době, jedním z nejsložitějších a také nejzáhadnějších šlechtických znaků v Čechách. Nikdo z těch, kteří se jím zabývali, jej dosud nedokázal uspokojivě vysvětlit. Zdá se, že jeho vývoj byl dost živelný a ovlivňovaly jej patrně dnes již neznámé souvislosti.
Původním znakem byla zlatá růže v modrém poli, klenotem pak stejná růže jako ve štítě a přikrývky zlato-modré. O jeho vývoji vypovídají zachované pečeti. V původní podobě byl používán převážně ve 13., 14. a občas i v 15. století.
Na pečeti z roku 1300 měl Oldřich (40501) z Hradce dva štítky, na pravém růži a na levém obrácenou kotvu. Lze tedy považovat za téměř jisté, že kotva byla rodovým znakem jeho manželky Mechtildis ze Stubenberka. Někteří autoři uvádějí, že pocházela z rodu ze Schaumberka, ale správnost údaje bez hlubších znalostí rakouské heraldiky a genealogie nelze posoudit. Původ zlaté kotvy v modrém poli hradeckého znaku je však celkem zřejmý. Pozoruhodné ale je, že se znova objevuje až roku 1405 ve třetím poli čtvrceného znaku Jindřicha (40807) a dále pak až roku 1491 ve znaku Jindřicha (41102). V 16. století pak byla přesunuta do čtvrtého pole (např. ve znaku Adama (41201) z roku 1524 nebo Jáchyma Oldřicha (41504) z roku 1598). Jindřich (40807) byl velkopřevorem řádu maltézských rytířů (johanitů) ve Strakonicích a proto je v jeho znaku také maltézský kříž.
V druhé polovině 14. a počátkem 15. století se objevuje ne zcela jasná varianta znaku. Štít je vodorovně dělený (horní pole je někdy užší, někdy širší, ale ve všech případech je dolní pole větší než polovina štítu) růže pak je pouze v klenotu. Právě ve druhé polovině 14. století došlo k  rozdělení panství. Jednu část držel Jindřich (40701), druhou pak nedílně Oldřich (40704) s Heřmanem (40705). Uvedenou variantu znaku nalézáme, i když nedůsledně, pouze u Oldřicha (40704), Heřmana (40705) a jejich potomků. Nelze tedy vyloučit, že se jednalo o jakýsi náhradní znak, který měl obě části odlišit. Jako první užil tento znak Heřman (40705) roku 1354. Po smrti posledního držitele druhé části Oldřicha (41008) roku 1453 byly majetky opět spojeny. A ve druhé polovině 15. století se tento znak stává trvalou součástí (ve druhém poli) čtvrceného hradeckého znaku (např. na pečeti Jindřicha (41102) z roku 1491). Je tedy možné, že jeho zahrnutí mělo symbolizovat opětovné spojení hradeckého panství.
Nejzáhadnější figurou je znamení užívané někdy ve 4., většinou však ve 3. poli čtvrceného znaku. Obvykle se popisuje jako korunované gotické písmeno M. Na pečetích se objevuje v druhé polovině 14. a počátkem 15. století (poprvé roku 1382 na pečeti Jindřicha (40801) a Jana (40808) roku 1384), ne však na štítě, ale vedle něj. Ve čtvrceném znaku až koncem 15. století. Někdy bývá vykládáno jako stylizovaná lilie, ale bez bližšího zdůvodnění. Také bývá považováno za modifikaci gonfanonu (kostelní korouhve) ze znaku hrabat z Monfortu. Toto vysvětlení však postrádá logiku, protože Kateřina, hraběnka z Monfortu se provdala za Adama (41403) z Hradce až roku 1574. Většinou je považováno za skutečné písmeno M. Někteří autoři je považují za zkratku jména Menhart. První Menhart (40702) v rodu pánů z Hradce je doložen v letech 1349 až 1377 a byl pražským kanovníkem, ostatní žili až po roce 1382. Důvod, proč by měl být zrovna on zahrnut do znaku tedy není, a nebyl by ani důvod pro použití korunky nad písmenem. Většinou je znamení považováno za počáteční písmeno jména Marie, matky Boží, snad jako ochránkyně rodu, jejíž kult byl velmi rozšířen. Potom by i použití korunky bylo pochopitelné. Protože původně bylo znamení používáno vedle štítu nemůžeme vyloučit ani možnost, že šlo vlastně o jakousi ornamentální výplň prázdné části pečetního pole.
Za posledních pánů z Hradce byla růže z prvního pole přesunuta na střední štítek a do prvního pole vložen zelený věnec se zlatými růžemi. Ten se koncem 15. století objevoval v klenotu mezi 2 křídly, do té doby byla klenotem prostá růže. Jeho význam je však zcela nejasný.
Konečná podoba znaku je tedy tato: Čtvrcený štít se středním štítkem, ve kterém je zlatá růže s červeným semeníkem a zelenými kališními lístky v modrém poli. V prvním modrém poli je zelený věnec s pěti nebo šesti zlatými růžemi. Druhé pole je zlatě a červeně děleno. Ve třetím modrém poli je zlatě korunované zlaté gotické písmeno M. Ve čtvrtém modrém poli je zlatá kotva. Klenotem jsou dvě modrá křídla posázená zlatými (někdy se také uvádí červenými) srdíčky (údajně to původně byly lipové listy). Mezi nimi věnec jako ve štítě. Přikrývky zlato-modré. Poslední páni z Hradce také někdy užívali, po vzoru Rožmberků, 2 medvědy jako štítonoše. Jáchym (41304) z Hradce užíval ještě heslo Respice finem (Pamatuj na konec).
Po vymření rodu v mužské linii se stala dědičkou panství Lucie Otilie (41505), která se provdala za Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka. Ten, podle majestátu z 9.11.1616 užíval polcený znak, vpravo slavatovský (v modrém poli 3 zlatá břevna, klenot modrý toulec s třemi zlatými břevny a v něm střídavě 4 modrá a 3 zlatá pštrosí péra, přikrývky zlato-modré), vlevo výše popsaný hradecký s tím, že hradecký střední štítek byl přesunut na střed spojeného znaku. Nad štítem byly dvě přilby, vpravo se slavatovským klenotem, vlevo s hradeckým.
Zlatá růže pánů z Hradce se vyskytuje i v řadě poddanských měst samostatně (například Strmilov, Kunžak, Kardašova Řečice) i ve spojení s jinými figurami (například Jindřichův Hradec, Studená, Slavonice, Dačice). V některých případech je však zlatá růže záhadou. Vyskytuje se ve znacích Nových Hradů, Kaplice, Rožmitálu na Šumavě a Velešína. Tato města však nepatřila pánům z Hradce ale Rožmberkům.
Neméně komplikovaný je však i rodokmen tohoto rodu. Hlavní větev se v průběhu let několikrát větvila, některá jména se často opakovala, zejména Jindřich a Oldřich. Přitom například Jindřich (40701) měl 4 syny a z toho byli 3 Jindřichové. Kromě toho se roku 1267 oddělil Sezema (50501) a založil tak větve pánů ze Stráže (nad Nežárkou) a z Ústí (Sezimova). Konečně zde ještě byly vedlejší větve pánů z Maršova, z Hořic, z Bernartic a z Kosovy Hory. Posledně jmenovaní asi patřili k pánům z Landšteina a proto jsou uvedeni u této větve. Role příslušníků těchto vedlejších větví v historii země nebyla významná, ale v regionálním měřítku nebyla zanedbatelná. Vztahy mezi jednotlivými členy uvnitř těchto větví jsou často nejasné a také vazba na hlavní větev není spolehlivá. Předpokládá se, že jejich předkem byl Sezema (40302).
 
 
 
 
 
JINDŘICH
 
 
            Syn starého Vítka (00101) z Prčice Jindřich (40204) je doložen roku 1205 kdy byl, společně s bratrem Vítkem (20202) mladším, členem družiny krále Přemysla I. V letech 1185 až 1187 byl nejvyšším maršálkem (marscalcus, někdy také agaso), tedy jedním z nejvyšších dvorských úředníků, blíže neurčený Jindřich (Heinricus agaso). Jindřich (40204) Vítkovec tento úřad zastával v letech 1216 až 1222. Vzhledem k časovému odstupu však není pravděpodobné, že šlo o stejnou osobu. V letech 1209 až 1230, v různých funkcích u královského dvora (v letech 1222 až 1224 dapifer, 1224 truksas), byl častým svědkem na královských listinách Přemysla I. a zpočátku i Václava I., naposledy 1237.
            Roku 1205 se dostal do sporu s rodem Hrabišiců o vesnici Týnčany u Milevska, kterou mu původně král Přemysl I. přislíbil, ale právě toho roku ji, na žádost královny Konstancie, daroval Hrabišicům. V letech 1205 až 1207 (ale i později) se nazývá Heinricus Witcowitz, roku 1209 Henricus filius Witechonis (Jindřich syn Vítkův).
            Od roku 1209 se Jindřich (40204) často objevuje na královských listinách a to i v markrabství moravském, kam zřejmě Přemysla I. doprovázel. Ostatně sám zde měl nějaké statky (Bánov u Uherského Brodu). Roku 1211 je uváděn s bratrem Vítkem (Henricus filius Vitconis et Vitco frater eius), roku 1213 s bratry Vítkem a mladším Vítkem (Vitko cum fratribus Heinrico et juniore Vitkone). V první polovině února 1213 doprovází krále na říšský sněm do Řezna. Dne 8.6.1216 se účastní volby Přemyslova syna Václava za českého krále.
            Roku 1216 se účastnil poselstva k papežské kurii a roku 1217 obdržel pro zemské úředníky a české župany z Říma od papeže Honoria III. pochvalný list, v blíže nespecifikované záležitosti církevní, ve které se osvědčil jako straník papežské stolice.
            Dne 15.1.1218 jsou uváděni Vítek a Jindřich se syny a bratry (Witcho et Heinricus cum filiis et fratribus). Z tohoto údaje právě plyne že starý Vítek (00101) měl nejméně čtyři syny. Roku 1220 jsou uváděni Vítkovi (00101) synové Vítek, Jindřich a Vítek, (Witco, Heinricus, Witco, filii Vitconis). V letech 1221 až 1237 je doložen častokráte, většinou společně s bratry.
            V listině Vítka (30203) mladšího z roku 1220 je poprvé uváděn s predikátem z Hradce (Heinricus de Novo castro), který patrně založil někdy na počátku 13. století, nad jezerem na soutoku Nežárky (do 14. stol. nazývaného Včelnice) a Hamerského potoka, patrně na místě starého hradiště. Ukazují na to i jeho latinské a německé názvy (Novo castro 1220, Nova domo 1223, Novo castello 1234, Neu-haus, Neuhausz, Niwen hous). Česky byl nazýván zpočátku Hradec, později dostal přízvisko Jindřichův. Zřejmě brzy vzniklo u něho i město stejného jména, faru dostali němečtí rytíři. K tomuto panství odedávna náležel Kunžak, Strmilov, a Kardašova Řečice. Mimo držbu v Čechách vlastnili též statky na Bítovsku, Znojemsku a v oblasti mezi Velehradem a moravsko - uherskou hranicí.
            Schůzky Přemysla I. s papežským legátem Řehořem di Crescencio o narovnání sporu s papežem, na Šacké hoře na Moravě 30.6.1221, se zúčastnil i Jindřich (40204) s bratrem Vítkem (není jasné kterým, pravděpodobně starším 10201). Roku 1234 doprovázel markrabího Přemysla II. na Moravu.
            Naposledy je uveden v listině krále Václava I. z roku 1237. Pravděpodobně krátce potom zemřel, snad v Bánově, protože je prý pohřben na Velehradě. Jméno manželky není známo, synové se jmenovali Vítek (40301) a Sezema (40302).
 
 
 
 
JINDŘICHůV HRADEC
 
 
            Jak název napovídá, již od založení se jednalo o hrad, později, pro rozlišení, doplněný jménem zakladatele Jindřicha (40204). Latinské i německé pojmenování (Novo castro, Nova domo, Novo castello, Neu-haus, Niwen hous). naznačuje, že se jednalo o novou stavbu na místě staršího slovanského hradiště (zbytky jeho opevnění byly objeveny při archeologickém průzkumu roku 1982), na křižovatce tzv. rakouské a vitorazské cesty. Poprvé je uváděn roku 1220 (Heinricus de Novo castro). A již 29.3.1252 jeho syn Vítek (40301) použil český tvar Witek de Gradec.
Předhradí, původně asi v místech dnešního I. a části II. nádvoří vzniklo patrně záhy po založení hradu, a brzy nato i ves s tržištěm v místech dnešního náměstí. Roku 1255 se připomíná rychtář Jindřich řečený Kameník (Henricus iudex dictus lapicida) a roku 1293 je Hradec již nazýván městem. Psaná privilegia jsou z roku 1389, s přívlastkem Jindřichův, je uváděn od roku 1442. Přestože za třicetileté války bylo hradecké panství dosti postiženo, dostal se Jindřichův Hradec, podle soupisu obyvatelstva a domů z roku 1654, se svými 405 obydlenými domy na druhé místo v pořadí českých měst za Prahu před Plzeň a Kutnou Horu. A roku 1848 byl se 6 986 obyvateli a 643 domy na osmém místě v Čechách, za Prahou, Libercem (13 400), Chebem (10 459), Plzní (9 906), Kutnou Horou (9 028), Českými Budějovicemi (8 730) a Hradcem Králové (8 154). Železniční trať z Budějovic do Jihlavy byla uvedena do provozu 3.11.1887, úzkokolejná trať do Nové Bystřice roku 1897 a 1906 do Obrataně. Roku 1950 byl Jindřichův Hradec prohlášen památkovou rezervací.
Hrad byl založen na skalnatém ostrohu nad močálem (snad již v polovině 13. stol. proměněným v rybník Vajgar, roku 1830 byl uprostřed nasypán ostrov) na soutoku Včelnice (později přejmenované na Nežárku) a Hamerského potoka. Jádrem původního románského hrádku byla hranolová věž, zvaná Černá, která stávala pravděpodobně v místě dnešní fontánky před rondelem a zbořená při přestavbách roku 1594. V místě renesančního paláce stávala věž zvaná Hranatka, která byla zbořena 1575. V letech 1260 až 1270 byl postaven dvoupatrový palác s neméně mohutnou kruhovou věží, zvanou Okrouhlice či Putna. Vedle ní stála brána, do které se vcházelo po padacím mostě přes hluboký příkop. Uvedené věže prakticky vymezovaly vnitřní hrad, jeden z nejstarších u nás. V prvním patře paláce, vedle vstupní síně s bohatě profilovaným portálem, byla vybudována kaple sv. Ducha s nízkým románským vchodem, zvětšena roku 1382, prodloužena 1482 a přestavěna 1722. Nad příkopem byly postaveny hradební zdi. Ve stavbě raně gotického hradu pokračoval i Vítek (40301) a dokončil jej Oldřich (40403). Za Oldřicha (40602) bylo dokončeno vnější opevnění proti městu s (dnešní) vstupní branou. Ten také nechal roku 1338 vyzdobit vstupní síň hradu nástěnným cyklem výjevů ze života sv. Jiří, která byla roku 1899 dost nešťastně restaurována. Postava u vchodu má být patrně on. Pod ním jsou znaky převážně jihočeských rodů, jejichž členové se údajně účastnili výpravy krále Jana proti pohanským Prusům roku 1337.
Kolem roku 1450, za Menharta (40906) a Oldřicha (41008) byl starý palác rozšířen směrem do dnešního třetího nádvoří a zvýšen. Naproti válcové věži bylo vybudováno nové obytné stavení s pozdějšími Zelenými pokoji. Vnější hradby byly zesíleny dvěmi půlkruhovými a větší válcovou baštou. Však také roku 1467 odolaly několikaměsíčnímu obléhání synem krále Jiřího knížetem Jindřichem. V místě styku staré městské hradební zdi a parkánové zdi hradu vznikla pětiboká hradební věž zvaná Lázeňka. Za Jindřicha (41102) došlo k dalším výrazným přestavbám. Starý palác byl spojen s protějším obytným křídlem vysokou pozdně gotickou arkádou, ve které vznikla v polovině 15. stol. mariánská kaplička. Přestavěna byla také hranolová věž (Červená, zvaná též Menhartova, snad z konce 13. stol.) s velikou kuchyní (nejstarší dosud provozuschopná ve střední Evropě), prostorná síň zvaná soudnice, nad ní byla upravena a vyzdobena nástěnnými malbami. Na předhradí (mezi dnešním prvním a druhým nádvořím) vzniklo menší stavení. V sousedství hradní kaple byla zahájena stavba tzv. královského paláce s velkým sálem, s pozdně gotickou síťovou klenbou. Tyto přestavby dokončil Adam (41201).
Jáchym (41304) prakticky stanovil dnešní podobu zámku. Nechal provést nástavbu na starším stavení uprostřed předhradí s Rožmberskými pokoji a otevřenými arkádami. Na ně pak navázalo nové křídlo, které prostor uzavřelo. Přitom bylo zbourána stará hranolová věž nad rybníkem. Roku 1564 byla zahájena výstavba mohutného paláce (Nové stavení) na třetím nádvoří, kterou dokončil Adam (41403) 1568. Roku 1528 byla zbořena parkánová zeď a zasypán příkop. část jedné bašty zůstala zachována v suterénu pod věží Nového stavení. Na toto pak navazovaly Velké arkády a další trakt s velkým sálem do kterého bylo začleněno i stavení se Zelenými pokoji. Proslulé sály, Zlatý a Španělský se nedochovaly. Nové křídlo pak bylo v letech 1590 až 1592 spojeno Malými arkádami se starým hradem, který byl rovněž upraven a zvýšen. Za Velkými arkádami byla částečně snesena válcová bašta a v letech 1591 až 1596 postaven rondel, spojený s palácem arkádovou chodbou. Mezi arkádami a rondelem byl zasypán parkán a zřízena zahrada. Před rondelem je malá renesanční fontána a kamenná kašna z let 1688 až 1696.
Po vymření pánů z Hradce roku 1604 zdědili Hradec Lucie Otýlie (41505) a její manžel Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka. Roku 1618 odolal i s městem dvojímu obležení císařským vojskem. Po bitvě na Bílé Hoře však byl Hradec obsazen. Za vlády nového rodu ztratilo sídlo na významu a k žádným významným úpravám nedošlo. Roku 1694 přešel, opět sňatkem na hrabata Černíny z Chudenic. V letech 1746 až 1748 bylo na zámku zřízeno divadlo. Roku 1773 vážně poničil všechny budovy na třetím nádvoří požár. Následně prováděné opravy byly jen omezeného rozsahu. Již roku 1883 zde však František Křižík zavedl elektrické osvětlení. V krátké době bylo ve městě zavedeno veřejné elektrické osvětlení (které tehdy u nás měla pouze Praha). Teprve počátkem 20. stol. 1906 byly zahájeny záchranné práce. V první etapě (1906 až 1917) byl opraven starý hrad a část Adamova stavení. Další práce byly zahájeny roku 1920, ale pozemková reforma je již roku 1923 ukončila. Černínům patřil zámek do roku 1945.
Úpravy, prováděné za Slavatů a Černínů, nebyly nikterak významné. Zámecký komplex, který získal dnešní podobu již za pánů z Hradce, je třetím největším u nás (po pražském a českokrumlovském). Poslední rekonstrukce byla dokončena v roce 1993.
 
            Snad již před rokem 1233 přichází do Hradce řád německých rytířů. Jeho sídlo bylo na návrší nad tržištěm nedaleko hradu. Brzy tu byl založen i farní kostel sv. Maří Magdaleny a městský špitál, u kterého zřídil Oldřich (40501) roku 1293 kapli sv. Diviše. Původní podoba kostela není známa. Nový farní kostel byl postaven v letech 1370 až 1380. Roku 1594 připojen k jezuitské koleji (zakládací listina z roku 1592), vyhořel 1615, znovu zřízen raně barokně 1628 až 1632, upraven 1670, 1788 zrušen. Pozdně renesanční kolej z let 1595 až 1605 byla roku 1779 upravena v kasárna. Od roku 1656 zde působil znalec českého jazyka a vlastivědný pracovník Bohuslav Balbín. Jezuitský seminář z let 1606 až 1608 vyhořel 1615, nově vystavěn pozdně renesančně 1625 až 1636, s barokní kaplí sv. Víta z roku 1642, byl později změněn na gymnázium, dnes je v něm umístěno muzeum.
            V posledním desetiletí 13. stol. vzniká v Hradci miniaturní židovské ghetto. Židé, kteří jediní směli půjčovat peníze na úrok, měli tak významný podíl na ekonomickém rozvoji města. Hřbitov je z počátku 15. stol., rozšířen 1577, ohrazen 1773.
            Na základě králova souhlasu z 5.5.1312 bylo opevněno i město. Byl vybudován mohutný příkop, žulové zdi s parkánem a okrouhlými a hranatými věžemi. V opevnění byly zřízeny 3 brány Pražská (Novoměstská), zbořena 1825, Nežárská (Třeboňská, Linecká) a Rybnická (Vídeňská) zbořena 1827. Město odolalo i husitskému obležení roku 1434. Postupně budované opevnění a zesilované 1466 až 1498 navazovalo na hradby hradu. V letech 1460 až 1470 zahrnulo i Nové město. Součástí opevnění byl i kostel sv. Jana Křtitele. Hradby byly zbořeny v 19. stol., zachovala se Nežárská brána, jedna hradební věž a malé zbytky zdí.
Město bylo postiženo řadou požárů, největší byl roku 1801 (19.5.). Domy jsou z  velké části s renesančními jádry, kolem náměstí původně s podloubími, upravovány převážně koncem 18. stol. a v 1. polovině 19. století. V horní části náměstí, která dostalo podobu nepravidelného čtverhranu, byla zřízena radnice a vedle ní městské vězení. Radnice, postavená kolem roku 1450, byla opravována v letech 1492 až 1493 (po požáru 1487), a roku 1493 byla vybavena orlojem, údajně od pražského mistra Hanuše. Současná je pozdně barokní z let 1801 až 1807. Empírová kaple sv. Aloisie, u bývalé tiskárny je asi z roku 1827. Tiskárnu založenou roku 1738 koupil 1797 vydavatel Josef Landfras. Původně pozdně gotické domy čp. 138 a 139 renesančně přestavěné a sloučené v jeden 1530 – 1540, patřily pánům z  Hradce. Na fasádě jsou sgrafita s výjevy ze Starého zákona. V letech 1565 až 1586 zde bydlela Anna z Rožmberka (21201), vdova po Jáchymovi (41304). Sloup Nejsvětější Trojice na náměstí je z let 1764 až 1768, opravován 1872.
            Proboštský kostel Nanebevzetí P. Marie goticky vystavěn v asi letech 1360 až 1370, opraven 1482, 1599 přistavěna dolní sakristie, 1653 prodloužena kruchta. Vyhořel 1801, opraven 1808 až 1828, hlavní portál je z roku 1851, kostel byl restaurován1873. Zařízení je pseudogotické. V severní straně presbytáře bylo mauzoleum Jáchyma (41304) z něhož se zachovala jen renesanční portálová architektura z roku 1570.
            U kostela sv. Jana Křtitele, založeného raně goticky ve 3. čtvrtině 13. století původně sídlili rytíři téhož řádu. K nedokončenému kostelu povolal Oldřich (40602), kolem roku 1320, kazatelský řád minoritů. Plánované trojlodí bylo zredukováno na nepoměrné dvoulodí. Hlavní loď byla dokončena roku 1375. Za husitských válek, asi r. 1434 byl zapálen, ale hrad i město obležení odolaly. Kolem r. 1480 opraven, 1597 znovu opravován, 1607 vyhořel, roku 1608 přešel v držení jezuitů a opraven, znovu opraven 1787, restaurován 1891 až 1895. Zařízení barokní. Vedle presbytáře je kaple sv. Mikuláše postavená před r. 1369. Tehdy byla zahájena i stavba křížové chodby. Kapitulní síň (později přeměněna na Soukenickou kapli) byla postavena kolem roku 1375, těžce poškozena při požáru r. 1801. Klášter vyhořel i roku 1434, obnoven 1480. Roku 1564 byl Jáchymem (41304) přeměněn na špitál a ústav chudých, pro který byla postavena 1560 až 1561 i nová renesanční budova. V síni je renesanční pamětní deska Jáchyma (41304) z r. 1564. Barokní špitální kaple Nanebevzetí P. Marie je z let 1761 až 1778.
            Jindřich (41102) vystavěl roku 1478 na předměstí františkánům nový klášter s kostelem sv. Kateřiny. Roku 1619 byl vypálen protestanty, postupně částečně obnoven, ale 1669 znovu vyhořel. Upravený roku 1801 opět postižen požárem, a téhož roku opraven. Naproti je tzv. klášteříček, založen pozdně goticky, po r. 1534 sloužil jako špitál a sídlo vdov pánů z Hradce. Barokně upraven 1750 až 1780, po požáru 1801 částečně opraven. Roku 1849 jej koupilo město a umístilo sem okresní soud a berní úřad.
            Jižně od města za hradbami byl 23.6.1399 založen špitál pro zestárlé a chudé občany. V té době je zmiňován i původně gotický hřbitovní kostel sv. Václava, pravděpodobně z poloviny 14. stol. Přestavěn byl 1606, poškozen 1618, opraven 1621, po požáru 1801 opraven 1816. Hřbitovní goticko – renesanční kostel Nejsvětější Trojice je z let 1590 až 1594. Věž byla přistavěna 1852. Na předměstí, za Vajgarským mostem byla gotická kaple sv. Alžběty z roku 1399, počátkem 15. stol. přestavěna na špitální kostel, 1618 vypálen, barokně upraven opět vyhořel 1773, zrušen 1788 a 1828 změněn na kovárnu. Kostel sv. Jakuba z počátku 14. stol., připomínaný 1518 a obnovený 1605 byl zrušen 1793 a stržen 1859. Na jeho místě byla zřízena Černínská hrobka a nad ní 1860 postaven pseudogotický kostel. Křížová cesta před kostelem z roku 1518, upravena 1693, obnovena 1848 a 1900. Na bývalém popravišti za kostelem jsou pozdně gotická Boží muka z doby po roce 1500.
            Z rozsáhlé literatury věnované Jindřichovu Hradci uveďme alespoň tři tituly: Antonín Matějček a Karel Tříska, Jindřichův Hradec, zámek a město (V. Poláček Praha, 1944), Ema Charvátová, Jindřichův Hradec (Odeon Praha,1974) a zatím poslední publikaci Jindřichův Hradec a okolí od Jaroslava Malečka vydalo roku 1999 (ale bez uvedení roku) nakladatelství ORION, Roztoky u Prahy.
 
Původním znakem města byla zlatá růže pánů z Hradce v modrém poli. Na žádost Jindřicha (41102) z Hradce jej, dne 25.9.1483, polepšil král Vladislav II.: V modrém štítě dva zlatí korunovaní dvouocasí lvi s červenými jazyky ke středu obrácení, drží zlatou hradeckou růži. Nad ní je zlatě korunované zlaté písmeno W.
 
            Zdeněk Kalista (Cesta po českých hradech a zámcích, Odeon Praha, 1995) v závěru kapitoly věnované Jindřichovu Hradci konstatuje: “Je věru podivuhodné, jak kamenná srostlice jindřichohradeckého hradu představuje nejen kontinuitu rodů, jež hrad v minulosti držely, ale i proměny, jimiž jejich historie procházela. Jako by nebylo ani působením vnějších okolností, že nejvýraznější články toho, co před sebou dnes při pohledu na jindřichohradecký hrad spatřujeme, jsou zároveň ztělesněním nejvýznamnějších period života, který tímto prostředím procházel... Málokterý český hrad se ukazuje ve své němotě tak výmluvný, málokterý zachycuje ve svém nehybném kamení život s jeho zdvihy a poklesy jako Jindřichův Hradec.“
 
 
 
 
 
KUNŽAK (u Jindřichova Hradce)
            Původně zde byla ves Podolí, vedle které v polovině 13. století (první zmínka 1288) založil král Přemysl Otakar II. osadu Kunigsecke (královský výběžek, toto území totiž patřilo k Moravě a tvořilo jakýsi klín vražený do Čech). Německé jméno bylo záhy počeštěno na Kunžak (1411). Roku 1487 je nazýván městečkem. Až do vymření rodu patřil pánům z Hradce a, s výjimkou let 1550 až 1589 kdy byl držen k Telči, patřil k hradeckému panství. Ves Podolí splynula s městečkem až roku 1848.
            Gotický kostel sv. Bartoloměje má zachovaný presbytář z doby kolem roku 1370. Po požáru roku 1556 byla přistavěna věž, opravován byl roku 1686, jižní předsíň přistavěna roku 1706. Po dalším požáru roku 1742 byl kostel barokně přestavěn a vystavěna nynější loď. Rozsáhlá oprava byla provedena, opět po požáru roku 1808, kdy byla prakticky úplně zničena gotická kaple sv. Barbory. Na náměstí je barokní kašna z roku 1740.
Jako znak používá původní znak pánů z Hradce, tedy zlatou růži s červeným semeníkem a zelenými kališními lístky v modrém poli.
 
 
STRMILOV (u Jindřichova Hradce)
            Původní ves vznikla patrně v první polovině 13. století a je doložena roku 1255 (s latinským názvem Dremels), s českým názvem Stremylov roku 1411. Roku 1294 byl opevněnou tržní osadou. Někdy v polovině 13. století byl darován řádu Německých rytířů, ale roku 1255 opět vrácen k Hradci. Ve druhé polovině 14. stol. byl připojen k Telči, ale od roku 1550 patřil opět k Hradci. Roku 1561 již byl městečkem a k jeho rychtě patřily vsi Vlčice, Bořetín a Leština.
            Farní kostel sv. Jiljí je doložen roku 1376, původní vyhořel a byl obnoven roku 1824. Nynější je empírový, od základů zcela nově postavený v letech 1843 až 1849, s pseudorománským zařízením a kamennou křtitelnicí z roku 1725. Jižně od městečka je hřbitovní, pozdně románský (podle pověsti nejstarší v této krajině), kostel sv. Ondřeje, (vznikl pravděpodobně před rokem 1255) roku 1604 goticko-renesančně upraven, opravován roku 1711. Při cestě z Malého Jeníkova jsou pozdně gotická boží muka ze 16. století, u hřbitova pak z roku 1712. Zachovaný hraniční kámen je z roku 1801.
Jako znak používá, stejně jako Kunžak, původní znak pánů z Hradce. Je také doložena pečeť z roku 1764, kde růže vyrůstá z květináče a po stranách je dvouocasý lev a kozorožec.
 
 
 
KARDAŠOVA ŘEČICE (u Jindřichova Hradce)
            Městečko s tvrzí z poloviny 14. století (okolo roku 1340 Reczycz). Původní název Řečice znamená malou říčku, která zde vzniká spojením dvou potoků. Přívlastek je poprvé doložen roku 1568 (Řečice Kardašová) a je odvozen od blízkého rybníka Kardaše (ten dostal jméno patrně po svém zakladateli nebo některém z majitelů). První zmínka je z roku 1267, kdy si Oldřich (40403) a jeho synovec Sezema (50501) rozdělili okolní krajinu.Tržní osada byla rozdělena na horní (východní) část, která patřila k Hradci a dolní (západní), kterou držel Sezema (50501) a jeho potomci. (Z uvedených částí vznikla dvě samostatná města.) Kolem roku 1490 získal Jindřich (41002) zbytky ústecké državy, mezi nimi i druhou část Řečice, a připojil je k Hradci. Roku 1604 přešla i s ostatním hradeckým majetkem do rukou Slavatů. Roku 1693 dostal Řečici sňatkem hrabě Jan Zikmund Götz, který ji roku 1725 prodal hraběti Kufsteinovi. Roku 1740 ji získal hrabě Jan Václav Caretto-Millesimo a v kupní smlouvě je poprvé uváděn zdejší zámek. Dalšími držiteli byli hrabě František Karel Sweerts-Špork (1746 až 1768), František Josef Jungwirt (1752 až 1768), knížata Paarové (1768 až 1930) a řád školských sester, který v zámku roku 1949 zřídil domov důchodců.
            Zámek je prostá barokní jednopatrová čtyřkřídlá budova s mansardovou střechou z let 1720 až 1755 na místě původní tvrze. Původní podoba hrádku není známa. Zřejmě byl z jedné strany chráněn močálem, z ostatních příkopy, valy a hradbami. Vedle stavení byla čtverhranná věž. Za zámkem je menší anglický park. Kostel sv. Jana Křtitele na původním hřbitově, původně románsko-gotický z poslední třetiny 13. století byl rozšířen vrcholně goticky kolem roku 1380 (z té doby je presbytář a sakristie, mezi věží a lodí je mohutný profilovaný portál z doby kolem roku 1260 a portál z presbytáře do sakristie je z doby kolem roku 1380). Nově vysvěcen po úpravě roku 1491, loď přestavěna v letech 1545 až 1580, věž přestavěna 1615 až 1620. Další úpravy po požáru roku 1814. Židovský hřbitov byl ohrazen roku 1673, při cestě k Hradci jsou Boží muka ze 17. století.
Jako znak používá, stejně jako Kunžak a Strmilov, původní znak pánů z Hradce, tedy zlatou růži v modrém poli.
 
 
 
 
 
 
 
VÍTEK
 
 
            Z Jindřichových (40204) potomků jsou doloženi pouze dva synové Vítek (40301) a Sezema (40302).
Vítek (40301)sepřipomíná poprvé roku 1223, společně se svým otcem (1.10.1223 dominus Heinricus cum filio suo Vitcone de Nova domo) a dále v mnoha listech.
Roku 1232 vystupuje Vítek z Hradiště (Witko de Gredis, 8.6.1232), který byl patrně jeho zakladatelem. Nelze sice vyloučit, že by se mohlo jednat o Vítka z Klokot (30203), pravděpodobnější však je, že to byl právě tento Vítek (40301). Již proto, že v polovině 13. stol. držel Hradiště (nynější Tábor) a blízké Ústí (Sezimovo) Sezema (50501), který byl patrně Vítkovým (40301) vnukem.
V letech 1241 až 1249 byl olomouckým kastelánem (Witco de Novadomo Olomucensis castellanus). Zřejmě se také účastnil boje s mongolskými nájezdníky, kteří na jaře roku 1241 byli u Olomouce rozprášeni. Po jejich porážce obdržel blíže nejmenované statky na Moravě a mezi nimi pravděpodobně i Slavonice. Mohl tedy být zakladatelem nové trhové vsi vedle původní osady. Tehdy také (11.12.1247) věnoval majetek v Nové Říši mnichům v Zábrdovicích. V té době patřil mezi přední stoupence Přemysla Otakara I. a účastnil se i jeho povstání proti králi Václavovi I. roku 1248. Po Přemyslově porážce kastelánský úřad ztratil, ale již od roku 1251 je opět u dvora, a 22.9.1253 byl i u úmrtního lože krále Václava I. Za Přemyslovy vlády zastává úřad číšníka. Roku 1251 se účastní jeho tažení do Horních Rakous. Byl i jedním ze zástupců královské moci v Rakousku a Štýrsku.
            V průběhu let užíval predikát de Novadomo nebo de Novocastro. Roku 1252 (29.3.) použil neobvyklý tvar Witek de Gradec. Obydlené území se dále rozšiřuje, jeho služebníci zakládají nové vesnice (například Ratmir – Ratmírov, Hostěj – Hostějoves, Mutina – Mutiněves).
            Při sporech krále Přemysla Otakara II. s uherským králem Belou IV. o štýrské dědictví se účastnil smírných jednání, při kterých došlo 3.4.1254 k dohodě o rozdělení Štýrska. V zimě 1254 až 1255 byl jedním z českých šlechticů, kteří doprovázeli krále při jeho tažení k Baltu proti pohanským Prusům.
Kdy na území Čech pronikl řád Německých rytířů není zcela jasné. Jisté však je, že již roku 1220 získali od krále Přemysla I. nějaký majetek. Na darovací listině, dané v Olomouci, byli svědky (huius testes sunt Witigo et frater eius Henricus) také Jindřich (40204) s bratrem Vítkem (není jasné kterým). Lze tedy předpokládat, že nedlouho poté přišli i na hradecké panství. Byli vynikajícími válečníky, ale hlavně zdatnými kolonizátory, měli úspěšné lékaře, stavitele a obchodníky. Jako první zřídili poštovní spojení.
            Jeho matka dala řádu Německých rytířů újezd Strmilovský a Děbolínský, které Vítek (40301) 1.12.1255 vyměnil za jiné statky (ves Světec). Řád získal oddělenou správu a prováděl kolonizaci v omezeném rozsahu, při kostele zřídil špitál pro ošetřování 12 lidí. Řád rytířů sv. Jana Křtitele sídlil u kostela zasvěceného témuž světci. Krátký čas zde drželi pozemky i templáři, kteří roku 1297 dostali Nový Dvůr u Lodhéřova.
            Krátce po polovině 13. stol. je na dvoře hradeckých pánů doložen jejich „iudex provincialis“. Je tedy zřejmé, že panovník velmi brzy nechal přejít do jejich rukou vyšší soudní pravomoci. Ve Vítkově družině byly zastoupeny dvorské hodnosti maršálka, číšníka a stolníka. Jejich společenské vystupování se blížilo úrovni malých dynastů.
            Datum Vítkovy (40301) smrti není známo, pohřben byl v kryptě farního kostela sv. Jana. Synové Oldřich (40403), Jindřich (40402) a Dětřich (40405), dcery Lidmila (40401) a Eliška (40404).
 
 
Sezema (40302) vystupuje roku 1234 společně s otcem (22.10.1234 Heinricus de Novo castello, Zezema filius eius) a roku 1236 společně s bratrem Vítkem (40301) (18.1.1236 barones Boemorum Witigo cum fratre suo Zezema filii Henrici de Nova domo). V té době zastával úřad podčíšníka na dvoře markraběte Přemysla. Rodový majetek držel společně s Vítkem (40301), který zřejmě spravoval statky v Čechách, Sezema (40302) pak na Moravě.
            Od něho snad pošli páni z Hořic, Bernartic, a Maršova, kteří stejně jako Hradečtí často užívali jméno Jindřich.
 
SLAVONICE (město u Telče)
            Jméno odvozeno od osobního jména Slavoň a znamenalo ves lidí Slavoňových. Při starší slovanské osadě, vzniklé asi kolem roku 1200 snad na místě dnešního Špitálního předměstí, byla v druhé polovině 13. stol., vysazena trhová ves s tržištěm (Dolní a Horní náměstí). První historická zmínka o Slavonicích je z 20.9.1260. Je pravděpodobné, že je dostal Vítek (40301) z Hradce po roce 1241. Trhová ves na obchodní cestě Vídeň – Praha, doložená roku 1290, je poprvé roku 1358 nazývána městem a následně opevněna. Roku 1373 poprvé vystupuje nejmenovaný rychtář a roku 1392 rychtář Swinko (snad Zbyněk). A roku 1450 Jindřich (41102) z Hradce uděluje Slavonicím městský pořádek (Panthättigungs-Articul), potvrzený 1520 Adamem (41201) a 1574 Zachariášem (41305). Po rozdělení panství mezi hradeckou a telčskou větev roku 1550 připadly k Telči, roku 1579 však opět došlo k spojení obou majetků. Již roku 1532 tudy procházela poštovní trasa a roku 1560 zde byla zřízena stanice poštovní silnice a dovršen stavební rozmach města. Úpadek nastal po vymření pánů z Hradce. Již roku 1619 byly Slavonice obsazeny císařským vojskem. Město bylo silně devastováno po celou třicetiletou válku. V letech 1680 až 81 bylo stiženo morovou epidemií. Přeložení trasy přes Znojmo a Jihlavu (1750) stagnaci jen prohloubilo. Změna nastala po zřízení železnice do Jihlavy (1902) a jejím prodloužení do Rakouska (1903). Roku 1950 bylo město vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Slavonice byly, jako většina středověkých měst, postiženy častými požáry, zejména v letech 1750, 1845, 1846, 1862 a 1863 a navíc roku 1830 silnou povodní.
            Opevnění z roku 1366, bylo opraveno a zesíleno snad počátkem 15. stol., protože odolalo i útoku husitských vojsk. Tvořily je hradební zdi s věžemi a příkopy a bylo rekonstruováno v 1. polovině 16. stol. Hlavní a parkánové zdi střežily půlkruhové a hranolové věže, brány pak chránily barbakány. Zachovány zůstaly dvě brány Jemnická (Východní, Horní) a Dačická (Bolíkovská, Severní, Dolní) zvaná též Červená věž. Třetí, Poštovní (Bejdovská, Rakouská) byla zbořena v polovině 19. století. Barbakán před Dačickou bránou barokně přestavěn v 17. století.
            Domy mají převážně renesanční štíty ze 16. stol., i když řada z nich má, ve větší či menší míře, zachovány pozdně gotické prvky, zejména sklípkové klenby. Půdorys historického jádra města se prakticky nezměnil. Dům čp. 45 na Dolním náměstí byl postaven v letech 1543 až 1549 a zřejmě patřil pánům z Hradce. Stará radnice byla roku 1910 zbořena a nahrazena novou.
            Snad již kolem roku 1200 byl zde pozdně románský kostel. Podle Jaroslava a Jitky Sedlářových (Slavonice, Odeon Praha, 1973) tvoří základ špitálního kostela sv. Jana Křtitele. Podle autorů Uměleckých památek Čech (3. díl, Academia Praha 1980) byl na místě staršího kostela ze 13. stol postaven farní kostel Nanebevzetí P. Marie.
Farní kostel Nanebevzetí P. Marie, gotický z poloviny 14. stol., byl dokončen v 2. polovině 15. stol. V 16. stol. byla zbourána a nově postavena věž. Počátkem 18. stol. přistavěny boční kaple, obnoven po požáru 1750, upravován 1806, 1903 až 1916 a po roce 1947. Kolem byl hřbitov ohrazený vysokou hradební zdí, ke které přiléhal panský hrádek připomínaný roku 1384, upraven snad v druhé polovině 15. stol. a v 16. stol. byl rozšířen. Od roku 1803 zde byla škola a roku 1898 byl romanticko historicky přestavěn. Na hřbitově, zaniklém koncem 17. stol., byla roku 1516 postavena kaple sv. Rozálie s kostnicí a kaple sv. Jakuba. Obě byly po požáru 1750 zrušeny.
Poutní kostel Božího těla byl založen roku 1280, pobořen 1423, obnoven goticky 1478 až 1491, doplněn barokní přístavbou 1677, roku 1820 byla přistavěna Loretánská kaple, obnoven 1870.
 Špitální kostel sv. Jana Křtitele byl postaven goticky v polovině 15. stol., (založení špitálu bylo povoleno roku 1414) vyhořel 1620 a 1845, obnoven 1847. Na novém hřbitově z poloviny 16. stol byl postaven monumentální portál roku 1596, který je od roku 1702 hlavním portálem hřbitovní kaple sv. Kříže.
Kolem roku 1784 byla postavena barokní kaple sv. Jana Nepomuckého a renovována roku 1930.
Původním znakem byla růže hradeckých pánů. Nejstarší zachovaný zlomek městské pečeti s růži je snad z roku 1369. Na pečetích byla někdy doplněna korunovanými gotickými písmeny M na jednotlivých lístkách (roku 1646), nebo s dvojitou řadou okvětních lístků (1576). Na žádost Viléma Slavaty polepšil znak císař Ferdinand III. dne 20.10.1651 takto: Modrý štít je čtvrcen zlatými linkami. V prvním a čtvrtém poli je zlatá hradecká růže, ve druhém poli na zlatém řetězu zavěšená zlatá padací mříž a ve třetím poli zlatá palisáda. Nad štítem je turnajská přílba na jejímž okruží je dole černé písmeno W. Na přílbě je zlatá královská koruna ze které vyrůstá bíle oděný anděl se zlatými křídly, který v pravici drží zelenou palmovou ratolest, v levici žlutou hořící pochodeň. Přikrývky jsou modro-zlaté.
 
 
 
 
 
OLDŘICH
 
 
            Mezi Vítkovými potomky jsou uváděni 3 synové Jindřich (40402), Oldřich (40403) a Dětřich (40405) a 2 dcery Lidmila (40401) a Eliška (40404).
Oldřich (40403) zastával roku 1255 úřad nejvyššího číšníka, který patrně převzal od svého otce. Zřejmě se s otcem účastnil roku 1254 křižáckého tažení do Pruska a roku 1260, pravděpodobně pod korouhví Voka (20302) z Rožmberka, bitvy s Uhry na soutoku Moravy a Dunaje u města Lavy v Rakousích. V této bitvě padli dva jeho švagři Otto a Konrad z Hardeka. Je uveden i roku 1263 na zřizovací listině Svatokorunského kláštera (nynější Zlatá Koruna), který král údajně založil na památku slavného vítězství.
V letech 1265 až 1269 byl královským podkomořím (3.8.1268 Olricus de Novadomo, subcamerarius), kromě toho se vyskytuje i v mnohých listech nadačních a smlouvách, zvláště těch, které vydávali Vítkovci. V té době se často zdržoval na pražském dvoře a, jak se někdy uvádí byl, po smrti Voka (20302) z Rožmberka, hlavou všech Vítkovců. Je sice pravdou, že v tomto období jednotlivé větve Vítkovců se řídili dosti silnou rodovou soudržností, ale žádnou „hlavu“ neměli. Po ztrátě úřadu roku 1269 Oldřich (40403) odešel od dvora. Dne 13.5.1267 potvrdil výsady řádu Německých rytířů a rozšířil jeho obdarování. Ještě počátkem roku 1267 držel Oldřich (40403) hradecké zboží s bratrovcem Sezemou (50501) a syny Vítkem (40502) a Oldřichem (40501).
            Jeho manželkou byla Marie, hraběnka z Hardeka, která měla za erb orlici. Majetkové zájmy obou rodů se stýkaly v Podyjí.
            Ačkoliv byl otec jeho ve veliké přízni krále Přemysla Otakara II., o synovi to neplatí. Přemysl, ve snaze o upevnění královské moci, odnímal statky šlechtě (dnes již nelze posoudit ve kterých případech právem). Tak se stalo i Vítkovcům, jimž odebral Ústí a Hradiště (nynější Tábor) a zejména Oldřichovi (40403) odebral Hradec, zajal jej, a později v blízké vsi Buku usadil. Skutečný průběh událostí však není jasný. Snad při tažení do Rakous roku 1276 se královští zmocnili Hradce. Přemyslův dopis Fridrichovi Norimberskému 13.5.1277 je datován právě zde. Oldřich (40403), s ostatními Vítkovci opustil Čechy. Po bitvě na Moravském poli (roku 1278) se vrátil do Čech na hradecké panství. Účastnil se i domácí války na straně Záviše (10503) z Falkensteina a po jeho vítězství zastával i funkci u dvora. Po Závišově (10503) uvěznění byl mezi povstalci, ale po jeho popravě se s královským dvorem smířil.
            Po své smrti (snad při morové epidemii r. 1282) byl pochován v kostele komendy něm. křížovníků. Manželka jeho Marie přečkala jej a žila ještě roku 1299. Dne 29.12.1291 se synem Oldřichem (40501) dala templářům kostel ve Stodůlkách a roku 1294 se poprvé připomíná městečko Sedlčany jako majetek pánů z Hradce. Synové Oldřich ((40501), Vítek (40502), Ota (40503), dcery Kateřina (40504). Marie (40505) a Markéta (40506).
Lidmila (40401) (Ludemina) je uváděna v roce 1248. Jejím manželem byl údajně Markvart z Týnce, který obdržel 11.12.1248 papežskou dispens pro svůj sňatek s Ludmilou, s níž byl ve čtvrtém stupni příbuzný. Není to však zcela jednoznačné. Někdy je uváděn také Markvart z Hrádku, ale ten měl být, ve stejné době, manželem Ludmily (30304), dcery Vítka (30203) z Klokot. Pravděpodobně došlo ke spojení údajů o těchto dvou Vítkovnách, nelze však rozhodnout, u které z nich je údaj správný.
Jindřich (40402) Uvádí se 27.3.1247 jako přísedící moravského zemského soudu. Roku 1254 se snad, společně s bratrem Oldřichem (40403) a otcem Vítkem (40301) zúčastnil křižáckého tažení do Prus, odkud se pravděpodobně nevrátil. Patrně mu patřilo Ústí (Sezimovo), a je tedy pravděpodobná jeho účast při založení zdejšího dominikánského konventu někdy na konci první poloviny 13. stol. První jasná zmínka o konventu je z 4.6.1262, kdy mu Vok (20302) z Rožmberka odkázal dlužnou částku peněz.
 
Jeho syn Sezema (50501) snad již v roce 1267 za svůj díl vzal Ústí, Hradiště, polovici Řečice, panství Strážské a stal se praotcem pánů Strážských a Ústských.
Eliška (40404) se před rokem 1260 se provdala za hraběte Katolda.
Dětřich (40405) (Jetřich, Theodoricus) se 26.3.1281 stal biskupem Olomouckým. Od něho se také asi dostala zlatá růže do znaku Ostravy, která v té době olomouckému biskupství patřila. Snad založil i klášter dominikánek v Brně, který je uváděn v jeho listině z 12.1.1287. Roku 1296 potvrdil odpustky pro kapli Božího Těla ve Slavonicích. Účastnil se 2.6.1297 slavné korunovace krále Václava II. a královny Jitky. Roku 1299 založil město Frankstadt na Moravě. Zemřel roku 1302.
            V beletrii je Oldřich (40403) uváděn pouze okrajově v souvislosti s vystoupením Vítkovců v době Záviše (10503) z Falkensteina.
 
 
 
OLDŘICHOVI POTOMCI
 
Oldřich (40501) většinou sídlil na Hradci. Počátkem roku 1267 držel nedílně zboží Hradecké s bratrem Vítkem (40502), otcem Oldřichem (40403) a jeho bratrovcem Sezemou (50501). Je známo, že Oldřich z Hradce podporoval Záviše (10503) z Falklenštejna a je téměř jisté, že tím byl míněn Oldřich (40403), a po něm pravděpodobně i syn Oldřich (40501). Po návratu Václava II. do Čech mu přísahal věrnost a brzy se stal purkrabím ve Znojmě.
            V letech 1281 až 1303 byl častým svědkem na listinách pánů z Rožmberka. Byl zřejmě činný i diplomaticky. Za krále Václava II. vystupuje jako doživotní správce celého podkrají moravského hradu Lukova u Holešova (possessor seu gubernator) a vládne tamním „lantgerichtem“ jakož i jinými statky od krále v župu přijatými. (Lukovská provincie hraniční kraj proti Uhrům mezi Strážnicí, Uherským Brodem a Vsetínem, zasahující snad až k Ostravě.) V době, kdy hornoslezská knížata hledala ochranu v připojení k českému království, byl 10.1.1289 svědkem na listině, kterou se Kazimír Bytomský dobrovolně stal leníkem českého krále.
Jak již bylo řečeno 29.12.1291 s matkou udělil templářům podací kostela ve Stodůlkách, a dále založil na hradě v Hradci kapli sv. Diviše.
            Protože ještě roku 1294 neměl syna a všechna zboží tak měla po jeho smrti připadnout králi, uzavřel s ním smlouvu (24.5.), v níž zapsal králi, kdyby bez synů zemřel, hrad Hradec s městem a vesnicemi na panství Hradeckém, ves trhovou Strmilov, s tou výminkou, aby král dcery jeho vdal a ctně vypravil. Vesnice Deštná, Prčík, Drunče, Radouň Velká, Lodhéřov, Klenov, Studnice, Kochanov a Horusice byly zapsány manželce Mechthildě a král mohl vsi, které k panství Hradeckému náležely, sumou na ně zapsanou vyplatiti. Sobě ponechal ves Stodůlky, matce Maří ves trhovou Sedlčany vším příslušenstvím, na Moravě hrad Bánov, vsi Valeč, Vilimovice, Paskovice, Dráchov ves trhovou Slavonice, ves Řečici. Za postoupení Hradce slíbil mu král dáti hrad Broumov, městečko Brod Uherský, cla v Uničově (Nova civitas) a Lipníku a vsi Hluk a Topol. Všechny statky, které si ponechal, měl zdědit Jindřich (20401) z Rožmberka. Narozením syna Oldřicha (40602) však smlouva ztratila na významu. Dává však dost jasný přehled o rozsahu hradeckého panství. Oldřich (40501) daroval potom templářům dvůr jeden blíže Lodhéřova ležící, jenž měl obdržeti jméno Nový Dvůr (Neudeck ?). Po zrušení řádu templářů (1312) část jeho majetku připadla pánům z Hradce, část řádu německých rytířů. Později povolal do Hradce také řád Minoritů.
Roku 1299 dal patronátní právo ke kostelu a kapli ve Slavonicích velehradskému opatovi. Roku 1302 se stal moravským podkomořím a roku 1303 se připomíná jako královský purkrabě na Broumově Moravském. Roku 1304, společně se Smilem (30403) z Nových Hradů, znemožnil, mohutnými záseky mezi Hradcem, Strmilovem a Landšteinem, i neustálými nájezdy na nepřátelské oddíly, postup Rudolfa Habsburského z Moravy do Čech. Po vymření Přemyslovců podporoval Jindřicha Korutanského a tím se znepřátelil s Janem z Vartenberka, Vítkem (30404) a Vilémem (30509) z Landšteina, kteří stáli při Elišce Přemyslovně. Podle německých historiků byl štědrým příznivcem potulných pěvců (minnesängrů). Roku 1312 již nežil. Krátce po jeho smrti získala vdova Mechtilda, ze Stubenberka (podle jiných ze Schaumberka), patrně na přímluvu Petra (20501) z Rožmberka, souhlas krále Jana se zesílením opevnění města Hradce vyhloubením příkopů (5.5.1312). Po své smrti zanechal mimo již uvedeného syna Oldřicha (40602) dcery Elišku či Alžbětu (40603), Anežku (40601) a Annu (40604).
Vítek (40502) jak již bylo výše uvedeno, počátkem roku 1267 držel nedílně zboží Hradecké s bratrem Oldřichem (40501), otcem Oldřichem (40403) a jeho bratrovcem Sezemou (50501).
            Pravděpodobně seděl na Vítkově Hrádku, který asi založil a své statky řádu Německých rytířů daroval. Podle pověsti Vít, jeden ze sedmi bratří od nichž Vítkovci původ svůj odvozovali, vstoupil do řádu křížovníků německých a daroval jim platy ve vsích Oldříši, Blažejově, Mutiněvsi, Malém Ratmírově a Dvorečku i s mnohým jiným příslušenstvím. Tvrz Vítkův Hrádek se skutečně darováním od pánů z Hradce dostala rytířům Německým a v jejich držení ještě asi roku 1458 zůstávala, i když v té době již byla pravděpodobně pustá.
            Syna zřejmě neměl a případné dcery se jmenovaly Kateřina (40605), Jitka (40606) a Barbora (40607). František Teplý ve své knize Dějiny Jindřichova Hradce (1927) uvádí, že podle pověsti dcery Vítka (40502) z Hradce: Kateřina (40605), Jitka (40606) a Barbora (40607) založily klášter v Pohledu. Zde zřejmě došlo k záměně osob. Klášter cisterciaček Údolí Panny Marie (Vallis s. Mariae, Frauenthal) u Německého (nyní Havlíčkova) Brodu založily dcery Vítka (30203) z Klokot Ludmila (30304), Jitka (30305) a Kateřina (30306). Nelze však vyloučit, a dokonce je to i velmi pravděpodobné, že zde omylem byly Vítkovi (40502) z Hradce připsány dcery Vítka (30203) z Klokot.
Ota (40503) se připomíná 11.11.1281 s bratrem Oldřichem (40501) (Ulricus et Otto fratres de Novadomo) při schůzi Vítkovců na Rožmberku. Jinak o něm není nic známo. (Snad zemřel společně s otcem za morové epidemie roku 1282). Jeho synem byl pravděpodobně Jan (40608), připomínaný kolem roku 1315. Držel panství beranovské, které, po jeho bezdětné smrti asi roku 1327, připadlo králi.
 
Prvním manželem Kateřiny (40504) byl roku 1285 Jindřich z Chuenringu na Feldsberku († 31.1.1286), druhým se stal 1.9.1289 Walter Sternberk zue Sternberk.
Marie (40505) byla roku 1285 cisterciáckou jeptiškou ve Sv. Bernardu v Dolním Rakousku.
Manželem Markéty (40506) byl Štěpán z Meisova (Seeberk von Meiszau alias Lisnik).
 
 
SEDLČANY (u Příbrami)
            Trhová ves doložená roku 1294, na město povýšena roku 1352 (oppidum Sedlczany). Ve 14. století byly horním městem, od 15. stol. hlavním městem tzv. Vltavského kraje. Název znamenal buď ves lidí bydlících v sedlci (hospodářském dvorci), nebo ves lidí přistěhovaných ze Sedlce. Souvislost se slovem sedlák je zřejmá. Kdy a jak se dostaly do majetku pánů z Hradce není jasné, ale 24.5.1352 je prodali Rožmberkům. Roku 1469 byly zastaveny Lobkovicům, nějaký čas v držení vyšehradské kapituly a poté císaře Rudolfa II. Ten jimi zaplatil dluh Vilémovi (21205) z Rožmberka, který je vyměnil s Jakubem Krčínem z Jelčan za dvůr Leptáč (na jeho místě pak byl postaven zámeček Kratochvíle). Když se pak vrátily Rožmberkům, byly roku 1601 prodány Lobkovicům.
            Raně gotický kostel sv. Martina s románskou věží je z doby okolo roku 1270. Přestavován byl po roce 1374 a později opevněn kruhovou hradbou. V renesanci byla připojena samostatně stojící věž. Děkanství je z roku 1742. Hřbitovní kostel Nanebevzetí p. Marie byl postaven v letech 1732 až 1735 na místě gotické kaple. Stará radnice byla přestavěna v novorenesančním slohu roku 1850. Nová radnice je pseudorenesanční z roku 1903. Na náměstí je mariánský sloup z roku 1703 a řada přestavěných pozdně gotických domů.
Jako znak používá původní znak pánů z Rožmberka, ve stříbrném štítě červenou růži se zlatým semeníkem a zelenými kališními lístky.
 
 
VÍTKŮV HRÁDEK (u Jindřichova Hradce)
            Stával na skalnatém ostrohu nad Hamerským potokem u vsi Blažejov. Měl trojúhelníkový půdorys, byl opevněn hradbami, dvojitými příkopy a náspy. Ze stavení zbyly jen zbytky zdí a v místě věže okrouhlá prohlubeň. Podle pověsti zde měly být ukryty poklady, pokusy o jejich nalezení však nebyly úspěšné. Se vsí Blažejov měl být spojen tajnou podzemní chodbou.
            Založil jej pravděpodobně Vítek (40502), který zde snad i sídlil, a je doložen roku 1267, i když nelze vyloučit ani Vítka (40301). Po smrti Vítka (40502) převzal hrad s blízkým okolím řád Německých rytířů. Ti drželi zřejmě již pustý hrádek, ještě roku 1458.
 
 
 
 
 
 
 
VÍTKOVCI UVEDENÍ V TÉTO ČÁSTI
 
 
jméno
číslo
 
 
 
 
Adam
41201
syn Jindřicha (41102)
Adam
41403
syn Jáchyma (41304)
Anežka
40601
dcera Oldřicha (40501)
Anna
21201
z Rožmberka
Anna
40604
dcera Oldřicha (40501)
Barbora
40607
neprokázaná dcera Vítka (40502)
Dětřich
40405
(Theodoricus) 1281 † 1302, biskup olomoucký, syn Vítka (40301)
Eliška
40404
před rokem 1260, dcera Vítka (40301), manžel hrabě Katold
Eliška
40603
dcera Oldřicha (40501)
Heřman
40705
syn Oldřicha (40602)
Jáchym
41304
syn Adama (41201)
Jáchym Oldřich
41504
syn Adama (41403), poslední pán z Hradce
Jan
40608
1315 † 1327(?), pravděpodobně syn Oty (40503)
Jan
40808
syn Oldřicha (40704)
Jindřich
20401
z Rožmberka
Jindřich
40204
1205 † 1237(?), zakladatel Hradce, nejvyšší maršálek 1216 až 1222, 1222 až 1224 dapifer, 1224 truksas, syn Vítka (00101)
Jindřich
40402
1247 1254, syn Vítka 40301
Jindřich
40701
syn Oldřicha (40602)
Jindřich
40801
syn Jindřicha (40701)
Jindřich
40807
syn Oldřicha (40704)
Jindřich
41002
syn Jana (40901)
Jindřich
41102
syn Jana (41003)
Jitka
30305
z Landšteina
Jitka
40606
neprokázaná dcera Vítka (40502)
Kateřina
30306
z Landšteina
Kateřina
40504
1285 1289, dcera Oldřicha (40403), manželé Jindřich z Chuenringu a Walter Sternberk
Kateřina
40605
neprokázaná dcera Vítka (40502)
Lidmila
40401
1248, dcera Vítka (40301), manžel snad Markvart z Týnce
Lucie Otilie
41505
dcera Adama (41403), dědička panství
Ludmila
30304
z Landšteina
Marie
40505
1285, dcera Oldřicha (40403), jeptiška
Markéta
40506
dcera Oldřicha (40403), manžel Štěpán z Meisova
Menhart
40702
syn Oldřicha (40602)
Menhart
40906
syn Jana (40808)
Oldřich
40403
1254 † 1282(?), 1255 nejvyšší číšník, 1265 až 1269 podkomoří, syn Vítka (40301), manželka Marie z Hardeka
Oldřich
40501
1267 † 1312(?), znojemský purkrabí, správce lukovské provincie, 1302 moravský podkomoří, 1303 broumovský purkrabí, syn Oldřicha (40403) manželka Mechtilda ze Stubenberka
Oldřich
40602
syn Oldřicha (40501)
Oldřich
40704
syn Oldřicha (40602)
Oldřich
41008
syn Menharta (41008)
Ota
40503
1281 † 1282(?), syn Oldřicha (40403)
Petr
20501
z Rožmberka
Sezema
40302
1234 1236, podčíšník, syn Jindřicha (40204), snad předek rodů z Hořic, Bernartic, Kosovy Hory a Maršova
Sezema
50501
syn Jindřicha (40402), páni ze Stráže a z Ústí
Smil
30403
z Landšteina
Vilém
21205
z Rožmberka
Vilém
30509
z Landšteina
Vítek
00101
první známý člen rodu Vítkovců, otec Jindřicha (40204)
Vítek
10201
z Krumlova
Vítek
30203
z Landšteina
Vítek
30404
z Landšteina
Vítek
40301
z Hradiště (de Gredis), 1223 1255, 1241 až 1249 olomoucký kastelán, číšník, syn Jindřicha (40204)
Vítek
40502
1267, syn Oldřicha (40403)
Vok
20302
z Rožmberka
Zachariáš
41305
syn Adama (41201)
Záviš
10503
(z Falkenšteina) z Krumlova
 
 
 
MÍSTA UVEDENÁ V TÉTO ČÁSTI
 
 
místo
okres
 
 
 
 
Bánov
Uherské Hradiště
ves u Uherského Brodu
Beranov
Jihlava
snad nyní Velký a Malý Beranov u Jihlavy
Bernartice
Písek
městečko u Milevska, z Bernartic, vedlejší větev pánů z Hradce
Blažejov
Jindřichův Hradec
ves u Jindřichova Hradce
Bořetín
Jindřichův Hradec
ves u Strmilova
Broumov
Zlín
snad Brumov, kdysi hrad u Valašských Klobouků
Buk
Jindřichův Hradec
ves u Jindřichova Hradce
Dačice
Jihlava
město u Telče
Děbolín
Jindřichův Hradec
ves u Jindřichova Hradce, připomínaná 1255
Deštná
Jindřichův Hradec
městečko u Kardašovy Řečice, 1294 trhová ves
Dráchov
Tábor
ves u Veselí nad Lužnicí
Drunče
Jindřichův Hradec
ves u Deštné
Dvoreček
Jindřichův Hradec
ves u Blažejova
Frankstadt
Šumperk
(nyní Nový Malín) u Šumperka, založen 1299
Hluk
Uherské Hradiště
městečko u Uherského Hradiště, patrně původní centrum Lukovské provincie
Horusice
Tábor
ves u Veselí nad Lužnicí, připomínaná 1294
Hořice
Český Krumlov
(na Šumavě) městečko u Českého Krumlova, z Hořic, vedlejší větev pánů z Hradce
Hostějoves
Jindřichův Hradec
ves u Jarošova nad Nežárkou
Hradec
 
(Jindřichův) hrad doložený 1220, trhová ves 1255, město doloženo 1293
Hradiště
Tábor
hrad a osada v místě nynějšího Tábora, připomínaná 1232, později páni z Ústí
Kaplice
Český Krumlov
město u Českého Krumlova
Kardašova Řečice
Jindřichův Hradec
město u Jindřichova Hradce, první zmínka 1267
Klenov
Jindřichův Hradec
ves u Kardašovy Řečice, připomínaná 1294
Kochanov
Jindřichův Hradec
snad kdysi ves u Lodhéřova
Kosova Hora
Tábor
městečko u Sedlčan, 1272 z Kosovy Hory, vedlejší větev pánů z Hradce
Kratochvíle
Prachatice
zámeček u Netolic
Kunžak
Jindřichův Hradec
město u Jindřichova Hradce
Landštejn
Jindřichův Hradec
hrad u Slavonic
Leptáč
Prachatice
kdysi dvůr u Netolic
Leština
Jindřichův Hradec
ves u Strmilova
Lipník
Třebíč
ves u Třebíče
Lodhéřov
Jindřichův Hradec
ves u Jindřichova Hradce
Lukov
Zlín
kdysi hrad u Zlína, založený kolem roku 1300
Maršov
Jindřichův Hradec
ves u Jindřichova Hradce, z Maršova, vedlejší větev pánů z Hradce (nelze vyloučit ani Maršov u Tábora nebo Maršovice u Benešova)
Mutiněves
Jindřichův Hradec
(Mutyněves) ves u Jindřichova Hradce
Nová Říše
Jihlava
klášter a městečko u Telče
Nové Hrady
České Budějovice
hrad a město u Trhových Svin
Nový Dvůr
Jindřichův Hradec
kdysi statek u Lodhéřova, zmiňovaný 1297
Oldříš
Jindřichův Hradec
ves u Blažejova
Ostrava
 
(Moravská) osada vzniklá patrně ve 13. stol., patřila olomouckému biskupství
Paskovice
Třebíč
snad kdysi ves u Třebíče
Podolí
Jindřichův Hradec
kdysi ves, od roku 1848 součást Kunžaku
Pohled
Havlíčkův Brod
městečko a klášter, založený asi 1263, u Havlíčkova Brodu
Prčík
Jindřichův Hradec
snad kdysi ves u Deštné
Radouň Velká
Jindřichův Hradec
kdysi ves, uváděná 1294, snad u Lodhéřova
Ratmírov
Jindřichův Hradec
(Malý) ves u Blažejova
Rožmitál na Šumavě
Český Krumlov
městečko u Českého Krumlova
Řečice
Jindřichův Hradec
později Kardašova
Sedlčany
Příbram
město u Votic, 1294 trhová ves
Slavonice
Jindřichův Hradec
město u Telče, snad již kolem roku 1200
Stodůlky
Praha
kdysi farní ves u Prahy, uváděná 1292, nyní součást Prahy 5
Stráž
Jindřichův Hradec
(nad Nežárkou), městečko s hradem, 1284 páni ze Stráže
Strmilov
Jindřichův Hradec
městečko u Jindřichova Hradce, uváděné 1255
Studená
Jihlava
městečko u Telče
Studnice
Jindřichův Hradec
ves u Lodhéřova
Světec
Jindřichův Hradec
ves u Deštné, uváděná 1255
Telč
Jihlava
osada připomínaná 1207, později město u Třešti
Topol
Uherské Hradiště
snad kdysi ves u Uherského Hradiště
Týnčany
Příbram
ves u Milevska, uváděná 1205
Uherský Brod
Uherské Hradiště
město u Uherského Hradiště, osada připomínaná 1131, město kolem 1260
Uničov
Olomouc
město u Mohelnice, založeno 1213, nejstarší doložené založení města
Ústí
Tábor
(Sezimovo) původně ves u Tábora, asi v polovině 13. stol. město, páni z Ústí
Valeč
Třebíč
ves u Třebíče, připomínaná koncem 13. stol.
Velehrad
Uherské Hradiště
klášter a městečko u Uherského Hradiště
Velešín
Český Krumlov
město u Kaplice
Vilimovice
Třebíč
snad kdysi ves u Třebíče
Vítkův Hrádek
Jindřichův Hradec
kdysi hrádek u Blažejova
Vlčice
Jindřichův Hradec
ves u Strmilova
Zábrdovice
Znojmo
kdysi klášter u Moravského Krumlova
Zlatá Koruna
Český Krumlov
klášter u Českého Krumlova
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ó - k - Praha 2000
27.05.2009 20:14:45
ptheiner

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (1777 | 35%)
Ne (1673 | 32%)
Stránky zdarma
Stránky systému Webgarden
Nashledanou v Českém Krumlově v srpnu 2018!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one